Pro život Hnutí fokoláre je charakteristická snaha o dialog se všemi lidmi dobré vůle. Tato touha vnášet ducha rodiny do všech mezilidských vztahů se v Hnutí projevovala již v prvních letech jeho působení v Tridentu, například mezi řeholníky různých odvětví františkánského řádu.

 

V prvních dvaceti letech života Hnutí se nicméně vůbec nepředpokládalo, že by charizma Chiary Lubichové přesáhlo hranice katolické církve. Přesto od 60. let Hnutí fokoláre významně přispívá k budování ekumenických vztahů a od roku 1977, kdy byla Chiaře Lubichové v Londýně udělena Templetonova cena za pokrok v náboženství (z dalších laureátů této ceny uveďme například Matku Terezu, Rogera Schutze z Taizé či Alexandra Solženicyna), se začíná rozvíjet též dialog s příslušníky mimokřesťanských náboženství.

 

V současnosti hovoříme o takzvaných čtyřech dialozích Hnutí fokoláre: dialog uvnitř katolické církve, ekumenický dialog, mezináboženský dialog a dialog s osobami jiného přesvědčení.