chiara lubich14. března si připomínáme 10. výročí úmrtí zakladatelky Hnutí fokoláre Chiary Lubichové. Nad jejím odkazem se v následujícím článku zamýšlí ekonom Stefano Zamagni.

Co zbývá ze svědectví křesťanského života a z nauky Chiary Lubichové? Mnoho. Především je to příklad srdečné a mírné osoby, která však umí i moudře rozhodovat, a to i o složitých a citlivých záležitostech. Mám na mysli rozhodnutí o založení Univerzitního institutu Sophia. Chiara správně pochopila, že poznání je základem lásky: láska rodící se z potřeby je křehká, ale láska rodící se z poznání je silná.

Chci ještě pohovořit o dalším aspektu významné Chiařiny osobnosti. Chiara nás naučila, jak je konkrétně možné uvést do souladu kontemplativní život s občanskou angažovaností. Chiaře nikdy nestačila láska jako philia (tedy ve smyslu přirozené náklonnosti), i když ani tu nezavrhovala. Její prorocká intuice spočívala v tom, že oživila lásku jako agapé, tedy jako nezištný dar, i ve veřejné sféře. Uznáme-li, že láska přináší skryté požehnání, ale nepřipustíme-li, aby se mohla vyjádřit i v ekonomické a politické oblasti, nikdy nebudeme moci dosáhnout bratrské společnosti.

Dále musím promluvit o jistém aspektu Chiařina charismatu, který mě oslovil od prvního okamžiku, kdy jsem se s Chiarou setkal. Dobře pochopila, že autentická láska k církvi sice vyžaduje poslušnost, ale netoleruje servilní postoj toho, kdo je zvyklý držet se litery a nikoli ducha zákona. Svými skutky ukázala, kde je rozdíl mezi náboženským cítěním a klerikalismem. Jak říkal Gustav Mahler, tradice je ochrana ohně, nikoli uchování popela.

Chiara navíc svědčila o této pravdě: není třeba hřešit proti přítomnému životu tím, že bychom ho diskvalifikovali nebo ponižovali. Není tedy třeba posunout těžiště víry na onen svět a tím učinit přítomnost nevýznamnou.

Na závěr mi dovolte jednu radu ohledně budoucnosti Chiařina hnutí. Dva různé modely organizace mohou být symbolizovány obrazy řetězu a lana. Řetěz naznačuje, že organizace roste, pokud k řetězu přidáváme další kroužky. Avšak když se zlomí byť jen jeden kroužek, řetěz ztratí veškerou sílu. Model lana však naznačuje, že se vyplatí navazovat nová vlákna, protože i kdyby se stalo, že se jedno z vláken přetrhne, lano bude i nadále držet. A je jednodušší navazovat vlákna než opravovat přetržený řetěz. Ať se fokolaríni nikdy nenechají oslnit iluzí řetězu. Ať zůstanou věrní odkazu Chiary, ať splétají stále silnější lana a ať tak činí při neustálé eutrapelia, duchaplnosti, což je krásná ctnost umožňující konat dobro radostným způsobem a s úsměvem, jaký zdobil Chiařinu tvář.

Stefano Zamagni, docent boloňské univerzity
(Převzato z časopisu Nové město 3/2018)

0
0
0
s2sdefault