Michele Zanzucchi / Citta‘ Nuova

202003koronavirus

Opravdu nevěřím, že tato nákaza je bičem, který na nás seslalo nebe kvůli našemu obrácení. Nevěřím, že by se ho mohla dovolávat Panna Maria, aby nás vrátila na správnou cestu. Paradoxně to potvrzují jevy, které pozorujeme: nouze vede k růstu lidskosti a přináší řadu drobných požehnání.

Zdá se, že se kvůli nepatrnému viru vše zastavilo. Globalizace snad poprvé vykazuje závažné příznaky svých anomálií. Nečekaný virus z Wu-chanu narušuje zaběhnuté zvyklosti nás všech, zejména však v bohatém světě. Mění se téměř všechno, co jinak probíhá rok, co rok naprosto bezproblémově. Vylidňují se náměstí, letadla zůstávají na zemi, vznikají nové bariéry, vážným omezením podléhají vztahy lidí na pracovišti, ve školách či ve sportovních klubech. Obchodní výměně jsou přistřižena křídla, narůstá strach jednotlivců i celé společnosti, šíří se nákupní panika, mnohé firmy omezují výrobu a také narůstá riziko nekontrolovaného pohybu velkých mas lidí. A tak dále, stačí otevřít jakýkoliv informační web se soupisem škod napáchaných virem.

Zároveň se projevuje dosud nedoceněný společenský rozměr epidemie a jejích následků. Vedle známých negativ a dramat přináší virová epidemie také posilování vztahů mezi lidmi. Řekl bych, že společnost jako celek znovu začíná přemýšlet o hlubší kvalitě života, o budoucnosti a o společném dobru. Projevuje se to v řadě zdánlivě malých, avšak nadějných zlepšení:

1. Situace nás vede k větší pozornosti vůči našim nejbližším, navracíme pravou hodnotu rodině a domovu jako místu bezpečí a dobrých vztahů.
2. Je to šance k větší pokoře, abychom se přestali považovat za nadřazené ve vztahu vůči přírodním silám.
3. Jsme donuceni k střízlivějšímu životnímu stylu, méně zaměřenému na nepřetržitou zábavu.
4. Zkracuje se čas, který trávíme nakupováním věcí často velmi nepodstatných.
5. Znovu objevujeme knihy, které se řadí mezi první oběti mánie chytrých telefonů.
6. Máme šanci více se modlit a dát větší váhu modlitbě srdce, tím spíše že nemáme možnost tolik setrvávat na modlitbách v kostele.
7. Nutí nás to uvažovat nad světem více sjednoceným a propojeným, více vzájemně blízkým.
8. Nemůžeme se nadále považovat za „čistší a civilizovanější“, tedy za „nadřazené“ vůči mnoha jiným národům.
9. Je nejvyšší čas, abychom se zbavili namyšlenosti vůči chudším zemím, jako by jen ony byly zdrojem infekcí a prostředím předurčeným k jejich šíření.
10. Viditelně se zmenšilo znečišťování životního prostředí, a to dokonce i v Číně.
11. Znovu si můžeme připomenout, že zisk není jediným smyslem života.
12. Omezujeme formální objímání a líbání na pozdrav a můžeme se namísto toho soustředit na vyjádření ryzího vztahu pohledem, úsměvem a gesty.
13. Můžeme se více soustředit na přítomný okamžik a nedělat příliš velké plány do budoucnosti.
14. Rozvíjí se lékařský výzkum, který spojuje odborníky z různých zemí do chvályhodného společného úsilí.
15. Všude pozorujeme mimořádnou obětavost velkého množství lékařů a zdravotníků.
16. Herci, politici, novináři a sportovci spontánně vnímají, že je potřebné mírnit se ve výrazivu.
17. Sportovní události přestávají být nabubřelou show, což vůbec není špatné, spíše naopak.
18. Jsme méně otravováni agresivní reklamou.
19. Ve veřejné diskusi se častěji objevují vážná témata a zmenšuje se prostor pro omílání hloupostí.
20. Ubývá klepů ve prospěch seriózních, pravdivých výpovědí.
21. Jako odpověď na aktuální situaci ve společnosti se znovu objevuje zdravý humor okořeněný sebeironií.
22. Vlády a instituce konečně spolupracují v boji proti fake news.
23. Více se zajímáme o starší lidi, abychom je uchránili před nákazou.
24. Je zřetelněji vidět, jak normální chod života závisí na tolika důležitých a běžně nepříliš znatelných společenských vazbách.
25. Otevírají se lidská srdce a spolu s nimi se v zájmu pomoci otevírají konta mnoha ekonomických a finančních institucí ve světě.
26. Snažíme se být lidštější, vzdor všem našim slabostem a omezením.

Každý by mohl do uvedeného seznamu přidat své postřehy. Není však pochyb o tom, že Covid-19 je pohromou, že je to skutečná rána. Ale jak připomněl svatý Augustin, pokud utržíte úder do tváře, určitě to není proto, že by to chtěl Bůh, protože Bůh nechce zlo a trápení. Pokud ale pocítíte bolest, Boží záměr v tom určitě je. Na bolestech a utrpení můžete růst ve své lidskosti. Bolest nás může přimět, abychom se vrátili k základnímu smyslu našeho života.

Po útoku na newyorská Dvojčata jsme se zeptali Chiary Lubichové, co si o tom myslí. Překvapilo nás, když řekla, že díky této dramatické události lépe pochopíme, že jsme všichni bratři. Možná, že tato její intuice platí i pro Covid-19.

0
0
0
s2sdefault