V koronavirové době mnohdy nemůžeme navštívit příbuzné, přátele, známé, kteří by nás potřebovali. Komunikační prostředky se zdají být jedinou možností, jak zprostředkovat svou konkrétní lásku. Následující zamyšlení nám ukazuje další cestu.

god.jpg

"Je velice moudré trávit čas, který máme, dokonalým žitím Boží vůle v každém přítomném okamžiku.

Mnohdy na nás ale dorážejí neodbytné myšlenky spojené s minulostí či budoucností nebo přítomností. Mohou se týkat okolností nebo osob, kterým se nemůžeme osobně věnovat. Vyžaduje se od nás veliké úsilí, abychom udrželi kormidlo loďky našeho života v nasměrování na to, co od nás Bůh v daném přítomném okamžiku žádá.

Abychom tedy žili (…) dobře, je zapotřebí mít pevnou vůli, rozhodnost, především však důvěru v Boha, někdy až hrdinskou.

Nemůžu například udělat nic pro člověka, který je mi drahý a je z určitého důvodu v nebezpečí nebo je nemocný…. Budu tedy dělat to, co ode mne Bůh chce v této chvíli: dobře studovat, dobře uklízet, dobře se modlit, starat se o své děti…A Bůh se postará o to, aby rozpletl zamotanou situaci, aby utěšil toho, kdo trpí, aby vyřešil nečekanou událost.

Jde o práci ve dvou v dokonalém spojení, které od nás vyžaduje pevnou víru v Boží lásku k jeho dětem. Tento náš postoj Bohu zase umožňuje, že může důvěřovat nám. Vzájemná důvěra dělá zázraky. Uvidíme, že to, co nemůžeme zvládnout my, zvládne někdo Jiný a udělá to mnohem lépe než my.

Hrdinský úkon důvěry bude odměněn: náš život, omezený na určitou oblast, dostane novou dimenzi; budeme se cítit ve spojení s nekonečnem, po kterém toužíme, víra dostane nový náboj a rozhojní v nás laskavost, lásku.

Už si nevzpomeneme, co je samota. Tento prožitek v nás posílí vědomí, že jsme opravdu děti Boha Otce, který dokáže vše."

Chiara Lubichová (z Dottrina spirituale, Mondadori, Milano 112 Città Nuova, Roma 2006, str.121.) 

Zdroj: www.focolare.org 

0
0
0
s2sdefault