Tento den si připomínáme utrpení a ukřižování Ježíše Krista. Snažíme se ztišit, porozumět a svým způsobem projít cestu spolu s Ním na Kalvárii. Snad není nic těžšího k pochopení než kříž. K životu patří radost i bolest. Neexistuje život bez bolesti – bez kříže. Radost přijímáme s jásotem, ale s bolestí se pereme a hledáme smysl utrpení, které se nás dotýká. Bolesti jsou malé, velké, tělesné, duchovní, čekané i nečekané. Jsou v životě každého z nás. Velký pátek, den ukřižování a smrti Ježíše Krista, je dnem, který mi dává odpověď na to, jak bolest přijmout, pochopit a proměnit. Ježíš Ukřižovaný a Opuštěný! Okamžik největší Ježíšovy bolesti je vyjádřen výkřikem na kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mk 15,34)

20200410 marek trizuljak velky patek

Jak často mě tato věta zasáhne, a hledám odpověď. Naštěstí jsem poznala na své duchovní cestě v Hnutí fokoláre způsob k pochopení kříže. Každá bolest, která mě zasáhne, má jméno. Ježíš nepochopený, odmítnutý, zrazený, odstrčený, podvedený, pomluvený, raněný, zbitý, potupený… On prošel každou mojí bolestí a zná ji. A když má bolest jméno, říkám: „Ano, to jsi, Pane, Ty, přijímám Tě a chci být s Tebou v této bolesti.“ A modlím se, potlačuji vzdor a pokorně volám o pomoc. Někdy to trvá déle, ale nakonec přichází do srdce pokoj, smíření a často i radost. Je to spojení s Bohem. Kříž a bolest není jen utrpení, ale je cestou ke spojení s Bohem. Ježíšova cesta nevrcholí naštěstí křížovou cestou a smrtí, ale zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením a Bůh se nám skrze Ježíše ukazuje jako Láska.

Prožila jsem před dvaceti lety velkou ztrátu. Manžel vážně onemocněl a měl jen malou šanci na vyléčení. Oba jsme tu zprávu přijali s jistotou, že je to další podoba Ježíše Opuštěného. Léčbu i další postup lékařů jsme svěřili do modliteb rodiny a přátel a věřili v uzdravení. Prožívali jsme chvíle pokoje, ale i úzkosti a strachu. Velkou oporou byla pro mě víra a velmi mi pomáhal kardinál Miloslav Vlk. Často jsme si telefonovali a on mi vždy říkal: „Musíš věřit, že Bůh je Láska.“ Já jsem si nikdy nepřipustila, že by manžel mohl zemřít, a to mi dávalo sílu. Nemoc se však náhle zhoršila a lékaři nám jasně řekli, že už pro nás nemohou nic udělat. Manžel tu zprávu přijal v klidu, při plném vědomí. Já jsem to nechtěla pochopit a stále jsem se modlila za zázrak uzdravení, seděla jsem u něho a držela ho za ruku a cítila, jak odchází… Ta chvíle byla posvátná, cítila jsem Boží přítomnost a měla velkou jistotu, že skrze Boží lásku budeme stále spolu. Když jsem volala otci kardinálovi zprávu, že manžel zemřel, řekl: „I teď musíš věřit, že Bůh je Láska.“ V tom je síla kříže a bolesti, že se proměňuje a přináší pokoj.

Chiara Lubichová, zakladatelka Hnutí fokoláre, ve své jedné meditaci napsala:
„Kříž – symbol křesťana, který svět odmítá, poněvadž se domnívá, že se vyhne bolesti, vyhne-li se kříži, a neví, že tomu, kdo mu porozumí, dokořán otvírá duši pro království Světla a Lásky: té lásky, kterou svět tolik hledá, ale nemá.“

Věra Luxová, manželka bývalého místopředsedy vlády a předsedy KDU-ČSL

Z brožury PŮST 2020 královéhradeckého biskupství / otištěno s jeho laskavým svolením v časopise Nové město 2/2020

0
0
0
s2sdefault