Úryvek z textu Chiary Lubichové se dotýká tématu, které zaznívá silněji na pozadí současné pandemie: tím tématem je bolest. Zamyšlení nás uvádí do tajemné přítomnosti Boha, jehož lásce neunikne nic. Tento ryzí křesťanský pohled přináší naději a vyzývá nás, abychom každou bolest, která se nás dotýká přímo, nebo lidí okolo nás, přijali.

lnek

Utrpení…. Utrpení, které nás přepadne a srazí k zemi, nebo to, které do sladkosti našich dní přimíchá hořkost.Utrpení. Nemoc, neštěstí zkouška, bolestná situace…Utrpení. Jak vnímat utrpení, stále připravené objevit se v životě každého z nás? Jak ho popsat, jako ho označit? Jaké ho pojmenovat? Ve jménu koho promlouvá? Čí je to hlas?

Díváme-li se na utrpení pohledem výlučně lidským, snažíme se hledat jeho příčinu v sobě nebo okolo nás, například v lidské špatnosti, v přírodě…nebo jinde. To vše může být pravda. Když se však díváme je z tohoto úhlu, zapomeneme na to nejdůležitější. Zapomeneme, že za životním naším příběhem je Bůh se svou láskou, Bůh který vše chce nebo dopouští z vyššího důvodu, kterým je naše dobro.

Světci proto berou každou bolestnou událost, která je zasáhne, ať už přímo nebo nepřímo, z Božích rukou. Je ohromující, že v tom jsou neomylní. Bolest pro ně není ničím jiným než Boží hlasem. Jsou pohroužení do Písma, a proto dokáží pochopit, čím je a má být utrpení pro křesťana. Vnímají, jak bolest proměnil Ježíš. Vidí, že on bolest proměnil z principu negativního v pozitivní.Pro ně je vysvětlením jejich utrpení samotný Ježíš: Ježíš ukřižovaný. Proto je pro ně bolest příjemná, dokonce prospěšná. Proto bolest neproklínají, ale snáší, přijímají, objímají.

Otevřeme si ostatně i my Nový zákon a najdeme v něm potvrzení. Neříká snad sv. Jakub ve svém dopise slova: „Velmi se z toho radujte, moji bratři, když se octnete ve všelijakých zkouškách“? Utrpení je pro něj dokonce důvodem k radosti. Ježíš nás zve, abychom na sebe brali svůj kříž, a tak ho následovali. Dodává: „Kdo svůj život ztratí“ (což je vrchol utrpení) „nalezne ho“. Bolest je tedy nadějí ve spásu.Pro svatého Pavla je utrpení dokonce chloubou, jedinou chloubou: „Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista.“ Ano, utrpení pro toho, kdo na ně nahlíží křesťanskou optikou, je něčím obrovským. Je dokonce  šancí zakoušet Kristovo utrpení na sobě, pro naše očištění a pro spásu mnohých.

Co tedy říci dnes našim blízkým, kteří jsou zmítání bolestí? Co jim přát? Jak k nim přistoupit?Především k nim přistupujme s velikou úctou. Byť na to možná ještě nepomyslí, v tuto chvíli je navštívil Bůh. (..) Ubezpečme je, že i my na ně pamatujeme ve své modlitbě, aby dokázali vzít přímo z rukou Božích to, co je sužuje, co jim činí utrpení a spojí to s Ježíšovým utrpením. V něm  bolest získá nový potenciál. Pomozme jim, aby měli hodnotu utrpení stále před očima. Povězme jim o úžasném křesťanském principu naší spirituality: v něm se bolest, milovaná jako výraz Ježíše ukřižovaného a opuštěného,  může proměnit v radost.

Chiara Lubichová (Rocca di Papa, 25. 12. 1986)  

Zdroj: www.focolare.org

0
0
0
s2sdefault