V době koronavirové pandemie jsme zjistili, že ekonomika žije a nehroutí se především díky pracovníkům, kteří vykonávají ty nejobyčejnější práce. Uvědomili jsme si, že v těch, kteří pro nás každý den chodí do práce s maskami a rukavicemi, je láska jiná, ale nepostradatelná.  

luigino bruni

Tato bezprecedentní a vážná kolektivní krize nám rovněž poskytuje ponaučení o skutečné povaze hospodářství a trhů. Především nám ukazuje rozdíl mezi různými druhy kapitalismu. Vždy jsme věděli, že duch severoevropského kapitalismu je odlišný od jižního.

Dnes se však tento rozdíl projevuje v nových (částečně) neočekávaných aspektech a v zásadě pro každého neradostných. Vize práce jako povolání (německy Beruf), která již podle mínění Maxe Webera charakterizovala protestantské vidění práce a kapitalismu a která přinesla mimořádné plody, dnes ukazuje svou temnou stránku. Pracovní a ekonomické principy jsou tak důležité, že se mohou stát absolutními a „posvátnými“, a tak se stávají primárními i v situaci takovéto vážné krize.

Slova o nezbytnosti vyhnout se hospodářské recesi za každou cenu, které jsme slyšeli od předsedů vlád nebo ministrů ze zemí severní Evropy a Spojeného království, jsme od vedoucích představitelů zemí katolické kultury (Itálie, Španělsko, Portugalsko) nezaslechli; ne proto, že by byli většími altruisty než jejich kolegové, ale proto, že pod Alpami nebyla ekonomika nikdy nejdůležitějším výrazem občanského života. V posledních letech k tomu docházelo i u nás v Itálii (a jak jsme viděli, v některých regionech ve větší míře), ale tato krize nám také umožnila učinit neočekávaný objev toho, jak rozdílné a specifické je ekonomické chápání v zemích latinských a katolických. Zaznamenali jsme menší růst, máme velké veřejné dluhy, máme rozsáhlou korupci, vysokou nezaměstnanost a nízkou produktivitu; ale děláme vše proto, a ještě trochu navíc, abychom za každou cenu ochránili staré lidi.  

„Familiarismus“ (sociologický pojem chápající rodinu jako vůdčí strukturu společnosti – pozn. překl.) není vždy jen amorální. Nikoli proto, že bychom byli lepší nebo etičtější, ale protože jsme z temných i světlých stránek prostě odlišní. Možná by si severní Evropa pro jedenkrát mohla vzít poučení z jihu, což by bylo lepší pro všechny, a všichni bychom se uchránili smrti a bolesti. Pak je tu ještě druhý aspekt. Zjistili jsme, že ekonomika žije a nehroutí se především díky pracovníkům, kteří vykonávají ty nejjednodušší a nejskromnější práce. Kdyby totiž vedle lékařů a zdravotních sester a za nimi neexistoval pomocný zdravotní personál, uklízečky v nemocnicích a řidiči zásobovacích vozů, čističi ulic ve městech, správci elektrické a internetové sítě, zaměstnanci supermarketů, městští strážníci… tato krize by nás ochromila mnohem více a způsobem mnohem více zničujícím a možná nezvládnutelným.  

Najednou jsme viděli kolik občanské lásky je kolem nás. Mnozí z nás hledají a vidí lásku na špatných nebo příliš nepatrných místech. Uvědomili jsme si, že existuje jiná, ale nepostradatelná láska u těch, kteří pro nás každý den chodí do práce s maskami a rukavicemi a kteří riskují, že nakazí rodiče a děti jen proto, že konají svou povinnost. Tato práce je také povoláním, i když je těžká, i když vyčerpává, i když nás vede k tomu, že riskujeme hodně a někdy téměř všechno.  

Jsem si jist, že právě v těchto hrozných a obtížných dnech se mnoho lidí dotklo té nejhlubší a nejopravdovější stránky své práce a svého života; v dramatické a bolestné situaci znovu spatřili nebo poprvé zahlédli důstojnost a záslužnost své práce. Kéž tento virus rychle pomine, ale ať nikdy nepomine toto velké ponaučení. 

Zdroj.: https://www.cittanuova.it/ 

0
0
0
s2sdefault