Jedno známé přísloví praví, že strom, který padá, nadělá víc hluku než celý les, který roste. V rámci letošních Týdne sjednoceného světa (United World Week, 1.-7.5.). shromažďujeme i tak zvané „pilulky naděje“: jednoduché příběhy z různých koutů světa, které podobně jako rostoucí les přinášejí naději.

Libanon – jak naservírovat oběd i na dálku

libanon copy

Doba pandemie přináší v některých oblastech drastická opatření, která lidem nedovolují ani dojít si nakoupit jídlo, a navíc jsou tu ti, kteří si takový „luxus“ stejně dovolit nemohou, jednoduše proto, že nemají peníze. Nad tím se začala zamýšlet skupinka dobrovolníků „Parainage-Liban“, když náhle zvoní telefon: je to Libanonec, který však aktuálně žije  v zahraničí. Sděluje své rozhodnutí: je připraven zaplatit deseti chudým rodinám obědy na celý měsíc. Všichni se s nadšením dávají do práce, vytváří se řetěz solidarity a pomoci: najde se kuchař, jeho pomocníci, dobrovolníci, kteří se hlásí, že budou obědy rozvážet. Projekt začíná, realizace se blíží. Lenu, jednu z dobrovolnic, kontaktuje  rodina veliké finanční síti. Co s tím? Rozhodnutí je jasné: porce pro deset rodin upravíme tak, aby vydalo i na jedenáctou.  Ale všechno bylo nakonec jinak: další telefonát je paní, která se nabízí, že může zaplatit porce pro další rodinu. Hotovo: i jedenáctá rodina mohla dostávat oběd po celý měsíc. Boží prozřetelnost je dochvilná. Oslovující na tom všem je, že tato pomoc přišla právě z Itálie, která sama bojuje se těžkou zdravotní situací. Mona Farhat. 

Thank you New York

Dnes, v sedm večer, další běžný den pandemie koronaviru v New Yorku. Jsme před domem, kde probíhá náš pravidelný rituál: tleskáme, pískáme a křičíme Thank you, díky. Stejně tak jako předchozích 31 dní, odkdy koronavirus změnil tvář New Yorku. Město, které nikdy nespí, se změnilo v rozlehlé místo zhasnutých světel a prázdných náměstí. Rituál se opakuje každý den: chceme tak říct „díky“ lékařům, zdravotním sestrám, pracovníkům, řidičům prodavačům supermarketů a všem, kdo se nemohou zastavit, protože jejich služby jsou zkrátka zásadní.

usa

Sdružení „Invisible hands“, které vzniklo právě teď, v čase pandemie. Sdružuje asi 1000 dobrovolníků, kteří roznášejí nákup domů pro všechny, kdo jsou nejvíce vystaveni riziku a nemohou vycházet z domu. Učitelé a školníci ze 400 škol z New Yorku vydávají balené obědy žákům, jejichž rodiče kvůli situaci pandemie přišli o práci. Situace postihla ty nejvíce ty nejslabší: uklízečky, lidé, kteří umývali nádobí atd.   Maddalena Maltese

Když jde učitelka za žáky… Maria Caballero, venkovská učitelka v Santa Fe v Argentině ví, že spousta jejich žáků nemá doma internet, někteří z nich nemají ani počítač. Kvůli pandemii by tak nemohli studovat. Maria, kterou už více než 20 let neopouští učitelské nadšení, se proto každý týden vydá na cestu za žáky. Předá jím úkoly a pokyny k látce. argentina

“Školy jsou zavřené. Děti nemají internet, ani telefon, takže jsem se rozhodla, že každému z nich pověsím na kliku domu sáček s úkoly a zadáními. Po týdnu se pro ně zase vrátím. Pokud mají nějakou nejasnost, mohou se ptát, i když u toho samozřejmě musíme dodržovat potřebný rozestup. Dovysvětlím látku a pak si taky trochu popovídáme, jak se mají. Chybím jim – a oni chybí mně“, popisuje učitelka Caballero v novinách. Když někdo ze studentů nemá pomůcky – nůžky, barevný papír, lepidlo – paní učitelka jim je donese, aby – jak říká – „se v těchto dnech mohli něčím tvořivým zabavit“.

unnamed

0
0
0
s2sdefault