Drazí,
rádi bychom poděkovali všem z naší Fialové Zóny, kdo přispěli pomocí v současné situaci, jménem všech rodin ze Srbska a Černé Hory, které v nejtěžších chvílích pro své přežití obdržely tuto pomoc. Zde jsou někteří z nich:

• Když jsme šli zanést peníze Tonimu a jeho ženě, on se právě vracel domů, protože si šel půjčit peníze na koupi dřeva na zimu. Když jsme jim vysvětlili, odkud přichází pomoc, byli velmi dojatí a vděční, protože cítili, že to Bůh se o ně stará. Vždy byli aktivní na setkáních Hnutí, dokud neonemocněli. On ztratil před 15 lety práci, právě v době, kdy jejich 2 dcery studovaly. Aby si něco vydělal, dělal příležitostné práce a poté dělal těžší práce na lodi, to vše bez pojištění, proto teď ani jeden z nich nepobírá důchod. Manželka onemocněla rakovinou a vzápětí onemocněl i on v důsledku velkých výkyvů teplot na lodi. Žijí velice skromně z toho, co si vypěstují na zahrádce, a aby zaplatili za elektřinu a vodu, Toni vypomáhá ve farnosti.

• Mladá rodina V. je již několik let zkoušena kvůli nemoci manželky, která po narození prvního a druhého dítěte měla akutní poporodní psychické potíže. Pokaždé jí trvalo dva roky než s pomocí silných léků našla opět rovnováhu. Manžel má dva malé obchůdky s koberci a o víkendu prodává i na trhu. Po narození dětí se o ně musel starat on, vstával v noci a krmil maličkou... I přes pomoc příbuzných to pro něj bylo velmi těžké období. Když přišel covid, nemohl tři měsíce pracovat, ale musel platit nájmy. Od rodičů jsme se dozvěděli o jejich ekonomické situaci a s penězi od vás jim můžeme pomoci. Pro manžela, který dosud sám řídí rodinu, to bylo velké překvapení. Zavolal nám, aby poděkoval, téměř omluvně, protože jsme se dlouho neviděli – právě kvůli kritické situaci manželky. A pak řekl – když si budete chtít koupit koberec, já vám ho daruji.

• Od našich přátel z jedné vesničky jsme se dozvěděli o rodině se třemi dětmi. Tatínek je dělník u čalouníka, zatímco maminka jako kadeřnice chodí od domu k domu, když ji někdo zavolá. Ale kvůli koronaviru nemohli pracovat a neměli žádný příjem, do té míry, že neměli co jíst. Získaná pomoc pro ně byla velkým darem, který je v této situaci zachránil.

• Ve Vojvodině v jedné rodině se čtyřmi malými dětmi si manžel, bývalý gen 3, vydělává hraním na svatbách v Maďarsku, protože si tam může vydělat trochu více. V době Covidu se ale všechno zavřelo. Manželka pracuje v malém obchůdku za plat 250 eur, který ani nedostává pravidelně. Rodinná situace byla kritická, byli nuceni se zadlužit, ale stále ještě neviděli žádné východisko pro své každodenní výdaje, školní učebnice...Každý večer se se všemi dětmi modlili, aby jim Bůh pomohl. Když se dozvěděli, že získají pomoc, všichni se sešli, i s prarodiči, aby jim oznámili se slzami v očích a s dojatým srdcem Boží odpověď. Ve všech tato zkušenost zanechá stopu na celý život.
Nyní na podzim (jako již v předchozích letech) manžel začíná pracovat ve vesnici jako palič grappy, tudíž má na několik měsíců příjem.

• V Podgorici, hlavním městě Černé Hory, známe již mnoho let dvě albánské rodiny. Muži byli velmi aktivní jako gen 2.
Jedna rodina má dvě děti a manželovi před pár lety operovali srdce, jeden syn má cukrovku a manželka nemá práci. Žijí velmi skromně. Mají jedno auto už 20 let. Co se týče jídla, musí být ze zdravotních důvodů velice opatrní. Přes to přese všechno jsou vždy velmi pozitivní a mají ve své rodině krásné vztahy. V době koronaviru jako mnoho jiných lidí i tento manžel dostal jen minimální mzdu a bylo těžké přežít, proto říkají, že „Boží prozřetelnost přišla jako vždy v pravý čas.“
Podobnou zkušenost má i druhá rodina se čtyřmi dětmi, poslední se nedávno narodilo. Ani zde manželka nemá práci.
Všichni jsou dojatí a z celého srdce děkují.

Bělehrad, září 2020

pampelika

0
0
0
s2sdefault