Dne 6. února přijal papež František 362 účastníků generálního shromáždění Hnutí fokoláre na soukromé audienci; část z nich byla přítomna v aule Pavla VI. ve Vatikánu a většina připojena elektronicky. V úvodu pozdravil všechny členy Hnutí fokoláre. Povzbudil je, aby zůstali věrní původnímu zdroji svého charismatu a zároveň setrvali v dialogu s novými sociálními a kulturními situacemi. Vyzval je, aby se vyvarovali veškeré sebestřednosti, aby přijali každou krizi jako příležitost k růstu, aby svědčili o bratrské lásce, která překonává všechny překážky, a stále více posilovali synodalitu. Na závěr je vyzval, aby vytrvale následovali zakladatelku hnutí Chiaru Lubichovou a naslouchali výkřiku Krista v jeho opuštěnosti na kříži, jež je srdcem křesťanství i charismatu Hnutí fokoláre.

header articolo 002

Po smrti zakladatelky – vysvětlil papež ve svém projevu – je Hnutí vedeno k tomu, aby překonalo přirozený útlum a numerický pokles. „Každé charisma je kreativní, není to socha v muzeu. […] Jde o to, abyste zůstali věrní původnímu zdroji tak, že se pokusíte o něm přemýšlet nově a vyjádřit ho v dialogu s novými sociálními a kulturními situacemi. Má pevné kořeny, ale strom roste v dialogu s realitou. Tato práce na aktualizaci je o to plodnější, o co více je v souladu s tvořivostí, moudrostí, citlivostí vůči všem a ve věrnosti církvi. Vaše spiritualita, charakterizovaná dialogem a otevřeností různým kulturním, sociálním a náboženským kontextům, může rozhodně tomuto procesu napomáhat. Je třeba stále pěstovat otevřenost vůči ostatním, ať je to kdokoli; evangelium je určeno pro všechny, nikoli však jako proselytismus, to ne. Je určeno pro všechny, je to kvas nového lidstva na každém místě a kdykoli “.

Papež varuje před sebestředností „která nikdy nevychází z dobrého ducha; to je něco, co přejeme celé církvi: dávat si pozor na zahledění do sebe. To vede k tomu, že bráníme instituce na úkor lidí, a může to také směřovat k ospravedlňování nebo krytí různých forem zneužívání. […] Místo toho je třeba být odvážný a čelit problémům na základě parrhesie (otevřenosti) a pravdy a vždy následovat usměrnění církve. [...] Sebechvála nikdy není charismatu ku prospěchu, nikdy. Je třeba spíše přijímat každý den s úžasem – nezapomínejte na úžas, který vždy ukazuje Boží přítomnost – jako bezplatný dar, který jste dostali, když jste se setkali s ideálem svého života, a s Boží pomocí se snažte na něj odpovídat s vírou, pokorou a odvahou, jako Panna Maria po Zvěstování“.

Poté přechází k druhému tématu a zdůrazňuje význam krizí, které jsou vždy příležitostí k růstu. Krize "je čas Ducha, který vyvolává potřebu aktualizace, aniž byste ztráceli odvahu tváří v tvář lidské složitosti a jejím rozporům. [...] Je povinností těch, kdo zastávají vedoucí funkce na všech úrovních, aby tím nejlepším a nejkonstruktivnějším způsobem usilovali o řešení komunitních a organizačních krizí; naproti tomu osobní duchovní krize, které se týkají nitra jednotlivce a oblasti svědomí, vyžadují, aby se k nim přistupovalo obezřetně, a řešili je ti, kteří v rámci hnutí nezastávají vedoucí pozice na různých úrovních. (…) Propletení sféry vedení se sférou svědomí vede ke zneužívání moci a k dalším formám zneužívání, kterých jsme byli svědky, když se odkryl hrnec těchto ošklivých problémů.

“Uskutečňování jednoty, k níž se Hnutí fokoláre cítí být zvláště povoláno, naznačuje papež z dvojí perspektivy: „Pokud jde o jednání navenek, povzbuzuji vás, abyste svědčili o blízkosti druhým skrze bratrskou lásku, která překonává všechny bariéry a dotýká se všech lidských situací. Překonávejte bariéry, nebojte se! Je to cesta bratrské blízkosti, která přináší přítomnost Vzkříšeného Krista lidem naší doby, počínaje chudými, nejmenšími a vyřazenými; pracujte společně s lidmi dobré vůle na prosazování spravedlnosti a míru.“ [...] Pokud jde o angažovanost uvnitř Hnutí, vybízí ke stále většímu prosazování synodality, „aby všichni členové, jakožto správci téhož charismatu, byli spoluzodpovědní a měli účast na životě Díla Mariina a na uskutečňování jeho specifických cílů. Kdokoli má odpovědnost za vedení, je povolán k prosazování a uskutečňování transparentní konzultace nejen v rámci řídících orgánů, ale na všech úrovních, v duchu logiky společenství, podle níž může každý pravdivě a svobodně dávat své dary a své názory do služeb druhým.“

Uzavírá tím, že vyzývá k následování zakladatelky Chiary Lubichové trvalým nasloucháním výkřiku Krista opuštěného na kříži, „který projevuje lásku v nejvyšší míře. Milost, jež z toho vyplývá, dokáže v nás, slabých a hříšných, probouzet velkorysé a někdy hrdinské odpovědi; je schopna proměňovat utrpení, a dokonce i tragédie, ve zdroj světla a naděje pro lidstvo. V tomto přechodu ze smrti do života se nachází jádro křesťanství a také vašeho charismatu.“

Setkání s papežem Františkem zahájila Maria Voce, odstupující prezidentka Hnutí fokoláre, která představila novou prezidentku Margaret Karramovou: „Jsme vděční Duchu Svatému, že si ji vybral – řekla – a mám radost, že ji teď mohu svěřit vaší modlitbě a lásce, Svatý otče, jež určitě bude stejně hluboká a veliká, jako tomu bylo po celé uplynulé roky vůči mně.

“Nově zvolená prezidentka s dojetím svěřila papeži, že se jí titul prezidentka nelíbí: „Jsem dcerou církve a chci být ke službě Vám i všem ostatním.“ Vyjádřila svou vděčnost za papežova slova a gesta, jež „nás neustále podněcují, abychom spolu s celým Božím lidem vycházeli ven, skláněli se k bolestem lidstva a snažili se o to, aby v našem společném domově všichni k sobě přistupovali a chovali se jako bratři a sestry.“ Poděkovala Dikastériu pro laiky, rodinu a život za to, že to umožnilo uskutečnit toto generální shromáždění elektronickou formou.

Au­di­en­ci je mož­né shlédnout ze zá­zna­mu v ital­šti­ně na ad­re­se: https://youtu.be/PFDeHEv2Fy0 a v an­g­lič­ti­ně na ad­re­se: https://youtu.be/rU8iwe34w-U

Zdroj: www.focolare.org

 

0
0
0
s2sdefault