Aktualizace k 31.12.2020

Chceme srdečně poděkovat všem, kdo reagovali na výzvu k pomoci postiženým pandemií covid a zapojili se do sbírky organizované Hnutím fokoláre v ČR.

V roce 2020 se pro tento účel shromáždilo od dárců 517 567,- Kč.

V těchto dnech rozesíláme potvrzení o daru pro daňové účely. Bohužel se nám nepodařilo dohledat všechny adresy. Pokud někdo potvrzení nedostane do konce měsíce ledna, ať v případě potřeby o něj dodatečně požádá na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Sbírka pokračuje i v roce 2021.

Aktualizace k 15.12.2020

Na základě výzvy Mezinárodního centra Hnutí fokoláre (HF) se začátkem května HF v ČR připojilo k celosvětové pomoci lidem postiženým pandemií COVID-19 (viz https://www.focolare.cz/12-clanky/590-celosvetova-pomoc-lidem-postizenim-pandemii-covid-19)

K dnešnímu dni (15.12.2020) se pro tento účel shromáždily finanční prostředky ve výši 443 567,- Kč.

Dosavadní použití prostředků sbírky: 

• pro potřebné v tzv. „fialové zóně“ (účel: COVID Evropa) – zasláno prostřednictvím sdružení Nové ľudstvo Bratislava: 65 000,- Kč
• pro použití v rámci celosvětového společenství majetku (účel: COVID svět) prostřednictvím Mezinárodního centra HF: 118 500,- Kč
• pro potřebné v Sýrii (účel: COVID Sýrie) – zasláno prostřednictvím Mezinárodního centra HF: 167 150,- Kč
• rozděleno v rámci ČR (účel: COVID ČR): 65 000,- Kč
• bankovní poplatky za převody do zahraničí: 3 607,- Kč
• disponibilní dosud nerozdělené prostředky: 24 310,- Kč

Znovu srdečně děkujeme všem dárcům jménem těch, komu tyto prostředky aspoň trochu ulehčí jejich složitou situaci. Sbírka dále trvá.

Bankovní účet: 474026843/0300, variabilní symbol 557, do zprávy pro příjemce specifikovat zamýšlené určení: Svět, Evropa, Sýrie, ČR

Michaela Harantová a Jiří Kratochvíl,
koordinátoři akce za Hnutí fokoláre v ČR

Rozhovor s Tomkem Mikusinski – PR skupiny Gen Rosso - připravila Helena Filcíková pro smagazin.signaly.cz

Gen Rosso nejsou v České republice neznámým pojmem. Za minulého režimu pronikli do křesťanských zpěvníků a zvlášť jejich písně ke mším vešly do obecného povědomí, jako např: „Dnes ve tvém stojíme domě“ nebo píseň „Za vše, cos mi dala, děkuji ti maminko.“ Mezi lety 2009-13 navštívili Gen Rosso devět škol po celé České republice s projektem proti šikaně pod názvem Silní bez násilí, jehož součástí byl muzikál Streetlight. V něm vystupovali vedle členů skupiny i žáci druhého stupně daných škol. Je pravděpodobné, že někteří z vás Gen Rosso viděli právě na těchto představeních nebo v rámci jejich koncertů na Světových dní mládeže. Nyní se Gen Rosso do Česka vrací prostřednictvím televize Noe, která v sobotu 9. ledna v 21.45 bude vysílat jejich živý koncert.

Jak byste se představili tomu, kdo vás nezná?

To musíme začít o Vánocích roku 1966. V malém městečku Loppiano nedaleko Florencie, které je formačním centrem Hnutí fokoláre, darovala zakladatelka hnutí Chiara Lubichová, skupině chlapců kytaru a bicí soupravu červené barvy, od které je odvozen i název skupiny (pozn. překladatele: rosso z italštiny červený, gen –- nová generace). To proto, aby mohli hudbou předávat poselství o míru a bratrství mezi lidmi. Chiara často opakovala větu „Aby všichni byli jedno“. Je to něco jako slogan, který by se člověku po návštěvě koncertu skupiny Gen Rosso měl zapsat do mysli a do srdce. 
V současné době máme za sebou 54 let činnosti, 2 000 koncertů a představení na všech kontinentech a více než 500 písní. 

Jak jste prožili pandemický rok? Přesunuli jste koncerty na internet, live? Jakou s tím máte zkušenost?

Opakovaná období tak zvaného „lockdownu“ v letošním roce umožnila každému z nás ponořit se hlouběji do všeho, o čem přes 50 let zpíváme. Jsme zvyklí jezdit po světě, setkávat se s lidmi a přinášet hudbu na jevištích všech pěti kontinentů. Najednou jsme se ocitli mezi čtyřmi stěnami našeho domu. Namísto měst, náměstí a sálů jsme měli najednou jen počítač a pár oken, ze kterých se můžeme dívat ven. Namísto tisíců lidí, které jsme na každém turné potkávali, byli najednou vedle nás ti tři, čtyři, se kterými bydlíme. Nebylo možné se sejít v plném počtu, abychom pracovali, jak tomu bylo v předchozích letech. Po první sérii živých vysílání pod názvem „Gen Rosso u tebe doma“, díky kterým jsme navštívili lidi v jejich domovech, jsme se rozhodli vrátit se ke svým kořenům formou živých koncertů, které reflektují i naši historii. Vznikl tak projekt s názvem „Discovering Gen Rosso“, kdy lidé mohli nahlédnout i do zákulisí.  Nelze říci, že pro udržení kontaktů s našimi fanoušky by byl dostačující internet. Víme, že žádný virtuální způsob není schopen stoprocentně nahradit skutečné objetí lidí, stadion nebo opravdové emoce živého koncertu v hale nebo v divadle. Vzhledem k situaci, která vznikla během covidu, nemáte velký výběr: buďto člověk zůstane zavřený doma, protože nemůže cestovat a koncertovat, anebo může začít vynalézat nové způsoby s těmi nástroji, které jsou k dispozici. V tomto případě jde o internet, který – pokud ho používáme dobře – přináší dobro, přináší krásu, a především přináší naději do srdce toho, kdo poslouchá. Kdyby nebyl internet, asi bychom neoslovili tolik lidí ze širšího okolí. Díky internetu můžeme pokračovat v našem hudební dobrodružství virtuálně. Můžeme říci, že pandemie nám v podstatě pomohla, donutila nás najít nové výrazy a nové způsoby vztahů s lidmi...  
Myslím si, že každý z nás jsme si v těchto měsících položili otázku, co to všechno má za smysl. Najít odpověď určitě není snadné. „Uvěřili jsme v lásku“ - to jsme vícekrát zpívali v našich písních. Vždyť věříme, že každá událost, i ta nejbolestnější, má svůj láskyplný důvod. „Hudba nikdy neskončí, lidé budou zpívat stále,“ říkávala Chiara Lubichová. Jako by tím chtěla říct: „Ani vy se nikdy nezastavte. Lidé potřebují naději, vzpruhu, víru, radost, a vy jim to svým zpěvem můžete umožnit.“ Rádi bychom proto byli nablízku tomu, kdo trpí, kdo den za dnem dává svůj život za druhé. Chceme zůstat nablízku všem, se kterými jsme se v uplynulých letech na našich koncertech a workshopech setkali. Nápad živého vysílání totiž vychází z touhy pokračovat v tom všem a darovat ostatním něco pozitivního a pěkného především v různých „izolacích“, které člověk může prožívat. Kde je světlo, tam je i naděje. 

Jaké je vlastně hlavní poselství, které se snažíte svou hudbou předat? Daří se vám to? Máte nějaký příklad? 

Naše poselství je především poselstvím lásky, jednoty a pokoje. Tato témata jsou stále aktuální i v oblasti umění. Snažíme se žít život v duchu evangelního bratrství. Chceme, aby naše produkce byla výsledkem spolupráce mezi námi – lidmi z různých národností, a vypovídala tak o jednotě mezi lidmi. Snažíme se předávat vnímavost k výzvám naší planety, přinášet kulturu darování a sdílení. Jde o poselství, které nenálepkuje, je pochopitelné pro kohokoli, je pro všechny. Jinými slovy – chtěli bychom umožnit divákům, aby mohli objevit dobro a uvědomit si touhu po štěstí a jednotě, která je v každém člověku. Jestli se nám to daří? Řekl bych, že navzdory tomu, jak jsme různorodí, přichází toto poselství už 54 let k lidem, kteří si ho váží a berou ho za své. Věřím, že to dělají především proto, že vnímají upřímnost a otevřenost, se kterou poselství předáváme. Na tomto místě bych rád ocitoval několik zpráv, které jsme dostali po jednom online vysílání: 
„Prožít hodinu a půl s vámi, zpívat, to je vždy zážitek, který mě vtáhne od začátku
do konce, navzdory vzdálenosti nebo navzdory situaci, kterou právě prožívám. Dnešek se díky vám stal jedinečným a mimořádným!“ 
„Vaše hudba, která pramení z Lásky s velkým L, probouzí v každém posluchači nesmazatelnou dimenzi, jako jsem to prožila já při vaší písni A joy reborn … jste výborní, jděte dál, tahle cesta je správná.“ 
„Vaše písně mě doprovázely v dospívání. Díky, že jste v celém světě zaseli tolik semínek jednoty.“

Jak vás vnímá současná mládež? Museli jste něco ve své kariéře upravit, přizpůsobit se novým tendencím, požadavkům apod.? 

Během těchto let vidíme, že umění se obnovuje s každou generací. Hudba prostupuje každou epochou, překračuje hranice, módu, upravuje vkus a vnímavost a zůstává stále účinným prostředkem, možná tím nejúčinnějším způsobem komunikace. Je to umění, které buduje lidské nitro, umění, které povznáší ducha i lidství. Naše poselství zůstává neměnné a řekl bych, že takové zůstat musí; být stále stejné a odkazovat na první inspiraci, ze které se skupina zrodila. Naopak hudba a různé hudební žánry se uzpůsobují době, éře, ve které zní. Naše hudební stránka se obnovuje díky různým prvkům, které se postupně přidávají. Dokázali jsme se přizpůsobit, od rocku po muzikál, od klasických nápěvů až po pop, rok a rap. Snažili jsme se držet krok s dobou. Poslední písně naší diskografie, jako Schock of the World, která vyšla 21. září letošního roku, odráží současné hudební tendence. Mladí lidé, kteří nás poslouchají, to nejen oceňují a sledují nás, ale mnohdy skrze konkrétní podněty a rady vlastně pomáhají skládat písně. Ty pak více odrážejí jejich požadavky. Je to taková důležitá a spontánní interakce mezi Gen Rosso a jeho mladými posluchači. Z této vzájemné výměny pak vznikají písně i celá představení. 

Gen Rosso v číslech
V roce 2020 - 21 umělců a techniků, kteří pocházejí z celkem 11 zemí (Argentina, Ekvádor, Mexiko, Kuba, Bolívie, Brazílie, Filipíny, Korea, Itálie, Polsko, Španělsko). 

Za dobu existence
2 500 představení
250 turné
59 navštívených zemí
54 alb
500 vydaných písní
150 workshopů - představení
150 projektů pro mládež
8 světových setkání mládeže s papeži 

Světová turné
Albánie, Argentina, Austrálie, Belgie, Bolívie, Bosna, Brazílie, Burundi, Kanada, Česká republika, Chile, Čína, Vatikán, Korea, Chorvatsko, Kuba, Filipíny, Francie, Německo, Jamajka, Japonsko, Jordánsko, Hong Kong, Indonésie, Anglie, Irsko, Izrael, Itálie, Keňa, Libanon, Luxemburg, Makao, Malajsie, Malta, Maroko, Mexiko, Myanmar, Monte Carlo, Holandsko, Panama, Paraguay, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, San Marino, Skotsko, Singapur, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Jižní Afrika, Švýcarsko, Thajsko, Ukrajina, Maďarsko, Uruguay, USA, Vietnam.

Videoklipy Gen Rosso na našem YouTube kanálu:

https://www.youtube.com/watch?v=qXgW_wW3tlQ

https://www.youtube.com/watch?v=D0_PrDUPtxA

https://www.youtube.com/watch?v=xZOYpc0hWeo 

Drazí,

přejeme vám ty nejkrásnější Vánoce, které znovu zjeví našim srdcím neuvěřitelné Boží tajemství. Bůh nás miluje!

Spojeni v Jeho lásce!

Jaroslava Malíková a Jiří Kratochvíl

za Hnutí Fokoláre v České republice

Vánoce 2020

VELKÉ TAJEMSTVÍ

Je to velké tajemství: druhá osoba 
Nejsvětější Trojice vzala na sebe lidské tělo.  
Naše lidská přirozenost je navěky 
neoddělitelně vložena do Božího srdce. 

Je to tajemství přesahující náš rozum. 
Bůh se v Ježíši od lidské přirozenosti už
nikdy neodloučí. 

Nejsvětější Trojice otevřela brány nebe,
aby se Slovo kvůli nám mohlo stát
člověkem. Byli bychom pošetilí, kdybychom
nevěřili, že Bůh miluje každého z nás. 

Chiara Lubichová

Soubor v JPG ke stažení.

Interview s Azzou Karam, generální sekretářkou Světové konference náboženství za mír, u příležitosti 50. výročí vzniku této organizace, jejíž jednou z čestných předsedkyň se v roce 1994 stala Chiara Lubichová.

Azza Karram byla zvolena generální sekretářkou Světové konference náboženství za mír (WCRP) v srpnu 2019. Je egyptského původu, holandská občanka, profesorka náboženských studií a diplomacie, bývalá pracovnice OSN, člověk s univerzální dimenzí. Dnes vede hnutí, k němuž se hlásí více než 900 náboženských vůdců z 90 zemí, kteří se spolu s ní zavázali, že učiní z míru důvod pro setkání a cestu, na kterou se musí společně vydat. WCRP konala své první shromáždění od 16. do 21. srpna 1970. V čele stál Nikkio Niwano, Japonec a zakladatel hnutí Rišo'kosei kai, duch s rozhledem do dálky. V 90. letech zaangažoval do tohoto světového setkávání také Chiaru Lubichovou, s níž našel jedinečnou shodu na rovině duchovní i pragmatické. Letos slaví WCRP 50. výročí svého vzniku. Azzu Karram jsme zastihli v New Yorku, abychom ji požádali o analýzu vykonané cesty a vyhlídek do budoucnosti. 

Jaké poslání a jaké poselství přináší WCRP 50 let po svém vzniku?

Po 50 letech života je naším svědectvím to, že je nevyhnutelné, aby náboženství spolupracovala bez ohledu na institucionální, geografické nebo doktrinální rozdíly. Toto je poselství, které přinášíme, i když ho ještě dokonale neuskutečňujeme, protože víme, že je to neustálý proces, při němž se musíme učit, a že spolupráce je namáhavá. Potřebu pracovat společně ještě více zdůraznil Covid. Náboženské komunity nebo nevládní organizace inspirované náboženskými hodnotami to uskutečňují, protože byly první, kdo reagoval na tuto humanitární krizi. Zapojily se také zdravotnické instituce, ale nemohly by konat v tak rozsáhlé míře bez náboženských institucí, které daly na tuto krizi odpověď nejen zdravotnickou, finanční a psychologickou, ale dokázaly reagovat i na duchovní potřeby společenství, a na všech frontách reagují na sto procent. Kolik z těchto náboženských institucí však spolupracuje mezi sebou, i když řeší potřeby téže komunity? Velmi málo, a to nikoli proto, že by to nebylo třeba nebo že by jim chyběla účinnost nebo znalosti. Někdy mám podezření, že ve skutečnosti se snažíme zachránit naše instituce, zatímco spolupráce v této složité době vyžaduje ještě větší úsilí a větší odhodlání, protože je snazší starat se o svatost a soudržnost našich skupin než se otevírat univerzálnímu nasazení, k čemuž nás nutí právě Covid. Chtěli jsme založit mezináboženský humanitární fond právě proto, abychom ukázali, že společná odpověď na nějakou potřebu úmyslně a cíleně vytváří společnou budoucnost a výsledky jsou a budou hojné. Víme to z naší historie a chceme i nadále ukazovat, jak plodná je mezináboženská spolupráce. 

Před jakými výzvami stojí WCRP?

Myslím si, že výzvy pro WCRP jsou stejné jako výzvy pro všechny instituce, nejen náboženské, ale i politické, ústavní, soudní a finanční, a týkají se důvěry, účinnosti, legitimity a kompetencí. Podle mého názoru náboženské instituce trpí těmito krizemi již dlouho a budou jimi trpět déle než instituce občanské. Ještě se vrátím k pandemii. Lockdown způsobil institucionální zhroucení v našich komunitách. Umíte si představit, co to znamená, když se nemůžete setkávat, což je jedna ze základních a podstatných funkcí toho, co žijeme, a když jsou tyto funkce ohrožovány, protože kostely, chrámy, mešity a synagogy, kam chodily tisíce nebo stovky lidí, se nyní musí omezit a přijímat jich jen padesát nebo pár desítek. Absence setkání proto vyžaduje restrukturalizaci i naší náboženské služby a skutečně jsme k ní přešli, ale jak moc to ovlivňuje náboženskou praxi? Dokonce i ti, kdo tyto komunity vedou, a nejen jejich členové, musí transformovat svou úlohu a způsob, jakým ji vykonávají ve světě. Takže když se snažím bojovat za přežití instituce, jak mohu pracovat s ostatními, kteří mají stejné problémy v jiných částech světa? Všichni jsme konfrontováni s touto výzvou, ať je to OSN, vlády a také my jako náboženské komunity. A pak existují hrozby pro život víry v zemích a společnostech, kde autoritativní vedení neumožňuje víru praktikovat a kde se režimy cítí být ohroženy kvůli své vnitřní křehkosti hlasy, které se zasazují za lidská práva, spravedlnost a pluralismus. Abychom mohli na tyto výzvy odpovědět, je nutná větší spolupráce, jsou zapotřebí finanční zdroje a dovolila bych si říci, že by bylo zapotřebí také většího politického povědomí o sociální roli mezináboženské spolupráce, která by měla být podporována také ekonomicky, protože vytváří prostor pro službu, pro setkání a je jedinečným zdrojem pro společenský růst. Ale místo toho vidím, že věrovyznání stojí často na vedlejší koleji, a pokud spolupracují, jsou z hlediska vlád většinou těmi posledními. 

Dříve jste citovala spolupráci jako základní pilíř mezináboženské zkušenosti. Víme, že existuje dlouhodobá spolupráce mezi WRCP a Hnutím fokoláre. Jak pokračuje a jak lze tuto společnou práci zavádět?

Jedná se o dávnou spolupráci, která se zrodila v roce 1982 a díky které se Chiara Lubichová v roce 1994 stala jednou z čestných předsedkyň WCRP. Nyní, od roku 2013, je jednou z našich spolupředsedkyň Maria Voce, současná prezidentka Hnutí fokoláre. Předsevzala jsem si, že zahájím svůj mandát tak, že vzdám úctu všem, kteří byli přede mnou a kteří umožnili, aby WCRP byla tím, čím je, a tedy i Chiaře. Opravdu si musím najít prostor, také na našem webu, abych mohla něco říct o tomto přátelství. Na našem spojenectví mě v minulosti i teď nejvíce oslovuje, že bylo vždy živou spoluprací lidí. Plodem tohoto dědictví je, že i dnes se o komunikaci WCRP stará jeden člověk z Hnutí fokoláre, a bylo mnoho lidí z Fokoláre, kteří v průběhu let sloužili našemu hnutí nejrůznějším způsobem. A totéž platí i pro Rišo'kosei kai. Tato mezináboženská spolupráce, schopná sdílet lidské zdroje, je živým obrazem božského a díky své existenci ctí posvátný prostor dialogu. Je to pro mě znamení vzájemnosti ve vztahu k Bohu, protože touto spoluprací v mezináboženském dialogu mu sloužíme a všem ukazujeme krásu toho, že On nás stvořil jako věřící mnoha náboženství. 

Jak si představujete budoucnost WCRP?

Představuji si ji ve znamení multilateralismu. Stejně jako je OSN multilateralismem vlád, vnímám naše hnutí jako multilateralismus náboženství. V zásadě se jako lidé zavazujeme, že budeme na mikro- a makro-úrovni zachovávat rozmanitost, kterou chtěl Stvořitel, a že ji budeme zachovávat pro všechny, včetně institucí. Představuji si přínos, který by instituce mohly mít z této vize a z naší práce, a pokud budeme spolupracovat, bude to pro oboustranný rozkvět. Pokud se politické instituce zaměří na sebezachování a budou-li mít náboženské subjekty zájem na záchraně sebe samých, povede to ke zničení nejen našich skupin, ale celé planety. Oproti tomu samotný papež, nejprve encyklikou Laudato si´, a nyní svou poslední encyklikou Fratelli tutti, která se zrodila ze společného dokumentu s nejvyšším sunnitským vůdcem, nás vyzývá ke společné ochraně Země, ale především k lidskému bratrství, které zahrnuje všechna náboženství. Podporujeme tuto encykliku a tato výzva k bratrství nevylučuje nikoho, ​​ani ty, kdo nemají víru, a budeme bojovat za to, aby se z ní stalo skutečné vlastnictví všech náboženství.

Maddalena Maltese

(Převzato z www.focolare.org) 

Mladí z Velké Británie vytvořili tento vánoční stromeček, kdy každý den Adventu je věnován jednomu #daretocare skutku.
Je to jeden z nápadů, jak prožít Advent zase trochu jinak.

Kdo miluje, vládne. Je to přesně tak. Platí to pro tebe i toho, kdo je chudý a nemocný a setkává se s lidmi bohatými a plnými zdraví. Vždyť ten, kdo miluje, dává. Dává stále. Svým dáváním se stává pánem a má v sobě plnost, která nikdy nekončí.

Snad právě proto nám Bůh přikázal milovat – proto, aby nám dal radost z pocitu, že (…) jsme dětmi Boha, Krále králů.

Každý, kdo je vedle mě, je stvořený jako dar pro mě a já jsem stvořena jako dar pro něj. Na zemi je všechno se vším ve vztahu lásky – každá věc s každou věcí. Je však třeba být Láskou, abychom mezi všemi bytostmi našli zlatou nit.

Chiara Lubichová (Výbor z díla, Nové Město 2016)

Pravoslavný patriarcha Bartoloměj I., který přijel do Říma na mezináboženské setkání Nikdo se nezachrání sám,  navštívil 20. 10. 2020 centrum Hnutí fokoláre v Rocca di Papa.

Prezidentka hnutí Maria Voce a spoluprezident Jesus Moran provedli Bartoloměje I. domem, kde žila Chiara Lubichová, se kterou patriarchu pojilo dlouholeté přátelství a vzájemná úcta.

Těmito slovy si ji připomenul: „Chiara se přihlásila k bratrství, jednotě a míru ve všech oblastech lidského života. Prostřednictvím svého života a svých spisů nám poskytla poselství, které nemůžeme ignorovat.“

A dále: "Hnutí a všechna díla, která dnes existují, jsou díky jejímu charismatu svědectvím o životě stráveném pro Pána, který také prošel křížem, ale vždy směřoval ke vzkříšení."

V projevu se obrátil i k Marii Voce-Emaus, kterou pojmenoval jako „nejdražší sestru... jejíž přátelství s námi a s naším ekumenickým patriarchátem je dlouhé a pevné, protože léta jejího pobytu v Konstantinopoli, (kde působila dříve, než se stala prezidentkou Hnutí) zanechala nesmazatelný otisk služby bratrství, jednoty a lásky pro všechny...“

Pak byly patriarchovi představeny některé akce pořádané u příležitosti stého výročí narození Chiary Lubichové. Mezi nimi celosvětová aktivita mladých z Hnutí fokoláre, United World Project, pod heslem „Odvaha postarat se“, zaměřená na péči o životní prostředí a nejkřehčí části společnosti po celém světě. Patriarcha to komentoval slovy „Myšlenky a akce, teorie a praxe. Doufám, že do tohoto projektu budou zahrnuti někteří mladí pravoslavní, kteří s vámi budou spolupracovat pro dobro lidstva “. 

Zdroj: vimeo.com

Čemu nás naučila pandemie? Jak budovat nový svět? Jaký může být specifický příspěvek každého z nás? Přinášíme výňatek ze slov, která spontánně pronesla současná prezidentka Hnutí fokoláre Maria Voce (Emmaus) při setkání se společenstvím Hnutí fokoláre v Kampánii (jižní Itálie), a to 16. července tohoto roku, tedy v den, kdy se v Hnutí fokoláre připomíná speciální událost: pakt jednoty(1), který Chiara Lubichová uzavřela s prvním ženatým fokolarínem, spisovatelem a politikem Iginem Giordanim v roce 1949 a na který se odvolává.

I tato pandemie nám dala velkou lekci, musíme to uznat. Způsobila nám utrpení a nechává nás ještě trpět? Nevíme, kolik bolestných důsledků této pandemie může ještě přijít, ale byla to i velká lekce. Hlavním ponaučením bylo, že nám řekla: všichni jste stejní! Jste všichni stejní: bohatí, chudí, mocní, bídní, děti, starší lidé, imigranti… všichni jste stejní. To zaprvé.

Druhá věc: jste všichni stejní, ale je tu někdo, kdo trpí více i přes rovnost. Tak jak to, že jste všichni stejní? Jste všichni stejní, protože Bůh učinil všechny stejné. Velmi odlišné od sebe navzájem, ale všechny jeho děti, všechny stvořené Jím se stejnou láskou, s velkou láskou. Pak přišli lidé a začali dělat rozdíly. I nyní pokračujeme v dělání rozdílů: tento ano, tento ne; tento má větší hodnotu, tento má menší hodnotu. Tento mi může něco dát, tento mi nemůže dát nic, tenhle mě využívá, tenhle méně… Začínáme dělat rozdíly, a co se přitom stane?

Stane se, že existují země, kde jsou dobře vybavené nemocnice a země, kde nejsou. Jsou země, kde mají roušky pro každého a jsou země, kde je nemají.

Existují oblasti – dokonce i v naší Itálii – kde je dobrý přístup k internetu a každý se může účastnit vyučování online, a jsou oblasti, kde přístup není. Takže všichni jsou si rovni před Bohem, ne všichni jsou si rovni před lidmi, ne všichni jsou si rovni v srdcích lidí. Je tomu tak i u nás? Možná jsem i já někdy raději s jedním člověkem než s jiným a dělám tento rozdíl mezi jedním a druhým, vidím to tak i já. Takže opravdu žiji pakt, když jsem taková? Ten pakt, který mi říká, že mám být skutečně připravená dát život za druhého? Ale ne za druhého, který se mi líbí, ale za druhého, ať je to kdokoli.

Dnes se říká, že musíme vytvořit nový svět, nové lidstvo. Všichni říkají, že je třeba vytvořit nový svět. V malém Chiara vytvořila nový svět, rodina Chiary roztroušená po celém světě je nový svět v malém. Samozřejmě je to pokus, je to skica, je to malé znamení, ale znamená to, že je to možné. Pokud to bylo možné udělat v malém, proč tato malá skupina – která je ale malá relativně, protože je to několik set tisíc lidí roztroušených po světě – proč tento malý lid, který je lidem Chiary, není k dispozici všem, aby jim řekl, že nový svět je možný?

Je to možné! Musíme být přesvědčeni, že je to možné. Mimochodem, jaká byla dnešní myšlenka na den? „Věřit v sílu lásky.“ Takže v první řadě věřit, že láska je silou. Zakusili jsme to? Ano, tolikrát jsme to zakusili. Ale teď to trochu pokleslo, na teploměru lásky klesla hodnota. Pojďme přidat trochu rtuti, aby teplota znovu stoupla! Nechme stoupnout lásku a uvidíme, že všechno stoupne a budeme tou realitou, která prochází světem, aniž bychom museli chodit a říkat: „Víš, my to děláme tak, pojď s námi, protože jsme takoví.“ Ne! Svět se musí zachránit, svět musíme zachránit naší láskou.

Maria Voce (zpracovala Stefania Tanesini, převzato z www.focolare.org, redakčně kráceno)

__________
1. Pakt, v němž oba Ježíši v eucharistii slibují, že se budou navzájem milovat, jako je miloval On, až po opuštěnost od Otce, a prosí Ho, aby je slil v jedno. Více viz Nové město 9/2019, str. 14.