Pandemie COVID-19 rozpoutala po celém světě bezprostřední vlnu solidarity, do níž se zapojili i lidé z Hnutí fokoláre (viz např. Zpravy-z-celosvetove-karanteny).

Problémy postižených však neskončí jejím odezněním. Očekává se značný propad příjmů mnoha lidí.

20200511 covid syrie

Proto se chceme připojit k výzvě Mezinárodního centra Hnutí fokoláre, jíž byla vyhlášena akce mimořádného společenství majetku určeného pro pomoc osobám pandemií zasaženým.

Tato výzva směřuje především k intenzivnějšímu společenství majetku a pomoci potřebným v rámci místních komunit, v nichž členové a příznivci Hnutí žijí. Taktéž se lze do akce zapojit podle jednotlivých větví Hnutí (volontáři, volontárky …), budou-li takovou pomoc organizovat.

Ve snaze o co největší koordinaci poskytované pomoci, a to nejen v rámci Česka, ale i s ohledem na celosvětové potřeby, otevíráme konto pro jednorázové nebo opakované příspěvky:

Číslo účtu: 474026843 / 0300

Variabilní symbol: 557

Sdělení pro příjemce:
COVID ČR: prostředky budou použity pro potřebné v rámci České republiky
COVID Evropa: prostředky budou použity pro potřebné v zemích tzv. „fialové zóny“ (zejména Balkán a Východní Evropa)
COVID svět: prostředky budou zaslány potřebným prostřednictvím Mezinárodního centra Hnutí fokoláre
COVID Sýrie: prostředky budou zaslány jako účelová pomoc pro Sýrii prostřednictvím organizace AMU (Associazione per un mondo unito)

Na zaslané finanční částky bude vystaveno potvrzení o daru. O příjmech a výdajích takto shromážděných prostředků Vás budeme informovat na stránkách www.focolare.cz.

Za Hnutí fokoláre:
Jaroslava Malíková a Josef Bambas, delegáti Hnutí fokoláre pro ČR
Michaela Harantová a Jiří Kratochvíl, koordinátoři akce mimořádného společenství majetku COVID-19

11. 5. 2020

0
0
0
s2sdefault

Zprávy z Hnutí fokoláre jsou tentokrát výrazně jiné než obvykle.

Jejich jediným motivem je korona virus. Podíváme se prostřednictvím video rozhovorů do italských, španělských a dalších domácností, kde stejně jako u nás tráví lidé čas v karanténě. Dozvíme se i pár zkušeností z lékařského prostředí. Díky zvláštní možnosti můžeme žít po celé planetě stejnou realitu, můžeme se nechat inspirovat příběhy jiných a přidat k nim něco ze svých zkušeností.

Například na adrese: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

ZDE klikněte pro shlédnutí celého kolegamenta ve slovenštině

ZDE klikněte pro shlédnutí kolegamenta na YouTube s českými titulky.

 staen soubor

Pokud byste po shlédnutí Collegamenta měli touhu přispět potřebným v Sýrii nebo postiženým koronavirem po celém světě, přikládáme informace o dvou účtech Hnutí zřízených pro tyto účely:

Pomoc Sýrii:

Asociace „Azione per un Mondo Unito – Onlus“ (česky Akce pro sjednocený svět, zkráceně AMU)
Adresa: Via Cavalieri di Vittorio Veneto 11, 00146 Grottaferrata (RM)BIC: C
Číslo účtu: 11204344
Název banky: Banca Popolare Etica – Filiale di Roma
Kód IBAN: IT58 S050 1803 2000 0001 1204 344
Kód SWIFT/BIC: CCRTIT2T
Do zprávy (= „causale“), je třeba napsat: „Emergenza Siria“

Pomoc postiženým koronavirem:

PAFOM Centro dell’Opera (Centrum Díla)
Adresa majitele účtu: Via di Frascati, 306, 00040 Rocca di Papa (Roma)
Název banky: BPM BANCA POPOLARE DI MILANO
Adresa banky: Piazza Matteotti 00047 Marino (RM)
Číslo účtu €: 00000000008831
Název účtu: PIA ASSOCIAZIONE FEMMINILE OPERA DI MARIA
Kód IBAN: IT 43 S 05034 21900 000000008831
Kód SWIFT/BIC: BAPPIT21H65
Do zprávy (= „causale“) je třeba napsat: „aiuto per coronavirus“.

 

6. 4. 2020

0
0
0
s2sdefault

Měsíc květen je v katolické církvi již tradičně věnován Panně Marii, naší úctě k ní. Pro inspiraci pro následující dny přinášíme krátký text Chiary Lubichové. 

bella accoglienza hp 9 1 centro ave ceramica

"Jednoho dne jsem vešla do kostela a se srdcem plným důvěry jsem se obrátila na Ježíše:

„Proč jsi zůstal na zemi, na všech místech země, v nejsvětější Eucharistii, a ty, Bůh, jsi nenašel žádný způsob, abys nám sem přinesl a zanechal  i Pannu Marii, Matku nás všech, kteří jsme na cestě?“

Zdálo se mi, jako by mi v tichu odpověděl:

„Nezanechal jsem ji tu, protože ji chci znovu vidět v tobě.

I když nejste neposkvrnění, moje láska vám propůjčí panenskou čistotu. A ty, vy, otevřete s mateřskou náručí srdce lidstvu, které tak jako kdysi žízní po svém Bohu a po jeho Matce.

Vaší úlohou je teď tišit bolesti, hojit rány, stírat slzy.

Zpívej litanie a snaž se o to, aby se v nich zrcadlil tvůj život. (...)"

Panna Maria pro nás tedy znamená, žít jako ona."

Chiara Lubichová

(Foto: "Madonna della bella-accoglienza” © Centro Ave Ceramica)

5. 5. 2020

0
0
0
s2sdefault

Jedno známé přísloví praví, že strom, který padá, nadělá víc hluku než celý les, který roste. V rámci letošních Týdne sjednoceného světa (United World Week, 1.-7.5.). shromažďujeme i tak zvané „pilulky naděje“: jednoduché příběhy z různých koutů světa, které podobně jako rostoucí les přinášejí naději.

Libanon – jak naservírovat oběd i na dálku

libanon copy

Doba pandemie přináší v některých oblastech drastická opatření, která lidem nedovolují ani dojít si nakoupit jídlo, a navíc jsou tu ti, kteří si takový „luxus“ stejně dovolit nemohou, jednoduše proto, že nemají peníze. Nad tím se začala zamýšlet skupinka dobrovolníků „Parainage-Liban“, když náhle zvoní telefon: je to Libanonec, který však aktuálně žije  v zahraničí. Sděluje své rozhodnutí: je připraven zaplatit deseti chudým rodinám obědy na celý měsíc. Všichni se s nadšením dávají do práce, vytváří se řetěz solidarity a pomoci: najde se kuchař, jeho pomocníci, dobrovolníci, kteří se hlásí, že budou obědy rozvážet. Projekt začíná, realizace se blíží. Lenu, jednu z dobrovolnic, kontaktuje  rodina veliké finanční síti. Co s tím? Rozhodnutí je jasné: porce pro deset rodin upravíme tak, aby vydalo i na jedenáctou.  Ale všechno bylo nakonec jinak: další telefonát je paní, která se nabízí, že může zaplatit porce pro další rodinu. Hotovo: i jedenáctá rodina mohla dostávat oběd po celý měsíc. Boží prozřetelnost je dochvilná. Oslovující na tom všem je, že tato pomoc přišla právě z Itálie, která sama bojuje se těžkou zdravotní situací. Mona Farhat. 

Thank you New York

Dnes, v sedm večer, další běžný den pandemie koronaviru v New Yorku. Jsme před domem, kde probíhá náš pravidelný rituál: tleskáme, pískáme a křičíme Thank you, díky. Stejně tak jako předchozích 31 dní, odkdy koronavirus změnil tvář New Yorku. Město, které nikdy nespí, se změnilo v rozlehlé místo zhasnutých světel a prázdných náměstí. Rituál se opakuje každý den: chceme tak říct „díky“ lékařům, zdravotním sestrám, pracovníkům, řidičům prodavačům supermarketů a všem, kdo se nemohou zastavit, protože jejich služby jsou zkrátka zásadní.

usa

Sdružení „Invisible hands“, které vzniklo právě teď, v čase pandemie. Sdružuje asi 1000 dobrovolníků, kteří roznášejí nákup domů pro všechny, kdo jsou nejvíce vystaveni riziku a nemohou vycházet z domu. Učitelé a školníci ze 400 škol z New Yorku vydávají balené obědy žákům, jejichž rodiče kvůli situaci pandemie přišli o práci. Situace postihla ty nejvíce ty nejslabší: uklízečky, lidé, kteří umývali nádobí atd.   Maddalena Maltese

Když jde učitelka za žáky… Maria Caballero, venkovská učitelka v Santa Fe v Argentině ví, že spousta jejich žáků nemá doma internet, někteří z nich nemají ani počítač. Kvůli pandemii by tak nemohli studovat. Maria, kterou už více než 20 let neopouští učitelské nadšení, se proto každý týden vydá na cestu za žáky. Předá jím úkoly a pokyny k látce. argentina

“Školy jsou zavřené. Děti nemají internet, ani telefon, takže jsem se rozhodla, že každému z nich pověsím na kliku domu sáček s úkoly a zadáními. Po týdnu se pro ně zase vrátím. Pokud mají nějakou nejasnost, mohou se ptát, i když u toho samozřejmě musíme dodržovat potřebný rozestup. Dovysvětlím látku a pak si taky trochu popovídáme, jak se mají. Chybím jim – a oni chybí mně“, popisuje učitelka Caballero v novinách. Když někdo ze studentů nemá pomůcky – nůžky, barevný papír, lepidlo – paní učitelka jim je donese, aby – jak říká – „se v těchto dnech mohli něčím tvořivým zabavit“.

unnamed

30. 4. 2020

0
0
0
s2sdefault

Co je to "United World Week!?  

unnamed

Týden sjednoceného světa probíhá každý rok od 1. do 7. května. Je celosvětovou laboratoří i výstavou: sbíhají se v něm příběhy, akce, iniciativy, které v jakémkoli koutě světa přispívají k jednotě mezi lidmi a národy, k bratrství, k míru. Letošní rok kvůli celosvětové pandemii Covid-19 probíhá celý týden online

.Hlavní události

Sobota 2. května, 12.00 hod. online vysílání “#InTimeForPeace Web EventV tu chvíli se propojí různá města na zeměkouli, zazní příběhy, proběhnou diskuse, představí se umělci.

uww online transparent

Neděle 3. května  od 11.00 do 12.00 hod. podle jednotlivých časových pásem proběhne virtuální štafeta “Run4unity”, která non stop oběhne celý svět prostřednictvím her, osobních svědectví. Obrazně tak vytvoří barevnou duhu míru.

Téma

in time for peace

Letošní téma týdne je In Time for peace – Žít pro mír, a to včas! Navzdory všemu máme stále ještě možnost udělat něco pro mír, pro pochopení mezi lidmi. Naše doba je tato. Nemůžeme čekat. Musíme si „vyhrnout rukávy“ a udělat vše pro to, aby byl mír realitou, a to teď. Týden sjednoceného světa se symbolicky připojuje k výzvě generálního sekretáře OSN Antònia Guterrese ukončit války na celém světě. Stejně tak se připojuje k jakémukoli volání po míru, k pozornosti vůči lidem nejslabším a zranitelným, právě v této době pandemie, jak vyzývá papež František.

Kde?

Multimediální maraton “In Time For Peace” bude vysílán na webu www.unitedworldproject.org. Dále bude vysílán propojenými „kanály“, abychom se mohli podívat, co se teď právě děje v Itálii, v USA, v Austrálii, v Demokratické republice Kongo.

Kdo je za tím?

Týden sjednoceného světa vznikl z podnětu Hnutí fokoláre v roce 1995, které ho organizuje spolu s dalšími sdruženími, hnutími, komunitami po celém světě, se všemi, kdo chtějí přinášet porozumění mezi národy a konkrétně se o to zasazují. 

tss

0
0
0
s2sdefault

Kapucínský kněz Raniero Cantalamessa ve svém kázání na Velký Pátek 2020 v římské bazilice sv. Petra řekl že „jsou věci, o nichž Bůh rozhodl, že nám je poskytne jako společný plod jeho milosti a naší modlitby.“ Následující text Chiary Lubichové je výzvou, abychom spolupracovali s Bohem tak, že budeme prosit o milosti, a přitom se co nejlépe naladíme k tomu, abychom je mohli dostávat. 

preghiera1„Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem“ (Mt 5,23). (…) Ježíš nám tímto slovem jasně řekl, že neexistuje společenství s Bohem, opravdová bohoslužba ani věrohodná modlitba bez usmíření s bratřími. Doufejme tedy, že nám tato slova pronikla hluboko do našeho srdce. Právě proto, že v to doufáme, chci nyní promluvit o modlitbě, kterou Bůh na tomto základě zcela jistě přijímá.

Chtěla bych něco říci především o modlitbě prosebné, jíž si vyprošujeme pomoc a milost, protože mám dojem, že na ni možná ne každý klade dostatečný důraz. Proč? Třeba i z velmi vznešených důvodů: protože jsme prohloubili svou víru a stali jsme se prakticky zbožnějšími; pochopili jsme, že náboženství nespočívá jen v tom, že chodíme do kostela, abychom stále jen prosili, ale spočívá v lásce k Bohu, a tedy v tom, abychom dávali. Ve svém životě usilujeme o naplňování všech zásad, k nimž nás vede naše evangelní spiritualita, abychom udělali – jak my říkáme – svůj díl. To je jistě ten nejlepší způsob uvažování. Ale přesto je zapotřebí se zamyslet. Milovat Boha je pojem široký a zahrnuje v sobě zachovávání všech jeho přikázání.

Jedno z přikázání, které Ježíš důrazně opakuje, říká právě to, že máme prosit: „Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám!“ (Mt 7,7). Co tedy máme dělat? Prosit více a lépe, protože on si to přeje. Také tímto způsobem projevíme svou lásku k Ježíši. (…) Zajisté se modlíme, což znamená, že se neopíráme jen o své vlastní síly. Přesto však se můžeme zlepšit ve dvou směrech. Především nikoli tak, že budeme rozmnožovat své modlitby, ale v tom, že si lépe uvědomíme to, o co už vlastně prosíme. Pouvažujme trochu a uvidíme, o kolik milostí ve svých modlitbách prosíme. (…)

Dále je nutné se zlepšit v tom, že se budeme modlit tak, abychom dostali, jak říkají světci. Dostáváme tehdy, jestliže se modlíme s vědomím, že sami od sebe nemůžeme dělat nic, ale naopak s pokorou a s přesvědčením, že všechno můžeme dokázat v Bohu, to znamená s důvěrou v něho; jestliže se modlíme s vytrvalostí a prosíme vždy s láskyplnou naléhavostí tak, jak si to Ježíš přeje.

Je prostě třeba dát naší modlitbě ve svém životě to správné místo, stále důležitější, předkládat ji Bohu stále lépe, a to způsobem odpovídajícím úsilí, jaké vkládáme do žití našeho Ideálu. Tak bude všechno plodnější. 

Modleme se, dokud žijeme tady v čase. Vždycky si vzpomenu na to, co nám doporučovala maminka jedné z prvních fokolarínek před svou smrtí: modlete se během svého života, protože na jeho konci už tu možnost mít nebudete.

Chiara Lubichová (telefonická konference, Rocca di Papa 16. února 1984)

Zdroj: www.focolare.org

 

30. 4. 2020

0
0
0
s2sdefault

V době koronavirové pandemie jsme zjistili, že ekonomika žije a nehroutí se především díky pracovníkům, kteří vykonávají ty nejobyčejnější práce. Uvědomili jsme si, že v těch, kteří pro nás každý den chodí do práce s maskami a rukavicemi, je láska jiná, ale nepostradatelná.  

luigino bruni

Tato bezprecedentní a vážná kolektivní krize nám rovněž poskytuje ponaučení o skutečné povaze hospodářství a trhů. Především nám ukazuje rozdíl mezi různými druhy kapitalismu. Vždy jsme věděli, že duch severoevropského kapitalismu je odlišný od jižního.

Dnes se však tento rozdíl projevuje v nových (částečně) neočekávaných aspektech a v zásadě pro každého neradostných. Vize práce jako povolání (německy Beruf), která již podle mínění Maxe Webera charakterizovala protestantské vidění práce a kapitalismu a která přinesla mimořádné plody, dnes ukazuje svou temnou stránku. Pracovní a ekonomické principy jsou tak důležité, že se mohou stát absolutními a „posvátnými“, a tak se stávají primárními i v situaci takovéto vážné krize.

Slova o nezbytnosti vyhnout se hospodářské recesi za každou cenu, které jsme slyšeli od předsedů vlád nebo ministrů ze zemí severní Evropy a Spojeného království, jsme od vedoucích představitelů zemí katolické kultury (Itálie, Španělsko, Portugalsko) nezaslechli; ne proto, že by byli většími altruisty než jejich kolegové, ale proto, že pod Alpami nebyla ekonomika nikdy nejdůležitějším výrazem občanského života. V posledních letech k tomu docházelo i u nás v Itálii (a jak jsme viděli, v některých regionech ve větší míře), ale tato krize nám také umožnila učinit neočekávaný objev toho, jak rozdílné a specifické je ekonomické chápání v zemích latinských a katolických. Zaznamenali jsme menší růst, máme velké veřejné dluhy, máme rozsáhlou korupci, vysokou nezaměstnanost a nízkou produktivitu; ale děláme vše proto, a ještě trochu navíc, abychom za každou cenu ochránili staré lidi.  

„Familiarismus“ (sociologický pojem chápající rodinu jako vůdčí strukturu společnosti – pozn. překl.) není vždy jen amorální. Nikoli proto, že bychom byli lepší nebo etičtější, ale protože jsme z temných i světlých stránek prostě odlišní. Možná by si severní Evropa pro jedenkrát mohla vzít poučení z jihu, což by bylo lepší pro všechny, a všichni bychom se uchránili smrti a bolesti. Pak je tu ještě druhý aspekt. Zjistili jsme, že ekonomika žije a nehroutí se především díky pracovníkům, kteří vykonávají ty nejjednodušší a nejskromnější práce. Kdyby totiž vedle lékařů a zdravotních sester a za nimi neexistoval pomocný zdravotní personál, uklízečky v nemocnicích a řidiči zásobovacích vozů, čističi ulic ve městech, správci elektrické a internetové sítě, zaměstnanci supermarketů, městští strážníci… tato krize by nás ochromila mnohem více a způsobem mnohem více zničujícím a možná nezvládnutelným.  

Najednou jsme viděli kolik občanské lásky je kolem nás. Mnozí z nás hledají a vidí lásku na špatných nebo příliš nepatrných místech. Uvědomili jsme si, že existuje jiná, ale nepostradatelná láska u těch, kteří pro nás každý den chodí do práce s maskami a rukavicemi a kteří riskují, že nakazí rodiče a děti jen proto, že konají svou povinnost. Tato práce je také povoláním, i když je těžká, i když vyčerpává, i když nás vede k tomu, že riskujeme hodně a někdy téměř všechno.  

Jsem si jist, že právě v těchto hrozných a obtížných dnech se mnoho lidí dotklo té nejhlubší a nejopravdovější stránky své práce a svého života; v dramatické a bolestné situaci znovu spatřili nebo poprvé zahlédli důstojnost a záslužnost své práce. Kéž tento virus rychle pomine, ale ať nikdy nepomine toto velké ponaučení. 

Zdroj.: https://www.cittanuova.it/ 

24. 4. 2020

0
0
0
s2sdefault

Úryvek z textu Chiary Lubichové se dotýká tématu, které zaznívá silněji na pozadí současné pandemie: tím tématem je bolest. Zamyšlení nás uvádí do tajemné přítomnosti Boha, jehož lásce neunikne nic. Tento ryzí křesťanský pohled přináší naději a vyzývá nás, abychom každou bolest, která se nás dotýká přímo, nebo lidí okolo nás, přijali.

lnek

Utrpení…. Utrpení, které nás přepadne a srazí k zemi, nebo to, které do sladkosti našich dní přimíchá hořkost.Utrpení. Nemoc, neštěstí zkouška, bolestná situace…Utrpení. Jak vnímat utrpení, stále připravené objevit se v životě každého z nás? Jak ho popsat, jako ho označit? Jaké ho pojmenovat? Ve jménu koho promlouvá? Čí je to hlas?

Díváme-li se na utrpení pohledem výlučně lidským, snažíme se hledat jeho příčinu v sobě nebo okolo nás, například v lidské špatnosti, v přírodě…nebo jinde. To vše může být pravda. Když se však díváme je z tohoto úhlu, zapomeneme na to nejdůležitější. Zapomeneme, že za životním naším příběhem je Bůh se svou láskou, Bůh který vše chce nebo dopouští z vyššího důvodu, kterým je naše dobro.

Světci proto berou každou bolestnou událost, která je zasáhne, ať už přímo nebo nepřímo, z Božích rukou. Je ohromující, že v tom jsou neomylní. Bolest pro ně není ničím jiným než Boží hlasem. Jsou pohroužení do Písma, a proto dokáží pochopit, čím je a má být utrpení pro křesťana. Vnímají, jak bolest proměnil Ježíš. Vidí, že on bolest proměnil z principu negativního v pozitivní.Pro ně je vysvětlením jejich utrpení samotný Ježíš: Ježíš ukřižovaný. Proto je pro ně bolest příjemná, dokonce prospěšná. Proto bolest neproklínají, ale snáší, přijímají, objímají.

Otevřeme si ostatně i my Nový zákon a najdeme v něm potvrzení. Neříká snad sv. Jakub ve svém dopise slova: „Velmi se z toho radujte, moji bratři, když se octnete ve všelijakých zkouškách“? Utrpení je pro něj dokonce důvodem k radosti. Ježíš nás zve, abychom na sebe brali svůj kříž, a tak ho následovali. Dodává: „Kdo svůj život ztratí“ (což je vrchol utrpení) „nalezne ho“. Bolest je tedy nadějí ve spásu.Pro svatého Pavla je utrpení dokonce chloubou, jedinou chloubou: „Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista.“ Ano, utrpení pro toho, kdo na ně nahlíží křesťanskou optikou, je něčím obrovským. Je dokonce  šancí zakoušet Kristovo utrpení na sobě, pro naše očištění a pro spásu mnohých.

Co tedy říci dnes našim blízkým, kteří jsou zmítání bolestí? Co jim přát? Jak k nim přistoupit?Především k nim přistupujme s velikou úctou. Byť na to možná ještě nepomyslí, v tuto chvíli je navštívil Bůh. (..) Ubezpečme je, že i my na ně pamatujeme ve své modlitbě, aby dokázali vzít přímo z rukou Božích to, co je sužuje, co jim činí utrpení a spojí to s Ježíšovým utrpením. V něm  bolest získá nový potenciál. Pomozme jim, aby měli hodnotu utrpení stále před očima. Povězme jim o úžasném křesťanském principu naší spirituality: v něm se bolest, milovaná jako výraz Ježíše ukřižovaného a opuštěného,  může proměnit v radost.

Chiara Lubichová (Rocca di Papa, 25. 12. 1986)  

Zdroj: www.focolare.org

22. 4. 2020

0
0
0
s2sdefault