Letošní Velikonoce budou jiné, zvláštní. Kvůli pandemii se křesťané nemohou fyzicky účastnit velikonočních obřadů. V následujícím textu z roku 2000 přinášíme zamyšlení Chiary Lubichové nad tím, jak je možné tyto dny Svatého týdne prožít. 

1

"Dnes je Zelený čtvrtek. Pro nás je tento den zvláště mimořádný, a to díky naší spiritualitě zrozené z charismatu, jež nám daroval Duch svatý. Proto se dnes nemůžeme nezastavit, abychom rozjímali, kontemplovali a snažili se znovu prožít tajemství, která nám odhaluje nejen tento den, ale i Velký pátek, Bílá sobota a Boží hod velikonoční. 

Každý z uvedených dnů můžeme nazvat jedním slovem, které nám už po více než padesát let v našem Hnutí říká - a to s velkým důrazem - čím máme být: Láska – Zelený čtvrtek, Ježíš opuštěný – Velký pátek, Maria - Bílá sobota, Zmrtvýchvstalý - Boží hod velikonoční. 

Dnes tedy láska. Zelený čtvrtek je dnem, v němž jsme v průběhu let často zakoušeli zvláštní jemnou intimitu s Bohem a který nám připomíná hojnost lásky seslané nebem na zem.Láskou je především eucharistie, kterou jsme v tento den dostali.Láskou je kněžství, které je službou lásky a zprostředkovává nám mimo jiné i eucharistii.

Láskou je jednota, účinek lásky, kterou Ježíš vyprošoval od Otce: “Aby byli jedno jako já a ty” (srv. Jan 17,21). Láskou je nové přikázání, které nám předal v tento den před svou smrtí: “Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem”(Jan 13, 34-35). Je to přikázání, které nám umožňuje žít zde na zemi podle vzoru Nejsvětější Trojice. 

Zítřejší Velký pátek má jen jedno jediné jméno: Ježíš opuštěný. V těchto dnech jsem dopsala knihu nazvanou “Výkřik”. Věnovala jsem mu ji s úmyslem napsat ji i vaším jménem, jménem celého Díla Mariina. Ve věnování se píše, že jde o “milostný dopis Ježíši opuštěnému”.Hovoří se v ní o něm, jenž nás povolal v jeden určitý pro každého odlišný den našeho jediného života, který máme od Boha, povolal k tomu, abychom ho následovali a darovali se mu. Chápeme - a také to v knize píšu - že všechno, co chci na těchto stránkách vyslovit, nemůže být jen nějakým tématem, byť i rodinným, vroucím a procítěným; ale má být písní, hymnem radosti a především vděčnosti jemu.

Ježíš dal všechno: život vedle Panny Marie se všemi jeho těžkostmi a v poslušnosti, tři roky kázání, tři hodiny na kříži, odkud odpouští svým trýznitelům, otevírá ráj lotrovi a dává nám Matku. Zůstalo mu božství.Jeho spojení s Otcem, tak něžné a nevýslovné spojení, které ho na zemi činilo tolik mocným jako Božího Syna a tolik královským na kříži; tento pocit Boží přítomnosti musel ustoupit až na dno jeho duše, že už ho ani necítil a určitým způsobem ho odloučil od toho, o němž říkal, že je s ním jedno, a křičí: “Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?” (Mt 27, 46). 

A potom Bílá sobota. Panna Maria je sama, sama s mrtvým synem–Bohem. Je to bezedná propast úzkosti a nekonečné strádání? Ano, ona však stojí pevně na nohou a stává se vznešeným příkladem, monumentem všech ctností. Věří a doufá; jestliže ostatní zapomněli na Ježíšova slova, jimiž v průběhu svého života ohlašoval svou smrt, ale také své zmrtvýchvstání, ona na ně nikdy nezapomněla a uchovávala je spolu s ostatními ve svém srdci a uvažovala o nich (srv. Lk 2, 51).Ona nepodléhá bolesti, ale čeká. 

robert hupka piet1

A konečně Boží hod velikonoční. Je to vítězství Ježíše zmrtvýchvstalého, které známe a osobně znovu v malém prožíváme i my, poté, co jsme objali opuštěnost, anebo když jsme skutečně sjednoceni v jeho jménu a zakoušíme účinky jeho života a plody jeho Ducha. Zmrtvýchvstalý v nás musí být stále přítomný a živý v letošním roce 2000, kdy svět očekává nejen lidi, co v něho věří a nějakým způsobem ho milují, ale autentické svědky, kteří by mohli všem vpravdě říci - tak jako Magdalena apoštolům, poté co se s ním setkala u hrobu - ta známá avšak stále nová slova: “Viděli jsme ho!”. Objevili jsme ho ve světle, jímž nás osvítil. Dotkli jsme se ho v pokoji, který nás zaplavil; slyšeli jsme jeho hlas v hloubi svého srdce. Zakusili jsme jeho neporovnatelnou radost.

Drazí, připomínejme si v těchto dnech následující čtyři slova: láska, Ježíš opuštěný, Maria, Zmrtvýchvstalý."

Chiara Lubichová, 20. dubna 2020, z telefonické konference.

 Zdroj: www.focolare.org

foto: Robert Hupka

9. 4. 2020

0
0
0
s2sdefault

Tento den si připomínáme utrpení a ukřižování Ježíše Krista. Snažíme se ztišit, porozumět a svým způsobem projít cestu spolu s Ním na Kalvárii. Snad není nic těžšího k pochopení než kříž. K životu patří radost i bolest. Neexistuje život bez bolesti – bez kříže. Radost přijímáme s jásotem, ale s bolestí se pereme a hledáme smysl utrpení, které se nás dotýká. Bolesti jsou malé, velké, tělesné, duchovní, čekané i nečekané. Jsou v životě každého z nás. Velký pátek, den ukřižování a smrti Ježíše Krista, je dnem, který mi dává odpověď na to, jak bolest přijmout, pochopit a proměnit. Ježíš Ukřižovaný a Opuštěný! Okamžik největší Ježíšovy bolesti je vyjádřen výkřikem na kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mk 15,34)

20200410 marek trizuljak velky patek

Jak často mě tato věta zasáhne, a hledám odpověď. Naštěstí jsem poznala na své duchovní cestě v Hnutí fokoláre způsob k pochopení kříže. Každá bolest, která mě zasáhne, má jméno. Ježíš nepochopený, odmítnutý, zrazený, odstrčený, podvedený, pomluvený, raněný, zbitý, potupený… On prošel každou mojí bolestí a zná ji. A když má bolest jméno, říkám: „Ano, to jsi, Pane, Ty, přijímám Tě a chci být s Tebou v této bolesti.“ A modlím se, potlačuji vzdor a pokorně volám o pomoc. Někdy to trvá déle, ale nakonec přichází do srdce pokoj, smíření a často i radost. Je to spojení s Bohem. Kříž a bolest není jen utrpení, ale je cestou ke spojení s Bohem. Ježíšova cesta nevrcholí naštěstí křížovou cestou a smrtí, ale zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením a Bůh se nám skrze Ježíše ukazuje jako Láska.

Prožila jsem před dvaceti lety velkou ztrátu. Manžel vážně onemocněl a měl jen malou šanci na vyléčení. Oba jsme tu zprávu přijali s jistotou, že je to další podoba Ježíše Opuštěného. Léčbu i další postup lékařů jsme svěřili do modliteb rodiny a přátel a věřili v uzdravení. Prožívali jsme chvíle pokoje, ale i úzkosti a strachu. Velkou oporou byla pro mě víra a velmi mi pomáhal kardinál Miloslav Vlk. Často jsme si telefonovali a on mi vždy říkal: „Musíš věřit, že Bůh je Láska.“ Já jsem si nikdy nepřipustila, že by manžel mohl zemřít, a to mi dávalo sílu. Nemoc se však náhle zhoršila a lékaři nám jasně řekli, že už pro nás nemohou nic udělat. Manžel tu zprávu přijal v klidu, při plném vědomí. Já jsem to nechtěla pochopit a stále jsem se modlila za zázrak uzdravení, seděla jsem u něho a držela ho za ruku a cítila, jak odchází… Ta chvíle byla posvátná, cítila jsem Boží přítomnost a měla velkou jistotu, že skrze Boží lásku budeme stále spolu. Když jsem volala otci kardinálovi zprávu, že manžel zemřel, řekl: „I teď musíš věřit, že Bůh je Láska.“ V tom je síla kříže a bolesti, že se proměňuje a přináší pokoj.

Chiara Lubichová, zakladatelka Hnutí fokoláre, ve své jedné meditaci napsala:
„Kříž – symbol křesťana, který svět odmítá, poněvadž se domnívá, že se vyhne bolesti, vyhne-li se kříži, a neví, že tomu, kdo mu porozumí, dokořán otvírá duši pro království Světla a Lásky: té lásky, kterou svět tolik hledá, ale nemá.“

Věra Luxová, manželka bývalého místopředsedy vlády a předsedy KDU-ČSL

Z brožury PŮST 2020 královéhradeckého biskupství / otištěno s jeho laskavým svolením v časopise Nové město 2/2020

8. 4. 2020

0
0
0
s2sdefault

V koronavirové době mnohdy nemůžeme navštívit příbuzné, přátele, známé, kteří by nás potřebovali. Komunikační prostředky se zdají být jedinou možností, jak zprostředkovat svou konkrétní lásku. Následující zamyšlení nám ukazuje další cestu.

god.jpg

"Je velice moudré trávit čas, který máme, dokonalým žitím Boží vůle v každém přítomném okamžiku.

Mnohdy na nás ale dorážejí neodbytné myšlenky spojené s minulostí či budoucností nebo přítomností. Mohou se týkat okolností nebo osob, kterým se nemůžeme osobně věnovat. Vyžaduje se od nás veliké úsilí, abychom udrželi kormidlo loďky našeho života v nasměrování na to, co od nás Bůh v daném přítomném okamžiku žádá.

Abychom tedy žili (…) dobře, je zapotřebí mít pevnou vůli, rozhodnost, především však důvěru v Boha, někdy až hrdinskou.

Nemůžu například udělat nic pro člověka, který je mi drahý a je z určitého důvodu v nebezpečí nebo je nemocný…. Budu tedy dělat to, co ode mne Bůh chce v této chvíli: dobře studovat, dobře uklízet, dobře se modlit, starat se o své děti…A Bůh se postará o to, aby rozpletl zamotanou situaci, aby utěšil toho, kdo trpí, aby vyřešil nečekanou událost.

Jde o práci ve dvou v dokonalém spojení, které od nás vyžaduje pevnou víru v Boží lásku k jeho dětem. Tento náš postoj Bohu zase umožňuje, že může důvěřovat nám. Vzájemná důvěra dělá zázraky. Uvidíme, že to, co nemůžeme zvládnout my, zvládne někdo Jiný a udělá to mnohem lépe než my.

Hrdinský úkon důvěry bude odměněn: náš život, omezený na určitou oblast, dostane novou dimenzi; budeme se cítit ve spojení s nekonečnem, po kterém toužíme, víra dostane nový náboj a rozhojní v nás laskavost, lásku.

Už si nevzpomeneme, co je samota. Tento prožitek v nás posílí vědomí, že jsme opravdu děti Boha Otce, který dokáže vše."

Chiara Lubichová (z Dottrina spirituale, Mondadori, Milano 112 Città Nuova, Roma 2006, str.121.) 

Zdroj: www.focolare.org 

8. 4. 2020

0
0
0
s2sdefault

„Oslavovat, abychom se setkali“ je motto, které jsme si jako Hnutí fokoláre zvolili, abychom si v roce 2020 po celém světě připomínali sto let od narození naší zakladatelky Chiary Lubichové. Ještě před několika týdny se nám toto motto zdálo být vhodně zvolené k tomu, abychom nejrůznějšími způsoby oslavovali osobnost naší zakladatelky a charismatu, které jí dal Bůh a které ona tak velkoryse předávala. Doopravdy si přejeme, aby se lidé s ní dnes setkávali naživo a nikoli aby si ji jen nostalgicky připomínali; chceme, aby ji znovu nacházeli v její spiritualitě, v jejích dílech, a především v jejím „lidu“, tj. v těch, kteří v současnosti žijí jejího ducha bratrství, společenství a jednoty.

Počínaje dnem 7. prosince 2019 jsme se radovali z mnoha událostí, které se odehrávaly po celém světě.

Byli bychom si přáli, aby oslavy mohly pokračovat. Ale během krátké doby se scénář změnil a motto „oslavovat, abychom se setkali“ se může jevit jako anachronistické; i my jsme pozastavili oslavy a události všeho druhu. Pandemie způsobená coronavirem nutí stále více zemí po celé planetě k drastickým opatřením, aby se infekce zpomalila; izolace a fyzická vzdálenost jsou zatím těmi nejúčinnějšími nástroji. Dokazují to některé náznaky, jež k nám přicházejí z Číny, kterou jsme po celé týdny provázeli s obavami. Ale tady v Itálii a v několika dalších zemích světa je situace stále velmi vážná.

Pro mnoho z nás, kteří žijí v izolaci, je to zcela nová zkušenost. Má nejen sociální nebo psychologický rozměr, ale také silný duchovní dopad. To platí pro všechny na celém světě a zejména pro křesťany. Je to situace, která se dotýká také nás a nitra naší specifické spirituality, kterou žijeme jako Hnutí fokoláre. Jsme stvořeni pro společenství a pro jednotu. Umění vytvářet vztahy je možná tou nejcharakterističtější vlastností člověka, který poznal a přijal Chiařina ducha. A přesně tato dimenze se nyní zdá být v největší míře omezena.

Lásku však nelze omezit. To je skvělá zkušenost, kterou děláme v těchto dramatických a bolestných dnech. Více než kdy jindy přicházejí odevšad svědectví od lidí, kteří uvádějí do života kreativitu a představivost a kteří se darují druhým i v obtížných a neobvyklých podmínkách: děti, které vyprávějí o malých velkých skutcích lásky, aby překonaly potíže spojené s pobytem doma; mladí, kteří vytváří online modlitební štafetu; podnikatelé, kteří jdou proti proudu, aby neprohlubovali nouzovou situaci, ale místo toho jsou ve službě obecnému dobru i na úkor osobního zisku. Existuje mnoho způsobů, jak se snažíme poskytovat podporu a útěchu: především modlitbou, a také spojením po telefonu, zprávou přes WhatsApp, e-mailem ..., aby se nikdo necítil sám: ti, kteří jsou doma, ale ani nemocní a ti, kteří dělají vše pro to, aby léčili, utěšovali a doprovázeli ty, kdo trpí důsledky této situace. A pak jsou tu solidární poselství, která nám pomáhají otevírat srdce i přes hranice mimořádné situace způsobené coronavirem, jako jsou zprávy od mladých lidí v Sýrii, kteří i navzdory dramatickým podmínkám u nich doma nacházejí sílu myslet na nás v Itálii. Právě mladí lidé, kteří nás učí, že tyto zkušenosti, jsou-li sdílené na sociálních médiích, se mohou rozmnožovat, protože i dobro může být nakažlivé.

Díky těmto svědectvím ve mně dozrálo přesvědčení, že oslava stého výročí Chiary Lubichové není pozastavena a motto „Oslavovat, abychom se setkali“ je aktuálnější než kdy jindy.

Je to náš Nebeský Otec nebo možná i samotná Chiara, která nás zve, abychom prožívali tento jubilejní rok hlouběji a autentičtěji. I přes různá omezení, jako je to, že nemůžeme společně slavit eucharistii, znovu objevujeme Ježíšovu přítomnost, živou a silnou v žitém evangeliu, v bratrovi, kterého milujeme, a uprostřed všech, kteří – dokonce i na dálku – jsou sjednoceni v jeho jménu.

Avšak naše zakladatelka nám pomáhá zejména v tom, abychom znovuobjevili její velkou lásku, jejího snoubence: Ježíše Opuštěného – „Chiařina Boha“, jak s oblibou říká monsignor tridentský arcibiskup Lauro Tisi. Je to Bůh, který překročil každou hranici, aby na sebe vzal každou hraniční zkušenost a dal jí hodnotu. Je to Bůh, který se stal periferií, aby nám dal pochopit, že i v těch nejextrémnějších zážitcích se můžeme stále setkávat s ním. Je Bůh, který si přivlastnil nejrůznější bolesti, utrpení, zoufalství a žalosti, aby nás naučil, že bolest přijatá a přeměněná v lásku je nevyčerpatelným zdrojem naděje a života.

V tom spočívá výzva nynější celoplanetární krizové situace: neunikat před ní, nesnažit se jen přežít, abychom bezpečně dosáhli cíle, ale zakořenit se dobře v přítomnosti, na každou bolestnou situaci – osobní nebo těch druhých – hledět, přijímat ji a čelit ji tak, aby se stala místem pro setkání s „Ježíšem opuštěným“ a v lásce k němu nacházet sílu a kreativitu k budování vztahů bratrství a lásky i v této obtížné situaci.

Pro Chiaru bylo každé setkání s jejím „Ženichem“, s Ježíšem Opuštěným, slavností, bylo oslavou. Když se i my setkáme s ním – jsem o tom přesvědčena – setkáme se také s ní, s Chiarou, protože se naučíme, jak se o to snažila ona, vidět každou situaci Božíma očima. Možná budeme také my schopni zopakovat zkušenost Chiary a jejích společnic, které si „téměř“ neuvědomovaly ani válku, ani její konec, protože byly uchváceny Bohem a jeho láskou a cítily, že prožívaná skutečnost, tedy konkrétní láska, která obíhala mezi nimi a mezi mnoha dalšími v jejich městě, byla silnější než všechno ostatní.

Nevíme, jak dlouho bude tato nouzová situace trvat: možná týdny nebo měsíce. Avšak pomine. Svět, který najdeme na konci tunelu, budujeme nyní.

Maria Voce
Osservatore Romano 2.4.2020

 200204 mariavoce or

3. 4. 2020

0
0
0
s2sdefault

Drazí přátelé.
Doufáme, že jste všichni zdrávi a v pořádku.
Rádi bychom vás informovali o prodloužení termínu pro přihlašování na Mariapoli v Srní.
Ta se bude konat od 25.9. do 28.9.2020.
Těm, kteří se již přihlásili, děkujeme.
Vzhledem k současné situaci ve státě nám vyšel hotel Srní vstříc a po dohodě posunul zaplacení storno zálohy na konec května.
Proto se mohou i další zájemci přihlásit a zaplatit zálohu do 22.5.2020.
S přihlašováním neváhejte, hotel se rychle plní.
Přihlašovací formulář najdete na webu fokoláre: www.focolare.cz
Jestliže někdo z přihlášených již dnes ví, že se Mariapoli nebude moci v září zúčastnit, může se odhlásit do 22.5.2020 na email Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
V případě zrušení Mariapoli vládními opatřeními, Vám bude záloha vrácena i po 31.5.2020.
S konáním Mariapoli stále počítáme a těšíme se na viděnou.
Za jihočeský tým Petr a Lenka Ouškovi

2020 09 mp srn

 

 

29. 3. 2020

0
0
0
s2sdefault

Drazí přátelé,
rádi bychom Vás pozvali na podzimní Mariapoli opět do SRNÍ na Šumavě.

Koná se od 25.9. do 28.9.2020.

Hlavním mottem Mariapoli bude téma roku Hnutí fokoláre: Ježíš uprostřed – naše přítomnost a naše budoucnost.

Pokud máte zájem, přihlaste se ZDE.

Kdo jste již v Srní byl a líbilo se Vám, šiřte prosím pozvání dále.

Za jihočeský tým Petr a Lenka Ouškovi

2020 09 mp srn

Přihlášení bylo prodlouženo do 22. 5. 2020.

 

10. 2. 2020

0
0
0
s2sdefault

Maria Voce vyzvala k šíření „antiviru naděje a bratrství“ sdílením skutků lásky. Zde je několik z nich, z různých zemí světa.

Mahmoud Ghuniem Loutfi pracuje jako řidič v Turínu (Itálie). Z vděčnosti k městu, které mu poskytlo domov, koupil roušky pro místní Červený kříž. Nemyslel na svou ekonomickou újmu, ale položil si otázku, co by mohl udělat pro své okolí, a tudíž i pro sebe samého. V těchto dnech mnozí – podobně jako Mahmoud – sdílejí zkušenosti spolupráce, sdílení a solidarity.

Gloria, mladá dívka z Hnutí fokoláre v Číně nám vypráví z Hong Kongu, jak technologie napomáhá udržovat kontakty mezi různými lidmi: „Snažíme se organizovat setkání přes videokonference, abychom byli v tomto speciálním období stále více spojeni. Vzhledem k tomu, že nyní je třeba být více doma, čas, který trávíme s rodinou využíváme k tomu, abychom více pochopili, čím ostatní žijí a co je trápí.“

Caritas Lee žije v Ulsanu, v Koreji. Vypráví o sbírce, kterou uspořádali na univerzitě: „Cílem bylo vybrat 500 won (přibližně 10.000 Kč). Vzhledem k tomu, že šlo o drobné příspěvky, řekla jsem si, že přispěji. Myslela jsem přitom na 1595 lidí, u nichž byla v tu chvíli potvrzena nákaza. Ale stalo se něco nádherného: vybralo se 46 miliónů won (přes 900 tisíc Kč) ve prospěch diecézní nemocnice a zdravotního okrsku v Daegu, nejpostiženější oblasti.“ Po tomto gestu udělaly i další univerzity sbírku na pomoc zdravotnímu systému. A nejen to! „Mnoho dobrovolníků, lékařů a zdravotníků – vysvětluje Caritas Lee – chodí zdarma pomáhat do nemocnice. Několik majitelů domů se rozhodlo nevybírat měsíční nájemné nebo někteří lidé přinášejí jídlo před domovní dveře těm, kdo nemohou vycházet ven.“

Armando z Brazílie má firmu, která se hlásí k ekonomice společenství a podniká ve zdravotnickém sektoru. Vypráví: „V tomto období se ochranné roušky a dezinfekční prostředky prodávají za cenu až 500 % oproti normálu. Položil jsem si otázku: Jak mohu jako podnikatel ekonomiky společenství svědčit o tom, v co věřím a pro co žiju? Rozhodl jsem se tedy, že nasadím jiné než tržní ceny a začal jsem své výrobky prodávat za ceny o 50 % (nebo více) nižší než mí konkurenti. Je pěkné, že mám podporu svých zaměstnanců pro tuto politiku.“

Yopi žije právě v hodně zasažené oblasti v Daegu. Její dům stojí blízko nemocnice a často je slyšet houkačky sanitek. „Zpočátku, když jsem slyšela houkačky, jsem se modlila za pacienty. Pak se mě začala zmocňovat úzkost. Na začátku postní doby jsem se rozhodla každý den se modlit růženec. Postupně úzkost ustupovala a nechala místo pro pokoj v srdci.“

Ludmila, čtenářka Nového města z Prahy vypráví: „Nemůžu nikam chodit, a tak jsem se rozhodla být v intenzivnějším telefonickém kontaktu s těmi, kdo se cítí sami. Mluvila jsem s jednou starší paní, která žije v pečovatelském domě, kde nyní nejsou možné návštěvy. Vyslechla jsem její trápení. Vylila si srdce, že se cítí sama a nevyhovuje jí způsob, jakým se v domově vaří atd. Blesklo mi hlavou: Co bych pro ni mohla kromě telefonátu a modlitby udělat? Upekla jsem sušenky a poprosila jsem dceru, aby je předala na recepci zařízení. Alespoň drobné konkrétní znamení toho, že paní není sama.“

Hanička, Terezka, Klárka a Anička (8, 14, 14 a 17 let) z Brna bydlí v jednom domě a nemohou chodit do školy, do kroužků, ani do kostela. Ve sklepě našly dřevěné destičky. Dostaly nápad: Co kdybychom připravily křížovou cestu? Na zahradě kreslí na destičky jednotlivá zastavení. Další den pozvou sousedy pomodlit se společně. A tak se za svitu svíček (a baterky) a za hry na kytaru malá skupinka sousedů se svými novými „módními doplňky“ (rouškami různého druhu a různé barvy) společně modlí.

20200318 kriz.cesta

Daniela Brůhová z Prahy nám poslala do redakce mail. Spolu s kolegy teology vymysleli soutěžní výtvarnou přehlídku pro děti, seniory i ostatní dospělé v době karantény na téma: Bože, kdo je člověk, že na něj pamatuješ? (Podrobnosti viz plakátek.)

Don Paolo z Itálie, který je farářem ve městě Gorgonzola u Milána, známém v celém světě výrobou sýra, se spolu s místním starostou setkal s některými starosty takzvané „červené zóny“ a předali jim čtyři kusy sýra jakožto „znamení toho, že naši lidé stojí nablízku vašim obyvatelům“. Don Paolo říká: „Je to pro mne znamení, že chceme darovat antivirus, antivirus bratrství (…). Pozornost, kterou musíme věnovat tomu, abychom se vzájemně nenakazili, je třeba prožívat ne jako podezřívavost, ale jako skutek lásky. A tak myslím, že je důležité prožívat i omezení, která se od nás žádají, jako skutek lásky vůči bratřím.“ Je to příležitost k tomu, abychom tuto krizovou situaci proměnili v soutěž solidarity. Redakčně zpracováno (zdroj: www.focolare.org a místní zdroje)

Nejsem to již „já, která mám strach před nákazou“ nebo „já, která kašlu na nákazu“, ale JÁ, která chráním DRUHÉHO. Dělám si starost o tebe. Udržuji vzdálenost pro tebe. Umývám si ruce pro tebe. Zříkám se oné cesty pro tebe. Nejdu na koncert pro tebe. Nejdu do nákupního centra pro tebe. Je to příležitost, jak proměnit krizovou situaci v soutěž solidarity. (Z Facebooku jedné italské dívky)

 

3. 4. 2020

0
0
0
s2sdefault

Slova Jesúse Morána, spoluprezidenta Hnutí fokoláre, která zazněla během kázání při mši za zavřenými dveřmi přenášené přes internet v den výročí úmrtí Chiary Lubichové 14. března 2020.

2020 03 jess morn copresidente

(…) V těchto posledních týdnech – kromě jiného uprostřed postní doby – zaznívala v mé duši naléhavá myšlenka: marnost všeho, naše tápající inteligence při snaze do hloubky pochopit skutečnost, život, plynutí dějin. Fakticky stačil jeden virus, jeden nebuněčný mikroorganismus, aby ohrozil všechny naše velké úvahy a jistoty, naše ekonomické plány a politické strategie; aby spustil paniku na celosvětové úrovni a vyzdvihl chatrnost takzvané globalizace. Jak jsme před pár dny viděli v titulku jedněch novin, které využily fotbalový žargon: Koronavirus – Globalizace 1:0. To je smutná pravda.

Když jsem přemýšlel o tom, co se v posledních letech psalo o fenoménu kultury naší doby, o četných analýzách a proti-analýzách týkajících se budoucnosti dějin atd., atd., zachvacoval mne téměř ochromující pocit zděšení a smutku. Ale právě tehdy jsem dospěl k ohromnému znovuobjevení: Zjevení, Boží slovo k člověku prostřednictvím lidských slov a inteligence člověka; smýšlení Boha v lidských slovech o hloubce života a dějin; „doušek smyslu“. Skutečně si myslím, že pouze Boží slovo nám dává odpovědi pro tyto chvíle, které prožíváme, protože pouze ono v sobě obsahuje věčnou moudrost, která překračuje čas, aniž by ztratila na svém významu. Ve světle Zjevení si uvědomujeme jednu skutečnost, která je tím více ohromující, čím je paradoxnější: že prožíváme čas milosti.

Moudrost! To je ten správný klíč. Toto je skutečně okamžik moudrosti, doba pro moudrost; vize skutečnosti z jiného zorného úhlu, která je dnes naprosto nedotknutelná a nepostradatelná. (…) Moudrost, která vede k chápání skutečnosti osvícenému láskou a která právě díky tomu aktivuje ohromný proud bratrství. Bůh může skutečně konat mimořádné věci i uprostřed zla. Vítězí nad ním svým záměrem lásky.

Chiara svým životem prošla téměř jedním stoletím a kráčela jako proud moudrosti, který zavlažoval zemi. Byla pozorná k událostem dějin, nezastavila se u povrchu věcí, ale šla do hloubky a do výšky, aby čerpala z Božího pohledu a z Božích myšlenek, z Boha samotného. Proto nehleděla na nic jiného než na Jeho Slovo.

Jednota je vlastně Božím plánem s lidstvem, Ježíšovou závětí, vtěleným Slovem. Nyní můžeme konstatovat, jak toto slovo – jednota - které je zakotveno ve Zjevení, překračuje pomíjivé události, období a epochy. Představuje perspektivu smyslu, která zahrnuje minulost, přítomnost a budoucnost. Prorockou perspektivu schopnou uvolnit tu nejlepší energii mužů a žen každé zeměpisné šířky, kultury, rasy a společenských podmínek. V síle jednoty můžeme proměnit „globalizaci lhostejnosti“ v „globalizaci bratrství“.

Zápas neskončil. Jedním jsme si jisti: vítězství bude patřit Božímu milosrdenství.

Jesús Morán
(www.focolare.org)

 

20. 3. 2020

0
0
0
s2sdefault