Zprávy z hnutí Fokoláre jsou tentokrát výrazně jiné než obvykle.

Jejich jediným motivem je korona virus. Podíváme se prostřednictvím video rozhovorů do italských a španělských domácností, kde stejně jako u nás tráví lidé čas v karanténě. Dozvíme se i pár zkušeností z lékařského prostředí. Díky zvláštní možnosti můžeme žít po celé planetě stejnou realitu, můžeme se nechat inspirovat příběhy jiných a přidat k nim něco ze svých zkušeností.

Například na adrese: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

coll

ZDE klikněte pro shlédnutí kolegamenta na YouTube.cz.

6. 4. 2020

0
0
0
s2sdefault

„Oslavovat, abychom se setkali“ je motto, které jsme si jako Hnutí fokoláre zvolili, abychom si v roce 2020 po celém světě připomínali sto let od narození naší zakladatelky Chiary Lubichové. Ještě před několika týdny se nám toto motto zdálo být vhodně zvolené k tomu, abychom nejrůznějšími způsoby oslavovali osobnost naší zakladatelky a charismatu, které jí dal Bůh a které ona tak velkoryse předávala. Doopravdy si přejeme, aby se lidé s ní dnes setkávali naživo a nikoli aby si ji jen nostalgicky připomínali; chceme, aby ji znovu nacházeli v její spiritualitě, v jejích dílech, a především v jejím „lidu“, tj. v těch, kteří v současnosti žijí jejího ducha bratrství, společenství a jednoty.

Počínaje dnem 7. prosince 2019 jsme se radovali z mnoha událostí, které se odehrávaly po celém světě.

Byli bychom si přáli, aby oslavy mohly pokračovat. Ale během krátké doby se scénář změnil a motto „oslavovat, abychom se setkali“ se může jevit jako anachronistické; i my jsme pozastavili oslavy a události všeho druhu. Pandemie způsobená coronavirem nutí stále více zemí po celé planetě k drastickým opatřením, aby se infekce zpomalila; izolace a fyzická vzdálenost jsou zatím těmi nejúčinnějšími nástroji. Dokazují to některé náznaky, jež k nám přicházejí z Číny, kterou jsme po celé týdny provázeli s obavami. Ale tady v Itálii a v několika dalších zemích světa je situace stále velmi vážná.

Pro mnoho z nás, kteří žijí v izolaci, je to zcela nová zkušenost. Má nejen sociální nebo psychologický rozměr, ale také silný duchovní dopad. To platí pro všechny na celém světě a zejména pro křesťany. Je to situace, která se dotýká také nás a nitra naší specifické spirituality, kterou žijeme jako Hnutí fokoláre. Jsme stvořeni pro společenství a pro jednotu. Umění vytvářet vztahy je možná tou nejcharakterističtější vlastností člověka, který poznal a přijal Chiařina ducha. A přesně tato dimenze se nyní zdá být v největší míře omezena.

Lásku však nelze omezit. To je skvělá zkušenost, kterou děláme v těchto dramatických a bolestných dnech. Více než kdy jindy přicházejí odevšad svědectví od lidí, kteří uvádějí do života kreativitu a představivost a kteří se darují druhým i v obtížných a neobvyklých podmínkách: děti, které vyprávějí o malých velkých skutcích lásky, aby překonaly potíže spojené s pobytem doma; mladí, kteří vytváří online modlitební štafetu; podnikatelé, kteří jdou proti proudu, aby neprohlubovali nouzovou situaci, ale místo toho jsou ve službě obecnému dobru i na úkor osobního zisku. Existuje mnoho způsobů, jak se snažíme poskytovat podporu a útěchu: především modlitbou, a také spojením po telefonu, zprávou přes WhatsApp, e-mailem ..., aby se nikdo necítil sám: ti, kteří jsou doma, ale ani nemocní a ti, kteří dělají vše pro to, aby léčili, utěšovali a doprovázeli ty, kdo trpí důsledky této situace. A pak jsou tu solidární poselství, která nám pomáhají otevírat srdce i přes hranice mimořádné situace způsobené coronavirem, jako jsou zprávy od mladých lidí v Sýrii, kteří i navzdory dramatickým podmínkám u nich doma nacházejí sílu myslet na nás v Itálii. Právě mladí lidé, kteří nás učí, že tyto zkušenosti, jsou-li sdílené na sociálních médiích, se mohou rozmnožovat, protože i dobro může být nakažlivé.

Díky těmto svědectvím ve mně dozrálo přesvědčení, že oslava stého výročí Chiary Lubichové není pozastavena a motto „Oslavovat, abychom se setkali“ je aktuálnější než kdy jindy.

Je to náš Nebeský Otec nebo možná i samotná Chiara, která nás zve, abychom prožívali tento jubilejní rok hlouběji a autentičtěji. I přes různá omezení, jako je to, že nemůžeme společně slavit eucharistii, znovu objevujeme Ježíšovu přítomnost, živou a silnou v žitém evangeliu, v bratrovi, kterého milujeme, a uprostřed všech, kteří – dokonce i na dálku – jsou sjednoceni v jeho jménu.

Avšak naše zakladatelka nám pomáhá zejména v tom, abychom znovuobjevili její velkou lásku, jejího snoubence: Ježíše Opuštěného – „Chiařina Boha“, jak s oblibou říká monsignor tridentský arcibiskup Lauro Tisi. Je to Bůh, který překročil každou hranici, aby na sebe vzal každou hraniční zkušenost a dal jí hodnotu. Je to Bůh, který se stal periferií, aby nám dal pochopit, že i v těch nejextrémnějších zážitcích se můžeme stále setkávat s ním. Je Bůh, který si přivlastnil nejrůznější bolesti, utrpení, zoufalství a žalosti, aby nás naučil, že bolest přijatá a přeměněná v lásku je nevyčerpatelným zdrojem naděje a života.

V tom spočívá výzva nynější celoplanetární krizové situace: neunikat před ní, nesnažit se jen přežít, abychom bezpečně dosáhli cíle, ale zakořenit se dobře v přítomnosti, na každou bolestnou situaci – osobní nebo těch druhých – hledět, přijímat ji a čelit ji tak, aby se stala místem pro setkání s „Ježíšem opuštěným“ a v lásce k němu nacházet sílu a kreativitu k budování vztahů bratrství a lásky i v této obtížné situaci.

Pro Chiaru bylo každé setkání s jejím „Ženichem“, s Ježíšem Opuštěným, slavností, bylo oslavou. Když se i my setkáme s ním – jsem o tom přesvědčena – setkáme se také s ní, s Chiarou, protože se naučíme, jak se o to snažila ona, vidět každou situaci Božíma očima. Možná budeme také my schopni zopakovat zkušenost Chiary a jejích společnic, které si „téměř“ neuvědomovaly ani válku, ani její konec, protože byly uchváceny Bohem a jeho láskou a cítily, že prožívaná skutečnost, tedy konkrétní láska, která obíhala mezi nimi a mezi mnoha dalšími v jejich městě, byla silnější než všechno ostatní.

Nevíme, jak dlouho bude tato nouzová situace trvat: možná týdny nebo měsíce. Avšak pomine. Svět, který najdeme na konci tunelu, budujeme nyní.

Maria Voce
Osservatore Romano 2.4.2020

 200204 mariavoce or

3. 4. 2020

0
0
0
s2sdefault

Drazí přátelé.
Doufáme, že jste všichni zdrávi a v pořádku.
Rádi bychom vás informovali o prodloužení termínu pro přihlašování na Mariapoli v Srní.
Ta se bude konat od 25.9. do 28.9.2020.
Těm, kteří se již přihlásili, děkujeme.
Vzhledem k současné situaci ve státě nám vyšel hotel Srní vstříc a po dohodě posunul zaplacení storno zálohy na konec května.
Proto se mohou i další zájemci přihlásit a zaplatit zálohu do 22.5.2020.
S přihlašováním neváhejte, hotel se rychle plní.
Přihlašovací formulář najdete na webu fokoláre: www.focolare.cz
Jestliže někdo z přihlášených již dnes ví, že se Mariapoli nebude moci v září zúčastnit, může se odhlásit do 22.5.2020 na email Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
V případě zrušení Mariapoli vládními opatřeními, Vám bude záloha vrácena i po 31.5.2020.
S konáním Mariapoli stále počítáme a těšíme se na viděnou.
Za jihočeský tým Petr a Lenka Ouškovi

2020 09 mp srn

 

 

29. 3. 2020

0
0
0
s2sdefault

Drazí přátelé,
rádi bychom Vás pozvali na podzimní Mariapoli opět do SRNÍ na Šumavě.

Koná se od 25.9. do 28.9.2020.

Hlavním mottem Mariapoli bude téma roku Hnutí fokoláre: Ježíš uprostřed – naše přítomnost a naše budoucnost.

Pokud máte zájem, přihlaste se ZDE.

Kdo jste již v Srní byl a líbilo se Vám, šiřte prosím pozvání dále.

Za jihočeský tým Petr a Lenka Ouškovi

2020 09 mp srn

Přihlášení bylo prodlouženo do 22. 5. 2020.

 

10. 2. 2020

0
0
0
s2sdefault

Maria Voce vyzvala k šíření „antiviru naděje a bratrství“ sdílením skutků lásky. Zde je několik z nich, z různých zemí světa.

Mahmoud Ghuniem Loutfi pracuje jako řidič v Turínu (Itálie). Z vděčnosti k městu, které mu poskytlo domov, koupil roušky pro místní Červený kříž. Nemyslel na svou ekonomickou újmu, ale položil si otázku, co by mohl udělat pro své okolí, a tudíž i pro sebe samého. V těchto dnech mnozí – podobně jako Mahmoud – sdílejí zkušenosti spolupráce, sdílení a solidarity.

Gloria, mladá dívka z Hnutí fokoláre v Číně nám vypráví z Hong Kongu, jak technologie napomáhá udržovat kontakty mezi různými lidmi: „Snažíme se organizovat setkání přes videokonference, abychom byli v tomto speciálním období stále více spojeni. Vzhledem k tomu, že nyní je třeba být více doma, čas, který trávíme s rodinou využíváme k tomu, abychom více pochopili, čím ostatní žijí a co je trápí.“

Caritas Lee žije v Ulsanu, v Koreji. Vypráví o sbírce, kterou uspořádali na univerzitě: „Cílem bylo vybrat 500 won (přibližně 10.000 Kč). Vzhledem k tomu, že šlo o drobné příspěvky, řekla jsem si, že přispěji. Myslela jsem přitom na 1595 lidí, u nichž byla v tu chvíli potvrzena nákaza. Ale stalo se něco nádherného: vybralo se 46 miliónů won (přes 900 tisíc Kč) ve prospěch diecézní nemocnice a zdravotního okrsku v Daegu, nejpostiženější oblasti.“ Po tomto gestu udělaly i další univerzity sbírku na pomoc zdravotnímu systému. A nejen to! „Mnoho dobrovolníků, lékařů a zdravotníků – vysvětluje Caritas Lee – chodí zdarma pomáhat do nemocnice. Několik majitelů domů se rozhodlo nevybírat měsíční nájemné nebo někteří lidé přinášejí jídlo před domovní dveře těm, kdo nemohou vycházet ven.“

Armando z Brazílie má firmu, která se hlásí k ekonomice společenství a podniká ve zdravotnickém sektoru. Vypráví: „V tomto období se ochranné roušky a dezinfekční prostředky prodávají za cenu až 500 % oproti normálu. Položil jsem si otázku: Jak mohu jako podnikatel ekonomiky společenství svědčit o tom, v co věřím a pro co žiju? Rozhodl jsem se tedy, že nasadím jiné než tržní ceny a začal jsem své výrobky prodávat za ceny o 50 % (nebo více) nižší než mí konkurenti. Je pěkné, že mám podporu svých zaměstnanců pro tuto politiku.“

Yopi žije právě v hodně zasažené oblasti v Daegu. Její dům stojí blízko nemocnice a často je slyšet houkačky sanitek. „Zpočátku, když jsem slyšela houkačky, jsem se modlila za pacienty. Pak se mě začala zmocňovat úzkost. Na začátku postní doby jsem se rozhodla každý den se modlit růženec. Postupně úzkost ustupovala a nechala místo pro pokoj v srdci.“

Ludmila, čtenářka Nového města z Prahy vypráví: „Nemůžu nikam chodit, a tak jsem se rozhodla být v intenzivnějším telefonickém kontaktu s těmi, kdo se cítí sami. Mluvila jsem s jednou starší paní, která žije v pečovatelském domě, kde nyní nejsou možné návštěvy. Vyslechla jsem její trápení. Vylila si srdce, že se cítí sama a nevyhovuje jí způsob, jakým se v domově vaří atd. Blesklo mi hlavou: Co bych pro ni mohla kromě telefonátu a modlitby udělat? Upekla jsem sušenky a poprosila jsem dceru, aby je předala na recepci zařízení. Alespoň drobné konkrétní znamení toho, že paní není sama.“

Hanička, Terezka, Klárka a Anička (8, 14, 14 a 17 let) z Brna bydlí v jednom domě a nemohou chodit do školy, do kroužků, ani do kostela. Ve sklepě našly dřevěné destičky. Dostaly nápad: Co kdybychom připravily křížovou cestu? Na zahradě kreslí na destičky jednotlivá zastavení. Další den pozvou sousedy pomodlit se společně. A tak se za svitu svíček (a baterky) a za hry na kytaru malá skupinka sousedů se svými novými „módními doplňky“ (rouškami různého druhu a různé barvy) společně modlí.

20200318 kriz.cesta

Daniela Brůhová z Prahy nám poslala do redakce mail. Spolu s kolegy teology vymysleli soutěžní výtvarnou přehlídku pro děti, seniory i ostatní dospělé v době karantény na téma: Bože, kdo je člověk, že na něj pamatuješ? (Podrobnosti viz plakátek.)

Don Paolo z Itálie, který je farářem ve městě Gorgonzola u Milána, známém v celém světě výrobou sýra, se spolu s místním starostou setkal s některými starosty takzvané „červené zóny“ a předali jim čtyři kusy sýra jakožto „znamení toho, že naši lidé stojí nablízku vašim obyvatelům“. Don Paolo říká: „Je to pro mne znamení, že chceme darovat antivirus, antivirus bratrství (…). Pozornost, kterou musíme věnovat tomu, abychom se vzájemně nenakazili, je třeba prožívat ne jako podezřívavost, ale jako skutek lásky. A tak myslím, že je důležité prožívat i omezení, která se od nás žádají, jako skutek lásky vůči bratřím.“ Je to příležitost k tomu, abychom tuto krizovou situaci proměnili v soutěž solidarity. Redakčně zpracováno (zdroj: www.focolare.org a místní zdroje)

Nejsem to již „já, která mám strach před nákazou“ nebo „já, která kašlu na nákazu“, ale JÁ, která chráním DRUHÉHO. Dělám si starost o tebe. Udržuji vzdálenost pro tebe. Umývám si ruce pro tebe. Zříkám se oné cesty pro tebe. Nejdu na koncert pro tebe. Nejdu do nákupního centra pro tebe. Je to příležitost, jak proměnit krizovou situaci v soutěž solidarity. (Z Facebooku jedné italské dívky)

 

3. 4. 2020

0
0
0
s2sdefault

Slova Jesúse Morána, spoluprezidenta Hnutí fokoláre, která zazněla během kázání při mši za zavřenými dveřmi přenášené přes internet v den výročí úmrtí Chiary Lubichové 14. března 2020.

2020 03 jess morn copresidente

(…) V těchto posledních týdnech – kromě jiného uprostřed postní doby – zaznívala v mé duši naléhavá myšlenka: marnost všeho, naše tápající inteligence při snaze do hloubky pochopit skutečnost, život, plynutí dějin. Fakticky stačil jeden virus, jeden nebuněčný mikroorganismus, aby ohrozil všechny naše velké úvahy a jistoty, naše ekonomické plány a politické strategie; aby spustil paniku na celosvětové úrovni a vyzdvihl chatrnost takzvané globalizace. Jak jsme před pár dny viděli v titulku jedněch novin, které využily fotbalový žargon: Koronavirus – Globalizace 1:0. To je smutná pravda.

Když jsem přemýšlel o tom, co se v posledních letech psalo o fenoménu kultury naší doby, o četných analýzách a proti-analýzách týkajících se budoucnosti dějin atd., atd., zachvacoval mne téměř ochromující pocit zděšení a smutku. Ale právě tehdy jsem dospěl k ohromnému znovuobjevení: Zjevení, Boží slovo k člověku prostřednictvím lidských slov a inteligence člověka; smýšlení Boha v lidských slovech o hloubce života a dějin; „doušek smyslu“. Skutečně si myslím, že pouze Boží slovo nám dává odpovědi pro tyto chvíle, které prožíváme, protože pouze ono v sobě obsahuje věčnou moudrost, která překračuje čas, aniž by ztratila na svém významu. Ve světle Zjevení si uvědomujeme jednu skutečnost, která je tím více ohromující, čím je paradoxnější: že prožíváme čas milosti.

Moudrost! To je ten správný klíč. Toto je skutečně okamžik moudrosti, doba pro moudrost; vize skutečnosti z jiného zorného úhlu, která je dnes naprosto nedotknutelná a nepostradatelná. (…) Moudrost, která vede k chápání skutečnosti osvícenému láskou a která právě díky tomu aktivuje ohromný proud bratrství. Bůh může skutečně konat mimořádné věci i uprostřed zla. Vítězí nad ním svým záměrem lásky.

Chiara svým životem prošla téměř jedním stoletím a kráčela jako proud moudrosti, který zavlažoval zemi. Byla pozorná k událostem dějin, nezastavila se u povrchu věcí, ale šla do hloubky a do výšky, aby čerpala z Božího pohledu a z Božích myšlenek, z Boha samotného. Proto nehleděla na nic jiného než na Jeho Slovo.

Jednota je vlastně Božím plánem s lidstvem, Ježíšovou závětí, vtěleným Slovem. Nyní můžeme konstatovat, jak toto slovo – jednota - které je zakotveno ve Zjevení, překračuje pomíjivé události, období a epochy. Představuje perspektivu smyslu, která zahrnuje minulost, přítomnost a budoucnost. Prorockou perspektivu schopnou uvolnit tu nejlepší energii mužů a žen každé zeměpisné šířky, kultury, rasy a společenských podmínek. V síle jednoty můžeme proměnit „globalizaci lhostejnosti“ v „globalizaci bratrství“.

Zápas neskončil. Jedním jsme si jisti: vítězství bude patřit Božímu milosrdenství.

Jesús Morán
(www.focolare.org)

 

20. 3. 2020

0
0
0
s2sdefault

Poselství prezidentky Hnutí fokoláre Marie Voce pro komunitu hnutí na celém světě u příležitosti výročí úmrtí Chiary Lubichové.

2020 03 maria voce presidente

Rocca di Papa 14. března 2020

Milovaní a milované,
jsem upřímně ráda, že vás mohu všechny na celém světě pozdravit právě dnes, 14. března, v den Chiařina odchodu do nebe a v roce stoletého výročí jejího narození.

Od začátku tohoto výročí se těšíme z množství mimořádných událostí, které se konaly, a ještě konají na celém světě a vzbuzují zájem médií jednak o osobu Chiary, jakož i o charisma, ze kterého se tato velká rodina zrodila. Skutečně mnozí se s ní na celém světě seznámili.

Rádi bychom, aby tyto oslavy, jakož i různé jiné události, setkání, aktivity, konference a společné eucharistické slavení pokračovaly. Ale dobře víme, že situace se změnila.

Epidemie zapříčiněná koronavirem přinutila mnohé země naší planety přistoupit k drastickým opatřením, aby se zabránilo šíření nákazy. Izolace osob i fyzická vzdálenost, společně se zákazem veřejných setkání či akcí všeho druhu, jsou momentálně těmi nejúčinnějšími nástroji. Dokonce tady v Itálii se nekonají ani bohoslužby!

Naštěstí z Číny, jejíž události jsme celé týdny s úzkostí sledovali, začínají přicházet méně znepokojivé zprávy, jednak o počtu nakažených osob, jakož i o úmrtích, které začínají ubývat. Ale tady v Itálii a v jiných zemích světa je situace ještě velmi vážná.

Zároveň dobře víme, že koronavirus není jediným nebezpečím, se kterým dnes lidstvo zápasí. Mám zde na mysli konflikt v Sýrii, migranty nucené utíkat ze svých zemí i staré a nové epidemie v některých afrických zemích.

Zajisté, pro mnohé z nás, kteří jsme izolováni – i já k vám v této chvíli mluvím z domu – je to zcela nová zkušenost, protože my jsme určení pro společenství a jednotu. Je to vidět na plodech, které se ukazují i v tomto bolestném období, jak mi mnozí píšete. Srdečně vám za ně děkuji. Je to živé svědectví o tom, že i přes extrémní situaci nám nikdo nemůže odejmout Boha a zabránit nám milovat.

Existuje mnoho způsobů, jak konat skutky podpory a pomoci. Především je to modlitba. Kromě ní jsou to skutky lásky, které můžeme násobit například cestou telefonu, zprávami na WhatsApp, maily ... aby se nikdo necítil sám; a to nejen ti, kteří jsou doma, ale také nemocní, i ti, co se nasazují při jejich léčbě, kteří potěšují či doprovázejí ty, kterých se následky této situace dotýkají. Jedním slovem, zapojme veškerou naši kreativitu a fantazii. Naši gen nás to učí spoustou zkušeností, s nimiž se dělí na sociálních sítích, a nejen oni.

Pouze takto, jen prokazováním skutků lásky, které můžeme vždy konat, se můžeme nakazit antivirem naděje, antivirem bratrství.

Čekají nás chvíle, dny, snad týdny či měsíce ... předem to neumíme určit, ale jednou to všechno pomine. Pokud budeme dobře žít toto období, nově objevíme živou a silnou Ježíšovu přítomnost v žitém evangeliu, v bratrovi, v Ježíši mezi námi, jehož v naší velké rodině můžeme udržovat i na dálku, zvlášť ale v milované bolesti, v níž rozpoznáváme Ježíše Opuštěného - " Chiařina Boha " - jak to s oblibou říkává tridentský biskup. V Něm se setkáme i s ní a naučíme se hledět na každou situaci jejíma očima. Stejně i my si budeme moci zopakovat zkušenost Chiary a jejích společnic, které si skoro ani neuvědomovaly řádění války kolem sebe, ani její konec, protože vytrženy Bohem a jeho láskou žili skutečností, která byla silnější než všechno ostatní. Vše začalo touto novou vírou v Boží lásku.

I my dnes vystartujme s jistotou, že vše je Láska a pokud nás bude spojovat modlitba a láska ke všem, přispějeme takto k šíření naděje a k pozvednutí světa.

A to bude ten nejlepší způsob, jak oslavit Chiaru a její – i náš – velký Ideál.

Jsem s vámi, kdekoli se nacházíte. Ciao!

Zde je možné sledovat video v italštině.

18. 3. 2020

0
0
0
s2sdefault

Michele Zanzucchi / Citta‘ Nuova

202003koronavirus

Opravdu nevěřím, že tato nákaza je bičem, který na nás seslalo nebe kvůli našemu obrácení. Nevěřím, že by se ho mohla dovolávat Panna Maria, aby nás vrátila na správnou cestu. Paradoxně to potvrzují jevy, které pozorujeme: nouze vede k růstu lidskosti a přináší řadu drobných požehnání.

Zdá se, že se kvůli nepatrnému viru vše zastavilo. Globalizace snad poprvé vykazuje závažné příznaky svých anomálií. Nečekaný virus z Wu-chanu narušuje zaběhnuté zvyklosti nás všech, zejména však v bohatém světě. Mění se téměř všechno, co jinak probíhá rok, co rok naprosto bezproblémově. Vylidňují se náměstí, letadla zůstávají na zemi, vznikají nové bariéry, vážným omezením podléhají vztahy lidí na pracovišti, ve školách či ve sportovních klubech. Obchodní výměně jsou přistřižena křídla, narůstá strach jednotlivců i celé společnosti, šíří se nákupní panika, mnohé firmy omezují výrobu a také narůstá riziko nekontrolovaného pohybu velkých mas lidí. A tak dále, stačí otevřít jakýkoliv informační web se soupisem škod napáchaných virem.

Zároveň se projevuje dosud nedoceněný společenský rozměr epidemie a jejích následků. Vedle známých negativ a dramat přináší virová epidemie také posilování vztahů mezi lidmi. Řekl bych, že společnost jako celek znovu začíná přemýšlet o hlubší kvalitě života, o budoucnosti a o společném dobru. Projevuje se to v řadě zdánlivě malých, avšak nadějných zlepšení:

1. Situace nás vede k větší pozornosti vůči našim nejbližším, navracíme pravou hodnotu rodině a domovu jako místu bezpečí a dobrých vztahů.
2. Je to šance k větší pokoře, abychom se přestali považovat za nadřazené ve vztahu vůči přírodním silám.
3. Jsme donuceni k střízlivějšímu životnímu stylu, méně zaměřenému na nepřetržitou zábavu.
4. Zkracuje se čas, který trávíme nakupováním věcí často velmi nepodstatných.
5. Znovu objevujeme knihy, které se řadí mezi první oběti mánie chytrých telefonů.
6. Máme šanci více se modlit a dát větší váhu modlitbě srdce, tím spíše že nemáme možnost tolik setrvávat na modlitbách v kostele.
7. Nutí nás to uvažovat nad světem více sjednoceným a propojeným, více vzájemně blízkým.
8. Nemůžeme se nadále považovat za „čistší a civilizovanější“, tedy za „nadřazené“ vůči mnoha jiným národům.
9. Je nejvyšší čas, abychom se zbavili namyšlenosti vůči chudším zemím, jako by jen ony byly zdrojem infekcí a prostředím předurčeným k jejich šíření.
10. Viditelně se zmenšilo znečišťování životního prostředí, a to dokonce i v Číně.
11. Znovu si můžeme připomenout, že zisk není jediným smyslem života.
12. Omezujeme formální objímání a líbání na pozdrav a můžeme se namísto toho soustředit na vyjádření ryzího vztahu pohledem, úsměvem a gesty.
13. Můžeme se více soustředit na přítomný okamžik a nedělat příliš velké plány do budoucnosti.
14. Rozvíjí se lékařský výzkum, který spojuje odborníky z různých zemí do chvályhodného společného úsilí.
15. Všude pozorujeme mimořádnou obětavost velkého množství lékařů a zdravotníků.
16. Herci, politici, novináři a sportovci spontánně vnímají, že je potřebné mírnit se ve výrazivu.
17. Sportovní události přestávají být nabubřelou show, což vůbec není špatné, spíše naopak.
18. Jsme méně otravováni agresivní reklamou.
19. Ve veřejné diskusi se častěji objevují vážná témata a zmenšuje se prostor pro omílání hloupostí.
20. Ubývá klepů ve prospěch seriózních, pravdivých výpovědí.
21. Jako odpověď na aktuální situaci ve společnosti se znovu objevuje zdravý humor okořeněný sebeironií.
22. Vlády a instituce konečně spolupracují v boji proti fake news.
23. Více se zajímáme o starší lidi, abychom je uchránili před nákazou.
24. Je zřetelněji vidět, jak normální chod života závisí na tolika důležitých a běžně nepříliš znatelných společenských vazbách.
25. Otevírají se lidská srdce a spolu s nimi se v zájmu pomoci otevírají konta mnoha ekonomických a finančních institucí ve světě.
26. Snažíme se být lidštější, vzdor všem našim slabostem a omezením.

Každý by mohl do uvedeného seznamu přidat své postřehy. Není však pochyb o tom, že Covid-19 je pohromou, že je to skutečná rána. Ale jak připomněl svatý Augustin, pokud utržíte úder do tváře, určitě to není proto, že by to chtěl Bůh, protože Bůh nechce zlo a trápení. Pokud ale pocítíte bolest, Boží záměr v tom určitě je. Na bolestech a utrpení můžete růst ve své lidskosti. Bolest nás může přimět, abychom se vrátili k základnímu smyslu našeho života.

Po útoku na newyorská Dvojčata jsme se zeptali Chiary Lubichové, co si o tom myslí. Překvapilo nás, když řekla, že díky této dramatické události lépe pochopíme, že jsme všichni bratři. Možná, že tato její intuice platí i pro Covid-19.

12. 3. 2020

0
0
0
s2sdefault