Let­ní prá­ce v ci­ta­de­le

Prv­ní čer­ven­co­vý tý­den se opět ko­na­ly let­ní prá­ce v ci­ta­de­le Pakt a ko­lem Cen­t­ra Ma­ri­a­po­li v Pra­ze-Vi­no­ři.

Bě­hem těch­to dní se zde kaž­do­roč­ně se­tká­va­jí lidé růz­ných vě­ko­vých sku­pin a růz­né­ho po­vo­lá­ní, kte­ří při­chá­ze­jí po­mo­ci s údrž­bou za­hra­dy, sklí­ze­ním za­hrad­ních plo­dů a tře­ba i drob­ný­mi opra­va­mi.

Kaž­dý den za­čí­ná Slo­vem ži­vo­ta, krát­kým za­myš­le­ním a sdí­le­ním. Pak se vy­tvo­ří pra­cov­ní sku­pin­ky. Čin­nos­ti se na­bí­zí pod­le fy­zic­kých mož­nos­tí kaž­dé­ho z nás. Ma­ruš­ka s Blan­kou peč­li­vě do­hlí­ží, aby všich­ni měli to, co po­tře­bu­jí, a Maj­ka s Mar­két­kou sta­rost­li­vě zá­so­bu­jí ob­čer­stve­ním. Po obě­dě bývá čas na kávu a osob­ní roz­ho­vo­ry.

Ten­to­krát jsme měli štěs­tí, že byl mezi námi i nad­še­ný bo­ta­nik Fran­ti­šek, kte­rý se zá­jem­ci vy­ra­zil na „bo­ta­nic­kou ex­pe­di­ci“ po Vi­no­ři. Ne­do­šli jsme však pří­liš da­le­ko, pro­to­že Fran­ti­šek zná oprav­du kaž­dou kvě­ti­nu, trá­vu i strom, co jich ko­lem ros­te, a stá­le vy­prá­věl, po­pi­so­val a od­po­ví­dal na naše do­ta­zy. Bylo to vel­mi po­uč­né a snad jsme si i lec­cos za­pa­ma­to­va­li.

Ve­čer bývá spo­leč­ná ve­če­ře a pak film nebo spo­le­čen­ský ve­čer. Po­sled­ní ve­čer je vždy tá­bo­rák, kam při­chá­zí i míst­ní z Vi­no­ře. Opé­ka­jí se špe­káč­ky, zpí­vá se s ky­ta­rou a je pří­le­ži­tost na za­jí­ma­vé roz­ho­vo­ry. Z bri­gá­dy od­jíž­dí­me tak tro­chu una­ve­ní, ně­kdy dost opá­le­ní, ale vždy s pří­jem­ným po­ci­tem, že pe­ču­je­me nejen o du­chov­no, ale i o náš spo­leč­ný fy­zic­ký dům a mís­to – Cen­t­rum Ma­ri­a­po­li a ci­ta­de­lu.

Ten­to du­chov­ně spo­le­čen­ský pra­cov­ní po­byt se koná pra­vi­del­ně kaž­dé léto a na příští rok jsme opět všich­ni sr­deč­ně zvá­ni.

Lenka Redrová