151222 zlphNa minulém setkání Zlaté Prahy vzniklo přání více poznat muslimský svět. Ačkoli by se zdálo, že předvánoční atmosféru bychom si lépe vychutnali s koledami, nebyl nápad popovídat si se dvěma muslimskými přáteli tak zcela od věci. Pokud jsou Vánoce časem dobré vůle, byla nedělní zlatá Praha 20. prosince 2015 vánoční až až. A o Ježíškovi se mluvilo také překvapivě často.

První host, paní Intissar, je Alžířanka, která žije v Praze už 13 let. Vyprávěla o svém dětství v Alžírsku, kde se přátelili s kamarády bez toho, aby někoho zajímalo, kdo je křesťan a kdo muslim a Vánoce (i další svátky) slavili všichni společně. Základní výchovnou poučkou jejích rodičů bylo, že pokud Bůh je dobrý, musíme být dobří i my a tak vychovává paní Intissar i své děti. Dozvěděli jsme se, že s manželem, který je Syřan, poznali Hnutí fokoláre už před svatbou a považují ho za velký přínos pro své manželství. Našli v něm totiž to, v čem byli vychováni, důraz na lásku k Bohu a bližnímu. Paní Intissar tvrdí, že „...my muslimové máme s křesťany a židy stejného Boha, jen metodu, kterou ho uctíváme, máme jinou“ Na dotaz z publika vysvětlila některé náboženské praktiky a způsob jakým se modlí. Došlo i na další náboženské praktiky jako je například ramadán. Mnohé posluchače překvapilo, že cílem postu, který se drží celý měsíc od východu do západu slunce, je soucit s chudými. Zažít na vlastní kůži pocity člověka, který nemá na živobytí a také prakticky pomoci chudým. Otázka, zda ji křesťanské Vánoce nevyvádí z míry, ji trochu udivila. Ježíš je i v islámu uctívanou osobností a tak není důvod, proč nemít doma stromeček a neslavit Vánoce. Letos je pro rodinu paní Intissar důvod k oslavám dvojitý. Po 400 letech má 24. prosince narozeniny nejen Ježíš, ale připadají na něj i Mohamedovy narozeniny.

Dalším milým hostem byl pan Walid, který je pravidelným účastníkem setkání Zlaté Prahy od té doby, kdy se náhodně přidal na Karlově mostě ke skupině lidí ze Zlaté Prahy prohlížející si sousoší,  a přijal pozvání na další setkání. Když mluvil o svém dětství v syrském Alepu, zdůraznil, že také jeho rodiče vychovávali své děti v úctě a respektu k druhým lidem a považuje to za základ muslimského přístupu ke světu. Vyprávěl, s milým moravským přízvukem, jak se na studiích v Brně seznámil s manželkou Češkou a křesťankou, vzali se a žili v Sýrii, kde vychovali tři děti. Ze země odešli, když vypukla válka. Mluvil o Sýrii jako zemi, kde po staletí žili křesťané, muslimové a židé v harmonii. S dojetím všichni vyslechli, jak je pro něj současná válka absurdní a tak nepřijatelná, že se vyhýbá zprávám o zničené vlasti a nesmyslně zabitých dětech a příliš nevyhledává místní muslimskou komunitu, kde jsou tato témata živá.

Pan Walid pak ještě pozorným posluchačům přiblížil další zajímavé podrobnosti z života věřícího muslima a svým barvitým vyjadřováním vtáhl posluchače do svého světa tak přesvědčivě, že nebylo pochyb, že náboženství, které on vyznává, vede lidi k respektu a milosrdenství.

Helena Filcíková

0
0
0
s2sdefault