151107 bohumilVe čtvrtek 5. listopadu 2015 zemřel P. Bohumil Kolář. Rozloučení s ním se koná 17. listopadu 2015 ve 12 hodin v kostele sv. Cyrila a Metoděje v pražském Karlíně.

FOTOGALERIE z rozloučení - 17.11.2015

Otec Bohumil Kolář se narodil 7. ledna 1924 v Praze. Po absolvování gymnázia studoval v Praze a v Římě teologii. V roce 1948 studia v Římě dokončil a téhož roku byl vysvěcen na kněze. I přes těžkou poúnorovou situaci v ČSR se v létě 1948 vrátil do vlasti. V roce 1949, jako kaplan v Roudnici nad Labem, přečetl (jako mnoho jiných kněží) pastýřský list „Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky“, který kritizoval poměry nastolené komunistickým režimem. Za to byl poprvé odsouzen.


V roce 1952 byl odsouzen po druhé a do roku 1960 uvězněn. Spolu s ním byli odsouzeni také dva další římskokatoličtí kněží Antonín Bradna a Karel Pilík. Po propuštění nemohl působit v duchovní službě. Pracoval v dělnických profesích až do roku 1968, kdy se konečně mohl vrátit do farnosti v Roudnici nad Labem, kde působil až do roku 1991.


V roce 1968 se v bývalé NDR poprvé setkal s Dílem Mariiným – Hnutím fokoláre. Spolu s Karlem Pilíkem, Heřmanem Keymarem a Františkem Kohlíčkem objevili v tomto Díle hlubokou spiritualitu vhodnou pro diecézního kněze, kterou usilovně hledali již ve vězení. Otec Bohumil se tak stal spoluzakladatelem vznikajícího Hnutí v tehdejším Československu. Fara v Roudnici pak byla místem setkání kněží, bohoslovců a laiků z Díla Mariina, které přijímal s velkou odvahou a obětavostí. Pro rozšíření tohoto života podnikal náročné cesty po celém Československu i do NDR. Zvláště vděčně na něho vzpomínají kněží z brněnské diecéze, které po léta pravidelně navštěvoval a formoval ve spiritualitě jednoty. Ve svém fokoláre byl pro své spolubratry velkým darem, zejména svou moudrostí a dobrotou a, jak sám často připomínal, také toto společenství bylo darem pro něj. Život jednoty, který v samém závěru prožíval v bratrském prostředí karlínské fary, mu umožnil dokončit životní pouť uprostřed jeho duchovní rodiny.


Po pádu komunismu zúročil své bohaté zkušenosti, zejména s katechetickou prací, ve svém působení na Katolické teologické fakultě UK a jako moderátor Katechetického střediska. Nebyl pouhým teoretikem, ale charismatickým katechetou, který rozuměl duši dítěte a při žádné příležitosti neopomenul děti oslovit a obdarovat.


Jeho desetileté působení ve funkci spirituála Arcibiskupského semináře v Praze znamenalo mimořádný přínos pro novou kněžskou generaci. Mnozí ho vyhledávali jako exercitátora, zpovědníka a duchovního rádce. Dlouhodobě spolupracoval s Diecézním centrem pro seniory v Hradci Králové a s velkou láskou se věnoval také duchovním obnovám pro nevidomé. Léta vypomáhal ve farnosti Praha – Sedlec a v mnoha dalších českých farnostech.

Otec Bohumil měl duši Božího dítěte, prostou a plnou naděje. Tomu odpovídají i slova z jeho závěti:
„Prosím, aby na úmrtním oznámení nebyly uváděny žádné tituly. Jenom to, že jsem knězem.
Bude-li se při pohřební mši svaté zpívat, prosím, aby to byla píseň 'Ach, můj nejsladší Ježíši, ty dárce žití mého´.“

 

---------------------

fotografie z oslavy 90-tin P. Bohumila z ledna 2014

0
0
0
s2sdefault