Události – Ze světa

Iniciativa Společně pro Evropu letos slaví 20 let od svého vzniku. Volně se do ní zapojuje asi 300 hnutí a křesťanských komunit z různých církví, z různých evropských zemí. Její program je vysvětlen již v samotném názvu: ve slově SPOLEČNĚ je obsažena kultura vzájemnosti, ve které se mohou jednotlivá společenství vzájemně poznávat, přijímat nebo se i usmiřovat, a tak dojít k hluboké vzájemné lásce a jednotě v různosti. PRO EVROPU, to je cíl, pro který tato iniciativa žije – každé společenství podle svého charismatu a národní identity se podílí na spoluvytváření sítě, která právě těmito hodnotami chce podpořit a být darem pro posílení jednoty v Evropě.

20191107 tfe

Oslavy 20. výročí iniciativy Společně pro Evropu se uskuteční od 7. do 9. listopadu 2019 v německém Ottmaringu, nedaleko Augsburgu, v ekumenickém centru Hnutí fokoláre. Propojí dějiny, různé církve i občanskou společnost v trojitou slavnost: důvodem jsou tři významné události:

  • 31. října 1999 došlo v Augsburgu k historickému podepsání Společného prohlášení o Doktríně ospravedlnění mezi katolickou církví a luteránskou světovou federací.
  • 31.října 1999 se uskutečnilo v Ottmaringu první setkání představitelů evangelických a katolických komunit a hnutí, které znamenalo začátek iniciativy Společně pro Evropu.
  • 9. listopadu 1989 došlo k pádu Berlínské zdi.

Tato výročí nás stále vedou k díkuvzdání a zároveň k pohledu vpřed. Bude to slibné a nové setkání zástupců hnutí z celé Evropy.

Důležitými kroky na cestě bylo loňské setkání iniciativy Společně pro Evropu v listopadu 2018 v Centru Mariapoli v Praze a „Den Evropy 2019“ připomínaný nejrůznějšími iniciativami po celé Evropě. Letošní setkání v Německu se hodlá stát novou laboratoří pro konkrétní projekty k prospěchu evropského kontinentu.

První část programu se bude konat v Ekumenickém centru v Ottmaringu a začne retrospektivním pohledem s výměnou zkušeností z dvacetileté společné cesty, ze které vyplynou nové perspektivy: „Rozpoznat semena dle jejich ovoce ". Bude se pracovat ve skupinách i společně, bude čas na modlitbu i reflexi k prohloubení hlavních směrů iniciativy, aby mohlo dojít k lepšímu pochopení jejího přínosu pro evropský kontinent.
Díky přítomnosti různých odborníků a v dialogu s nimi, se otevřou některé výzvy současného světa: strach, hranice, zdi.

V pátek 8. listopadu večer bude oficiální recepce na radnici se starostou města Augsburg. Zde bude pokračovat setkání i v sobotu 9. listopadu tímto programem:

  • 20. výročí Společné deklarace o Doktríně ospravedlnění s intervencí evangelického biskupa Christiana Krauseho: “Historie a její důsledky: jaký význam má dnes?”
  • Společně pro Evropu: plody Společné deklarace, zkušenosti s jednotou, perspektivy, vývoj v každé zemi
  • Na cestě ke Kristově Církvi: vize jediného Božího lidu
  • 30 let pádu Berlínské zdi a železné opony
  • Aktuální výzvy pro Evropu a pro jednotu: Senátor Pavel Fischer (Česká republika)
  • V kostele sv. Anny se bude konat Modlitba za Evropu v různých jazycích, a po té, na náměstí u kostela, bude díkůvzdání se svíčkami, modlitbami a krátkými svědectvími.

 

30. 10. 2019

0
0
0
s2sdefault

Pro překonání krize práce slouží nová ekonomie, k níž je zapotřebí, abychom poskytli hlas a prostor mladým, kteří více než kdokoli jiný chápou to nové, co je třeba vytvořit. Právě to bude jedním z cílů události zvané „The Economy of Francesco” (Františkova ekonomie), která se bude konat v Assisi v roce 2020.

20190914 eof2020 logo

V květnu 2019 se počet nezaměstnaných v Evropě snížil. Podle Eurostatu poklesl v 19 zemích eurozóny na 7,5% a ve 28 zemích EU na 6,3%. Tento celkový údaj však kontrastuje s vysokým podílem nezaměstnanosti mladých; navzdory zlepšeným ukazatelům je třeba přijmout účinnější politiku. Hovořili jsme o tom s Luiginem Brunim, ekonomem z univerzity Lumsa v Římě a vědeckým ředitelem organizačního výboru události „The Economy of Francesco”, jejíž uskutečnění si přeje Svatý otec a zve na ni mladé ekonomy a podnikatele z celého světa. Bude se konat v Assisi od 26. do 28. března 2020.

Co lze podle vás od této události očekávat?
Věřím, že zde bude převládat myšlení a praxe mladých, kteří vyjádří svůj názor na svět, protože už ho mění na frontách ekologie, ekonomiky, rozvoje a chudoby. Nebude to žádný kongres, ale proces, jenž se pomalu rozběhne a který na místech a ve stopách sv. Františka umožní přemýšlet a klást otázky o tom, co dnes znamená budovat novou ekonomii, anebo kdo jsou dnešní lidé na okraji. Bude to především chvíle, kdy mladí uzavřou spolu s papežem Františkem slavnostní pakt a ujistí ho o svém nasazení pro změnu ekonomie. To bude srdcem události.
Ostatně právě mladí o tom mají jasné představy…
Mladí dělají zajímavé věci. Jako první reagují na změny, protože nejvíce chápou to nové. Ve světě existuje mnoho hodnotných zkušeností v oblasti podnikání a start-upů; mladí mají představu o ekonomii, ale dospělí – kteří mají moc a univerzitní katedry – jim neumí naslouchat a dát jim prostor, protože uvažují s dvacetiletým zpožděním, i když mladí mají mnoho co říci. V Assisi to budou oni, kdo bude hovořit a dospělí budou k dispozici, aby naslouchali a pomáhali.

Co v dnešních ekonomických receptech na řešení krize práce nefunguje?
Údaje Eurostatu, statistického úřadu Evropské unie, je třeba číst pozorně; skutečnost, že se v Evropě snížila nezaměstnanost, neznamená, že se zvýšila zaměstnanost. Například v Itálii je mnoho lidí, kteří práci už nehledají. Kromě toho se pracuje méně, protože mnoho smluv počítá s menším počtem hodin, aby se zaměstnalo více lidí. Stroje dnes vykonávají práci, kterou ještě před deseti lety dělali lidé. Roboti jsou našimi spojenci, ale musíme vynalézat nové práce, protože ty tradiční už nestačí dostatečně absorbovat pracovní sílu. Nové přístroje rovněž vedou k přirozené selekci pracovníků, protože se dává přednost těm schopnějším a je stále méně lidí, kteří dokáží čelit konkurenci strojů. Znamená to, že pracuje méně lidí, lépe připravených, a to vytváří nerovnosti. Je tedy třeba uzavřít „sociální pakt“, aby všichni měli přístup k placeným pracím, což vyžaduje vytváření nových forem práce.

Je tedy zapotřebí nového přístupu?
Během několika let jsme prožili epochální změnu, která proběhla mimořádnou rychlostí, ale myšlenkové kategorie a způsoby práce se mění mnohem pomaleji a tento kontrast způsobuje krizi. Musíme tedy mnohem více pracovat na rovině kulturní, vědecké a výzkumné, protože – jak řekl papež František – dnešní svět trpí nedostatkem myšlení, které by odpovídalo této době.

Claudia Di Lorenzi

 Převzato z www.focolare.org

26. 9. 2019

0
0
0
s2sdefault

20191107 evropa 2019

20. výročí zrodu Iniciativy společně pro Evropu je důvodem k oslavám komunit, různých církví i občanské společnosti. Letošní setkání Přátel Společně pro Evropu se uskuteční v místech, kde tato iniciativa začala, v ekumenickém centru Hnutí fokoláre, Ottmaringu.
Program bude probíhat i na jiných, historicky významných místech města, např. na Augsburgské radnici a v chrámu sv.Anny.

Po společně uskutečněných krocích na loňském setkání v Centru Mariapoli v Praze a po společně prožitém Svátku Evropy 2019, se očekává, že letošní setkání v Německu bude laboratoří konkrétních projektů ve prospěch celého našeho kontinentu.
Kdy : 7. - 9. 11. 2019

Překlad bude zajištěn do 4 jazyků (němčina, francouzština, italština, angličtina)
Bližší informace najdete na http://www.together4europe.org/20-anni-di-insieme/
Odkaz pro přihlášení účastníků: https://tinyurl.com/y25yk5bd

V případě zájmu se můžete rovněž obrátit na Jana Poláčka, který je kontaktní osobou pro zájemce z České republiky.
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tel: +420 724 085 619

17. 9. 2019

0
0
0
s2sdefault

Dne 2. 9. 2019 se uskutečnila soukromá audience Marie Voce a Jesúse Morána, zodpovědných za Hnutí fokoláre, u sv. otce Františka. Zde jsou jejich bezprostřední slova.

20190903 con francesco

Maria Voce: Právě přicházíme z audience od Svatého otce. Bylo to krásné a mimořádně srdečné setkání. Jako dar jsme mu přinesli knihu Chiařiných kolegament, kterou on ocenil a pečlivě si ji prohlížel; a také jsme mu dali ikonu Panny Marie, která se jmenuje „Radost všech zarmoucených“. Velmi se mu líbil její název i samotná ikona; říkal, že ji předtím neznal a že pohled na tyto lidi, kteří viditelně trpí a přicházejí k Marii, mu připomněl poslední stránku z Manzoniho o lazaretu, kde se všichni malomocní modlí k Marii a ve svém soužení ji vzývají.
Celé setkání bylo poznamenáno velkou důvěrou a velkou otevřeností. On stále říkal: „Jděte dopředu, jděte dopředu.“ Opakoval to tisíckrát. Děkoval za to dobré, co děláme, a bylo cítit, že je skutečně rád, že nás vidí. A „modlete se za mne“. Ujistili jsme ho, že se modlíme. V určité chvíli jsem mu řekla: „Dnes se modlí všichni, protože celé hnutí ví, že jsme tady s vámi, a všichni se modlí za toto setkání, nejen katolíci, ale všichni.“ A on rozpřáhl ruce, jako by chtěl zahrnout všechny, kdo se modlí, i ty ostatní. Bylo to velmi pěkné.

Jesús Morán: Velmi pěkné. Myslím, že to bylo ve znamení vzájemné lásky, protože on nám stále říkal: „Děkuji vám za všechno, co děláte, jděte dál.“ A my jsme mu opakovali: „My podporujeme to, co děláte vy; hájíme vaše myšlení.“ Hned jsem si pomyslel na Chiařinu zkušenost, když šla k Pavlovi VI. a on jí řekl: „Tady je všechno možné.“
Tam je skutečně možné všechno. Pak je třeba vidět konkrétně, ale on nám řekl: „Jděte dopředu, neste dál Chiařina proroctví.“ Protože potom jsme hovořili i o mnoha konkrétních věcech.

Maria Voce: Znovu před námi vyslovil svoji nelibost, když vidí, že existuje tolik nacionalismů, že je tolik překážek pro mír, že jsou konflikty i mezi našimi lidmi. Řekl: „I v lůně církve jsou někteří, kteří smýšlejí odlišně. Ale je možné, že se nenaučíme ničemu z dějin? Plakal jsem – říkal – pláču, když slyším určité výroky proti míru a proti vzájemnému porozumění.“
Pak nám řekl něco, co se nám zdálo velmi pěkné. Řekl, že někdy je lepší poprosit za odpuštění než žádat o dovolení. Možná je třeba se zmýlit, abychom požádali o odpuštění; mnohokrát je to tak lepší.

Jesús Morán: Cítil velkou bolest z toho, že určité kontrasty i nadále způsobují mrtvé. Říká: „Je možné, že jsme se nic nenaučili z krvavých válek, které jsme prožili?“ Viděli jsme, že má starost, když hovoří o Evropě. Představili jsme mu evropskou mariapoli. Jako první věc jsme mluvili o stém výročí Chiařina narození a on velmi ocenil, že to nechápeme jako vzpomínkovou slavnost, protože cítíme, že Chiařino charisma je skutečně aktuální.

Maria Voce: Jako jednu z věcí jsme cítili, že mu velmi leží na srdci kněží, řeholníci a biskupové, jako by chtěl říci: pomáhejte nám v těchto oblastech.

Originální video lze shlédnout zde: https://www.focolare.org/news/2019/09/02/andate-avanti/

Převzato z www.focolare.org

4. 9. 2019

0
0
0
s2sdefault

V pondělí 2. září v 10.45 hod. papež František přivítá k soukromé audienci představitele Hnutí fokoláre Marii Voce a Jesúse Morána.

20190902 papez

Pro Hnutí fokoláre se blíží důležitý rok: od 7. prosince 2019 do 7. prosince 2020 si bude připomínat sté výročí narození Chiary Lubichové. Výstavy, publikace a různé události budou příležitostí blíže se seznámit se zakladatelkou a jejím charismatem jednoty.

Oficiální motto stého výročí „slavení jako příležitost k setkání“ vyjadřuje, že nejde o nostalgickou vzpomínku, nýbrž ukazuje aktuálnost Chiařina poselství. Při nedávném setkání „Evropské Mariapoli“ v Dolomitech účastníci, kteří pocházeli z různých zemí celého kontinentu, vyzvali všechny evropské národy, aby mezi sebou uzavřely bratrský pakt. Tato událost byla příkladem, že Chiařino poselství je i na politické rovině živé.

I pro interní život hnutí bude mít sté výročí velký význam: v září 2020 se uskuteční Valné shromáždění Hnutí fokoláre, které - kromě volby prezidentky a spoluprezidenta - vydá pokyny pro dalších šest let.

To vše jsou dostatečné důvody k tomu, aby byl papež František informován o současném životě hnutí, o aktuálních projektech a výzvách, kterým je třeba čelit. Žádost Marie Voce o soukromou audienci s papežem, adresovaná Vatikánu 18. června 2019, byla zodpovězena ve velmi krátké době. Papež přivítá prezidentku a spoluprezidenta v pondělí 2. září v 10:45 hodin. Maria Voce všechny členy vyzvala, aby se modlili za toto setkání, aby „bylo pro papeže radostí a milostí pro celé Hnutí fokoláre“.

Joachim Schwind

Převzato z www.focolare.org

 

2. 9. 2019

0
0
0
s2sdefault

Na závěr evropské mariapoli Maria Voce znovu zdůrazňuje hodnotu a aktuálnost paktu bratrství mezi národy uzavřeného před šedesáti lety. Přinášíme celý její příspěvek.

20190810 maria voce pakt bratrstvi

„Až jednoho dne lidé – nikoli jako jednotlivci, ale jako celé národy – tedy až jednoho dne národy dokáží přikládat menší význam samy sobě a představu, kterou mají o sobě a o svých královstvích, obětovat jako kadidlo Pánu (…) a budou to dělat z takové lásky mezi státy, jakou si žádá Bůh a jak to vyžaduje bratrská láska, tehdy to bude znamenat začátek nové éry, protože v ten den bude Ježíš živý a přítomný mezi národy (…).

Je 30. srpna 1959 a těmito slovy zakladatelka Hnutí fokoláre Chiara Lubichová vykresluje sen o jednotě mezi všemi národy, který se rýsuje jako úloha svěřená Bohem rodícímu se hnutí pro lidstvo.
Zatímco ještě doznívají ozvěny druhé světové války s její trpkostí a ranami, tisíce mužů a žen z 27 různých zemí uzavírají jako zástupci všech kontinentů mezi sebou pakt jednoty. Je 22. srpen, den, kdy katolická církev slaví slavnost Panny Maria Královny, a jsme v závěru evropské mariapoli v údolí Primiero.
S odstupem šedesáti let měla nedávná evropská mariapoli v Tonadicu, skončená letošního 10. srpna, být oslavou tohoto výročí a připomenutím hodnoty a aktuálnosti paktu bratrství mezi národy. Přinášíme příspěvek Marie Voce, prezidentky Hnutí fokoláre.

„Před šedesáti lety se na těchto místech poslanci různých zemí spojili v modlitbě, aby zasvětili Panně Marii svůj národ a všechny národy země. Každý s sebou přinášel pohnutky a naděje svého lidu a měl na ně zodpovědně reagovat vhodnými politickými rozhodnutími. V době poznamenané ideologickými konflikty, které rozdělovaly svět do nepřátelských bloků a ohrožovaly mír, měly před sebou velké výzvy. Po válce bylo třeba znovu vybudovat města, obnovit společenství a zajistit ekonomický rozvoj při záruce zákonnosti a zajištění služeb obyvatelstvu. Byly to naléhavé problémy, na něž se mělo odpovídat s politickou způsobilostí a občanským zaujetím. Tito politici se však nesetkali při debatě u kulatého stolu a neorganizovali mezinárodní summit, ale modlili se za jednotu národů.
Bylo to jistě rozhodnutí neobvyklé, ale důležité pro budoucnost.
Od politiky se vyžaduje kompetentně a zodpovědně jednat, být poctivý a důsledný a mít zaujetí i odvahu. Ale hodnota, která nejvíce určuje politické jednání, je jasnozřivost, to znamená schopnost vidět dále, aby se navrhovalo budoucí uspořádání společnosti a prospívalo se jejímu růstu.
Ano, v krizových okamžicích a v čase rekonstrukce může být důležité dešifrování změny a intuice o budoucnosti může vytvářet rozdíl. Čím dále se dokážeme dívat, tím pronikavější a více proměňující je jednání v přítomnosti.
Ti politici, kteří před šedesáti lety prosili Boha o dar jednoty a rozhodli se nasadit pro její uskutečňování, se dokázali dívat velmi daleko. Ze svého přilnutí k charismatu Chiary Lubichové vytěžili velké ponaučení: údělem světa je jednota. Nezískali z toho jen objasnění pro rozum, protože jednota byla stylem života a normou mariapoli; na jejím základě se dělala zkušenost v malých i velkých úkonech a při každodenních rozhodnutích. Jednota žitá v rodícím se hnutí vyzařovala specifické světlo do vztahů ve společnosti, k jejichž žití byli povoláni všichni, bez ohledu na situaci, v níž se nacházejí.
Jednota se vždy a v každé epoše ukazuje být novým a revolučním způsobem chápání světa. Není to pouze ideál stejný jako mnoho jiných, protože pramení ze samotné modlitby, s níž se Ježíš obrátil k Otci, když s očima pozdvihnutýma k nebi prosil, aby všichni byli jedno. Z této snažné prosby přijímají svou formu a smysl lidské dějiny. Nikoli náhodou byl jedním z prvních politiků, kteří následovali Chiaru Lubichovou, poslanec Igino Giordani; přijal ideál jednoty a interpretoval ho následujícím silným vyjádřením: „Dějiny jsou pátým evangeliem“, protože ukazují stálé a progresivní uskutečňování Ježíšovy modlitby, a tedy Boží záměr se stvořením.
Všechno je v pohybu směrem k jednotě; to znamená, že společenské změny, jež mohou pozitivně proměňovat přítomnost, jsou takové, které vedou občany, sdružení a státy k soudržnějšímu a solidárnějšímu světu. To, co podporuje spolupráci, mír a sbližování jednotlivých společenství a skupin, je v linii autentického pokroku a zakládá rozvoj. Jinými slovy, pokud chceme konat dobro pro svůj národ, je třeba se starat o dobro ostatních. Proto Chiara Lubichová na křídlech tohoto stále aktuálního poselství i nadále šířila poselství jednoty a obracela se k politikům i ke všem občanům angažovaným ve společnosti s výzvou „milovat stranu druhého jako tu svoji“ a „milovat vlast druhého jako tu svoji“.
Dnešní výzvy nejsou méně naléhavé, než byly výzvy z před šedesáti let. Potřeba pracovat pro jednotu národů je dnes dokonce ještě naléhavější. Probíhající globální procesy ukazují celoplanetární vzájemnou závislost mezi státy, národy a společenstvími. Je stále zřejmější, že existuje společný úděl pro všechny národy země a že velká aktuální témata se týkají otázek životně důležitých pro všechny: péče o životní prostředí, stará i nová chudoba, neviditelné konflikty, otevřené války, migrace v globálním měřítku (často právě jako plod chudoby, válek a klimatických změn), přerozdělení bohatství, přístup k přírodním zdrojům a uznávání lidských práv. Jsou to otázky procházející napříč kulturními, občanskými a politickými rozdíly. Proto představují pro národy okruh trvalého konfliktu, jehož řešením je dozrávání procesů politické integrace a společného rozhodování.
Ano, budoucnost národů si dnes nahlas žádá jednotu.
Na toto volání odpovídá Hnutí fokoláre tím, že napomáhá dialogu mezi různými politickými stranami (např. Hnutí za jednotu v politice), prosazuje společenství majetku a kulturu dávání (ekonomikou společenství), prohlubuje doktrínu o jednotě (např. Univerzitní institut Sophia), dává impuls k jednotě na místech profesního a společenského nasazení a mnoha jinými specifickými akcemi a iniciativami (prostřednictvím Nového lidstva).
I dnes, stejně jako před šedesáti lety, můžeme prosit Boha za jednotu mezi národy země.
Mým přáním je, aby tato modlitba byla doprovázena obnovovaným nasazením, přijímala se na osobní i komunitní úrovni v žití pro sjednocený svět. Šiřme tato semena změn, užitečná pro proměňování přítomnosti a pro psaní stále nových stránek lidské rodiny na její cestě k jednotě.“

Maria Voce

13. 8. 2019

0
0
0
s2sdefault

V sobotu 8. června byla prezidentka Hnutí fokoláre Maria Voce pozvána na mezinárodní konferenci pro vedoucí osoby Katolické charismatické obnovy, kterou organizovala CHARIS (Catholic Charismatic Renewal International Service), nový orgán zřízený Svatým stolcem prostřednictvím Dikasteria pro laiky, rodinu a život, jenž oficiálně zahájil svou činnost v den Letnic. Ve svém příspěvku hovořila Maria Voce o tom, čím je Duch Svatý pro Hnutí fokoláre; přinášíme z něho některé úryvky.

20190608 duch svaty v akci

Drazí přátelé!
V naší historii měl Duch Svatý vždycky důležitou roli. Chiara Lubichová, zakladatelka a první prezidentka Hnutí fokoláre, to vždy zdůrazňovala: „Byl naším Učitelem“, „velkým protagonistou naší historie“, „dárcem našeho charismatu“.
On vždycky osvěcoval, vedl, podporoval a šířil to, co my nazýváme „Ideálem“, to znamená Boha, kterého jsme objevili a znovu objevovali skrze spiritualitu jednoty; „Ideálem“, který nás zaplavuje světlem a každý den nás vrhá do stále nového, jedinečného a nádherného Božího dobrodružství.
Na začátku naší historie – v letech 1949-50 – zajisté nebyla funkce Ducha Svatého tak zřejmá; vícero let se nehovořilo o něm ani o jeho působení na nás, protože On sám to tak chtěl. Jak řekla Chiara na jednom setkání Charismatické obnovy v roce 2003, „pečlivě se držel stranou; do určité míry zmizel a anuloval sám sebe, a tak nám udělil lekci, na niž nikdy nezapomeneme: On, který zosobňuje lásku, nás naučil, co láska je, a sice žít a stavět do popředí ty druhé.“
Navzdory tomu od počátku nacházíme v jednotlivých bodech spirituality jednoty, které se postupně ukazovaly, živou stopu tiché, ale aktivní přítomnosti Ducha. Stačí si pomyslet zkušenost z doby druhé světové války, kdy v „temném sklepě“, kde se ukrývaly před bombami, Chiara otevírá evangelium a má dojem, že každá stránka se osvětluje novým světlem; Duch Svatý jí dává pocítit Ježíšovo Slovo vyslovené před dvěma tisíci léty jako Slovo živé, stále uskutečnitelné, vhodné pro každou dobu a pro každou situaci. Láska k Božímu Slovu – které se ještě i dnes snažíme žít měsíc po měsíci – je jedním z opěrných bodů naší spirituality.
Během léta 1949, charakterizovaného specifickou Chiařinou mystickou zkušeností, nacházíme Ducha Svatého jako jejího mlčenlivého společníka na cestě, jako toho, kdo jí každý den dává prožívat „nekonečně krásné Skutečnosti“. Za těchto okolností pochopí, že Duch Svatý, třetí Osoba Trojice, je celým Ježíšovým dechem, celou jeho vroucností a životem“, je „ovzduším Nebe“, ovzduším, „jímž je celé Nebe proniknuté“. A taktéž v tomto období jí Duch Svatý odhalí úplně nové pochopení Panny Marie, které bude potom určující pro rozvoj charismatu i pro samotné utváření Díla, jež později dostane její jméno.
Chiara nás vždycky povzbuzovala, abychom na své duchovní cestě byli „stálými žáky tohoto velkého Učitele“, abychom byli pozorní na jeho tajemné a jemné dotyky, abychom nenechali zapadnout nic, co může být jeho inspirací.
Běžnou praxí našeho života se stalo to, že „nasloucháme jeho hlasu“, to znamená hlasu Ducha, který v nás přebývá, „hlasu“, který silně hovoří, který inspiruje, který vede, pokud zaujmeme postoj lásky k Bohu a k bratřím; „hlasu“, který pomáhá přinášet do světa revoluci evangelní lásky.
Jedním z mnoha účinků vyvolávaných Duchem Svatým, který trvale zakoušíme v našich společenstvích, v našich citadelách, na našich malých nebo větších setkáních, je ona „atmosféra“, která vzniká jako plod hluboké jednoty vytvořené přítomností Ježíše Zmrtvýchvstalého mezi námi (srov. Mt 18,20).
Avšak Ježíš může být přítomný mezi námi jen tehdy, pokud naše vzájemná láska se poměřuje jeho láskou („jako jsem já miloval vás“). Proto je třeba hledět na něj Ukřižovaného – který z lásky cítí dokonce opuštěnost – rozpoznávat ho a milovat ho ve všech bolestech, s nimiž se setkáváme, a stávat se ničím jako On.
„Ježíš opuštěný je ničím, je bodem a skrze bod (=extrémní láska, která umenšila sebe darováním všeho) prochází pouze jednoduchost, kterou je Bůh-Láska. Jedině láska proniká…“ Tak můžeme nechat žít v sobě Zmrtvýchvstalého a Zmrtvýchvstalý s sebou nese svého Ducha.
Když je Ježíš mezi námi, tak zakoušíme, že hlas Ducha Svatého je velice zesílen, jako přes „amplión“.
Přítomnost Ducha Svatého zvláštním způsobem rovněž vzýváme naší typickou modlitbou, kterou je „consenserint“, vyslovovanou ve světle Ježíšových slov: „Opět vám říkám: jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce“ (Mt 18,19). Touto modlitbou se obracíme na Otce a svěřujeme mu každou potřebu; kolik různých a nemyslitelných milostí jsme tímto způsobem obdrželi!
Rovněž zakoušíme, že Duch Svatý vstupuje do života a do historie každého a zevnitř obnovuje nejen nějakou jednotlivost, ale celou skutečnost lidského života, aby vedl celé lidstvo k završení Božího plánu s člověkem a s vesmírem. Když klademe do základu vztahů mezi lidmi vzájemnou lásku jako odraz trojiční lásky, lze skutečně proměňovat svět v každé oblasti: politické, ekonomické, kulturní, umělecké, výchovné atd. „Pocítila jsem“, svěřuje nám Chiara, „že jsem byla stvořena jako dar pro toho, kdo je vedle mne, a ten, kdo je vedle mne, byl stvořen Bohem jako dar pro mne; jako Otec v Trojici je celý pro Syna a syn je celý pro Otce. A proto vztah mezi námi je Duchem Svatým, je to tentýž vztah, který je mezi Osobami Trojice.“
Jsme přesvědčeni, že všichni, malí i velcí, můžeme být „nositeli“ Ducha Svatého, abychom nechali zazářit to božské nejen uvnitř církve, ale i mimo ni, ve světě, který je nám svěřen. Jsme povoláni k tomu, abychom zanechávali – kde můžeme – „stopy světla“ a tak přinášeli svůj příspěvek lidstvu, které nás obklopuje, a společně znovu nacházeli pravý smysl naší cesty.
Chtěla bych zakončit jedním Chiařiným snem, jenž ona úplně svěřila Duchu Svatému. Je to sen, který je také můj, a myslím, že i váš: „Sním o tom, že Duch Svatý bude i nadále zaplavovat církve a umocní ‚semena Slova‘ přítomná mimo ně, aby svět byl trvale zaplavován novostí světla, života a činů, které může vzbudit pouze On, aby stále početnější muži a ženy se vydávali po správných cestách, směřujících k jejich Stvořiteli, a dávali duši i tělo do jeho služby.“

 Zdroj: https://www.focolare.org/news/2019/06/12/lo-spirito-santo-in-azione/

 

17. 6. 2019

0
0
0
s2sdefault

Prezidentka a spoluprezident Hnutí fokoláre se po své květnové návštěvě Sýrie zastavili v Libanonu, kde slavili padesáté výročí Hnutí s místní komunitou a různými světskými i duchovními osobnostmi.

20190601 libanon 1

450 přítomných právě prošlo některé významné etapy těchto padesáti let a jeden z přednášejících vyznal: „Ve válce v letech 1975-1990 padl můj bratr a já jsem byl také mezi těmi, kteří bojovali. V roce 1993 jsem poznal Hnutí fokoláre a spiritualitu jednoty, která změnila můj život.“

Těchto pár slov je koncentrátem reality: je v nich bohatství a krása Libanonu jako brány na Střední východ, kde se setkávají tři kontinenty a tři velká náboženství; země privilegované dějinami, která neustále žije výzvu bratrského soužití národů, náboženství, vyznání a křesťanských ritů. Toto vyznání potvrzuje také dramata a traumata z války, která trvala celých 16 let a jejíž příčiny a kořeny nebyly nikdy skutečně vyřešeny.

V příběhu tohoto muže se skrývá semeno, které zaseli první fokolaríni, když dorazili v roce 1969 do Bejrútu. Jejich svědectví života založeného na lásce přežilo válku a je dnes vyjádřeno v Hnutí i v mnoha církevních a sociálních aktivitách, které jsou v tento slavnostní den prezentovány.

20190601 libanon 2

Maria Voce a Jesús Morán, kteří přijeli slavit s Libanonci, vyzývají libanonské fokolaríny, aby hleděli do budoucnosti: aby neúnavně hlásali evangelium v typickém stylu charismatu jednoty, které po vzoru Krista tvoří ze všech jedno. Povzbudili je, aby se nevyhýbali střetům a konfliktům a dosáhli nové evangelní mentality a snažili se nežít jen povrchní ekumenismus. Požádali je, aby si nenechali uniknout prorockost mezináboženského dialogu, zvláště s muslimy.

Všechny tyto výzvy shrnula Maria Voce ve svém pozdravu po nedělní mši svaté 12. května v katedrále Vzkříšení v Antélias nedaleko Bejrútu, která se sloužila na oslavu padesátého výročí. Maria Voce vyjádřila přání, „aby Libanon dokázal být celému světu oním živým poselstvím soužití a bratrství navzdory roztříštěnosti, které už papež Jan Pavel II. v osmdesátých letech viděl jako zvláštní charakteristiku libanonského lidu, v němž se kulturní a duchovní diverzita stává příkladným bohatstvím na cestě jednotlivců a národů. My opakujeme s papežem: Libanon je víc než jen země, je to poselství svobody a příklad pluralismu pro Východ i Západ.“
(Apoštolský list všem biskupům katolické církve, 7. září 1989)

Převzato z www.focolare.org a redakčně zkráceno

 Joachim Schwind

20190601 libanon 3

4. 6. 2019

0
0
0
s2sdefault