160416 oncity1Interview s Nasrí K., Palestincem, volontárem Hnutí fokoláre, řecko-pravoslavným křesťanem, architektem a členem městské rady v Beit Sahour, asi jeden kilometr jižně od Betléma. Hovoříme s ním o tom, jak se tam snaží nacházet soužití. I on byl jedním z účastníků setkání OnCity 1.-3. dubna 2016.

Nasrí studoval v Miláně a později urbanistiku v Benátkách. Po návratu do své země před 20 lety poznal Hnutí fokoláre, které – jak říká – mu změnilo život. Má tři dcery ve věku 17, 15 a 13 let.

S jakými problémy se každodenně setkáváš ve své zemi? „Pracuji ve stavebnictví. Z politických důvodů máme problémy s obnovou územního plánu, který je ze 70. let. Pro otevření nové cesty nebo pro změnu její trasy potřebujeme povolení, která však izraelské vojenské autority odmítají vydat.“

Lze skutečně milovat nepřítele? „Není to jednoduché být v Palestině opravdovým křesťanem. V této oblasti jsou naším nepřítelem izraelské vojenské autority, nikoli židé! Respektuji židovské náboženství, protože jsme všichni bratry a Božími dětmi. Ale jak mohu milovat izraelského vojáka, který mě chce zabít? Který ničí naše města? Který okupuje naše území? Jak mohu žít křesťanství? Snažil jsem se o tom hovořit s jinými křesťany. Pochopil jsem, že i když nejsem schopen milovat, aspoň mohu přestat nenávidět a postupně snad přijde i láska. Tato dvě slova „přestat nenávidět“ jsem si uložil do své hlavy a do svého srdce a začal jsem je žít ve svém prostředí. Pomáhala mi například usmát se na nějakého vojáka. Zvláště na kontrolním místě, protože my Palestinci se bohužel nemůžeme pohybovat svobodně. Jsme obklíčení, jsme ve vězení! Jednou se mne jeden kapitán zeptal, jak to, že já, palestinský Arab, jsem se na něj usmál. Odpověděl jsem mu: Ježíš nám řekl, že „máme milovat všechny“ a já tě miluji. Byl tím zaskočen a nevěděl, co říci. Nechal mne projít bez přílišné kontroly! Láska existuje i v srdci izraelských okupantů jako v srdci každého člověka na zemi. Neobviňuji je, protože jsou to vojáci a musí plnit rozkazy. Přenechejme konflikt vládám – my jako národy můžeme žit spolu. Ale tohle mladí těžko přijímají, především dnes, když díky internetu vidí, jaký je svět mimo Palestinu.“
Co děláte jako Hnutí fokoláre ve Svaté zemi? Jsem volontár a angažuji se v Nových rodinách. S křesťanskou komunitou v Betlémě organizujeme aktivity v různých církvích. Já jsem řecko-ortodoxní a moje manželka je katolička. Chodíme za těmi, kdo to potřebují: starými lidmi, opuštěnými dětmi nebo za lidmi duševně nemocnými, kteří potřebují být milováni. Snažíme se dělat, co se dá...“
Mezi lidmi, kteří mají kontakt s Hnutím, jsou i židé? Přátelíme se s mnoha židovskými rodinami. Organizujeme společná setkání. Jedna z mých dcer hraje fotbal. Prostřednictvím Peresova centra pro mír dostalo její mužstvo společně s jedním izraelským týmem pozvání od Realu Madrid. Dostala se poprvé do kontaktu se svými židovskými vrstevníky a byla to pro ni nová zkušenost. Po návratu mi řekla: ‚Všichni židovští hráči jsou mými přáteli‘. Jsme v kontaktu i s mnoha muslimskými rodinami; v Palestině je muslimů 99% a křesťanů 1%. Jako Hnutí fokoláre máme velmi dobrý vztah s muslimy i se židy. To nám dokazuje, že se dá žít společně.“

Kdybys mohl něco vzkázat celému světu, co ti nejvíc leží na srdci pro tvoji zemi? "Nezapomínejte na nás. Existují palestinští křesťané, kteří trpí. Bylo nás více než 10%, ale emigrace křesťanských rodin nesmírně vzrostla. Mám obavu, že jednoho dne tu nenajdeme ani jednoho křesťana. Pomozte nám vyřešit palestinský problém. Vytvoří-li se mír na Blízkém Východě, bude mír v celém světě. Boží vůle je taková, ale potřebujeme k tomu i vůli lidských bytostí. Je to strategické místo, bohaté na spiritualitu. Chybí nám pouze jednota. Pokud nastane jednota mezi těmito náboženstvími, Blízký Východ bude žít v míru a stane se vzorem. Tohle je jediný vzkaz, který mohu dát: žít Ježíšova slova, aby se vytvořil mír a láska, protože to skutečně potřebujeme.“

Převzato www.focolare.org

0
0
0
s2sdefault