Letošní Velikonoce budou jiné, zvláštní. Kvůli pandemii se křesťané nemohou fyzicky účastnit velikonočních obřadů. V následujícím textu z roku 2000 přinášíme zamyšlení Chiary Lubichové nad tím, jak je možné tyto dny Svatého týdne prožít.

„Dnes je Ze­le­ný čtvr­tek. Pro nás je ten­to den zvláš­tě mi­mo­řád­ný, a to díky naší spi­ri­tu­a­li­tě zro­ze­né z cha­risma­tu, jež nám da­ro­val Duch sva­tý. Pro­to se dnes ne­mů­že­me ne­za­sta­vit, abychom roz­jí­ma­li, kon­templo­va­li a sna­ži­li se zno­vu pro­žít ta­jem­ství, kte­rá nám od­ha­lu­je nejen ten­to den, ale i Vel­ký pá­tek, Bílá so­bo­ta a Boží hod ve­li­ko­noč­ní.

Kaž­dý z uve­de­ných dnů mů­že­me na­zvat jed­ním slo­vem, kte­ré nám už po více než pa­de­sát let v na­šem Hnu­tí říká – a to s vel­kým dů­ra­zem – čím máme být: Lás­ka – Ze­le­ný čtvr­tek, Je­žíš opuš­tě­ný – Vel­ký pá­tek, Ma­ria – Bílá so­bo­ta, Zmrtvýchvsta­lý – Boží hod ve­li­ko­noč­ní.

Dnes tedy lás­ka. Ze­le­ný čtvr­tek je dnem, v němž jsme v prů­bě­hu let čas­to za­kou­še­li zvlášt­ní jem­nou in­ti­mi­tu s Bo­hem a kte­rý nám při­po­mí­ná hoj­nost lás­ky se­sla­né ne­bem na zem.Lás­kou je pře­de­vším eu­cha­ris­tie, kte­rou jsme v ten­to den do­sta­li.Lás­kou je kněž­ství, kte­ré je služ­bou lás­ky a zpro­střed­ko­vá­vá nám mimo jiné i eu­cha­ris­tii.

Lás­kou je jed­no­ta, úči­nek lás­ky, kte­rou Je­žíš vy­pro­šo­val od Otce: “Aby byli jed­no jako já a ty” (srv. Jan 17,21). Lás­kou je nové při­ká­zá­ní, kte­ré nám pře­dal v ten­to den před svou smr­tí: “Mi­lu­j­te se na­vzá­jem: jak jsem já mi­lo­val vás, tak se na­vzá­jem mi­lu­j­te vy. Pod­le toho všich­ni po­zna­jí, že jste moji učed­ní­ci, bu­de­te-li mít lás­ku k sobě na­vzá­jem”(Jan 13, 34-35). Je to při­ká­zá­ní, kte­ré nám umož­ňu­je žít zde na zemi pod­le vzo­ru Nej­svě­těj­ší Tro­ji­ce.

Zí­t­řej­ší Vel­ký pá­tek má jen jed­no je­di­né jmé­no: Je­žíš opuš­tě­ný. V těch­to dnech jsem do­psa­la kni­hu na­zva­nou “Vý­křik”. Vě­no­va­la jsem mu ji s úmys­lem na­psat ji i va­ším jmé­nem, jmé­nem ce­lé­ho Díla Ma­rii­na. Ve vě­no­vá­ní se píše, že jde o “mi­lost­ný do­pis Je­ží­ši opuš­tě­né­mu”.Ho­vo­ří se v ní o něm, jenž nás po­vo­lal v je­den ur­či­tý pro kaž­dé­ho od­liš­ný den na­še­ho je­di­né­ho ži­vo­ta, kte­rý máme od Boha, po­vo­lal k tomu, abychom ho ná­sle­do­va­li a da­ro­va­li se mu. Chá­pe­me – a také to v kni­ze píšu – že všech­no, co chci na těch­to strán­kách vy­slo­vit, ne­mů­že být jen ně­ja­kým té­ma­tem, byť i ro­din­ným, vrou­cím a pro­cí­tě­ným; ale má být písní, hym­nem ra­dos­ti a pře­de­vším vděč­nos­ti jemu.

Je­žíš dal všech­no: ži­vot ve­d­le Pan­ny Ma­rie se vše­mi jeho těž­kost­mi a v po­sluš­nos­ti, tři roky ká­zá­ní, tři ho­di­ny na kří­ži, od­kud od­pouš­tí svým trýzni­te­lům, ote­ví­rá ráj lot­ro­vi a dává nám Mat­ku. Zů­sta­lo mu bož­ství.Jeho spo­je­ní s Ot­cem, tak něž­né a ne­vý­slov­né spo­je­ní, kte­ré ho na zemi či­ni­lo to­lik moc­ným jako Bo­ží­ho Syna a to­lik krá­lov­ským na kří­ži; ten­to po­cit Boží pří­tom­nos­ti mu­sel ustou­pit až na dno jeho duše, že už ho ani ne­cí­til a ur­či­tým způ­so­bem ho od­lou­čil od toho, o němž ří­kal, že je s ním jed­no, a kři­čí: “Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opus­til?” (Mt 27, 46).

A po­tom Bílá so­bo­ta. Pan­na Ma­ria je sama, sama s mrt­vým sy­nem–Bo­hem. Je to be­ze­dná pro­past úz­kos­ti a ne­ko­neč­né strá­dá­ní? Ano, ona však sto­jí pev­ně na no­hou a stá­vá se vzne­še­ným pří­kla­dem, mo­nu­men­tem všech ctnos­tí. Věří a dou­fá; jestli­že ostat­ní za­po­mně­li na Je­ží­šo­va slo­va, ji­miž v prů­bě­hu své­ho ži­vo­ta ohla­šo­val svou smrt, ale také své zmrtvýchvstá­ní, ona na ně ni­kdy ne­za­po­mně­la a ucho­vá­va­la je spo­lu s ostat­ní­mi ve svém srd­ci a uva­žo­va­la o nich (srv. Lk 2, 51).Ona ne­pod­lé­há bo­les­ti, ale čeká.

robert hupka piet1

A ko­neč­ně Boží hod ve­li­ko­noč­ní. Je to ví­těz­ství Je­ží­še zmrtvýchvsta­lé­ho, kte­ré zná­me a osob­ně zno­vu v ma­lém pro­ží­vá­me i my, poté, co jsme ob­ja­li opuš­tě­nost, ane­bo když jsme sku­teč­ně sjed­no­ce­ni v jeho jmé­nu a za­kou­ší­me účin­ky jeho ži­vo­ta a plo­dy jeho Du­cha. Zmrtvýchvsta­lý v nás musí být stá­le pří­tom­ný a živý v le­toš­ním roce 2000, kdy svět oče­ká­vá nejen lidi, co v něho věří a ně­ja­kým způ­so­bem ho mi­lu­jí, ale au­ten­tic­ké svěd­ky, kte­ří by moh­li všem vprav­dě říci – tak jako Mag­da­le­na apoš­to­lům, poté co se s ním se­tka­la u hro­bu – ta zná­má avšak stá­le nová slo­va: “Vi­dě­li jsme ho!”. Ob­je­vi­li jsme ho ve svět­le, jímž nás osví­til. Do­tkli jsme se ho v po­ko­ji, kte­rý nás za­pla­vil; sly­še­li jsme jeho hlas v hlou­bi své­ho srd­ce. Za­ku­si­li jsme jeho ne­po­rov­na­tel­nou ra­dost.

Dra­zí, při­po­mí­nej­me si v těch­to dnech ná­sle­du­jí­cí čty­ři slo­va: lás­ka, Je­žíš opuš­tě­ný, Ma­ria, Zmrtvýchvsta­lý.“

Chiara Lubichová, 20. dubna 2020, z telefonické konference.

Zdroj: www.focolare.org

foto: Ro­bert Hup­ka

Modlitba za mír zaznívající ze synody

Modlitba za mír zaznívající ze synody

Foto: Pixabay V době, kdy pokračují zasedání biskupské synody, zaznívá především volání po ukončení nepřátelství ve Svaté zemi. Zvláště významný byl příspěvek Margaret Karramové, prezidentky Hnutí fokoláre.   „Pane, prosíme tě za Svatou zemi, za národy Izraele a...

Vánoce 2022

Vánoce 2022

Drazí, přejeme vám pokojné Vánoce,které znovu zjeví našim srdcím neuvěřitelné Boží tajemství.Bůh nás miluje! Spojeni v Jeho lásce! Jaroslava Malíková a Jiří Kratochvílza Hnutí Fokoláre v České republice   "Myslím, že Vánoce nám nikdy nemohou zevšednět.Jsou...

Pin It on Pinterest

Share This