„Bůh použil naše omezené síly a velkou touhu a mariapoli na Klučance nabrala reálné podoby. Celé čtyři dny, někteří z nás dokonce pět dní, jsme zažívali dobrodružství jednoty, kochali se krásou Adršpašských a Broumovských skal v okolí a sytili ducha tématy, o které se s námi podělili naši bližní,“ tak shrnuje několik účastníků to, co prožili koncem září na mariapoli ve východních Čechách. Zúčastnilo se jí kolem 80 dospělých a 40 dětí.
Krásné bylo, že jsme každý den mohli začínat mší svatou, slouženou fokolarínem knězem Františkem Slavíčkem spolu s dalšími kněžími, kteří na Klučanku průběžně přijížděli. Svojí návštěvou nás potěšil i pan biskup Josef Kajnek.
Mariapoli jsme nazvali „Buďme rodinou“ a už od počátku příprav až po předodjezdové maily s poznámkami typu „co se nepodaří dotáhnout předem, půjde určitě na místě“ nebo „jsme napjatí, jak to dopadne“, se naše heslo postupně začalo naplňovat.
Velikou radostí pro nás všechny byla generační různorodost a její ladění. Prvním bodem programu bylo společné představení celých rodin včetně nejmenších dětí. Každá rodina přinesla předmět, který ji charakterizuje, což se ukázalo jako velmi zábavné. Další dopolední program pro děti si už vzali na starost mladí, a tím se otevřel prostor pro duchovní témata pro ostatní účastníky (vzhledem k dosti vyrovnanému poměru pro zbylou polovinu z nás. Ochutnávku z encykliky Amoris laetitia pro nás připravil František Slavíček, rozjímání o vztahu s Pannou Marií a Duchem Svatým pak připravili Marie a Karel Diblíkovi. Manželé Eva a Petr Štěpánovi se během jednoho dopoledne podělili o zkušenost života v rodině se spiritualitou jednoty. Petr povídání sem tam proložil deníkovými zápisky, které „dostaly“ snad každého z nás, a tak nějak vše příjemně uzemňovaly. Za zmínku také stojí jedno pěkné dopoledne strávené s Jitkou a Petrem Bielikovými, kteří se přijeli rozdělit o prožitky ze Světového setkání rodin s papežem Františkem v Irsku spolu se zkušeností z života v „dočasném fokoláre“.
Každé odpoledne jsme vyráželi na výlety nebo procházky po okolí. Také jsme někteří využili nabídky pana správce chaty, který pro nás připravil zážitkové odpoledne. Vyrazili jsme vojenským speciálem V3S na robotickou farmu. Pan správce byl ve svém živlu a závěrečné vylézání z vozu zpestřil skluzavkou. Zvláště děti ocenily, že se mohly podívat na kravičky. Zážitek pro mnohé nezapomenutelný a vztahy i tímto rostly.
Byly i chvíle, kdy se něco nedařilo, ale šli jsme si na pomoc, hoblovali hroty, jak to jen šlo, ztráceli jsme od začátku své představy a dobrý Bůh vše doplňoval a rozšiřoval naše srdce i rodinu.
V rámci večerního programu hovořila Jaroslava Malíková o životě, víře a svých zážitcích z doby, kdy pobývala ve fokoláre v Rusku. Další den nám mladé manželské páry předaly své zkušenosti ze setkání v Rodinkově (viz časopis Nové Město č. 11/2017 str. 8-11) a z toho, jakým způsobem usilují o jednotu mezi sebou. Mladí pak představili různé iniciativy v Hnutí fokoláre, jako SummerJob, Den dobrovolnictví a další.
Interaktivní přednášku na téma sourozeneckých vztahů a rodinných modelů jeden večer uvedla Marie Nováková. Poměrně hravým způsobem se pak každý zapojil do dění.
Bylo příjemné pozorovat, jakými dary jsme obdarováni a jak se jako rodina nakonec vždy společně sejdeme a večer u hrnečku čaje či sklenky vína sdílíme své zážitky a zkušenosti prožitého dne a spontánně chceme být pospolu.
V sobotu po výletech jsme pak slavili s místními lidmi posvícenskou mši svatou pod širým nebem u tamní kapličky. Následoval závěrečný večerní kulturní program. Moderátoři Zita a Michal uváděli jedno číslo programu za druhým, od nejmenších po starší kategorii. Krása! Malým se nechtělo spát, ale jako každý den jsme ukončili společnou modlitbou a šup na kutě. No my starší tedy ještě ne.
A právě poslední večer se zrodila touha zažít i další podobnou mariapoli a společně jsme hned začali promýšlet kdy, kde a jak.
Neděli jsme začali mší svatou a jako obvykle i slovem na den. Bylo moc fajn, že jsme se také rozdělili o to, co se dotklo našich srdcí.
P.S.: Po mši spadlo z nápisu „Buďme rodinou“ první slovo. Jeden z nás poznamenal, že je to symbolické, vždyť rodinou už jsme!
Jarmila, Anežka, Šárka, Dan
