Je to už skoro třicet let, co žiju v Plzni a jejím okolí, najezdil jsem za tu dobu jako kněz po západních Čechách kolem půl milionu kilometrů, ale ještě nikdy jsem nebyl v Aši - to je ostuda, co?

20190803 as 01

Uprostřed letošního léta, v sobotu 3. srpna jsem to konečně napravil. S paní Marií T. z Plzně jsem tam toho dne přijel na setkání přátel z hnutí fokoláre, které začalo už o den dříve a pokračovalo do dne následujícího. Věděl jsem, že tam bude asi patnáct lidí, které znám, ale těšil jsem se i na další, které nově poznám. Nakonec se sešlo (či spíše sjelo) jedněch i druhých asi pětadvacet. Lákalo mě i motto setkání: „Buďte rodinou“.

Rodinou, která nám tam otevřela svůj dům, zahradu, ale především srdce, byli Benešovi. Mají to tam pěkně zařízené a pro nás, početné hosty, připravili spolu s ostatními ašskými všechno tak, že jsme se opravdu cítili jako doma, jako v jedné rodině.

V rodině si lidé pomáhají, vyprávějí, co prožili, společně jedí a odpočívají atd. Tohle vše a ještě pár dalších věcí jsme tam prožili také. Zvlášť si pamatuji a rád vzpomínám na sobotní odpolední posezení, nejprve v několika skupinkách a pak se všemi společně, kde jsme si mohli říci (tak jak kdo chtěl), co zrovna prožíváme a jak nám pomáhá, když své životní cesty a cestičky neprocházíme sami, ale s Ježíšem mezi námi. Tak jsme mohli slyšet celou řadu zkušeností od řady kmetů tohoto setkání, ale i podivuhodné dobrodružství a svědectví jeho nejmladšího účastníka Františka.

Myslím, že takovýchto setkání není nikdy dost. Proto patří díky všem, kdo jej zorganizovali nebo se na něm nějak podíleli. A můžu-li dát tomu, kdo tam nebyl, nějakou radu, pak jednu prostou:
Až zavolá tě Aš, tak neváhej a maž!

20190803 as 02

12. 9. 2019

0
0
0
s2sdefault

Dne 2. 9. 2019 se uskutečnila soukromá audience Marie Voce a Jesúse Morána, zodpovědných za Hnutí fokoláre, u sv. otce Františka. Zde jsou jejich bezprostřední slova.

20190903 con francesco

Maria Voce: Právě přicházíme z audience od Svatého otce. Bylo to krásné a mimořádně srdečné setkání. Jako dar jsme mu přinesli knihu Chiařiných kolegament, kterou on ocenil a pečlivě si ji prohlížel; a také jsme mu dali ikonu Panny Marie, která se jmenuje „Radost všech zarmoucených“. Velmi se mu líbil její název i samotná ikona; říkal, že ji předtím neznal a že pohled na tyto lidi, kteří viditelně trpí a přicházejí k Marii, mu připomněl poslední stránku z Manzoniho o lazaretu, kde se všichni malomocní modlí k Marii a ve svém soužení ji vzývají.
Celé setkání bylo poznamenáno velkou důvěrou a velkou otevřeností. On stále říkal: „Jděte dopředu, jděte dopředu.“ Opakoval to tisíckrát. Děkoval za to dobré, co děláme, a bylo cítit, že je skutečně rád, že nás vidí. A „modlete se za mne“. Ujistili jsme ho, že se modlíme. V určité chvíli jsem mu řekla: „Dnes se modlí všichni, protože celé hnutí ví, že jsme tady s vámi, a všichni se modlí za toto setkání, nejen katolíci, ale všichni.“ A on rozpřáhl ruce, jako by chtěl zahrnout všechny, kdo se modlí, i ty ostatní. Bylo to velmi pěkné.

Jesús Morán: Velmi pěkné. Myslím, že to bylo ve znamení vzájemné lásky, protože on nám stále říkal: „Děkuji vám za všechno, co děláte, jděte dál.“ A my jsme mu opakovali: „My podporujeme to, co děláte vy; hájíme vaše myšlení.“ Hned jsem si pomyslel na Chiařinu zkušenost, když šla k Pavlovi VI. a on jí řekl: „Tady je všechno možné.“
Tam je skutečně možné všechno. Pak je třeba vidět konkrétně, ale on nám řekl: „Jděte dopředu, neste dál Chiařina proroctví.“ Protože potom jsme hovořili i o mnoha konkrétních věcech.

Maria Voce: Znovu před námi vyslovil svoji nelibost, když vidí, že existuje tolik nacionalismů, že je tolik překážek pro mír, že jsou konflikty i mezi našimi lidmi. Řekl: „I v lůně církve jsou někteří, kteří smýšlejí odlišně. Ale je možné, že se nenaučíme ničemu z dějin? Plakal jsem – říkal – pláču, když slyším určité výroky proti míru a proti vzájemnému porozumění.“
Pak nám řekl něco, co se nám zdálo velmi pěkné. Řekl, že někdy je lepší poprosit za odpuštění než žádat o dovolení. Možná je třeba se zmýlit, abychom požádali o odpuštění; mnohokrát je to tak lepší.

Jesús Morán: Cítil velkou bolest z toho, že určité kontrasty i nadále způsobují mrtvé. Říká: „Je možné, že jsme se nic nenaučili z krvavých válek, které jsme prožili?“ Viděli jsme, že má starost, když hovoří o Evropě. Představili jsme mu evropskou mariapoli. Jako první věc jsme mluvili o stém výročí Chiařina narození a on velmi ocenil, že to nechápeme jako vzpomínkovou slavnost, protože cítíme, že Chiařino charisma je skutečně aktuální.

Maria Voce: Jako jednu z věcí jsme cítili, že mu velmi leží na srdci kněží, řeholníci a biskupové, jako by chtěl říci: pomáhejte nám v těchto oblastech.

Originální video lze shlédnout zde: https://www.focolare.org/news/2019/09/02/andate-avanti/

Převzato z www.focolare.org

4. 9. 2019

0
0
0
s2sdefault

V pondělí 2. září v 10.45 hod. papež František přivítá k soukromé audienci představitele Hnutí fokoláre Marii Voce a Jesúse Morána.

20190902 papez

Pro Hnutí fokoláre se blíží důležitý rok: od 7. prosince 2019 do 7. prosince 2020 si bude připomínat sté výročí narození Chiary Lubichové. Výstavy, publikace a různé události budou příležitostí blíže se seznámit se zakladatelkou a jejím charismatem jednoty.

Oficiální motto stého výročí „slavení jako příležitost k setkání“ vyjadřuje, že nejde o nostalgickou vzpomínku, nýbrž ukazuje aktuálnost Chiařina poselství. Při nedávném setkání „Evropské Mariapoli“ v Dolomitech účastníci, kteří pocházeli z různých zemí celého kontinentu, vyzvali všechny evropské národy, aby mezi sebou uzavřely bratrský pakt. Tato událost byla příkladem, že Chiařino poselství je i na politické rovině živé.

I pro interní život hnutí bude mít sté výročí velký význam: v září 2020 se uskuteční Valné shromáždění Hnutí fokoláre, které - kromě volby prezidentky a spoluprezidenta - vydá pokyny pro dalších šest let.

To vše jsou dostatečné důvody k tomu, aby byl papež František informován o současném životě hnutí, o aktuálních projektech a výzvách, kterým je třeba čelit. Žádost Marie Voce o soukromou audienci s papežem, adresovaná Vatikánu 18. června 2019, byla zodpovězena ve velmi krátké době. Papež přivítá prezidentku a spoluprezidenta v pondělí 2. září v 10:45 hodin. Maria Voce všechny členy vyzvala, aby se modlili za toto setkání, aby „bylo pro papeže radostí a milostí pro celé Hnutí fokoláre“.

Joachim Schwind

Převzato z www.focolare.org

 

2. 9. 2019

0
0
0
s2sdefault

Na závěr evropské mariapoli Maria Voce znovu zdůrazňuje hodnotu a aktuálnost paktu bratrství mezi národy uzavřeného před šedesáti lety. Přinášíme celý její příspěvek.

20190810 maria voce pakt bratrstvi

„Až jednoho dne lidé – nikoli jako jednotlivci, ale jako celé národy – tedy až jednoho dne národy dokáží přikládat menší význam samy sobě a představu, kterou mají o sobě a o svých královstvích, obětovat jako kadidlo Pánu (…) a budou to dělat z takové lásky mezi státy, jakou si žádá Bůh a jak to vyžaduje bratrská láska, tehdy to bude znamenat začátek nové éry, protože v ten den bude Ježíš živý a přítomný mezi národy (…).

Je 30. srpna 1959 a těmito slovy zakladatelka Hnutí fokoláre Chiara Lubichová vykresluje sen o jednotě mezi všemi národy, který se rýsuje jako úloha svěřená Bohem rodícímu se hnutí pro lidstvo.
Zatímco ještě doznívají ozvěny druhé světové války s její trpkostí a ranami, tisíce mužů a žen z 27 různých zemí uzavírají jako zástupci všech kontinentů mezi sebou pakt jednoty. Je 22. srpen, den, kdy katolická církev slaví slavnost Panny Maria Královny, a jsme v závěru evropské mariapoli v údolí Primiero.
S odstupem šedesáti let měla nedávná evropská mariapoli v Tonadicu, skončená letošního 10. srpna, být oslavou tohoto výročí a připomenutím hodnoty a aktuálnosti paktu bratrství mezi národy. Přinášíme příspěvek Marie Voce, prezidentky Hnutí fokoláre.

„Před šedesáti lety se na těchto místech poslanci různých zemí spojili v modlitbě, aby zasvětili Panně Marii svůj národ a všechny národy země. Každý s sebou přinášel pohnutky a naděje svého lidu a měl na ně zodpovědně reagovat vhodnými politickými rozhodnutími. V době poznamenané ideologickými konflikty, které rozdělovaly svět do nepřátelských bloků a ohrožovaly mír, měly před sebou velké výzvy. Po válce bylo třeba znovu vybudovat města, obnovit společenství a zajistit ekonomický rozvoj při záruce zákonnosti a zajištění služeb obyvatelstvu. Byly to naléhavé problémy, na něž se mělo odpovídat s politickou způsobilostí a občanským zaujetím. Tito politici se však nesetkali při debatě u kulatého stolu a neorganizovali mezinárodní summit, ale modlili se za jednotu národů.
Bylo to jistě rozhodnutí neobvyklé, ale důležité pro budoucnost.
Od politiky se vyžaduje kompetentně a zodpovědně jednat, být poctivý a důsledný a mít zaujetí i odvahu. Ale hodnota, která nejvíce určuje politické jednání, je jasnozřivost, to znamená schopnost vidět dále, aby se navrhovalo budoucí uspořádání společnosti a prospívalo se jejímu růstu.
Ano, v krizových okamžicích a v čase rekonstrukce může být důležité dešifrování změny a intuice o budoucnosti může vytvářet rozdíl. Čím dále se dokážeme dívat, tím pronikavější a více proměňující je jednání v přítomnosti.
Ti politici, kteří před šedesáti lety prosili Boha o dar jednoty a rozhodli se nasadit pro její uskutečňování, se dokázali dívat velmi daleko. Ze svého přilnutí k charismatu Chiary Lubichové vytěžili velké ponaučení: údělem světa je jednota. Nezískali z toho jen objasnění pro rozum, protože jednota byla stylem života a normou mariapoli; na jejím základě se dělala zkušenost v malých i velkých úkonech a při každodenních rozhodnutích. Jednota žitá v rodícím se hnutí vyzařovala specifické světlo do vztahů ve společnosti, k jejichž žití byli povoláni všichni, bez ohledu na situaci, v níž se nacházejí.
Jednota se vždy a v každé epoše ukazuje být novým a revolučním způsobem chápání světa. Není to pouze ideál stejný jako mnoho jiných, protože pramení ze samotné modlitby, s níž se Ježíš obrátil k Otci, když s očima pozdvihnutýma k nebi prosil, aby všichni byli jedno. Z této snažné prosby přijímají svou formu a smysl lidské dějiny. Nikoli náhodou byl jedním z prvních politiků, kteří následovali Chiaru Lubichovou, poslanec Igino Giordani; přijal ideál jednoty a interpretoval ho následujícím silným vyjádřením: „Dějiny jsou pátým evangeliem“, protože ukazují stálé a progresivní uskutečňování Ježíšovy modlitby, a tedy Boží záměr se stvořením.
Všechno je v pohybu směrem k jednotě; to znamená, že společenské změny, jež mohou pozitivně proměňovat přítomnost, jsou takové, které vedou občany, sdružení a státy k soudržnějšímu a solidárnějšímu světu. To, co podporuje spolupráci, mír a sbližování jednotlivých společenství a skupin, je v linii autentického pokroku a zakládá rozvoj. Jinými slovy, pokud chceme konat dobro pro svůj národ, je třeba se starat o dobro ostatních. Proto Chiara Lubichová na křídlech tohoto stále aktuálního poselství i nadále šířila poselství jednoty a obracela se k politikům i ke všem občanům angažovaným ve společnosti s výzvou „milovat stranu druhého jako tu svoji“ a „milovat vlast druhého jako tu svoji“.
Dnešní výzvy nejsou méně naléhavé, než byly výzvy z před šedesáti let. Potřeba pracovat pro jednotu národů je dnes dokonce ještě naléhavější. Probíhající globální procesy ukazují celoplanetární vzájemnou závislost mezi státy, národy a společenstvími. Je stále zřejmější, že existuje společný úděl pro všechny národy země a že velká aktuální témata se týkají otázek životně důležitých pro všechny: péče o životní prostředí, stará i nová chudoba, neviditelné konflikty, otevřené války, migrace v globálním měřítku (často právě jako plod chudoby, válek a klimatických změn), přerozdělení bohatství, přístup k přírodním zdrojům a uznávání lidských práv. Jsou to otázky procházející napříč kulturními, občanskými a politickými rozdíly. Proto představují pro národy okruh trvalého konfliktu, jehož řešením je dozrávání procesů politické integrace a společného rozhodování.
Ano, budoucnost národů si dnes nahlas žádá jednotu.
Na toto volání odpovídá Hnutí fokoláre tím, že napomáhá dialogu mezi různými politickými stranami (např. Hnutí za jednotu v politice), prosazuje společenství majetku a kulturu dávání (ekonomikou společenství), prohlubuje doktrínu o jednotě (např. Univerzitní institut Sophia), dává impuls k jednotě na místech profesního a společenského nasazení a mnoha jinými specifickými akcemi a iniciativami (prostřednictvím Nového lidstva).
I dnes, stejně jako před šedesáti lety, můžeme prosit Boha za jednotu mezi národy země.
Mým přáním je, aby tato modlitba byla doprovázena obnovovaným nasazením, přijímala se na osobní i komunitní úrovni v žití pro sjednocený svět. Šiřme tato semena změn, užitečná pro proměňování přítomnosti a pro psaní stále nových stránek lidské rodiny na její cestě k jednotě.“

Maria Voce

13. 8. 2019

0
0
0
s2sdefault

DUCH VANE, KAM CHCE ...

25. 10. 2019 - 28. 10. 2019, Velehrad - Stojanovo gymnázium

Přihláška: https://forms.gle/r62XZgv4rBt1NrNu8

Kontaktni email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Telefon: 733 755 997 Lukáš Hanušovský, 737 273 875 Marie Stehlíková

Cena za účastníka:
* Cena dospělý: 1800 Kč (postel + povlečení + jídlo plná penze), 1650 Kč (postel + spacák + jídlo plná penze)
* Dítě do 15-ti let: 1400 Kč, Dítě do 12-ti let s poloviční porcí jídla: 950 Kč
* Dítě do 3 let: zdarma (bez nároku na postel a jídlo)
Zálohu 1000 Kč na dospělého nebo 500 Kč na dítě posílejte do 30. 9. 2019, můžete uhradit i plnou sumu.

Bankovní spojení:
* číslo účtu: 175617360/0300
* variabilní symbol: 1910
* zpráva pro příjemce: jméno a příjmení

Fakturační údaje: Hnutí fokoláre m.č.
U Bakaláře 953, 190 17 Praha-Vinoř
IČO: 47608358

20191025 mp velehrad

5. 8. 2019

0
0
0
s2sdefault

Ve dnech 14.-21. července 2019 se 75 Čechů účastnilo jedinečného projektu – Evropské Mariapoli v italských Dolomitech, v městečkách San Martino di Castrozza a Tonadico (místo prvních Mariapolí). Jednalo se o první týden čtyřtýdenní Mariapoli. Kapacita každého týdne je cca 600 osob. Motem této Mariapoli je „Miř vysoko“.

20190723 mp dolomity

Organizace byla velmi náročná. Jednak kvůli prostorové rozlehlosti Mariapoli (např. na osmi kilometrech mezi Tonadicem a San Martinem projedete 130 ostrých zatáček) a jednak kvůli jazykové různorodosti (překládalo se do pěti jazyků). Po příjezdu nabylo více účastníků dojmu, že se ocitli v Babylónu. O to úžasnější je, že Duch Mariapoli způsobil, že tyto obtíže a spousta dalších dílčích nedostatků byly proměněny v radostný zážitek milující se rodiny, kde se národy promíchávaly a blíže poznávaly. Pro nás, českou skupinu, tento týden také znamenal důkladnější seznámení s „povědomými tvářemi“ z různých setkání, prohloubení vztahů.

Co zajímavého bylo na programu? Organizované i neorganizované výlety do hor, různá fóra (něco jako přednášky) a workshopy (např. vyrábění, tanec…), koncert Gen Rosso. Z programu duchovního nelze opomenout nádherné téma „Ráj 1949“ o mystické zkušenosti Chiary, která se odehrála právě v těchto místech, dále ekumenický dialog, historii Mariapoli, meditace a sdílení zkušeností.

Evropská Mariapoli bude pokračovat až do 11.8. Některé části programu lze sledovat (ovšem bez překladů) online – propojení najdete zde: https://europeanmariapolis.org/live-streaming/

Jitka Nováková

24. 7. 2019

0
0
0
s2sdefault

Prázdninová brigáda SummerJob měl letos 150 účastníků a po třech letech se přesunula na nové místo působiště – do čtyř vesnic v Novohradských horách. Účastníci se s námi rozdělili o zážitky.

20190701 summerjob 01

A byla neděle - den první. Vypluli jsme do nadcházejícího týdne s pomocí dochvilných účastníků, s nadšením v srdcích a odhodláním zvládnout vše - dobré (jídlo) i zlé (vedro v hale). Všichni se těší jak na prozkoumávání krás místních obcí, tak na rodiny a lidi, u kterých budeme pracovat v následujících dnech.

Pondělí 2.7.
V pánské třídě dnes zvonil budík dokonce v 6:00, protože jeden z obyvatelů našeho pokoje si nechal zapnutý budík jako by snad měl jít do zaměstnání. Vstávali jsme nakonec později a dostavili se na první společnou snídani na tomto SummerJobu. Během snídaně za pojídání vanilkového Termixu z potravinové banky jsem pokecal s Aničkou, která neměla ani moc hlad. Zlí jazykové by mohli tvrdit, že to již předznamenávalo její nemoc, která ji večer skolila. Myslíme na ni a přejeme brzké uzdravení.

Každé ráno nám duchovní tým servíruje tzv. „denní challenge“ pro neanglicky mluvící, „denní výzvu“. Ta se dnes jmenovala LÁSKA V AKCI. Byli jsme vyzváni k drobnému skutku lásky a jako prostředek pro provedení takového skutku jsme dostali papírové kapesníčky pro případné slzičky, pot, krev či jen potřeby seno-hrabajícího alergika.

I já jako člen týmu propagace jsem se dnes dostal na job. Popis jobu zněl docela zajímavě. Omývání kamenů v dnešním tropickém počasí znělo hratelně. Na jobu jsem se seznámil s dvěma novými lidmi a práce šla dobře od ruky. Pan domácí, který připomínal starého Lotranda (ano z té krásné české pohádky), naštěstí měl povahu Lotranda mladého a byl to velký sympaťák. Společně s ním a s námi se do práce zapojili také jeho vnuci, kteří zde tráví celé prázdniny, chytají do ruky koníky a dělají to, co dělají správní kluci o prázdninách u babičky a dědy. Domácí nás pohostili skvělým obědem, a to konkrétně špagetami s výbornou červenou omáčkou. Po obědě se nám na slunko do tahání těžkých kamenů a vožení tohoto materiálu ke stavbě budoucí zídky úplně nechtělo. Hecli jsme se a do odpoledních hodin jsme skoro všechny kameny, které byly stále větší a těžší, umyli a převezli. Nakonec se dá říct slovy klasika, že to byla: „těžká, těžká práce.“ Po rozloučení s domácími jsme v 15:59 nasedli do auta a vydali se směrem do Benešova. V 16:00 kdy mají joby oficiálně končit, začalo pršet. Náhoda?

V 17:30 nás navštívil otec biskup Vlastimil Kročil, který zde v naší hostitelské obci sloužil mši svatou. Na mši nás zde také oficiálně přivítala paní starostka. Ze slov otce biskupa si pozorný posluchač zapsal následující úryvky a hlášky:
„Vaše přítomnost zde, to je poslání. Ta vaše práce, to je to sekundární, prvotní je ten duch, pokoj a radost, která je ve vás.“
Během mše svaté se nad kostelem stahovala mračna, a dokonce se objevil blesk.

Po mši svaté byla večeře. Pro lidi z našeho jobu to byly dnes již druhé špagety, ale i na těchto jsem si znovu pochutnal. Večerním programem byl tzv. pubQuiz, to je zábavný vědomostní kvíz pro týmy, které společně sedí u stolů a ve volném čase si chodí natočit k našemu stravovacímu týmu pivo, limonádu nebo šťávu. Během pubQuizu jsme zjistili spoustu zajímavých a důležitých věcí jako např.: kolik měřil největší muž na světě, jakou měnou se platí v Mongolsku, kdo je patronem internetu atd. Dále jsme poznávali města z ptačí perspektivy či interprety a názvy písniček z hudebních ukázek. Nejvíce emocí vyvolala otázka, co bylo v historii dřív, zda první pobočka McDonald nebo vylodění v Normandii. Náš tým byl ještě před posledním kolem na prvním místě, ale bohužel o vítězi rozhodla až výška jedné neznámé malé hory měřící 8848 m.n.m.

Večer jsme zakončili společnou modlitbou v kostele. Porada týmu proběhla ještě před půlnocí a poté už se naše, již po prvním dnu spálená, těla mohla pomalu ukládat na karimatky, matračky, molitany nebo žíněnky. První den na letošním SummerJobu je úspěšně za námi.

PS: Báseň na konec.
Snad nevzbudí mě dnes,
budík co zvoní v šest.

 20190701 summerjob 02

Úterý: „Dělat obyčejné věci neobyčejně“

Po pondělním parnu teploměr ukazoval příjemných 22°C.
Přišel za námi pracovat jeden z místních mladíků – tudíž se celkový počet účastníků vyšplhal na 151.
- Ráno jsme jeli na joby – neobyčejně.
- Adorovali jsme – neobyčejně.
- Koncert kapely Princess Queen Revival (který se konal v Benešově nad Černou, kam dorazila spousta místních) byl poměrně poklidný – neobyčejně.

Ale viděli jsme, že je to dobré.

Středa: “Rozděl se o své bohatství”

Říká se, že třetí den je krizový, proto ani my nenecháváme nic náhodě a ve středu bylo volno. Dopoledne jsme zahájili společnou mší v Nových Hradech, následoval výklad historie kostela a přilehlého kláštera. Další výlety jsme vybírali z bohaté nabídky SMJ Trip Advisoru a že je tady k vidění věcí! Prohlídka hradu, výšlap na devítistovku, koupání v Horní Stropnici, procházka Terčiným údolím, restaurace s trojporcemi... Každý dle libosti.
Večer byla tancovačka "Cesta kolem světa," na kterou zavítali mimo summerjobáků i místní obyvatelé. Tradičně se parket vyprázdnil až v ranních hodinách, tak uvidíme, jak nám to všem dneska půjde.

20190701 summerjob 03

Čtvrtek: "Projev svou vděčnost"

Čtvrteční ráno bylo pro většinu účastníků pravděpodobně náročnější než rána předešlá. Snídaně probíhala téměř v duchu některých řádů, tedy v tichu. Během nalévání šťávy se některým účastníkům vrátily vzpomínky na včerejší večer. Někteří účastníci totiž ve svém nevymytém kelímku ucítili zbytky drinků z tancovačky.
Následovala Tomášova challenge na den "Projev svoji vděčnost"- což podstatně změnilo celý náš den.
Od té chvíle jsme se snažili být vděční.
*za nové Joby
*vztahy s místními
*za sprchu
*za poznání - čočka s cuketou a houbami s kuřecím plátkem 👌
*za přednášku v kostele od kněze Jana Pacnera
*za možnost zpovědi u tří kněží
*za KNK (kino na kolečkách)
*za popcorn
*za 60 plechovek piva
*za to, že pán slíbil, že příště bude více než 60 plechovek piva
*za cestu společně s místními zpátky do města
*za zasloužený odpočinek

Pátek: "Pozastav se"

Rána jsou tvrdší a vstávání je stále těžší. I přesto nás nový den na SummerJobu těší a všichni se těší na to, kde se na papíře s Joby objeví jejich jméno.

Během dne se z nás stávají zedníci, zahradníci, dřevorubci, sedláci, vyklízeči, uklízeči, sekáči či sekačky a v neposlední řadě také společníci a strávníci obědů, kterými nás místní lidé hostí s velikou štědrostí.

Dnešní Joby končily trochu dříve, protože nás čekal velký svátek fotbalu konající se na stadionu v Horní Stropnici. Fotbalového turnaje se účastnili domácí Stropničtí, dále Benešováci a také dva týmy složené z našich účastníků. Slovy fotbalového glosátora bylo včera vyprodáno, přišel plný dům, na tribunách to vřelo a na své si přišli všichni fanoušci kvalitního férového fotbalu. Ve vyrovnaném finále se nakonec z vítězství radovali naši hoši hrající v bílých tričkách. Neradovali se jen vítězové, ale všichni, neboť fotbalový turnaj se povedl a všichni, až na pár zraněných, si ho náležitě vychutnali. Stejně tak jsme si všichni pochutnali na ovocných knedlíkách, jenž nám jako večeře byly dovezeny přímo na zelený pažit stropnického sportovního stánku.

Po večeři jsme vyrazili do stánku duchovního, přesněji řečeno do nedalekého poutního kostela v Dobré Vodě. Za zvuku zvonů a svitu zapadajícího slunce vstupujeme do krásného kostela, který je ozářen velkou spoustou plápolajících svící. Dnešní obřad je zaměřen na smíření a my se všichni po celém dni zastavujeme v modlitbě a posloucháme krásná slova otce Eliáše, který celebruje s místním panem farářem tuto skoro již noční, né však půlnoční mši svatou. Na píseň Václava Neckáře však ani jako přídavku nedošlo. 😉

Báseň na konec:
Na Jobech tam makáme,
góly ty pak dáváme,
voda Dobrá dobrá je,
a taky je tam hezky.

20190701 summerjob 04

Sobota: „Vidět v druhých to dobré“

Byla posledním „normálním“ dnem: snídaně – slovo na den –joby – a večer již tradiční SMJfest, kde mají prostor jak účastníci, tak místní, ukázat, co v nich je. A protože nám slovo na den uložilo vidět v druhých to dobré, nemusel se nikdo bát, že by jeho vystoupení nebylo oceněno potleskem.
Navíc byl letos SMJfest i takovou malinkou oslavou Summerjobu, který slaví 10 let – takže raut, dort ani party do brzkých ranních hodin nemohli chybět.

Neděle: Byla hodně sdílecí, děkovací a taky trochu uklízecí.
Za celý SMJ tým děkujeme Vám místním, účastníkům, a taky (jak bylo na závěrečné mši mnohokrát řečeno) děkujem Ti Pane, máš nás tolik rád!

20190701 summerjob 05

Převzato z https://www.facebook.com/SummerJob/

 

16. 7. 2019

0
0
0
s2sdefault

Zlatá Praha po­kra­čovala 16. června 2019 od 17 ho­din se­tká­ním, kte­ré se usku­teč­nilo formou společné prohlídky katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze na Hradčanech. 

Sraz účastníků byl v 17 hodin, kdy v katedrále začínaly nešpory, kterých se někteří také zúčastnili, zatímco jiní mezitím vyrazili na obhlídku sluncem ozářené katedrály a jejích pamětihodností zvenčí.

Následně se uvnitř katedrály sešlo asi čtyřicet zájemců, kteří se chtěli dozvědět více o její historii i současnosti. Ujal se jich odborník na slovo vzatý, místní průvodce Damián Faber, který podle našeho přání nezůstal jen u čistě “turistického” popisu uměleckých památek a historických dat, ale uvedl nás také do historických kořenů a souvislostí “života” katedrály jak v její dávné či nedávné minulosti, tak také v současnosti.

A protože do něj patří jak hrobka panovníků, tak stále aktuální služba zvoníků, nesměřovaly naše kroky jen kolem dokola, ale také do krypty i do věže, kde jsme si na něj mohli doslova "sáhnout". 

Do svých domovů jsme se rozcházeli s vděčností našemu průvodci i všem, kteří se na stavbě katedrály během mnoha staletí podíleli a bez jejichž přičinění by nemohla vzniknout a "dorůst" do současné podoby.

190616 zlpr

4. 7. 2019

0
0
0
s2sdefault