Na závěr evropské mariapoli Maria Voce znovu zdůrazňuje hodnotu a aktuálnost paktu bratrství mezi národy uzavřeného před šedesáti lety. Přinášíme celý její příspěvek.

„Až jednoho dne lidé – nikoli jako jednotlivci, ale jako celé národy – tedy až jednoho dne národy dokáží přikládat menší význam samy sobě a představu, kterou mají o sobě a o svých královstvích, obětovat jako kadidlo Pánu (…) a budou to dělat z takové lásky mezi státy, jakou si žádá Bůh a jak to vyžaduje bratrská láska, tehdy to bude znamenat začátek nové éry, protože v ten den bude Ježíš živý a přítomný mezi národy (…).

Je 30. srpna 1959 a těmito slovy zakladatelka Hnutí fokoláre Chiara Lubichová vykresluje sen o jednotě mezi všemi národy, který se rýsuje jako úloha svěřená Bohem rodícímu se hnutí pro lidstvo.
Zatímco ještě doznívají ozvěny druhé světové války s její trpkostí a ranami, tisíce mužů a žen z 27 různých zemí uzavírají jako zástupci všech kontinentů mezi sebou pakt jednoty. Je 22. srpen, den, kdy katolická církev slaví slavnost Panny Maria Královny, a jsme v závěru evropské mariapoli v údolí Primiero.
S odstupem šedesáti let měla nedávná evropská mariapoli v Tonadicu, skončená letošního 10. srpna, být oslavou tohoto výročí a připomenutím hodnoty a aktuálnosti paktu bratrství mezi národy. Přinášíme příspěvek Marie Voce, prezidentky Hnutí fokoláre.

„Před šedesáti lety se na těchto místech poslanci různých zemí spojili v modlitbě, aby zasvětili Panně Marii svůj národ a všechny národy země. Každý s sebou přinášel pohnutky a naděje svého lidu a měl na ně zodpovědně reagovat vhodnými politickými rozhodnutími. V době poznamenané ideologickými konflikty, které rozdělovaly svět do nepřátelských bloků a ohrožovaly mír, měly před sebou velké výzvy. Po válce bylo třeba znovu vybudovat města, obnovit společenství a zajistit ekonomický rozvoj při záruce zákonnosti a zajištění služeb obyvatelstvu. Byly to naléhavé problémy, na něž se mělo odpovídat s politickou způsobilostí a občanským zaujetím. Tito politici se však nesetkali při debatě u kulatého stolu a neorganizovali mezinárodní summit, ale modlili se za jednotu národů.
Bylo to jistě rozhodnutí neobvyklé, ale důležité pro budoucnost.
Od politiky se vyžaduje kompetentně a zodpovědně jednat, být poctivý a důsledný a mít zaujetí i odvahu. Ale hodnota, která nejvíce určuje politické jednání, je jasnozřivost, to znamená schopnost vidět dále, aby se navrhovalo budoucí uspořádání společnosti a prospívalo se jejímu růstu.
Ano, v krizových okamžicích a v čase rekonstrukce může být důležité dešifrování změny a intuice o budoucnosti může vytvářet rozdíl. Čím dále se dokážeme dívat, tím pronikavější a více proměňující je jednání v přítomnosti.
Ti politici, kteří před šedesáti lety prosili Boha o dar jednoty a rozhodli se nasadit pro její uskutečňování, se dokázali dívat velmi daleko. Ze svého přilnutí k charismatu Chiary Lubichové vytěžili velké ponaučení: údělem světa je jednota. Nezískali z toho jen objasnění pro rozum, protože jednota byla stylem života a normou mariapoli; na jejím základě se dělala zkušenost v malých i velkých úkonech a při každodenních rozhodnutích. Jednota žitá v rodícím se hnutí vyzařovala specifické světlo do vztahů ve společnosti, k jejichž žití byli povoláni všichni, bez ohledu na situaci, v níž se nacházejí.
Jednota se vždy a v každé epoše ukazuje být novým a revolučním způsobem chápání světa. Není to pouze ideál stejný jako mnoho jiných, protože pramení ze samotné modlitby, s níž se Ježíš obrátil k Otci, když s očima pozdvihnutýma k nebi prosil, aby všichni byli jedno. Z této snažné prosby přijímají svou formu a smysl lidské dějiny. Nikoli náhodou byl jedním z prvních politiků, kteří následovali Chiaru Lubichovou, poslanec Igino Giordani; přijal ideál jednoty a interpretoval ho následujícím silným vyjádřením: „Dějiny jsou pátým evangeliem“, protože ukazují stálé a progresivní uskutečňování Ježíšovy modlitby, a tedy Boží záměr se stvořením.
Všechno je v pohybu směrem k jednotě; to znamená, že společenské změny, jež mohou pozitivně proměňovat přítomnost, jsou takové, které vedou občany, sdružení a státy k soudržnějšímu a solidárnějšímu světu. To, co podporuje spolupráci, mír a sbližování jednotlivých společenství a skupin, je v linii autentického pokroku a zakládá rozvoj. Jinými slovy, pokud chceme konat dobro pro svůj národ, je třeba se starat o dobro ostatních. Proto Chiara Lubichová na křídlech tohoto stále aktuálního poselství i nadále šířila poselství jednoty a obracela se k politikům i ke všem občanům angažovaným ve společnosti s výzvou „milovat stranu druhého jako tu svoji“ a „milovat vlast druhého jako tu svoji“.
Dnešní výzvy nejsou méně naléhavé, než byly výzvy z před šedesáti let. Potřeba pracovat pro jednotu národů je dnes dokonce ještě naléhavější. Probíhající globální procesy ukazují celoplanetární vzájemnou závislost mezi státy, národy a společenstvími. Je stále zřejmější, že existuje společný úděl pro všechny národy země a že velká aktuální témata se týkají otázek životně důležitých pro všechny: péče o životní prostředí, stará i nová chudoba, neviditelné konflikty, otevřené války, migrace v globálním měřítku (často právě jako plod chudoby, válek a klimatických změn), přerozdělení bohatství, přístup k přírodním zdrojům a uznávání lidských práv. Jsou to otázky procházející napříč kulturními, občanskými a politickými rozdíly. Proto představují pro národy okruh trvalého konfliktu, jehož řešením je dozrávání procesů politické integrace a společného rozhodování.
Ano, budoucnost národů si dnes nahlas žádá jednotu.
Na toto volání odpovídá Hnutí fokoláre tím, že napomáhá dialogu mezi různými politickými stranami (např. Hnutí za jednotu v politice), prosazuje společenství majetku a kulturu dávání (ekonomikou společenství), prohlubuje doktrínu o jednotě (např. Univerzitní institut Sophia), dává impuls k jednotě na místech profesního a společenského nasazení a mnoha jinými specifickými akcemi a iniciativami (prostřednictvím Nového lidstva).
I dnes, stejně jako před šedesáti lety, můžeme prosit Boha za jednotu mezi národy země.
Mým přáním je, aby tato modlitba byla doprovázena obnovovaným nasazením, přijímala se na osobní i komunitní úrovni v žití pro sjednocený svět. Šiřme tato semena změn, užitečná pro proměňování přítomnosti a pro psaní stále nových stránek lidské rodiny na její cestě k jednotě.“

Maria Voce

DUCH VANE, KAM CHCE ...

25. 10. 2019 - 28. 10. 2019, Velehrad - Stojanovo gymnázium

Přihláška: https://forms.gle/r62XZgv4rBt1NrNu8

Kontaktni email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Telefon: 733 755 997 Lukáš Hanušovský, 737 273 875 Marie Stehlíková

Cena za účastníka:
* Cena dospělý: 1800 Kč (postel + povlečení + jídlo plná penze), 1650 Kč (postel + spacák + jídlo plná penze)
* Dítě do 15-ti let: 1400 Kč, Dítě do 12-ti let s poloviční porcí jídla: 950 Kč
* Dítě do 3 let: zdarma (bez nároku na postel a jídlo)
Zálohu 1000 Kč na dospělého nebo 500 Kč na dítě posílejte do 30. 9. 2019, můžete uhradit i plnou sumu.

Bankovní spojení:
* číslo účtu: 175617360/0300
* variabilní symbol: 1910
* zpráva pro příjemce: jméno a příjmení

Fakturační údaje: Hnutí fokoláre m.č.
U Bakaláře 953, 190 17 Praha-Vinoř
IČO: 47608358

Ve dnech 14.-21. července 2019 se 75 Čechů účastnilo jedinečného projektu – Evropské Mariapoli v italských Dolomitech, v městečkách San Martino di Castrozza a Tonadico (místo prvních Mariapolí). Jednalo se o první týden čtyřtýdenní Mariapoli. Kapacita každého týdne je cca 600 osob. Motem této Mariapoli je „Miř vysoko“.

Organizace byla velmi náročná. Jednak kvůli prostorové rozlehlosti Mariapoli (např. na osmi kilometrech mezi Tonadicem a San Martinem projedete 130 ostrých zatáček) a jednak kvůli jazykové různorodosti (překládalo se do pěti jazyků). Po příjezdu nabylo více účastníků dojmu, že se ocitli v Babylónu. O to úžasnější je, že Duch Mariapoli způsobil, že tyto obtíže a spousta dalších dílčích nedostatků byly proměněny v radostný zážitek milující se rodiny, kde se národy promíchávaly a blíže poznávaly. Pro nás, českou skupinu, tento týden také znamenal důkladnější seznámení s „povědomými tvářemi“ z různých setkání, prohloubení vztahů.

Co zajímavého bylo na programu? Organizované i neorganizované výlety do hor, různá fóra (něco jako přednášky) a workshopy (např. vyrábění, tanec…), koncert Gen Rosso. Z programu duchovního nelze opomenout nádherné téma „Ráj 1949“ o mystické zkušenosti Chiary, která se odehrála právě v těchto místech, dále ekumenický dialog, historii Mariapoli, meditace a sdílení zkušeností.

Evropská Mariapoli bude pokračovat až do 11.8. Některé části programu lze sledovat (ovšem bez překladů) online – propojení najdete zde: https://europeanmariapolis.org/live-streaming/

Jitka Nováková

Prázdninová brigáda SummerJob měl letos 150 účastníků a po třech letech se přesunula na nové místo působiště – do čtyř vesnic v Novohradských horách. Účastníci se s námi rozdělili o zážitky.

A byla neděle - den první. Vypluli jsme do nadcházejícího týdne s pomocí dochvilných účastníků, s nadšením v srdcích a odhodláním zvládnout vše - dobré (jídlo) i zlé (vedro v hale). Všichni se těší jak na prozkoumávání krás místních obcí, tak na rodiny a lidi, u kterých budeme pracovat v následujících dnech.

Pondělí 2.7.
V pánské třídě dnes zvonil budík dokonce v 6:00, protože jeden z obyvatelů našeho pokoje si nechal zapnutý budík jako by snad měl jít do zaměstnání. Vstávali jsme nakonec později a dostavili se na první společnou snídani na tomto SummerJobu. Během snídaně za pojídání vanilkového Termixu z potravinové banky jsem pokecal s Aničkou, která neměla ani moc hlad. Zlí jazykové by mohli tvrdit, že to již předznamenávalo její nemoc, která ji večer skolila. Myslíme na ni a přejeme brzké uzdravení.

Každé ráno nám duchovní tým servíruje tzv. „denní challenge“ pro neanglicky mluvící, „denní výzvu“. Ta se dnes jmenovala LÁSKA V AKCI. Byli jsme vyzváni k drobnému skutku lásky a jako prostředek pro provedení takového skutku jsme dostali papírové kapesníčky pro případné slzičky, pot, krev či jen potřeby seno-hrabajícího alergika.

I já jako člen týmu propagace jsem se dnes dostal na job. Popis jobu zněl docela zajímavě. Omývání kamenů v dnešním tropickém počasí znělo hratelně. Na jobu jsem se seznámil s dvěma novými lidmi a práce šla dobře od ruky. Pan domácí, který připomínal starého Lotranda (ano z té krásné české pohádky), naštěstí měl povahu Lotranda mladého a byl to velký sympaťák. Společně s ním a s námi se do práce zapojili také jeho vnuci, kteří zde tráví celé prázdniny, chytají do ruky koníky a dělají to, co dělají správní kluci o prázdninách u babičky a dědy. Domácí nás pohostili skvělým obědem, a to konkrétně špagetami s výbornou červenou omáčkou. Po obědě se nám na slunko do tahání těžkých kamenů a vožení tohoto materiálu ke stavbě budoucí zídky úplně nechtělo. Hecli jsme se a do odpoledních hodin jsme skoro všechny kameny, které byly stále větší a těžší, umyli a převezli. Nakonec se dá říct slovy klasika, že to byla: „těžká, těžká práce.“ Po rozloučení s domácími jsme v 15:59 nasedli do auta a vydali se směrem do Benešova. V 16:00 kdy mají joby oficiálně končit, začalo pršet. Náhoda?

V 17:30 nás navštívil otec biskup Vlastimil Kročil, který zde v naší hostitelské obci sloužil mši svatou. Na mši nás zde také oficiálně přivítala paní starostka. Ze slov otce biskupa si pozorný posluchač zapsal následující úryvky a hlášky:
„Vaše přítomnost zde, to je poslání. Ta vaše práce, to je to sekundární, prvotní je ten duch, pokoj a radost, která je ve vás.“
Během mše svaté se nad kostelem stahovala mračna, a dokonce se objevil blesk.

Po mši svaté byla večeře. Pro lidi z našeho jobu to byly dnes již druhé špagety, ale i na těchto jsem si znovu pochutnal. Večerním programem byl tzv. pubQuiz, to je zábavný vědomostní kvíz pro týmy, které společně sedí u stolů a ve volném čase si chodí natočit k našemu stravovacímu týmu pivo, limonádu nebo šťávu. Během pubQuizu jsme zjistili spoustu zajímavých a důležitých věcí jako např.: kolik měřil největší muž na světě, jakou měnou se platí v Mongolsku, kdo je patronem internetu atd. Dále jsme poznávali města z ptačí perspektivy či interprety a názvy písniček z hudebních ukázek. Nejvíce emocí vyvolala otázka, co bylo v historii dřív, zda první pobočka McDonald nebo vylodění v Normandii. Náš tým byl ještě před posledním kolem na prvním místě, ale bohužel o vítězi rozhodla až výška jedné neznámé malé hory měřící 8848 m.n.m.

Večer jsme zakončili společnou modlitbou v kostele. Porada týmu proběhla ještě před půlnocí a poté už se naše, již po prvním dnu spálená, těla mohla pomalu ukládat na karimatky, matračky, molitany nebo žíněnky. První den na letošním SummerJobu je úspěšně za námi.

PS: Báseň na konec.
Snad nevzbudí mě dnes,
budík co zvoní v šest.

Úterý: „Dělat obyčejné věci neobyčejně“

Po pondělním parnu teploměr ukazoval příjemných 22°C.
Přišel za námi pracovat jeden z místních mladíků – tudíž se celkový počet účastníků vyšplhal na 151.
- Ráno jsme jeli na joby – neobyčejně.
- Adorovali jsme – neobyčejně.
- Koncert kapely Princess Queen Revival (který se konal v Benešově nad Černou, kam dorazila spousta místních) byl poměrně poklidný – neobyčejně.

Ale viděli jsme, že je to dobré.

Středa: “Rozděl se o své bohatství”

Říká se, že třetí den je krizový, proto ani my nenecháváme nic náhodě a ve středu bylo volno. Dopoledne jsme zahájili společnou mší v Nových Hradech, následoval výklad historie kostela a přilehlého kláštera. Další výlety jsme vybírali z bohaté nabídky SMJ Trip Advisoru a že je tady k vidění věcí! Prohlídka hradu, výšlap na devítistovku, koupání v Horní Stropnici, procházka Terčiným údolím, restaurace s trojporcemi... Každý dle libosti.
Večer byla tancovačka "Cesta kolem světa," na kterou zavítali mimo summerjobáků i místní obyvatelé. Tradičně se parket vyprázdnil až v ranních hodinách, tak uvidíme, jak nám to všem dneska půjde.

Čtvrtek: "Projev svou vděčnost"

Čtvrteční ráno bylo pro většinu účastníků pravděpodobně náročnější než rána předešlá. Snídaně probíhala téměř v duchu některých řádů, tedy v tichu. Během nalévání šťávy se některým účastníkům vrátily vzpomínky na včerejší večer. Někteří účastníci totiž ve svém nevymytém kelímku ucítili zbytky drinků z tancovačky.
Následovala Tomášova challenge na den "Projev svoji vděčnost"- což podstatně změnilo celý náš den.
Od té chvíle jsme se snažili být vděční.
*za nové Joby
*vztahy s místními
*za sprchu
*za poznání - čočka s cuketou a houbami s kuřecím plátkem 👌
*za přednášku v kostele od kněze Jana Pacnera
*za možnost zpovědi u tří kněží
*za KNK (kino na kolečkách)
*za popcorn
*za 60 plechovek piva
*za to, že pán slíbil, že příště bude více než 60 plechovek piva
*za cestu společně s místními zpátky do města
*za zasloužený odpočinek

Pátek: "Pozastav se"

Rána jsou tvrdší a vstávání je stále těžší. I přesto nás nový den na SummerJobu těší a všichni se těší na to, kde se na papíře s Joby objeví jejich jméno.

Během dne se z nás stávají zedníci, zahradníci, dřevorubci, sedláci, vyklízeči, uklízeči, sekáči či sekačky a v neposlední řadě také společníci a strávníci obědů, kterými nás místní lidé hostí s velikou štědrostí.

Dnešní Joby končily trochu dříve, protože nás čekal velký svátek fotbalu konající se na stadionu v Horní Stropnici. Fotbalového turnaje se účastnili domácí Stropničtí, dále Benešováci a také dva týmy složené z našich účastníků. Slovy fotbalového glosátora bylo včera vyprodáno, přišel plný dům, na tribunách to vřelo a na své si přišli všichni fanoušci kvalitního férového fotbalu. Ve vyrovnaném finále se nakonec z vítězství radovali naši hoši hrající v bílých tričkách. Neradovali se jen vítězové, ale všichni, neboť fotbalový turnaj se povedl a všichni, až na pár zraněných, si ho náležitě vychutnali. Stejně tak jsme si všichni pochutnali na ovocných knedlíkách, jenž nám jako večeře byly dovezeny přímo na zelený pažit stropnického sportovního stánku.

Po večeři jsme vyrazili do stánku duchovního, přesněji řečeno do nedalekého poutního kostela v Dobré Vodě. Za zvuku zvonů a svitu zapadajícího slunce vstupujeme do krásného kostela, který je ozářen velkou spoustou plápolajících svící. Dnešní obřad je zaměřen na smíření a my se všichni po celém dni zastavujeme v modlitbě a posloucháme krásná slova otce Eliáše, který celebruje s místním panem farářem tuto skoro již noční, né však půlnoční mši svatou. Na píseň Václava Neckáře však ani jako přídavku nedošlo. 😉

Báseň na konec:
Na Jobech tam makáme,
góly ty pak dáváme,
voda Dobrá dobrá je,
a taky je tam hezky.

Sobota: „Vidět v druhých to dobré“

Byla posledním „normálním“ dnem: snídaně – slovo na den –joby – a večer již tradiční SMJfest, kde mají prostor jak účastníci, tak místní, ukázat, co v nich je. A protože nám slovo na den uložilo vidět v druhých to dobré, nemusel se nikdo bát, že by jeho vystoupení nebylo oceněno potleskem.
Navíc byl letos SMJfest i takovou malinkou oslavou Summerjobu, který slaví 10 let – takže raut, dort ani party do brzkých ranních hodin nemohli chybět.

Neděle: Byla hodně sdílecí, děkovací a taky trochu uklízecí.
Za celý SMJ tým děkujeme Vám místním, účastníkům, a taky (jak bylo na závěrečné mši mnohokrát řečeno) děkujem Ti Pane, máš nás tolik rád!

Převzato z https://www.facebook.com/SummerJob/

Zlatá Praha po­kra­čovala 16. června 2019 od 17 ho­din se­tká­ním, kte­ré se usku­teč­nilo formou společné prohlídky katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze na Hradčanech. 

Sraz účastníků byl v 17 hodin, kdy v katedrále začínaly nešpory, kterých se někteří také zúčastnili, zatímco jiní mezitím vyrazili na obhlídku sluncem ozářené katedrály a jejích pamětihodností zvenčí.

Následně se uvnitř katedrály sešlo asi čtyřicet zájemců, kteří se chtěli dozvědět více o její historii i současnosti. Ujal se jich odborník na slovo vzatý, místní průvodce Damián Faber, který podle našeho přání nezůstal jen u čistě “turistického” popisu uměleckých památek a historických dat, ale uvedl nás také do historických kořenů a souvislostí “života” katedrály jak v její dávné či nedávné minulosti, tak také v současnosti.

A protože do něj patří jak hrobka panovníků, tak stále aktuální služba zvoníků, nesměřovaly naše kroky jen kolem dokola, ale také do krypty i do věže, kde jsme si na něj mohli doslova "sáhnout". 

Do svých domovů jsme se rozcházeli s vděčností našemu průvodci i všem, kteří se na stavbě katedrály během mnoha staletí podíleli a bez jejichž přičinění by nemohla vzniknout a "dorůst" do současné podoby.

Všední den s Duchem Svatým – to byl nápis na pozvánce a motto Mariapoli, která proběhla 7.–10. června za účasti kolem 120 dospělých, mladých i dětí v jižních Čechách.

Jak letošní Mariapoli proběhla, přibližují dojmy některých účastníků:

Karel Fürst: Po loňské podzimní Mariapoli nám sdělili z vedení hotelu Srní: Pro Mariapoli 2019 vám můžeme nabídnout pouze termín pátek 07. až pondělí 10. června 2019. Výsledek jednání: Dobře, tak to bereme.
Až později jsme si uvědomili to, co řekla jedna účastnice během programu na mikrofon: Mariapoli, při které se probírají témata o Duchu Svatém, probíhá právě při Svatodušních svátcích! Duch Svatý působí! 

Lenka Oušková: Kromě témat jsme slyšeli několik příběhů a zkušeností.
Rodina Markova ze Strakonic vyprávěla o odchodu jejich dcery Barbory na věčnost. Jejich příběh doplnili manželé Dvořákovi z jejich farnosti a Jiřina Balková.
Matka s dcerou z Minsku (Bělorusko) prožily zkušenost se stonásobkem. Jednou je žádala jedna paní o nějakou podporu. Matka jim nabízela oděv a boty. Paní jim řekla, že potřebují spíš něco k jídlu. Matka si uvědomila, že doma mají pouze poslední kilo pohanky. Rozhodla se, že ho té prosebnici dá. Dcera se ptala: Ale mami, co budeme jíst my? Ještě ten den telefonovala jejich známá z jiného města, že k nim jede její manžel a veze jim sto kilogramů pohanky.
Mária Čížková hovořila o spolupráci rodin z třeboňské farnosti.

Petr Ouška: Mariapoli navštívili i někteří vzácní hosté.
Mons. David Henzl, generální vikář českobudějovické diecéze, se zabýval tématem o Duchu Svatém. V následné diskuzi zaznělo, že mnohdy si nepamatujeme úplně přesně slova, která jsme právě slyšeli. Jako by řečník hovořil pro nás „cizími jazyky“. Ale důležité je, co v nás zůstane a utváří nás.
Otec biskup Mons. Tomáš Holub vyprávěl o Biskupské synodě o mládeži v říjnu 2018 na téma „Mladí lidé, víra a rozlišování povolání“. Na probíraná témata měli biskupové někdy zcela odlišné pohledy, podle toho, z jakého společenského a kulturního prostředí přicházeli. Na něj navázal páter Jan Balík a hovořil o exhortaci o mládeži, kterou papež po synodě napsal. 

Martina Fürstová: Přednáška profesora Karla Skalického byla o jeho knize Církev v Evropě, Evropa v Církvi. Podrobněji hovořil o prvním tisíciletí. Z druhého tisíciletí se zmínil pouze stručně o důležitých dějinných procesech, které pojmenoval jako „revoluce“. Potom nám přečetl svou úvahu z poslední doby, ve které velmi hodnotil papeže Františka a jeho snahu o odstraňování klerikalismu. Někdo to okomentoval: Spíše by se dalo pochopit, kdyby klerikalismus odsuzoval nějaký „mlaďoch“. Ale od kněze žijícího celý život v prostředí, kde byl klerikalismus častý, to je obdivuhodné!

Petr Ouška: Mariapoli byla pro mne krásným setkáním se známými lidmi, které mám rád. Protože jsem hrál na kytaru a někdy moderoval, neměl jsem moc čas na rozhovory s lidmi. Přednášky byly výborné, témata zajímavá. Přemítal jsem a spoustu věcí jsem si ujasňoval. Moc mládeže tam nebylo. Probíhal školní rok a studenti měli zkouškové období.
Jeden muž mi řekl: „Cestou na Mariapoli jsem si říkal: Jedu do ráje. A skutečně, jsem tady v ráji.“ 

Souhrn dojmů: Mariapoli byla krásná. Šumava také. Jeden z nás řekl: Znovu jsem ji objevil.

Otec Fabio Ciardi, OMI, zodpovědný za interdisciplinární studijní centrum Hnutí fokoláre „Škola Abba“, odpovídá na dvě otázky týkající se mystické zkušenosti, kterou udělala Chaiara Lubichová v létě 1949.

K období zvanému Paradiso ’49 se po dlouho dobu přistupovalo se značnou rezervovaností. Teprve nedávno se začaly publikovat texty spojené s tímto obdobím. Proč tomu tak bylo?

Protože Chiara měla právo na své soukromí. Byla to její velmi hluboká a osobní zkušenost s Bohem, i když od samého počátku ji sdílela s těmi, kdo s ní žili. U kolika mystiků byly jejich spisy publikovány ještě před jejich smrtí? Abychom poznali deník svatého Ignáce z Loyoly, bylo třeba čekat 500 let. V určitém období docházelo k tomu, že Paradiso ’49 bylo mylně interpretováno. Každý mystický text musí být správně uveden, a ještě navíc ho lze sdílet až po vytvoření stejných podmínek, které umožnily prožívání dané události, jinak zůstává jen u prázdného poznání. V jisté době rovněž existovala vůči Hnutí určitá nedůvěra daná jeho novostí i tím, že do něj patřili muži i ženy, církevní osoby, řeholníci a řeholnice… A navíc ho vedla žena.

Období těchto vizí a pochopení bylo velice důležité pro Chiaru Lubichovou a pro vývoj Hnutí fokoláre, jež se tehdy rodilo. Můžete nám k tomu říci něco více? Jaký význam mají texty Paradisa ’49 dnes?

Skutečnost, že tyto spisy nebyly publikovány ve svém celku, nezabránila tomu, aby zkušenost v nich vyjádřená se nesdílela a nedávala se k dispozici. Ve svém učení se Chiara Lubichová jimi vždy inspirovala a někdy je výslovně citovala, aniž by uvedla jejich původ. Celé Hnutí fokoláre bylo trvale živeno světlem, které vychází z této zkušenosti; ta mu dokonce vtiskla jeho tvář. Paradiso ’49 máme už v sobě více než si dokážeme představit.
Tyto texty poznamenávají počátky Díla Mariina ve všech jeho komponentech, ve všech výrazech jeho života i kulturních a sociálních iniciativách. Jsou rovněž proroctvím, které ještě volá po svém uskutečnění, předkládají vizi Božího plánu s lidstvem a ukazují způsob jejího vtělování. V době zmatku a nejistoty, jakou je ta naše, může Paradiso ’49 napomáhat ke znovuobjevení hlubokého smyslu našeho života, života církve, společnosti i celého světa a cílit k jeho plnému uskutečňování.

Ptala se Anna Lisa Innocenti

V neděli 26. května 2019 proběhl 5. ročník literárně-hudebního podvečera pořádaného Nadačním fondem časopisu Nové město ve spolupráci s iniciativou Zlatá Praha, který byl tentokrát věnovaný 100. výročí narození P. Karla Pilíka.

Jako každý rok, tak i letos, se podvečer konal pod patronací a dohledem sv. Cyrila a sv. Metoděje v pražském kostele v Karlíně. Programem nás poutavě provázeli Kateřina Rózsová z rádia Proglas a Martin Horálek, dramaturg náboženského vysílání České televize. Již na úvod, kdy jsme si připomněli důležité okamžiky ze života P. Karla Pilíka a když Jakub Hejdánek četl úryvky z časopisu Nové město a z knihy o P. Karlovi, se mnohým účastníkům rozechvívala srdce radostí a vděčností za vzácné okamžiky, které s ním mohli prožít. Tato úžasná atmosféra byla pak ještě umocněna, když k nám P. Pilík promlouval z obrazovky. Jeho hlas opět zněl celým chrámem a jeho nezapomenutelný úsměv znovu rozzářil prostor karlínského kostela.

Zkušenosti některých pamětníků P. Karla, které během podvečera zazněly, potvrdily, že on je zosobněním toho, co nám často říkával: „Omnia vincit amor – nade vším zvítězí láska.“

Mozaiku akce příjemně a harmonicky doplňovaly písně v podání manželů Radových a jejich dcery Markéty Zemkové.

Když současný karlinský farář P. Miroslav Cúth všechny přítomné krátce a poutavě seznámil s historií kostela, nechtěl nikdo věřit, že 5. ročník literárně-hudebního podvečera je opravdu u konce. Zájemci si poté mohli prohlédnout jednotlivé části kostela a vystoupat do věže.

Těší nás, že ohlasy účastníků na akci byly velmi pozitivní a vzhledem k velkému zájmu o zhlédnutí videozáznamu je níže uveden odkaz na Youtube.com.

Za NF časopisu NM Jan Poláček

Videozáznam 5. ročníku literárně-hudebního podvečera věnovaný 100. výročí narození P. Karla Pilíka najdete na tomto odkazu: https://youtu.be/ioQq23-SmX8