Prohlášení prezidentky Hnutí fokoláre Marie Voce po vojenském zásahu v Sýrii v noci z 13. na 14. dubna 2018

V posledních týdnech se vyhrotil více než roční konflikt mezi obyvatelstvem anglofonní části Kamerunu a převážně frankofonní vládou.

Obyvatelstvo jihozápadního Kamerunu se z počátku pokojnou cestou dožadovalo legitimních ústavních práv, jako např. ve školách a na soudech používání jim bližší angličtiny. Když vláda nereagovala, tlak zesílil a vedl posléze k vyhlášení nezávislého státu Ambazonie a použití násilí.

Fontem, citadela Hnutí fokoláre, byla až donedávna konfliktu ušetřena, nicméně v poslední době ozbrojení povstalci začali operovat i v oblasti Fontem, blokovali přístupové cesty, unášeli domorodce i cizince a donutili Hnutí k uzavření gymnázia. To vedlo k obsazení Fontem vládním vojskem a útěku většiny obyvatel do měst, vzdálených bezpečnějších vesnic či do pralesa. Zůstala fungovat jenom nemocnice (tři okolní státní nemocnice byly zavřeny již před časem).

Do Centra Mariapoli se uchýlili staří lidé a děti. Velikonoce se nemohly slavit v našem kostele na okraji citadely, ale ti, kdo mohli, se sešli na bohoslužbu v Centru Mariapoli (na fotografii shromáždění po velikonoční mši svaté).

V napjaté situaci členové Hnutí vytrvávají na místě a slouží nemocným a raněným v nemocnici a potřebným v Centru Mariapoli.

I my se můžeme přidat k jejich modlitbám za obnovení dialogu a pokojné a spravedlivé vyřešení konfliktu.

František Slavíček

Zlatá Praha po­kra­ču­je 22. dubna 2018 od 15 ho­din setkáním, kte­ré se usku­teč­ní v Národním zemědělském muzeu.

Setkání bude spojené s prohlídkou nových interaktivních expozic rybářství, myslivosti, zemědělství aj. s netradičním výhledem na Prahu ze zelené střechy Národního zemědělského muzea (od 15 do 17 hodin).

V 17 hodin bude následovat přednáška historika prof. PhDr. Jaroslava Čechury, DrSc. na téma: Vliv církevních a řeholních společenství na rozvoj zemědělství.

Sraz účastníků bude v 15 hodin před hlavním vchodem do Národního zemědělského muzea, Kostelní 1300/44, Praha 7 - Holešovice.

Srdečně zveme na kněžské svěcení a primici fokolarína Martina Uhra.
Jaroslava Malíková a Josef Bambas (delegáti Hnutí fokoláre v ČR)

Na konci září proběhnou v tomto roce v České republice celkem dvě Mariapoli...

Ve dnech 26. - 30. 9. 2018 proběhne východočeská spartánská Mariapoli na Teplicku - chata Klučanka. Kapacita je omezená na cca 130 osob. Naplnila se dřív, než jsme stihli přichystat oficiální pozvánku, a proto už bohužel není možné se hlásit.

Mariapoli v Srní, která se uskuteční ve stejném termínu, má kapacitu cca 300 osob, proto využijte možnost přihlásit se tam.

Pro on-line přihlášení na Mariapoli Srní 2018 klikněte ZDE.

Kdo by měl zájem o účast na Mariapoli v okolních zemích, informujte se ve fokoláre (kontakt je uveden na těchto webových stránkách dole).

S přáním požehnaných velikonočních dní
Jaroslava Malíková a Josef Bambas (delegáti Hnutí fokoláre v ČR)

Zlatá Praha po­kra­čovala 18. března 2018 se­tká­ním, kte­ré bylo věnováno 10. výročí úmrtí Chiary Lubichové, zakladatelky Hnutí fokoláre a 50. výročí jeho rozšíření v naší zemi.

Osobnost Chiary Lubichové, zakladatelky Hnutí fokoláre přítomným přiblížila Zora Kuchárska, která působila v její bezprostřední blízkosti jako dlouholetá předkladatelka a doprovázela ji tak i na mnoha cestách do různých zemí.

O tom, jak spiritualita Hnutí fokoláre ovlivnila život jedné mladé dívky v Brazílii a její rozhodnutí odpovědět na povolání k zasvěcenému životu ve fokoláre, které ji před několika lety zavedlo až do Prahy, jež se tak stala jejím novým domovem, hovořila Rosangela de Oliveira Salazar.

Padesát let Hnutí fokoláre a jeho aktivity v naší zemi pak dokumentovala Helena Filcíková prostřednictvím dobových i současných fotografií a Karel Háček skrze osobní zkušenosti ze svých prvních kontaktů s ním.

To, že i v naší zemi přineslo plody, mezi něž patřila také rozhodnutí mnohých mladých lidí podílet se osobně na rozšíření jeho spirituality do dalších zemí, dosvědčila Jaroslava Malíková, která jako jedna z nich za tímto účelem odcestovala do Ruska, kde v předcházejících letech postupně žila jak v Moskvě, tak i v dalších oblastech až po Sibiř.

Program zakončil videozáznam části rozhovoru novinářky Sandry Hodget s Chiarou Lubichovou, která v něm vyjádřila myšlenku, na níž ji v posledních letech jejího života velmi záleželo: "Zůstávejme všichni jednou velkou rodinou..."

V neděli 18. března 2018 zemřela Květuše Hyršlová, roz. Elznicová, doktorka věd, germanistka, literární kritička a vědkyně, bývalá vysokoškolská učitelka, překladatelka, autorka odborných publikací, mnoha studií a článků. Zároveň byla volontárkou, členkou Díla Mariina, které pokládala tři desetiletí svého života za “svoji rodinu”.

Květuše Hyršlová se narodila 4. července 1929. Jako doktorka věd pracovala v Akademii věd v oddělení světových literatur a literární teorie. Přednášela na mezinárodních konferencích a seminářích. Byla členkou Českého centra Mezinárodního PEN klubu. V roce 2009 obdržela státní vyznamenání “Medaile za zásluhy”.

S manželem Zbyňkem Hyršlem kráčeli společnou cestou více než 60 let. Jejich život byl zocelen velkými zkouškami, jednou z nich byla náhlá smrt sedmnáctiletého syna Alana, a právě ta přivedla Květu ke katolickému knězi. Již z prvního rozhovoru s ním si odnesla poznatek, jež znamenal převrat v jejím životě: “Bůh se na nás dívá a má nás rád”. Květa se pustila do prohlubování náboženství a postupem času se s manželem dozvídali stále více i o spiritualitě Chiary Lubichové a seznamovali se s lidmi, kteří se podle ní také snažili žít. Postupně se oba dostali do řad volontárů Božích v Díle Mariině, mužů a žen, kteří svědčí o Ideálu jednoty zvláště ve společnosti. Manželé Hyršlovi pak svědčili především v kruzích intelektuálních, diplomatických a ekumenických. Právě pro svou touhu po obnově světa přijali s velkou vděčností možnost angažovat se v počátcích aplikování charismatu jednoty v politice a stáli velmi blízko politikovi Josefu Luxovi.

Oba manželé se významně podíleli na rozvoji česko-německého porozumění, ačkoli Zbyněk prošel tvrdou zkušeností nacistického věznění a rozsudku smrti. Napsali o tom: “Pochopili jsme, že ani sebe korektnější úsilí o česko-německé porozumění, ani sebelepší vzájemné poznání, ani fair play jednání prostě nestačí. Do “hry” musí vstoupit evangelium. Hlavně ono ‘miluj svého bližního jako sebe sama...’ A potom neztratit při setkáních, symposiích, konferencích a pódiových diskusích to ‘Kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich’. A lidé to cítili, přicházeli, vyptávali se a domlouvali další schůzky.”

Mnoha lidem se stali přáteli a pomáhali jim i v osobních těžkostech, bolestech a velkých životních krizích. O Květě hodně lidí řeklo, že jim byla oporou, matkou, úžasnou kmotrou, byla vždy milující, ochotná, trpělivá. Křesťanství prožívala realisticky, bez příkras. Významným životním mezníkem bylo 60. výročí svatby. Manželé Hyršlovi svoje bilancování i díkůvzdání vložili do knihy nazvané Díky Dílu.

Manželství Květy a Zbyňka bylo příkladné. Poslední roky se zdravotní stav Květy začal zhoršovat, takže se manžel staral o všechno, aby ji zabezpečil po všech stránkách. Potom však neočekávaně onemocněl on sám a zemřel. Pro Květu nastalo nové období života, ve kterém se snažila přijímat svůj úděl jako vůli Boží. Často pobývala v nemocnici, posléze nemohla ani chodit, přesto byla trpělivá a měla zájem o druhé.

Poslední mše svatá u jejího lůžka byla sloužena v den druhého výročí manželova úmrtí. Při plném vědomí a pokojně přijala během ní Eucharistii i svátost nemocných. Stejně pokojně nás za dva týdny 18. března opustila navždy .