Prázdninová brigáda SummerJob měl letos 150 účastníků a po třech letech se přesunula na nové místo působiště – do čtyř vesnic v Novohradských horách. Účastníci se s námi rozdělili o zážitky.

A byla neděle - den první. Vypluli jsme do nadcházejícího týdne s pomocí dochvilných účastníků, s nadšením v srdcích a odhodláním zvládnout vše - dobré (jídlo) i zlé (vedro v hale). Všichni se těší jak na prozkoumávání krás místních obcí, tak na rodiny a lidi, u kterých budeme pracovat v následujících dnech.

Pondělí 2.7.
V pánské třídě dnes zvonil budík dokonce v 6:00, protože jeden z obyvatelů našeho pokoje si nechal zapnutý budík jako by snad měl jít do zaměstnání. Vstávali jsme nakonec později a dostavili se na první společnou snídani na tomto SummerJobu. Během snídaně za pojídání vanilkového Termixu z potravinové banky jsem pokecal s Aničkou, která neměla ani moc hlad. Zlí jazykové by mohli tvrdit, že to již předznamenávalo její nemoc, která ji večer skolila. Myslíme na ni a přejeme brzké uzdravení.

Každé ráno nám duchovní tým servíruje tzv. „denní challenge“ pro neanglicky mluvící, „denní výzvu“. Ta se dnes jmenovala LÁSKA V AKCI. Byli jsme vyzváni k drobnému skutku lásky a jako prostředek pro provedení takového skutku jsme dostali papírové kapesníčky pro případné slzičky, pot, krev či jen potřeby seno-hrabajícího alergika.

I já jako člen týmu propagace jsem se dnes dostal na job. Popis jobu zněl docela zajímavě. Omývání kamenů v dnešním tropickém počasí znělo hratelně. Na jobu jsem se seznámil s dvěma novými lidmi a práce šla dobře od ruky. Pan domácí, který připomínal starého Lotranda (ano z té krásné české pohádky), naštěstí měl povahu Lotranda mladého a byl to velký sympaťák. Společně s ním a s námi se do práce zapojili také jeho vnuci, kteří zde tráví celé prázdniny, chytají do ruky koníky a dělají to, co dělají správní kluci o prázdninách u babičky a dědy. Domácí nás pohostili skvělým obědem, a to konkrétně špagetami s výbornou červenou omáčkou. Po obědě se nám na slunko do tahání těžkých kamenů a vožení tohoto materiálu ke stavbě budoucí zídky úplně nechtělo. Hecli jsme se a do odpoledních hodin jsme skoro všechny kameny, které byly stále větší a těžší, umyli a převezli. Nakonec se dá říct slovy klasika, že to byla: „těžká, těžká práce.“ Po rozloučení s domácími jsme v 15:59 nasedli do auta a vydali se směrem do Benešova. V 16:00 kdy mají joby oficiálně končit, začalo pršet. Náhoda?

V 17:30 nás navštívil otec biskup Vlastimil Kročil, který zde v naší hostitelské obci sloužil mši svatou. Na mši nás zde také oficiálně přivítala paní starostka. Ze slov otce biskupa si pozorný posluchač zapsal následující úryvky a hlášky:
„Vaše přítomnost zde, to je poslání. Ta vaše práce, to je to sekundární, prvotní je ten duch, pokoj a radost, která je ve vás.“
Během mše svaté se nad kostelem stahovala mračna, a dokonce se objevil blesk.

Po mši svaté byla večeře. Pro lidi z našeho jobu to byly dnes již druhé špagety, ale i na těchto jsem si znovu pochutnal. Večerním programem byl tzv. pubQuiz, to je zábavný vědomostní kvíz pro týmy, které společně sedí u stolů a ve volném čase si chodí natočit k našemu stravovacímu týmu pivo, limonádu nebo šťávu. Během pubQuizu jsme zjistili spoustu zajímavých a důležitých věcí jako např.: kolik měřil největší muž na světě, jakou měnou se platí v Mongolsku, kdo je patronem internetu atd. Dále jsme poznávali města z ptačí perspektivy či interprety a názvy písniček z hudebních ukázek. Nejvíce emocí vyvolala otázka, co bylo v historii dřív, zda první pobočka McDonald nebo vylodění v Normandii. Náš tým byl ještě před posledním kolem na prvním místě, ale bohužel o vítězi rozhodla až výška jedné neznámé malé hory měřící 8848 m.n.m.

Večer jsme zakončili společnou modlitbou v kostele. Porada týmu proběhla ještě před půlnocí a poté už se naše, již po prvním dnu spálená, těla mohla pomalu ukládat na karimatky, matračky, molitany nebo žíněnky. První den na letošním SummerJobu je úspěšně za námi.

PS: Báseň na konec.
Snad nevzbudí mě dnes,
budík co zvoní v šest.

Úterý: „Dělat obyčejné věci neobyčejně“

Po pondělním parnu teploměr ukazoval příjemných 22°C.
Přišel za námi pracovat jeden z místních mladíků – tudíž se celkový počet účastníků vyšplhal na 151.
- Ráno jsme jeli na joby – neobyčejně.
- Adorovali jsme – neobyčejně.
- Koncert kapely Princess Queen Revival (který se konal v Benešově nad Černou, kam dorazila spousta místních) byl poměrně poklidný – neobyčejně.

Ale viděli jsme, že je to dobré.

Středa: “Rozděl se o své bohatství”

Říká se, že třetí den je krizový, proto ani my nenecháváme nic náhodě a ve středu bylo volno. Dopoledne jsme zahájili společnou mší v Nových Hradech, následoval výklad historie kostela a přilehlého kláštera. Další výlety jsme vybírali z bohaté nabídky SMJ Trip Advisoru a že je tady k vidění věcí! Prohlídka hradu, výšlap na devítistovku, koupání v Horní Stropnici, procházka Terčiným údolím, restaurace s trojporcemi... Každý dle libosti.
Večer byla tancovačka "Cesta kolem světa," na kterou zavítali mimo summerjobáků i místní obyvatelé. Tradičně se parket vyprázdnil až v ranních hodinách, tak uvidíme, jak nám to všem dneska půjde.

Čtvrtek: "Projev svou vděčnost"

Čtvrteční ráno bylo pro většinu účastníků pravděpodobně náročnější než rána předešlá. Snídaně probíhala téměř v duchu některých řádů, tedy v tichu. Během nalévání šťávy se některým účastníkům vrátily vzpomínky na včerejší večer. Někteří účastníci totiž ve svém nevymytém kelímku ucítili zbytky drinků z tancovačky.
Následovala Tomášova challenge na den "Projev svoji vděčnost"- což podstatně změnilo celý náš den.
Od té chvíle jsme se snažili být vděční.
*za nové Joby
*vztahy s místními
*za sprchu
*za poznání - čočka s cuketou a houbami s kuřecím plátkem 👌
*za přednášku v kostele od kněze Jana Pacnera
*za možnost zpovědi u tří kněží
*za KNK (kino na kolečkách)
*za popcorn
*za 60 plechovek piva
*za to, že pán slíbil, že příště bude více než 60 plechovek piva
*za cestu společně s místními zpátky do města
*za zasloužený odpočinek

Pátek: "Pozastav se"

Rána jsou tvrdší a vstávání je stále těžší. I přesto nás nový den na SummerJobu těší a všichni se těší na to, kde se na papíře s Joby objeví jejich jméno.

Během dne se z nás stávají zedníci, zahradníci, dřevorubci, sedláci, vyklízeči, uklízeči, sekáči či sekačky a v neposlední řadě také společníci a strávníci obědů, kterými nás místní lidé hostí s velikou štědrostí.

Dnešní Joby končily trochu dříve, protože nás čekal velký svátek fotbalu konající se na stadionu v Horní Stropnici. Fotbalového turnaje se účastnili domácí Stropničtí, dále Benešováci a také dva týmy složené z našich účastníků. Slovy fotbalového glosátora bylo včera vyprodáno, přišel plný dům, na tribunách to vřelo a na své si přišli všichni fanoušci kvalitního férového fotbalu. Ve vyrovnaném finále se nakonec z vítězství radovali naši hoši hrající v bílých tričkách. Neradovali se jen vítězové, ale všichni, neboť fotbalový turnaj se povedl a všichni, až na pár zraněných, si ho náležitě vychutnali. Stejně tak jsme si všichni pochutnali na ovocných knedlíkách, jenž nám jako večeře byly dovezeny přímo na zelený pažit stropnického sportovního stánku.

Po večeři jsme vyrazili do stánku duchovního, přesněji řečeno do nedalekého poutního kostela v Dobré Vodě. Za zvuku zvonů a svitu zapadajícího slunce vstupujeme do krásného kostela, který je ozářen velkou spoustou plápolajících svící. Dnešní obřad je zaměřen na smíření a my se všichni po celém dni zastavujeme v modlitbě a posloucháme krásná slova otce Eliáše, který celebruje s místním panem farářem tuto skoro již noční, né však půlnoční mši svatou. Na píseň Václava Neckáře však ani jako přídavku nedošlo. 😉

Báseň na konec:
Na Jobech tam makáme,
góly ty pak dáváme,
voda Dobrá dobrá je,
a taky je tam hezky.

Sobota: „Vidět v druhých to dobré“

Byla posledním „normálním“ dnem: snídaně – slovo na den –joby – a večer již tradiční SMJfest, kde mají prostor jak účastníci, tak místní, ukázat, co v nich je. A protože nám slovo na den uložilo vidět v druhých to dobré, nemusel se nikdo bát, že by jeho vystoupení nebylo oceněno potleskem.
Navíc byl letos SMJfest i takovou malinkou oslavou Summerjobu, který slaví 10 let – takže raut, dort ani party do brzkých ranních hodin nemohli chybět.

Neděle: Byla hodně sdílecí, děkovací a taky trochu uklízecí.
Za celý SMJ tým děkujeme Vám místním, účastníkům, a taky (jak bylo na závěrečné mši mnohokrát řečeno) děkujem Ti Pane, máš nás tolik rád!

Převzato z https://www.facebook.com/SummerJob/

Zlatá Praha po­kra­čovala 16. června 2019 od 17 ho­din se­tká­ním, kte­ré se usku­teč­nilo formou společné prohlídky katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze na Hradčanech. 

Sraz účastníků byl v 17 hodin, kdy v katedrále začínaly nešpory, kterých se někteří také zúčastnili, zatímco jiní mezitím vyrazili na obhlídku sluncem ozářené katedrály a jejích pamětihodností zvenčí.

Následně se uvnitř katedrály sešlo asi čtyřicet zájemců, kteří se chtěli dozvědět více o její historii i současnosti. Ujal se jich odborník na slovo vzatý, místní průvodce Damián Faber, který podle našeho přání nezůstal jen u čistě “turistického” popisu uměleckých památek a historických dat, ale uvedl nás také do historických kořenů a souvislostí “života” katedrály jak v její dávné či nedávné minulosti, tak také v současnosti.

A protože do něj patří jak hrobka panovníků, tak stále aktuální služba zvoníků, nesměřovaly naše kroky jen kolem dokola, ale také do krypty i do věže, kde jsme si na něj mohli doslova "sáhnout". 

Do svých domovů jsme se rozcházeli s vděčností našemu průvodci i všem, kteří se na stavbě katedrály během mnoha staletí podíleli a bez jejichž přičinění by nemohla vzniknout a "dorůst" do současné podoby.

Všední den s Duchem Svatým – to byl nápis na pozvánce a motto Mariapoli, která proběhla 7.–10. června za účasti kolem 120 dospělých, mladých i dětí v jižních Čechách.

Jak letošní Mariapoli proběhla, přibližují dojmy některých účastníků:

Karel Fürst: Po loňské podzimní Mariapoli nám sdělili z vedení hotelu Srní: Pro Mariapoli 2019 vám můžeme nabídnout pouze termín pátek 07. až pondělí 10. června 2019. Výsledek jednání: Dobře, tak to bereme.
Až později jsme si uvědomili to, co řekla jedna účastnice během programu na mikrofon: Mariapoli, při které se probírají témata o Duchu Svatém, probíhá právě při Svatodušních svátcích! Duch Svatý působí! 

Lenka Oušková: Kromě témat jsme slyšeli několik příběhů a zkušeností.
Rodina Markova ze Strakonic vyprávěla o odchodu jejich dcery Barbory na věčnost. Jejich příběh doplnili manželé Dvořákovi z jejich farnosti a Jiřina Balková.
Matka s dcerou z Minsku (Bělorusko) prožily zkušenost se stonásobkem. Jednou je žádala jedna paní o nějakou podporu. Matka jim nabízela oděv a boty. Paní jim řekla, že potřebují spíš něco k jídlu. Matka si uvědomila, že doma mají pouze poslední kilo pohanky. Rozhodla se, že ho té prosebnici dá. Dcera se ptala: Ale mami, co budeme jíst my? Ještě ten den telefonovala jejich známá z jiného města, že k nim jede její manžel a veze jim sto kilogramů pohanky.
Mária Čížková hovořila o spolupráci rodin z třeboňské farnosti.

Petr Ouška: Mariapoli navštívili i někteří vzácní hosté.
Mons. David Henzl, generální vikář českobudějovické diecéze, se zabýval tématem o Duchu Svatém. V následné diskuzi zaznělo, že mnohdy si nepamatujeme úplně přesně slova, která jsme právě slyšeli. Jako by řečník hovořil pro nás „cizími jazyky“. Ale důležité je, co v nás zůstane a utváří nás.
Otec biskup Mons. Tomáš Holub vyprávěl o Biskupské synodě o mládeži v říjnu 2018 na téma „Mladí lidé, víra a rozlišování povolání“. Na probíraná témata měli biskupové někdy zcela odlišné pohledy, podle toho, z jakého společenského a kulturního prostředí přicházeli. Na něj navázal páter Jan Balík a hovořil o exhortaci o mládeži, kterou papež po synodě napsal. 

Martina Fürstová: Přednáška profesora Karla Skalického byla o jeho knize Církev v Evropě, Evropa v Církvi. Podrobněji hovořil o prvním tisíciletí. Z druhého tisíciletí se zmínil pouze stručně o důležitých dějinných procesech, které pojmenoval jako „revoluce“. Potom nám přečetl svou úvahu z poslední doby, ve které velmi hodnotil papeže Františka a jeho snahu o odstraňování klerikalismu. Někdo to okomentoval: Spíše by se dalo pochopit, kdyby klerikalismus odsuzoval nějaký „mlaďoch“. Ale od kněze žijícího celý život v prostředí, kde byl klerikalismus častý, to je obdivuhodné!

Petr Ouška: Mariapoli byla pro mne krásným setkáním se známými lidmi, které mám rád. Protože jsem hrál na kytaru a někdy moderoval, neměl jsem moc čas na rozhovory s lidmi. Přednášky byly výborné, témata zajímavá. Přemítal jsem a spoustu věcí jsem si ujasňoval. Moc mládeže tam nebylo. Probíhal školní rok a studenti měli zkouškové období.
Jeden muž mi řekl: „Cestou na Mariapoli jsem si říkal: Jedu do ráje. A skutečně, jsem tady v ráji.“ 

Souhrn dojmů: Mariapoli byla krásná. Šumava také. Jeden z nás řekl: Znovu jsem ji objevil.

Otec Fabio Ciardi, OMI, zodpovědný za interdisciplinární studijní centrum Hnutí fokoláre „Škola Abba“, odpovídá na dvě otázky týkající se mystické zkušenosti, kterou udělala Chaiara Lubichová v létě 1949.

K období zvanému Paradiso ’49 se po dlouho dobu přistupovalo se značnou rezervovaností. Teprve nedávno se začaly publikovat texty spojené s tímto obdobím. Proč tomu tak bylo?

Protože Chiara měla právo na své soukromí. Byla to její velmi hluboká a osobní zkušenost s Bohem, i když od samého počátku ji sdílela s těmi, kdo s ní žili. U kolika mystiků byly jejich spisy publikovány ještě před jejich smrtí? Abychom poznali deník svatého Ignáce z Loyoly, bylo třeba čekat 500 let. V určitém období docházelo k tomu, že Paradiso ’49 bylo mylně interpretováno. Každý mystický text musí být správně uveden, a ještě navíc ho lze sdílet až po vytvoření stejných podmínek, které umožnily prožívání dané události, jinak zůstává jen u prázdného poznání. V jisté době rovněž existovala vůči Hnutí určitá nedůvěra daná jeho novostí i tím, že do něj patřili muži i ženy, církevní osoby, řeholníci a řeholnice… A navíc ho vedla žena.

Období těchto vizí a pochopení bylo velice důležité pro Chiaru Lubichovou a pro vývoj Hnutí fokoláre, jež se tehdy rodilo. Můžete nám k tomu říci něco více? Jaký význam mají texty Paradisa ’49 dnes?

Skutečnost, že tyto spisy nebyly publikovány ve svém celku, nezabránila tomu, aby zkušenost v nich vyjádřená se nesdílela a nedávala se k dispozici. Ve svém učení se Chiara Lubichová jimi vždy inspirovala a někdy je výslovně citovala, aniž by uvedla jejich původ. Celé Hnutí fokoláre bylo trvale živeno světlem, které vychází z této zkušenosti; ta mu dokonce vtiskla jeho tvář. Paradiso ’49 máme už v sobě více než si dokážeme představit.
Tyto texty poznamenávají počátky Díla Mariina ve všech jeho komponentech, ve všech výrazech jeho života i kulturních a sociálních iniciativách. Jsou rovněž proroctvím, které ještě volá po svém uskutečnění, předkládají vizi Božího plánu s lidstvem a ukazují způsob jejího vtělování. V době zmatku a nejistoty, jakou je ta naše, může Paradiso ’49 napomáhat ke znovuobjevení hlubokého smyslu našeho života, života církve, společnosti i celého světa a cílit k jeho plnému uskutečňování.

Ptala se Anna Lisa Innocenti

V neděli 26. května 2019 proběhl 5. ročník literárně-hudebního podvečera pořádaného Nadačním fondem časopisu Nové město ve spolupráci s iniciativou Zlatá Praha, který byl tentokrát věnovaný 100. výročí narození P. Karla Pilíka.

Jako každý rok, tak i letos, se podvečer konal pod patronací a dohledem sv. Cyrila a sv. Metoděje v pražském kostele v Karlíně. Programem nás poutavě provázeli Kateřina Rózsová z rádia Proglas a Martin Horálek, dramaturg náboženského vysílání České televize. Již na úvod, kdy jsme si připomněli důležité okamžiky ze života P. Karla Pilíka a když Jakub Hejdánek četl úryvky z časopisu Nové město a z knihy o P. Karlovi, se mnohým účastníkům rozechvívala srdce radostí a vděčností za vzácné okamžiky, které s ním mohli prožít. Tato úžasná atmosféra byla pak ještě umocněna, když k nám P. Pilík promlouval z obrazovky. Jeho hlas opět zněl celým chrámem a jeho nezapomenutelný úsměv znovu rozzářil prostor karlínského kostela.

Zkušenosti některých pamětníků P. Karla, které během podvečera zazněly, potvrdily, že on je zosobněním toho, co nám často říkával: „Omnia vincit amor – nade vším zvítězí láska.“

Mozaiku akce příjemně a harmonicky doplňovaly písně v podání manželů Radových a jejich dcery Markéty Zemkové.

Když současný karlinský farář P. Miroslav Cúth všechny přítomné krátce a poutavě seznámil s historií kostela, nechtěl nikdo věřit, že 5. ročník literárně-hudebního podvečera je opravdu u konce. Zájemci si poté mohli prohlédnout jednotlivé části kostela a vystoupat do věže.

Těší nás, že ohlasy účastníků na akci byly velmi pozitivní a vzhledem k velkému zájmu o zhlédnutí videozáznamu je níže uveden odkaz na Youtube.com.

Za NF časopisu NM Jan Poláček

Videozáznam 5. ročníku literárně-hudebního podvečera věnovaný 100. výročí narození P. Karla Pilíka najdete na tomto odkazu: https://youtu.be/ioQq23-SmX8

V sobotu 8. června byla prezidentka Hnutí fokoláre Maria Voce pozvána na mezinárodní konferenci pro vedoucí osoby Katolické charismatické obnovy, kterou organizovala CHARIS (Catholic Charismatic Renewal International Service), nový orgán zřízený Svatým stolcem prostřednictvím Dikasteria pro laiky, rodinu a život, jenž oficiálně zahájil svou činnost v den Letnic. Ve svém příspěvku hovořila Maria Voce o tom, čím je Duch Svatý pro Hnutí fokoláre; přinášíme z něho některé úryvky.

Drazí přátelé!
V naší historii měl Duch Svatý vždycky důležitou roli. Chiara Lubichová, zakladatelka a první prezidentka Hnutí fokoláre, to vždy zdůrazňovala: „Byl naším Učitelem“, „velkým protagonistou naší historie“, „dárcem našeho charismatu“.
On vždycky osvěcoval, vedl, podporoval a šířil to, co my nazýváme „Ideálem“, to znamená Boha, kterého jsme objevili a znovu objevovali skrze spiritualitu jednoty; „Ideálem“, který nás zaplavuje světlem a každý den nás vrhá do stále nového, jedinečného a nádherného Božího dobrodružství.
Na začátku naší historie – v letech 1949-50 – zajisté nebyla funkce Ducha Svatého tak zřejmá; vícero let se nehovořilo o něm ani o jeho působení na nás, protože On sám to tak chtěl. Jak řekla Chiara na jednom setkání Charismatické obnovy v roce 2003, „pečlivě se držel stranou; do určité míry zmizel a anuloval sám sebe, a tak nám udělil lekci, na niž nikdy nezapomeneme: On, který zosobňuje lásku, nás naučil, co láska je, a sice žít a stavět do popředí ty druhé.“
Navzdory tomu od počátku nacházíme v jednotlivých bodech spirituality jednoty, které se postupně ukazovaly, živou stopu tiché, ale aktivní přítomnosti Ducha. Stačí si pomyslet zkušenost z doby druhé světové války, kdy v „temném sklepě“, kde se ukrývaly před bombami, Chiara otevírá evangelium a má dojem, že každá stránka se osvětluje novým světlem; Duch Svatý jí dává pocítit Ježíšovo Slovo vyslovené před dvěma tisíci léty jako Slovo živé, stále uskutečnitelné, vhodné pro každou dobu a pro každou situaci. Láska k Božímu Slovu – které se ještě i dnes snažíme žít měsíc po měsíci – je jedním z opěrných bodů naší spirituality.
Během léta 1949, charakterizovaného specifickou Chiařinou mystickou zkušeností, nacházíme Ducha Svatého jako jejího mlčenlivého společníka na cestě, jako toho, kdo jí každý den dává prožívat „nekonečně krásné Skutečnosti“. Za těchto okolností pochopí, že Duch Svatý, třetí Osoba Trojice, je celým Ježíšovým dechem, celou jeho vroucností a životem“, je „ovzduším Nebe“, ovzduším, „jímž je celé Nebe proniknuté“. A taktéž v tomto období jí Duch Svatý odhalí úplně nové pochopení Panny Marie, které bude potom určující pro rozvoj charismatu i pro samotné utváření Díla, jež později dostane její jméno.
Chiara nás vždycky povzbuzovala, abychom na své duchovní cestě byli „stálými žáky tohoto velkého Učitele“, abychom byli pozorní na jeho tajemné a jemné dotyky, abychom nenechali zapadnout nic, co může být jeho inspirací.
Běžnou praxí našeho života se stalo to, že „nasloucháme jeho hlasu“, to znamená hlasu Ducha, který v nás přebývá, „hlasu“, který silně hovoří, který inspiruje, který vede, pokud zaujmeme postoj lásky k Bohu a k bratřím; „hlasu“, který pomáhá přinášet do světa revoluci evangelní lásky.
Jedním z mnoha účinků vyvolávaných Duchem Svatým, který trvale zakoušíme v našich společenstvích, v našich citadelách, na našich malých nebo větších setkáních, je ona „atmosféra“, která vzniká jako plod hluboké jednoty vytvořené přítomností Ježíše Zmrtvýchvstalého mezi námi (srov. Mt 18,20).
Avšak Ježíš může být přítomný mezi námi jen tehdy, pokud naše vzájemná láska se poměřuje jeho láskou („jako jsem já miloval vás“). Proto je třeba hledět na něj Ukřižovaného – který z lásky cítí dokonce opuštěnost – rozpoznávat ho a milovat ho ve všech bolestech, s nimiž se setkáváme, a stávat se ničím jako On.
„Ježíš opuštěný je ničím, je bodem a skrze bod (=extrémní láska, která umenšila sebe darováním všeho) prochází pouze jednoduchost, kterou je Bůh-Láska. Jedině láska proniká…“ Tak můžeme nechat žít v sobě Zmrtvýchvstalého a Zmrtvýchvstalý s sebou nese svého Ducha.
Když je Ježíš mezi námi, tak zakoušíme, že hlas Ducha Svatého je velice zesílen, jako přes „amplión“.
Přítomnost Ducha Svatého zvláštním způsobem rovněž vzýváme naší typickou modlitbou, kterou je „consenserint“, vyslovovanou ve světle Ježíšových slov: „Opět vám říkám: jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce“ (Mt 18,19). Touto modlitbou se obracíme na Otce a svěřujeme mu každou potřebu; kolik různých a nemyslitelných milostí jsme tímto způsobem obdrželi!
Rovněž zakoušíme, že Duch Svatý vstupuje do života a do historie každého a zevnitř obnovuje nejen nějakou jednotlivost, ale celou skutečnost lidského života, aby vedl celé lidstvo k završení Božího plánu s člověkem a s vesmírem. Když klademe do základu vztahů mezi lidmi vzájemnou lásku jako odraz trojiční lásky, lze skutečně proměňovat svět v každé oblasti: politické, ekonomické, kulturní, umělecké, výchovné atd. „Pocítila jsem“, svěřuje nám Chiara, „že jsem byla stvořena jako dar pro toho, kdo je vedle mne, a ten, kdo je vedle mne, byl stvořen Bohem jako dar pro mne; jako Otec v Trojici je celý pro Syna a syn je celý pro Otce. A proto vztah mezi námi je Duchem Svatým, je to tentýž vztah, který je mezi Osobami Trojice.“
Jsme přesvědčeni, že všichni, malí i velcí, můžeme být „nositeli“ Ducha Svatého, abychom nechali zazářit to božské nejen uvnitř církve, ale i mimo ni, ve světě, který je nám svěřen. Jsme povoláni k tomu, abychom zanechávali – kde můžeme – „stopy světla“ a tak přinášeli svůj příspěvek lidstvu, které nás obklopuje, a společně znovu nacházeli pravý smysl naší cesty.
Chtěla bych zakončit jedním Chiařiným snem, jenž ona úplně svěřila Duchu Svatému. Je to sen, který je také můj, a myslím, že i váš: „Sním o tom, že Duch Svatý bude i nadále zaplavovat církve a umocní ‚semena Slova‘ přítomná mimo ně, aby svět byl trvale zaplavován novostí světla, života a činů, které může vzbudit pouze On, aby stále početnější muži a ženy se vydávali po správných cestách, směřujících k jejich Stvořiteli, a dávali duši i tělo do jeho služby.“

 Zdroj: https://www.focolare.org/news/2019/06/12/lo-spirito-santo-in-azione/

Zlatá Praha po­kra­ču­je 16. června 2019 od 17 ho­din se­tká­ním, kte­ré se usku­teč­ní formou společné prohlídky katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze na Hradčanech. Sraz účastníků je v 17 hodin, kdy v katedrále začínají nešpory, kterých je možné se také zúčastnit, vlastní prohlídka interiéru bude následovat bezprostředně po jejich skončení.

DUCH VANE, KAM CHCE ...

25. 10. 2019 - 28. 10. 2019, Velehrad - Stojanovo gymnázium

Přihláška: https://forms.gle/r62XZgv4rBt1NrNu8

Kontaktni email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Telefon: 733 755 997 Lukáš Hanušovský, 737 273 875 Marie Stehlíková

Cena za účastníka:
* Cena dospělý: 1800 Kč (postel + povlečení + jídlo plná penze), 1650 Kč (postel + spacák + jídlo plná penze)
* Dítě do 15-ti let: 1400 Kč, Dítě do 12-ti let s poloviční porcí jídla: 950 Kč
* Dítě do 3 let: zdarma (bez nároku na postel a jídlo)
Zálohu 1000 Kč na dospělého nebo 500 Kč na dítě posílejte do 30. 9. 2019, můžete uhradit i plnou sumu.

Bankovní spojení:
* číslo účtu: 175617360/0300
* variabilní symbol: 1910
* zpráva pro příjemce: jméno a příjmení

Fakturační údaje: Hnutí fokoláre m.č.
U Bakaláře 953, 190 17 Praha-Vinoř
IČO: 47608358