„Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte“ (Mt 10,8)

Drazí bratři a sestry! 

„Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte“ (Mt 10,8), jsou slova, která pronesl Ježíš, když vysílal apoštoly hlásat evangelium. Chtěl, aby se jeho Království nezištně šířilo díky skutkům lásky.

U příležitosti 27. světového dne nemocných, který se bude 11. února 2019 slavit v indické Kalkatě, připomíná církev, matka všech svých dětí a zvláště nemocných, že skutky nezištného daru, jako například u milosrdného Samaritána, jsou tou nejvěrohodnější cestou evangelizace. Péče o nemocné potřebuje profesionalitu i něhu, bezprostřední a jednoduché nezištné postoje, například pohlazení, jímž dáváme druhému pocítit, že je nám „milý“.

Život je Božím darem, jak připomíná svatý Pavel: „Máš něco, co bys nedostal?“ (1 Kor 4,7). Právě proto, že je darem, nelze ho považovat za pouhé vlastnictví nebo za soukromý majetek. Platí to především o vymoženostech medicíny a biotechniky, jež by mohly člověka dovádět k tomu, aby podlehl pokušení manipulovat se „stromem života“ (srov. Gen 3,24).

Tváří v tvář kultuře lhostejnosti a skartace (vyřazování) prohlašuji se vší naléhavostí, že dar má být paradigmatem (soubor předpokladů) schopným čelit individualismu (žití pro sebe) a současné fragmentaci (štěpení) ve společnosti a uvádět do života lidí nové svazky a různé formy kooperace (spolupráce) mezi národy a kulturami. Předpokladem pro dar je dialog, jenž otevírá nové prostory pro růst vztahů a pro lidský rozvoj a je schopen bourat pevná schémata výkonu moci ve společnosti. Dávat není to samé co darovat; abychom mohli dávat, nesmíme se omezit na pouhé předávání nějakého majetku nebo předmětu, ale musíme umět dávat sami sebe. Dávání se od darování liší právě proto, že dar sebe sama předpokládá touhu navázat vztah. Dar je tedy především vzájemným uznáním, jež je zase nezbytným znakem sociálního pouta. V daru se nachází odraz Boží lásky, jejímž vrcholem je vtělení Syna Ježíše a vylití Ducha Svatého.

Každý člověk je chudý, potřebný a nuzný. Když se narodíme, potřebujeme k životu péči svých rodičů, a stejně tak se v každé fázi života nikdo z nás nedokáže úplně osvobodit od pomoci druhých; nikdy se nedokážeme vytrhnout z hranic nemohoucnosti před někým nebo před něčím. I to je podmínka, jež nás charakterizuje jako „tvory“. Poctivě si to přiznat jako pravdu nás vede k pokoře, abychom s odvahou uváděli do praxe solidaritu (cítění s druhým) jako ctnost k životu nezbytnou.

Úsilí o dobro nerozlučitelně osobní i společné je předpokladem k zodpovědnému a zodpovědnost navozujícímu konání. Pouze pokud člověka nechápeme jako svět sám o sobě, ale jako někoho, kdo je svou přirozeností spojen se všemi ostatními, které vnímá v první řadě jako „bratry“, je možné praktikovat společenskou solidaritu cílenou na společné dobro. Neobávejme se přiznat svou bídu a neschopnost dopřát si všechno, co potřebujeme, protože ne každou hranici dokážeme překonat sami a vlastními silami. Nebojme se takového přiznání, protože sám Bůh se v Ježíšovi sklonil (srov. Fil 2,8) a sklání se k nám a k naší chudobě, aby nám pomohl a dal nám to, čeho bychom sami nikdy nemohli dosáhnout.

U příležitosti oslav v Indii s radostí a obdivem připomínám osobu svaté Matky Terezy z Kalkaty, jež je vzorem takové lásky, která zviditelnila Boží lásku k chudým a nemocným. Jak jsem řekl při její kanonizaci, „Matka Tereza byla v celém svém životě velkodušnou rozdavatelkou božského milosrdenství, dávala se všem k dispozici přijímáním a obranou lidského života jak nenarozeného, tak života opuštěného a odepsaného. (…) Skláněla se ke zdrceným lidem, ponechaným, aby umírali na zemi u cesty, a rozpoznávala v nich důstojnost, kterou jim dal Bůh; dala slyšet svůj hlas mocným země, aby uznali svoji vinu za zločiny (…) bídy, kterou stvořili. Milosrdenství pro ni bylo ‚solí‘, která dává každému dílu chuť, i ‚světlem‘, které osvěcuje temnoty těch, jimž se již nedostávalo slz, aby plakali nad svou bídou a utrpením. Její poslání na městských a existenciálních periferiích (okraj) trvá dodnes jako výmluvné svědectví Boží blízkosti těm nejchudším z chudých“ (Homilie, 4. září 2016).

Svatá Matka Tereza nám pomáhá pochopit, že jediným kritériem činnosti musí být nezištná láska bez rozdílu jazyka, kultury, etnické příslušnosti a náboženství. Její příklad nás i nadále vede k rozšíření horizontů radosti a naděje pro lidstvo, jež potřebuje pochopení a něhu, a především pro ty, kdo trpí.

Nezištnost je kvasem činnosti dobrovolníků, kteří jsou tak důležití v oblasti sociální péče i péče o nemocné a kteří výmluvně žijí spiritualitu milosrdného Samaritána. Spolu se svým poděkováním povzbuzuji všechna dobrovolnická sdružení, která se zabývají dopravou a dohledem nad pacienty a která zajišťují dárcovství krve, tkání a orgánů. Speciální oblastí, v níž vaše přítomnost vyjadřuje pozornost církve, je ochrana práv nemocných, především těch, kdo trpí nemocemi vyžadujícími zvláštní starostlivost, aniž bychom zapomínali na oblast senzibilizace (zvýšení citlivosti) a prevence (předcházení). Zásadní důležitost mají vaše dobrovolnické služby, jež ve zdravotnických zařízeních i při domácí péči sahají od zdravotní asistence až po duchovní podporu. Těží z nich mnoho lidí nemocných, osamělých, starých i psychicky nebo pohybově labilních (nejistý). Povzbuzuji vás, abyste i nadále byli znamením přítomnosti církve v sekularizovaném (zesvětštělý) světě. Dobrovolník je nezištným přítelem, jemuž se dají svěřit myšlenky i pocity; díky naslouchání vytváří podmínky pro to, aby se nemocný z pasivního objektu péče stával aktivním subjektem a hlavním tvůrcem vztahu vzájemnosti, který dokáže získat novou naději a je připravenější přijímat terapii (léčba). Dobrovolnictví přináší hodnoty, chování a způsoby života, v jejichž centru se nachází kvas darování. I tím se uskutečňuje zlidšťování léčby.

Rozměr nezištnosti by měl oživovat především katolická zdravotnická zařízení, protože jejich činnost je v rozvinutých i v těch nejnuznějších oblastech určována logikou evangelia. Katolická zařízení jsou povolána k tomu, aby vyjadřovala smysl pro dar, nezištnost a solidaritu jako odpověď na logiku zisku za každou cenu, na logiku „dáš, abys dostal“ a na vykořisťování, jež nebere ohled na člověka.

Všechny vás vyzývám, abyste posilovali kulturu nezištnosti a daru nezbytnou pro překonávání kultury zisku a skartace. Katolická zdravotnická zařízení by neměla upadat do myšlení typického pro firmu, ale péči o lidi by měla stavět nad zisk. Víme, že zdraví je postaveno na vztahu, závisí na interakci (vzájemné působení) s ostatními a potřebuje důvěru, přátelství a solidaritu; je to dobro, z něhož se lze „naplno“ těšit jen ve sdílení. Radost z nezištného daru je indikátorem (ukazatel) zdraví křesťana.

Všechny vás svěřuji Panně Marii, Uzdravení nemocných. Kéž nám ona pomáhá sdílet obdržené dary v duchu dialogu a vzájemného přijetí, žít jako bratři a sestry, jedni pozorní k potřebám druhých, umět darovat šlechetné srdce a učit se radosti z nezištné služby. S láskou vás všechny ujišťuji o své blízkosti v modlitbě a ze srdce vám posílám své apoštolské požehnání.

Ve Vatikánu, 25. listopadu 2018
Slavnost našeho Pána Ježíše Krista Krále vesmíru
FRANTIŠEK 

Zdroj: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/190201poselstvi-svateho-otce-k-27-svetovemu-dni-nemocnych

Drazí,
dovolte nám, abychom Vás pozvali v tomto předvánočním čase na Mariapoli 2019.
Podzimní Šumavu již známe, tak pojďme společně s Duchem svatým zažít léto v Srní.
Pokud máte zájem, přihlašte sebe, své blízké a rozpošlete pozvání všem, o kterých víte, že mohou mít zájem.
Přihláška a úhrada pobytu může být i milým dárkem.

Přihlašování je možné do konce března 2019 - on-line přihlášení na Mariapoli Srní 2019 ZDE.

Za přípravný tým Mariapoli 2019
Petr a Lenka Ouškovi.

Osmý společenský večer Zlaté Prahy se uskutečnil v sobotu 26. ledna 2019 ve vinořské sokolovně.

Již tradičně se na jeho uspořádání podílelo nejen Hnutí fokoláre, ale i Tělovýchovná jednota Sokol Vinoř a Římskokatolická farnost u kostela Povýšení sv. Kříže Praha - Vinoř. Také moderátorskou dvojici tvořil "smíšený" pár skládající se ze zástupce Hnutí fokoláre a Schönstattského hnutí. 

Organizátoři postupně přivítali více než sto dvacet účastníků z Prahy, jejího blízkého i vzdálenějšího okolí. O úvodní předtančení se postaral taneční pár Maki a Martin. Ani letos nechyběly napínavé chvíle při losování tomboly. K poslechu i k tanci hrála po celý večer letos poprvé kapela Color Club - Josef Šrám.

Celý výtěžek tohoto benefičního večera, který činil více než dvanáct tisíc korun, byl věnován obyvatelům válkou zasaženého afrického Fontem. Aktuální dění v této oblasti všem přítomným přiblížil lékař MUDr. František Slavíček, který více než deset let působil v tamní nemocnici. Nezůstal však jen u slov, na závěr pozval ostatní na taneční parket, aby je naučil několik afrických tanců. Od těch našich se všechny liší v tom, že je netančí páry, ale všichni najednou, takže nikdo nezůstane sedět mimo.  

A když se přiblížil čas půlnočního překvapení, došlo i na tance židovské v podání sedmičlenné skupiny tanečnic. Po předtančení, které všichni se zájmem shlédli, se i do nich mohl zapojit každý, kdo měl zájem.

Účastníci, kteří se rozcházeli už do prvních hodin nového dne, ve svých dojmech nejvíce oceňovali vstřícnou, přátelskou a rodinnou atmosféru, v níž celý večer probíhal. Velký dík pak patří těm obyvatelům Vinoře a jejího blízkého okolí, kteří se na přípravě a průběhu tohoto večera mnoha různými způsoby podíleli a také všem sponzorům, kteří jej svými dary podpořili.

Srdečně zveme Vás a Vaše přátele na benefiční 8. SPOLEČENSKÝ VEČER ZLATÉ PRAHY, který se koná v sobotu 26. ledna 2019, od 19:30 hodin v Sokolovně TJ Sokol Vinoř, Klenovská 35, Praha - Vinoř.

K poslechu i k tanci zahraje skupina Color Club - Josef Šrám.

Nebude chybět ani “půlnoční překvapení”.

Součástí večera bude i tombola.

Vstupenky za 240,-Kč (při objednání nebo zakoupení do 21. 1. 2019, 24:00 za 200,-Kč) lze objednat na adrese: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nebo telefonním čísle: +420 603 446 545.

Výtěžek bude věnován obyvatelům válkou zasaženého afrického Fontem.

Změna programu vyhrazena.

"Zlatá Praha" je iniciativa organizovaná Hnutím fokoláre a občanským sdružením Pontes. Vychází z křesťanských hodnot a vytváří prostor pro setkání všech (bez ohledu na jejich víru a náboženské přesvědčení), kdo se snaží o duchovní obnovu svou i svého města.

Kontakt: Hnutí fokoláre, Strašovská 841, 190 17  Praha - Vinoř, telefon: +420 222 747 030, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., internet: http://www.focolare.cz.

Chiara Lubichová

Nastal Štědrý večer!
Slovo se stalo tělem a přináší nám lásku.

Nastal Štědrý večer!
Chtěli bychom, aby nikdy neskončil.
Nauč nás, Pane, jak trvale prožívat tvou
duchovní přítomnost mezi námi.

Nastal Štědrý večer!
Kéž tvá láska hoří v našich srdcích,
kéž se navzájem milujeme, jak to chceš ty!
Budeme-li mít takovou lásku, můžeme slavit
Vánoce každý den.

Drazí, přejeme vám radostné a milostiplné Vánoce
a požehnaný nový rok 2019.
Kéž je narozený Ježíš stále mezi námi a kéž
ho milujeme v každém bližním!

Jarka a Pepík

26. listopadu 2018 zemřela ve věku 92 let Giulia (Eli) Folonari, jedna z nejvýznamnějších průvodkyň zakladatelky Hnutí fokoláre při jejím veřejném, ale především osobním životě.

Narodila se v Miláně 8. února 1926 jako prvorozená z osmi dětí. Její rodiče byli Lugi a Speranza Folonari a patřili k bohatým průmyslnckým rodinám v Bresci. Skončila studium ekonomie a obchodu na Katolické univerzitě Sacro Cuore v Miláně a ve svých 25 letech od Valerie (Vale) Ronchetti poprvé slyšela něco o rodícím se Hnutí fokoláre. V témže roce prožila prázdniny nedaleko Tonadica (u Tridentu), kde se konaly první mariapoli. Rozhodla se tohoto setkání zúčastnit spolu se sourozenci Vincenzem a Camillou. Tehdy se také seznámila s Chiarou Lubichovou.

V roce 1951 se přestěhovala do Říma a doprovázela Chiaru na všech jejích cestách po Itálii a pak i po celém světě. Říká o tom: „Bylo to božské dobrodružství, dlouhý běh spolu s Chiarou od jednoho překvapení ke druhému.“ Byla její důvěrnicí a poradkyní v těžkých letech, kdy církev zkoumala Hnutí fokoláre (Dílo Mariino). Sledovala zvláště rozvoj komunikačních prostředků v Hnutí: založení audiovizuálního studia Centro Santa Chiara, v roce 1980 zrod mezinárodní telekonference zvané „Collegamento CH“, které se brzy zúčastnily všechny země, kde bylo Hnutí přítomné. Konference se narodila jako prostředek pro sdílení duchovního života, radostí, bolestí i různých zpráv a díky technickému rozvoji se postupně proměnila ve streamingový přenos pomocí internetu a satelitu. I dnes se nazývá „Collegameno CH“ (podle Confoederatio Helvetica, tedy jako připomínka země, kde se narodila)

Eli byla stále po boku zakladatelky Hnutí fokoláre u příležitosti setkání s velkými osobnostmi své doby: od Pavla VI., po Matku Teresu a Václava Havla a konstantinopolského ekumenického patriarchy Athenagorase I. Její svědectví přímé účastnice všech těchto událostí je obsaženo v knize „Partitura napsaná v nebi: padesát let s Chiarou Lubichovou“ (vydalo nakladatelství Città Nuova v roce 2012).

Od založení institutu Centro Chiara Lubich v roce 2008 až do roku 2014 byla Giulia Eli Folonari za něj zodpovědná. Jeho úkolem je pečovat o duchovní dědictví Chiary Lubichové, o jeho autentičnost, a šířit charisma jednoty spolu s poznáním historie Hnutí pomocí setkání, konferencí a internetových stránek. Centrum dává všechny tištěné i multimediální materiály k dispozici odborníkům pro studijní účely.

Milí přátelé, rádi bychom Vás pozvali na mši svatou, kterou budeme slavit v úterý 27. listopadu v 17.00 hod. v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně, abychom si připomněli 100. výročí narození P. Karla Pilíka a poděkovali za jeho bohatý život, který  tolik znamenal pro mnoho lidí a byl mimořádnou milostí pro Dílo Mariino v celé naší zemi.

Za fokoláre
Jaroslava Malíková a Josef Bambas 

Za kněze z Díla Mariina
Pavel Rousek

Ve švédské Sigtuně skončilo 9. listopadu 2018 setkání biskupů různých církví, přátel Hnutí fokoláre.

Jakým způsobem dnes působí Duch svatý v církvi? Má ještě smysl hovořit o ekumenické cestě v dnešní době poznamenané i pro křesťany fragmentací, různými spletitostmi, skandály a humanitárními problémy?
Dva roky po setkání v Lundu, které dalo ekumenickému dialogu nový impuls, se od 6. do 9. listopadu ve švédské Sigtuně setkalo 40 biskupů různých církví pocházejících z 18 zemí. Akci organizovalo Hnutí fokoláre. Byly to čtyři dny sdílení a výměny názorů na téma „Vanutí Ducha Svatého v dnešní církvi a světě“.
Byla přítomná i prezidentka Hnutí fokoláre Maria Voce a spoluprezident Jesús Morán spolu se zástupci švédské komunity Hnutí fokoláre. Maria Voce vystoupila s tématem „Vanutí Ducha Svatého jako duše církve ve zkušenosti a myšlení Chiary Lubichové“; Jesús Morán se zabýval interpretací současných výzev z pohledu spirituality jednoty. 

Setkání tohoto druhu se konalo již po sedmatřicáté a je plodem žité synodality a společenství, započatého na přání papeže Jana Pavla II., který předložil takovýto návrh biskupu z Cách Klausi Hemmerlemu.
Kromě různých přednášek jsme věnovali široký prostor dialogu a sdílení ekumenických zkušeností, které prožíváme každodenně v našich zemích a na našich kontinentech“, poznamenal Francis Kriengsak Kovithavanij, arcibiskup z Bangkoku, moderátor setkání.
Důležitým tématem smíření se zabýval Mons. Brendan Leahy, katolický biskup diecéze Limerick (Irsko). Když hovořil o síle odpuštění a usmíření v souvislosti se skandály, které zasáhly irskou církev, řekl, že: „Duch Svatý nás vede k tomu, abychom si nikdy nenechali vzít naději (srov. Řím 8). Jedním z velkých pokušení je ztráta odvahy, ale Duch oživuje naději a stále nám pomáhá začínat znova a s novým nasazením žít křesťanské dobrodružství jednoty a smíření.“
Anglikánský biskup Trevor Williams, Ir, přinesl své svědectví pastýře, který byl po řadu let zodpovědný za ekumenickou komunitu Corrymeela v Severním Irsku. Ta velice přispěla k procesu smíření mezi různými stranami konfliktu. „Smíření není jen možnost, ale nutnost, pokud chceme najít trvalý mír. Žijeme v „jejich“ a v „našem“ světě. Pravdou ale je to, že jsme tu pouze „my“. Zvěstovat tuto pravdu je dílem smíření, dílem Ducha Svatého.“
Německý evangelicko-luterský pastor Jens-Martin Kruse sdílel svou pastorační zkušenost z Říma, ekumenické „laboratoře“ fungující díky papeži Františkovi.
Společné úvahy pokračovaly připomínkou 500 let reformace. Hovořil biskup Munib Younan, ex-prezident Světové luterské federace, který v roce 2016 společně s papežem Františkem předsedal historické ekumenické liturgii v Lundu. Vyjádřil svou radost z podpisu „Společného prohlášení o ospravedlnění“ z roku 1999 ze strany metodistů a reformovaných, k němuž se připojila i církev anglikánská. „Ujišťuji vás, že Duch Svatý nás vedl a vede i nadále k ekumenickému jaru. Teď je na nás, abychom sklízeli plody jednoty. Dnes říkáme: jdeme společně jako svědkové žijící v našem fragmentovaném světě, aby svět uvěřil.“ 

Jedním z nejsilnějších momentů setkání byla ekumenická modlitba ve starobylém kostele v Sigtuně a podpis „Paktu jednoty“, jímž se biskupové zavázali k vytváření účinného a láskyplného společenství a k tomu, že „budou milovat církev toho druhého jako svou vlastní.“ Tento příslib každý ztvrdil svým podpisem a bratrským objetím. 

                                                                                  Stefania Tanesini