26. listopadu 2018 zemřela ve věku 92 let Giulia (Eli) Folonari, jedna z nejvýznamnějších průvodkyň zakladatelky Hnutí fokoláre při jejím veřejném, ale především osobním životě.

Narodila se v Miláně 8. února 1926 jako prvorozená z osmi dětí. Její rodiče byli Lugi a Speranza Folonari a patřili k bohatým průmyslnckým rodinám v Bresci. Skončila studium ekonomie a obchodu na Katolické univerzitě Sacro Cuore v Miláně a ve svých 25 letech od Valerie (Vale) Ronchetti poprvé slyšela něco o rodícím se Hnutí fokoláre. V témže roce prožila prázdniny nedaleko Tonadica (u Tridentu), kde se konaly první mariapoli. Rozhodla se tohoto setkání zúčastnit spolu se sourozenci Vincenzem a Camillou. Tehdy se také seznámila s Chiarou Lubichovou.

V roce 1951 se přestěhovala do Říma a doprovázela Chiaru na všech jejích cestách po Itálii a pak i po celém světě. Říká o tom: „Bylo to božské dobrodružství, dlouhý běh spolu s Chiarou od jednoho překvapení ke druhému.“ Byla její důvěrnicí a poradkyní v těžkých letech, kdy církev zkoumala Hnutí fokoláre (Dílo Mariino). Sledovala zvláště rozvoj komunikačních prostředků v Hnutí: založení audiovizuálního studia Centro Santa Chiara, v roce 1980 zrod mezinárodní telekonference zvané „Collegamento CH“, které se brzy zúčastnily všechny země, kde bylo Hnutí přítomné. Konference se narodila jako prostředek pro sdílení duchovního života, radostí, bolestí i různých zpráv a díky technickému rozvoji se postupně proměnila ve streamingový přenos pomocí internetu a satelitu. I dnes se nazývá „Collegameno CH“ (podle Confoederatio Helvetica, tedy jako připomínka země, kde se narodila)

Eli byla stále po boku zakladatelky Hnutí fokoláre u příležitosti setkání s velkými osobnostmi své doby: od Pavla VI., po Matku Teresu a Václava Havla a konstantinopolského ekumenického patriarchy Athenagorase I. Její svědectví přímé účastnice všech těchto událostí je obsaženo v knize „Partitura napsaná v nebi: padesát let s Chiarou Lubichovou“ (vydalo nakladatelství Città Nuova v roce 2012).

Od založení institutu Centro Chiara Lubich v roce 2008 až do roku 2014 byla Giulia Eli Folonari za něj zodpovědná. Jeho úkolem je pečovat o duchovní dědictví Chiary Lubichové, o jeho autentičnost, a šířit charisma jednoty spolu s poznáním historie Hnutí pomocí setkání, konferencí a internetových stránek. Centrum dává všechny tištěné i multimediální materiály k dispozici odborníkům pro studijní účely.

Milí přátelé, rádi bychom Vás pozvali na mši svatou, kterou budeme slavit v úterý 27. listopadu v 17.00 hod. v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně, abychom si připomněli 100. výročí narození P. Karla Pilíka a poděkovali za jeho bohatý život, který  tolik znamenal pro mnoho lidí a byl mimořádnou milostí pro Dílo Mariino v celé naší zemi.

Za fokoláre
Jaroslava Malíková a Josef Bambas 

Za kněze z Díla Mariina
Pavel Rousek

„Bůh použil naše omezené síly a velkou touhu a mariapoli na Klučance nabrala reálné podoby. Celé čtyři dny, někteří z nás dokonce pět dní, jsme zažívali dobrodružství jednoty, kochali se krásou Adršpašských a Broumovských skal v okolí a sytili ducha tématy, o které se s námi podělili naši bližní,“ tak shrnuje několik účastníků to, co prožili koncem září na mariapoli ve východních Čechách. Zúčastnilo se jí kolem 80 dospělých a 40 dětí.

Krásné bylo, že jsme každý den mohli začínat mší svatou, slouženou fokolarínem knězem Františkem Slavíčkem spolu s dalšími kněžími, kteří na Klučanku průběžně přijížděli. Svojí návštěvou nás potěšil i pan biskup Josef Kajnek.
Mariapoli jsme nazvali „Buďme rodinou“ a už od počátku příprav až po předodjezdové maily s poznámkami typu „co se nepodaří dotáhnout předem, půjde určitě na místě“ nebo „jsme napjatí, jak to dopadne“, se naše heslo postupně začalo naplňovat.
Velikou radostí pro nás všechny byla generační různorodost a její ladění. Prvním bodem programu bylo společné představení celých rodin včetně nejmenších dětí. Každá rodina přinesla předmět, který ji charakterizuje, což se ukázalo jako velmi zábavné. Další dopolední program pro děti si už vzali na starost mladí, a tím se otevřel prostor pro duchovní témata pro ostatní účastníky (vzhledem k dosti vyrovnanému poměru pro zbylou polovinu z nás. Ochutnávku z encykliky Amoris laetitia pro nás připravil František Slavíček, rozjímání o vztahu s Pannou Marií a Duchem Svatým pak připravili Marie a Karel Diblíkovi. Manželé Eva a Petr Štěpánovi se během jednoho dopoledne podělili o zkušenost života v rodině se spiritualitou jednoty. Petr povídání sem tam proložil deníkovými zápisky, které „dostaly“ snad každého z nás, a tak nějak vše příjemně uzemňovaly. Za zmínku také stojí jedno pěkné dopoledne strávené s Jitkou a Petrem Bielikovými, kteří se přijeli rozdělit o prožitky ze Světového setkání rodin s papežem Františkem v Irsku spolu se zkušeností z života v „dočasném fokoláre“.
Každé odpoledne jsme vyráželi na výlety nebo procházky po okolí. Také jsme někteří využili nabídky pana správce chaty, který pro nás připravil zážitkové odpoledne. Vyrazili jsme vojenským speciálem V3S na robotickou farmu. Pan správce byl ve svém živlu a závěrečné vylézání z vozu zpestřil skluzavkou. Zvláště děti ocenily, že se mohly podívat na kravičky. Zážitek pro mnohé nezapomenutelný a vztahy i tímto rostly.
Byly i chvíle, kdy se něco nedařilo, ale šli jsme si na pomoc, hoblovali hroty, jak to jen šlo, ztráceli jsme od začátku své představy a dobrý Bůh vše doplňoval a rozšiřoval naše srdce i rodinu.
V rámci večerního programu hovořila Jaroslava Malíková o životě, víře a svých zážitcích z doby, kdy pobývala ve fokoláre v Rusku. Další den nám mladé manželské páry předaly své zkušenosti ze setkání v Rodinkově (viz časopis Nové Město č. 11/2017 str. 8-11) a z toho, jakým způsobem usilují o jednotu mezi sebou. Mladí pak představili různé iniciativy v Hnutí fokoláre, jako SummerJob, Den dobrovolnictví a další.
Interaktivní přednášku na téma sourozeneckých vztahů a rodinných modelů jeden večer uvedla Marie Nováková. Poměrně hravým způsobem se pak každý zapojil do dění.
Bylo příjemné pozorovat, jakými dary jsme obdarováni a jak se jako rodina nakonec vždy společně sejdeme a večer u hrnečku čaje či sklenky vína sdílíme své zážitky a zkušenosti prožitého dne a spontánně chceme být pospolu.

V sobotu po výletech jsme pak slavili s místními lidmi posvícenskou mši svatou pod širým nebem u tamní kapličky. Následoval závěrečný večerní kulturní program. Moderátoři Zita a Michal uváděli jedno číslo programu za druhým, od nejmenších po starší kategorii. Krása! Malým se nechtělo spát, ale jako každý den jsme ukončili společnou modlitbou a šup na kutě. No my starší tedy ještě ne.
A právě poslední večer se zrodila touha zažít i další podobnou mariapoli a společně jsme hned začali promýšlet kdy, kde a jak.
Neděli jsme začali mší svatou a jako obvykle i slovem na den. Bylo moc fajn, že jsme se také rozdělili o to, co se dotklo našich srdcí.

P.S.: Po mši spadlo z nápisu „Buďme rodinou“ první slovo. Jeden z nás poznamenal, že je to symbolické, vždyť rodinou už jsme!

Jarmila, Anežka, Šárka, Dan

Fotografie z Klučanky naleznete ZDE

Krásné babí léto s výlety po okolí a radost ze zážitků krásné přírody, dávající v mnohém za pravdu Karlu Klostermannovi, jemuž se Šumava jevila jako pozemský ráj. I tak by se daly charakterizovat čtyři dny mariapoli konané koncem září v Srní.

To je ovšem jen vnější rámec tohoto setkání asi 240 lidí převážně z jihočeského společenství Díla Mariina, ale i početných zástupců odjinud. Kromě výletů ho tvořil také duchovní program zaměřený na téma „Panna Maria a my“, jak zněl název letošní mariapoli. Každý den zazněla jedna přednáška.
Originální pohled na Matku Boží a její působení v dějinách spásy představil profesor Karel Skalický. Ve fiktivním rozhovoru Marie s Ježíšem ukázal, že úvahy teologa nemusí být vždycky nudné a pro běžného člověka odtažité.

Na ošemetnou stránku v životě rodiny a v lidských vztazích vůbec narazil psycholog Jan Čapek ve svém zajímavém výkladu o manipulativním jednání a obraně proti němu. Pomocí jednoduchých testů si každý posluchač mohl ověřit, jak sám na tom je: zda je typem spíše pasivním, agresivním nebo asertivním.

Biskup František Radkovský se svým typickým „augustinovským“ postojem „pro vás jsem biskupem, ale s vámi jsem křesťanem“ hovořil na téma „Panna Maria první laička“. Ukázal různé okamžiky jejího života, jejichž společným jmenovatelem je dávat vždy Boha na první místo. V tom je vzorem každému laikovi, který může tímto postojem přinášet Boží světlo do necírkevních prostředí pro něj typických.
A to vše dokumentovali účastníci svědectvími a zkušenostmi ze života, na jejichž pozadí byla Maria vždy nějak přítomná. Na své si přišly i děti a mládež v paralelním programu plným her a soutěží.

O mariapoli je těžké hovořit: je to jako slyšet o krásném obrazu, aniž bychom ho viděli. Mariapoli je totiž skutečným rájem v míře, v níž je mezi lidmi přítomen živý Kristus. A to je třeba zažít.

Ve švédské Sigtuně skončilo 9. listopadu 2018 setkání biskupů různých církví, přátel Hnutí fokoláre.

Jakým způsobem dnes působí Duch svatý v církvi? Má ještě smysl hovořit o ekumenické cestě v dnešní době poznamenané i pro křesťany fragmentací, různými spletitostmi, skandály a humanitárními problémy?
Dva roky po setkání v Lundu, které dalo ekumenickému dialogu nový impuls, se od 6. do 9. listopadu ve švédské Sigtuně setkalo 40 biskupů různých církví pocházejících z 18 zemí. Akci organizovalo Hnutí fokoláre. Byly to čtyři dny sdílení a výměny názorů na téma „Vanutí Ducha Svatého v dnešní církvi a světě“.
Byla přítomná i prezidentka Hnutí fokoláre Maria Voce a spoluprezident Jesús Morán spolu se zástupci švédské komunity Hnutí fokoláre. Maria Voce vystoupila s tématem „Vanutí Ducha Svatého jako duše církve ve zkušenosti a myšlení Chiary Lubichové“; Jesús Morán se zabýval interpretací současných výzev z pohledu spirituality jednoty. 

Setkání tohoto druhu se konalo již po sedmatřicáté a je plodem žité synodality a společenství, započatého na přání papeže Jana Pavla II., který předložil takovýto návrh biskupu z Cách Klausi Hemmerlemu.
Kromě různých přednášek jsme věnovali široký prostor dialogu a sdílení ekumenických zkušeností, které prožíváme každodenně v našich zemích a na našich kontinentech“, poznamenal Francis Kriengsak Kovithavanij, arcibiskup z Bangkoku, moderátor setkání.
Důležitým tématem smíření se zabýval Mons. Brendan Leahy, katolický biskup diecéze Limerick (Irsko). Když hovořil o síle odpuštění a usmíření v souvislosti se skandály, které zasáhly irskou církev, řekl, že: „Duch Svatý nás vede k tomu, abychom si nikdy nenechali vzít naději (srov. Řím 8). Jedním z velkých pokušení je ztráta odvahy, ale Duch oživuje naději a stále nám pomáhá začínat znova a s novým nasazením žít křesťanské dobrodružství jednoty a smíření.“
Anglikánský biskup Trevor Williams, Ir, přinesl své svědectví pastýře, který byl po řadu let zodpovědný za ekumenickou komunitu Corrymeela v Severním Irsku. Ta velice přispěla k procesu smíření mezi různými stranami konfliktu. „Smíření není jen možnost, ale nutnost, pokud chceme najít trvalý mír. Žijeme v „jejich“ a v „našem“ světě. Pravdou ale je to, že jsme tu pouze „my“. Zvěstovat tuto pravdu je dílem smíření, dílem Ducha Svatého.“
Německý evangelicko-luterský pastor Jens-Martin Kruse sdílel svou pastorační zkušenost z Říma, ekumenické „laboratoře“ fungující díky papeži Františkovi.
Společné úvahy pokračovaly připomínkou 500 let reformace. Hovořil biskup Munib Younan, ex-prezident Světové luterské federace, který v roce 2016 společně s papežem Františkem předsedal historické ekumenické liturgii v Lundu. Vyjádřil svou radost z podpisu „Společného prohlášení o ospravedlnění“ z roku 1999 ze strany metodistů a reformovaných, k němuž se připojila i církev anglikánská. „Ujišťuji vás, že Duch Svatý nás vedl a vede i nadále k ekumenickému jaru. Teď je na nás, abychom sklízeli plody jednoty. Dnes říkáme: jdeme společně jako svědkové žijící v našem fragmentovaném světě, aby svět uvěřil.“ 

Jedním z nejsilnějších momentů setkání byla ekumenická modlitba ve starobylém kostele v Sigtuně a podpis „Paktu jednoty“, jímž se biskupové zavázali k vytváření účinného a láskyplného společenství a k tomu, že „budou milovat církev toho druhého jako svou vlastní.“ Tento příslib každý ztvrdil svým podpisem a bratrským objetím. 

                                                                                  Stefania Tanesini

Hosty Marka Chvátala v sérii Svědectví byli manželé Petr a Jana Láskovi. Petr Láska založil společnost Trans technik, která zahájila činnost v roce 1992 výrobou upínacích pásů a technikou pro zajištění v nákladní automobilové dopravě. Založit firmu ale bylo jejich společné rozhodnutí. Brzy na to začala nabízet díly pro nástavby nákladních automobilů. V současnosti firma sama iniciuje vývoj komponentů a snaží se tak podporovat zvyšování kvality a tím i bezpečnosti přepravy zboží.

Od začátku chtěli své podnikání podřídit hodnotám tzv. ekonomiky společenství. Jde o iniciativu, která vznikla také na začátku 90. let. Podnět k jejímu vzniku dala Chiara Lubichová. Jedním z nejdůležitějších motivů ekonomiky společenství je úsilí o vymýcení chudoby ve světě. A to Petra a Janu zlákalo. Získali tak řadu přátel a prý se jim daří i díky tomu budovat dobrou atmosféru ve firmě.

O cestě Petra a Jany k podnikání hovoříme v prvním rozhovoru. V dalším se zaměříme na 9. a 10 přikázání Desatera a pohledu našich hostů na jejich souvislost s podnikáním. Ve třetím rozhovoru otevřeme 7. kapitolu Matoušova evangelia, abychom se s Petrem a Janou zamysleli nad upřímným hledáním Boží vůle a ještě upřímnějším naplňováním toho, co Bůh žádá, aby se k nám v Nebeském království nakonec znal: „Ne každý, kdo mi říká "Pane, Pane", vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: "Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?" A tehdy já prohlásím: "Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti." (Mt 7,21-23)

Tři rozhovory s manžely Láskovými (převzato z www.krestanskypodnikatel.cz):

S Láskou ve firmě

Nepožádáš?

Nikdy jsem vás neznal

Music: https://www.bensound.com/royalty-free-music

Zlatá Praha po­kra­čovala v neděli 21. října 2018 od 16 ho­din se­tká­ním, kte­ré se usku­teč­nilo formou společné prohlídky moderního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Praze - Strašnicích.

Ve stanoveném termínu se na předem určeném místě sešlo asi čtyřicet zájemců, kteří se chtěli dozvědět více o historii i současnosti této stavby. Ujal se jich odborník z nejpovolanějších, autor jejího projektu, architekt Jindřich Synek. Některým nebyl neznámý, protože se s ním už ve Zlaté Praze v minulosti měli možnost setkat - nejen na setkáních, ale i při prohlídce jiné stavby, kterou rovněž navrhoval - Centra Mariapoli v Praze - Vinoři. Jelikož nás však tentokrát poprvé provázel kostelem, každý se mohl dozvědět něco nového.

Nejdříve nás pozval do lavic, kde nás podrobně seznámil nejen s desetiletí trvajícím úsilím místních o uskutečnění této stavby, ale i s uměleckým pozadím, z nichž její projekt vychází - symbolikou statiky smrti (ve vodorovných a svislých liniích) a dynamiky vzkříšení (v šikmých liniích). Dále jsme mohli s jeho komentářem sledovat barevnou hru světel a stínů na stropě, obejít a osahat si interiér a jeho vybavení, zblízka si prohlédnout "kvádr nárožní" a objevit třeba i vitráž svaté Anežky České. Technicky založeným se dostalo odborných informací nejen o konkrétních parametrech použitých materiálů, ale třeba i z oblasti akustiky a šíření zvuku. Své vyprávění pak zakončil několika osobními zkušenostmi z leckdy i velmi dramatického průběhu vlastní stavby.

Následovaly jeho odpovědi na zvídavé dotazy přítomných, přičemž ti fyzicky zdatnější pak ještě mohli vystoupat na kůr, dotknout se stropu a obdivovat celý prostor z výšky. Prohlídku jsme zakončili v zázemí, kde nechybí ani takové prostory, jako např. učebna nebo místnost s jednosměrným viděním určená pro malé děti a jejich větší doprovod.

Do svých domovů jsme se rozcházeli s vděčností našemu průvodci i všem, kteří se na této stavbě podíleli a bez jejichž přičinění by nemohla vzniknout. Patří mezi ně i ti, kteří usilovali a usilují o to, aby Evropa nebyla rozdělená, ale mohla dýchat oběma plícemi, jak si to budeme i ve  Zlaté Praze v následujícím měsíci připomínat.

Významné události, které prožívá Střední Evropa – a zvláště český národ – budou rámcem dalšího setkání iniciativy „Společně pro Evropu“, jež usiluje o vzájemné přijetí a pochopení různých kulturních a politických identit.

Termín: 15. – 17. listopadu 2018

Hlavní město České republiky, země ležící v srdci a na křižovatce evropské historie a kultury, bude hostitelem setkání nazvaném Po stopách ‚sametové revoluce‘. V listopadu 2017 se podobné setkání konalo ve Vídni, městě spojujícím Východ a Západ. Letos uděláme další krok: setkáme se ve středo-východní Evropě se společnou touhou, abychom čelili těžkostem, předsudkům a obavám zatěžujícím přítomnost, a zvláště vztahy mezi členskými zeměmi Evropské unie i s ostatními národy. Životem podle evangelia posilovaným a osvěcovaným Kristovou přítomností v jednotlivých křesťanských společenstvích i mezi nimi chceme svědčit o tom, že cesta k Evropě jako „společnému domu jednotlivých států a rodiny národů“ není utopií.

Po stopách ‚sametové revoluce‘
Právě 17. listopadu si Česká republika připomíná začátek své pokojné ‚sametové revoluce‘, jež učinila i z této země jednoho z protagonistů evropského sjednocování, procesu, který stále trvá. Je to shoda okolností připomínající přátelům iniciativy Společně pro Evropu nutnost obnovit jejich společné rozhodnutí: přinášet do post-sekulární kultury ducha křesťanského humanismu a tím přispívat k tomu, aby Evropa byla více sjednocená.

Toto setkání, jehož smělým cílem je připomínat „jinou“ Evropu, Evropu velkých nadějí a příslibů, obohatí svými úvahami renomovaný teolog Tomáš Halík, osobní přítel Václava Havla, Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd České republiky a Pavel Fischer, diplomat a politik, nově zvolený senátor Parlamentu ČR, společně se zodpovědnými a zástupci různých hnutí, společenství a sdružení. Budou vycházet z bohatého dědictví etnické, společenské a kulturní různorodosti, jež usiluje o sdílení a dialog.

Pražské setkání se stane důležitou etapou v rozvoji iniciativy Společně pro Evropu, jež ani tentokrát nechce polevit v úsilí o vytváření Evropy více sjednocené, spravedlivější a více bratrské. Rovněž to bude vynikající příležitost společně se připravit na nadcházející volby do Evropského parlamentu.

Kongres bude zakončen otevřeným setkáním se zástupci různých hnutí a církevních společenství přítomných v České republice.

Adresa: Centrum Mariapoli, Mladoboleslavská 667, 190 17 Praha 9 – Vinoř
Tel. +420 286 007 711;
Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.; www.centrummariapoli.cz

Beatriz Lauenroth

Více o přihlášení ZDE.