Foto: Pixabay
V době, kdy pokračují zasedání biskupské synody, zaznívá především volání po ukončení nepřátelství ve Svaté zemi. Zvláště významný byl příspěvek Margaret Karramové, prezidentky Hnutí fokoláre.
„Pane, prosíme tě za Svatou zemi, za národy Izraele a Palestiny, které jsou ve spárech bezprecedentního násilí; za oběti, zvláště za děti, za zraněné, za rukojmí, za pohřešované a jejich rodiny“. Modlitba za Svatou zemi a za země ve válce, kterou pronesla Margaret Karramová, Palestinka narozená v Haifě (Izrael), prezidentka Hnutí fokoláre, naplnila Aulu Pavla VI. a dala tak zaznít úzkosti a obavám účastníků synody. „V těchto hodinách úzkosti a napětí připojujeme svůj hlas k hlasu papeže a ke společné modlitbě těch, kdo na celém světě prosí o mír. Připomínáme si také Ukrajinu, další země Blízkého východu a všechny země ve válce, žijící v hrůzách a zkáze.“ Společný zármutek je téměř hmatatelný. Srdce ztichnou, oči se s důvěrou obracejí ke Knížeti pokoje: „Pomoz nám, Pane, angažovat se v budování bratrského světa, aby tyto národy a všichni, kdo se nacházejí v obdobné situaci konfliktů, nestability a násilí, nalezli cestu úcty k lidským právům, kde spravedlnost, dialog a smíření jsou nepostradatelnými nástroji budování míru“.
Slova o míru zaznívala také po většinu doby brífinku ve vatikánském tiskovém středisku. „Dnešní ráno pro mě bylo velmi silným okamžikem, protože od chvíle, kdy vypukla válka ve Svaté zemi, v Izraeli a Palestině, jsem se cítila se zlomeným srdcem, v hlubokém zármutku a přemýšlela jsem, co tady na synodě dělám. Možná jsem mohla dělat jiné věci na podporu míru“. Takto začala svůj projev Margaret Karramová. „Nejdříve jsem se připojila k tomu, co řekl papež, a k modlitbě všech. Připadalo mi krásné, že jsme se v tuto chvíli všichni sešli zde na synodě – zástupci z celého světa, ze všech kontinentů – a že jsme společně mohli Bohu obětovat chvíli hluboké modlitby s prosbou o mír“.
Právě v této době, kdy se naděje zdá vzdálená, se modlitba stává silou a motorem tolika iniciativ ve prospěch míru. V Izraeli a Palestině „existuje mnoho organizací, které se snaží stavět mosty, ale o tom nikdo nemluví“. Presidentka hnutí Focolare pokračuje: „Mluví se jen o nenávisti, rozdělení a terorismu a vytváří se obraz národů, který není pravdivý“.
Ale se nesmí zapomínat na mnoho lidí, kteří se o budování mostů snaží. „Patriarchát a všechny církve Svaté země okamžitě podnikly kroky ke sjednocení v modlitbě, a to nejen na místní úrovni, ale v tolika společenstvích,“ říká Margaret Karramová. „Dokonce i v Itálii se mnoho křesťanských společenství propojilo při modlitbě růžence prostřednictvím zoomu. Hnutí fokoláre se spojilo s Ukrajinou a Svatou zemí“.
Hnutí Fokolare také podpořilo iniciativu „Live in peace“, která začíná u dětí a mladých lidí a spolupracuje se stovkami organizací a škol ve Svaté zemi. Všichni jsou vyzýváni, aby se ve 12 hodin italského času připojili k modlitbě, zapojili se do konkrétních skutků solidarity s lidmi jiného náboženství a napsali vládnoucím osobám výzvu za mír. „Vypadá to jako kapky v moři, ale jsou to alespoň konkrétní věci, které začaly v duchu solidarity s tolika lidmi na světě. Já sama jsem dostala stovky dopisů z celého světa, každé společenství se modlí za mír. Někteří z mých židovských přátel v Izraeli měli starost o obyvatele Gazy,“ vysvětluje Karramová a zdůrazňuje naléhavost společného mezinárodního úsilí, které by pomohlo obnovit jednání mezi oběma stranami. „Musíme spojit síly, respektovat lidská práva všech národů a obnovit cestu smíření mezi všemi,“ uzavírá.
Touha po míru je společný pocit, patří všem národům. Proto Mgr Andrew Nkea Fuanya, arcibiskup z Bamendy (Kamerun), člen Řádné rady, během brífinku poznamenal: „Válka nikdy nemůže být řešením. Jsme sjednocené Boží děti, které věří v mír a pracují pro mír. Synodalita je součástí afrického společenství: vždy děláme věci jako rodina a konzultujeme se všemi v rodině.
Sestra Caroline Jarjisová z Iráku se zúčastní synodního procesu a 12. října při modlitbě přečetla evangelium v arabštině. „Všichni spojujeme své modlitby za mír, jsme jedna rodina,“ prohlásila během brífinku a ke zkušenosti ze synody upřesnila: „Nepřipravujeme jen oficiální dokument, prožíváme zkušenost jako první křesťané, kteří sdíleli všechno, utrpení i hmotné statky. Jsme zemí války, zemí, kde žije křesťanská menšina, v životě jsme toho tolik vytrpěli, ale naše církev je bohatá na naději, protože máme mučedníky, kteří nám dávají sílu jít dál. Dnes prožíváme další citlivé období, ale já se ze synody vrátím s větší silou, protože univerzální církev je se mnou“.
V této době velkých obav o všechny lidi, kteří jsou oběťmi války na Blízkém východě, se předsednictvo Italské biskupské konference připojilo ke kardinálu Pierbattistovi Pizzaballovi, jeruzalémskému patriarchovi latinského obřadu, který požádal místní společenství, aby se spojila „v chorální modlitbě a předala Bohu Otci naši touhu po míru, spravedlnosti a smíření“. Na úterý 17. října byl vyhlášen den půstu, modliteb a usebrání za mír a smíření.
Web Città Nuova, 13.října 2023
