Letošní jihočeská mariapoli se konala od 28. do 31. května 2026 ve Vyšším Brodu. Probíhala v prostorech cisterciánského kláštera, který nabízí nově zrekonstruované ubytování, sál i jídelnu. Součástí objektu je veliký dvůr, který nám byl k dispozici. Toto generacemi promodlené místo přispělo k rodinné atmosféře během celého setkání.
Letošním tématem byla BLÍZKOST. Mladé rodiny z týmu připravily brožury s programem i texty, které dostal každý při příjezdu. Používali jsme je při společném programu i při setkání ve skupinkách. První den bylo téma „Blízkost v rodině“, druhý „Blízkost ve farnosti“ a třetí „Blízkost v církvi a synodální blízkost“.
Každý den jsme začínali mší svatou. Po ní děti odešly na svůj samostatný dopolední program. Dospělí se po společném programu v sálu rozešli do menších skupinek. V sále i ve skupinkách jsme mohli slyšet hodně zkušeností s žitím blízkosti.
Pro děti a mládež byl připravený program tematicky podobný programu pro dospělé. První den se také děti zaměřily na blízkost v rodině. Protože jsme byli ve Vyšším Brodu, kde se nachází třetí nejvzácnější český poklad – Závišův kříž, děti si vytvořily podobný kříž, aby ho poté mohly předat své rodině. Další den jsme se v programu zaměřili na blízkost ve farnosti. Tentokrát děti společně vyráběly model kostela. Třetí den se děti věnovaly blízkosti v církvi, tím že si povídaly o tom, co by jim pomohlo, aby se v církvi cítily jako v rodině. Každý večer měly děti společnou modlitbu.
Jedno odpoledne jsme měli možnost prohlédnout si cisterciánský klášter a klášterní kostel na soukromé prohlídce s Jiřinou Balkovou, účastnicí mariapoli a zároveň místní průvodkyní. Prohlídka byla opravdovým zážitkem plným vypravěčského umění.
Program mariapoli také nabízel možnost pouti na blízké mariánské poutní místo, ke kapli Maria Rast. Někdo putoval pěšky krásnou procházkou kolem vodopádů, někdo křížovou cestou, a někdo se popovezl autem a došel ke kapli kamenitou cestou jen pár metrů. Ale i to bylo dost velké převýšení. Odměnou nám byl společný růženec v krásné kapli. Závěr pouti byl dramatický – v bouřce jsme běželi zpátky do kláštera.
Poslední večer byl tradičně věnovaný společnému programu plnému veršů, písní a vyprávění. Zakončení patřilo mládeži, která naše dospělácké skupiny zkoušela ze znalosti jejich současného slovníku.
V neděli po závěrečném zhodnocení a společném obědě jsme se rozjeli domů, posilněni duchovně i fyzicky.
Pár postřehů od účastníků:
Co si z mariapoli odnáším?
- Rodinnou atmosféru. Povzbuzení na cestě. Radost z mladé generace.
- Být si blízcí a každý den pro to něco udělat: modlitbou, telefonátem, nějakou pomocí tomu, kdo je mi nejblíže.
- Setkání se „živou“ teologií všedního dne (…). Žádná idea, ale praktický život.
- Velmi silné povzbuzení ve víře a v životě spirituality jednoty, v každodenním životě, po padesáti letech, co znám Dílo.
- Živé bratrství mezi námi vytvořilo atmosféru skutečné rodiny, kde se všichni navzájem milují – bez předsudků – a každého i s jeho chybami a slabostmi.
- Více jsem si uvědomil vlastní sebestřednost… díky za to!
- Odlesk ráje. Pocit domova a blízkosti.
Jaké myšlenky mě oslovily?
- Buďte solí země! Blízkost ve farnosti.
- To, že překážky jsou vlastně dobré. Snažit se žít podle vzoru Nejsvětější Trojice.
- Prohrábnout žhavé uhlíky pokryté prachem.
- Hledat společné prvky – co nás spojuje.
- Buďme rodinou!
Za tým mariapoli napsali Petr a Lenka Ouškovi
Více fotografií: zde
