Pan­na Ma­ria na svat­bě v Káni na­bá­dá ostat­ní – a tím také nás: „Udě­lej­te všech­no, co vám řek­ne!“

Je­žíš v evan­ge­li­ích říká spous­tu dů­le­ži­tých věcí, na­pří­klad to, že má-li tvůj bra­tr něco pro­ti tobě, jdi a smiř se s ním. Ně­kdy se ale do­sta­ne­me do si­tu­a­ce, kdy s ně­kým veš­ke­rá naše dob­rá vůle zkla­má­vá. Asi po pat­nác­ti le­tech mé prá­ce na rad­ni­ci do­šlo ke změ­ně ve­de­ní měs­ta, kdy těm­to no­vým li­dem sil­ně va­di­ly mé přá­tel­ské vzta­hy se za­stu­pi­te­li, kte­ří byli mo­men­tál­ně v opo­zi­ci. Mně kon­krét­ně za­ča­la být prá­ce sil­ně zne­pří­jem­ňo­vá­na, ale i cel­ko­vě se at­mo­sfé­ra na rad­ni­ci zhor­ši­la. Ně­ko­li­krát jsem tedy ne­chal svůj dar před ol­tá­řem, za­šel za sta­ros­tou, na­bí­dl jsem mu smí­ře­ní, má-li něco pro­ti mně. To ale ne­po­moh­lo, vý­sled­kem bylo pou­ze zhor­šo­vá­ní si­tu­a­ce. Chtěl jsem žít evan­ge­li­um a vím, že v tom­to je mé svě­do­mí čis­té. Na­ko­nec mi ne­zby­lo, než ji­nak za­jí­ma­vou a re­la­tiv­ně dob­ře pla­ce­nou prá­ci v mís­tě byd­liš­tě opus­tit a ra­dě­ji za­čít za pra­cí do­jíž­dět. Do­kon­ce jsem tím zřej­mě po­mohl ko­le­gům tím, že i dal­ší na­šli od­va­hu ode­jít – žili jsme do té doby v pře­svěd­če­ní, že na nás ni­kde ni­kdo ne­če­ká, že se mu­sí­me dr­žet za­měst­ná­ní, kte­ré máme. Bě­hem roku a půl od této udá­los­ti už ode­šlo ně­ko­lik dal­ších ko­le­gů, dlou­ho­le­tých zku­še­ných pra­cov­ní­ků. Všich­ni jsme si po­lep­ši­li, i když ne fi­nanč­ně, tak pra­cov­ním pro­stře­dím, vzta­hy na pra­co­viš­ti a po­dob­ně. Ma­ria nám uka­zu­je ces­tu.

M. H., Česká re­pub­li­ka