Kapucínský kněz Raniero Cantalamessa ve svém kázání na Velký Pátek 2020 v římské bazilice sv. Petra řekl že „jsou věci, o nichž Bůh rozhodl, že nám je poskytne jako společný plod jeho milosti a naší modlitby.“ Následující text Chiary Lubichové je výzvou, abychom spolupracovali s Bohem tak, že budeme prosit o milosti, a přitom se co nejlépe naladíme k tomu, abychom je mohli dostávat.
„Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem“ (Mt 5,23). (…) Ježíš nám tímto slovem jasně řekl, že neexistuje společenství s Bohem, opravdová bohoslužba ani věrohodná modlitba bez usmíření s bratřími. Doufejme tedy, že nám tato slova pronikla hluboko do našeho srdce. Právě proto, že v to doufáme, chci nyní promluvit o modlitbě, kterou Bůh na tomto základě zcela jistě přijímá.
Chtěla bych něco říci především o modlitbě prosebné, jíž si vyprošujeme pomoc a milost, protože mám dojem, že na ni možná ne každý klade dostatečný důraz. Proč? Třeba i z velmi vznešených důvodů: protože jsme prohloubili svou víru a stali jsme se prakticky zbožnějšími; pochopili jsme, že náboženství nespočívá jen v tom, že chodíme do kostela, abychom stále jen prosili, ale spočívá v lásce k Bohu, a tedy v tom, abychom dávali. Ve svém životě usilujeme o naplňování všech zásad, k nimž nás vede naše evangelní spiritualita, abychom udělali – jak my říkáme – svůj díl. To je jistě ten nejlepší způsob uvažování. Ale přesto je zapotřebí se zamyslet. Milovat Boha je pojem široký a zahrnuje v sobě zachovávání všech jeho přikázání.
Jedno z přikázání, které Ježíš důrazně opakuje, říká právě to, že máme prosit: „Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám!“ (Mt 7,7). Co tedy máme dělat? Prosit více a lépe, protože on si to přeje. Také tímto způsobem projevíme svou lásku k Ježíši. (…) Zajisté se modlíme, což znamená, že se neopíráme jen o své vlastní síly. Přesto však se můžeme zlepšit ve dvou směrech. Především nikoli tak, že budeme rozmnožovat své modlitby, ale v tom, že si lépe uvědomíme to, o co už vlastně prosíme. Pouvažujme trochu a uvidíme, o kolik milostí ve svých modlitbách prosíme. (…)
Dále je nutné se zlepšit v tom, že se budeme modlit tak, abychom dostali, jak říkají světci. Dostáváme tehdy, jestliže se modlíme s vědomím, že sami od sebe nemůžeme dělat nic, ale naopak s pokorou a s přesvědčením, že všechno můžeme dokázat v Bohu, to znamená s důvěrou v něho; jestliže se modlíme s vytrvalostí a prosíme vždy s láskyplnou naléhavostí tak, jak si to Ježíš přeje.
Je prostě třeba dát naší modlitbě ve svém životě to správné místo, stále důležitější, předkládat ji Bohu stále lépe, a to způsobem odpovídajícím úsilí, jaké vkládáme do žití našeho Ideálu. Tak bude všechno plodnější.
Modleme se, dokud žijeme tady v čase. Vždycky si vzpomenu na to, co nám doporučovala maminka jedné z prvních fokolarínek před svou smrtí: modlete se během svého života, protože na jeho konci už tu možnost mít nebudete.
Chiara Lubichová (telefonická konference, Rocca di Papa 16. února 1984)
Zdroj: www.focolare.org
Velikonoce 2022
Drazí, jménem Díla Mariina – Hnutí Fokolále Vám všem přejeme Velikonoce plné naděje, radosti a světla! Jaroslava Malíková a Jiří Kratochvíl
Modlitba za mír na celém světě
V pátek 25. března zasvětí papež František během kajícné liturgie Rusko a Ukrajinu Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Mezi modlitbami za mír, které v tomto období stoupají k nebi, zazněla i modlitba Margaret Karramové,...
Několik poznámek k Ukrajině
Pavel Fischer, senátor a předseda senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Ve chvíli, když píši tento text, má Ukrajina za sebou dvacet dnů neospravedlnitelné ruské agrese. Ruská armáda se zvláštní zvráceností útočí na obytné...