Co tato pandemie způsobila v životě společnosti a církve? Co vyvolala v Hnutí fokoláre? Jak prožívat novou nepředvídatelnou dobu, která je před námi? Interview rádia Inblu (Itálie) s Marií Voce ze dne 8. května 2020. 

O.: Od 18. května se znovu budou moci sloužit mše svaté, samozřejmě při vší opatrnosti. Jak byste to krátce komentovala?

Ma­ria Voce: Stá­le jsme sle­do­va­li pa­pe­žo­vy mše a bylo zde ti­síc pří­le­ži­tos­tí se spo­leč­ně mod­lit při stre­a­min­gu. Ne­mů­že­me však za­po­mí­nat, že křes­ťan­ství je ná­bo­žen­stvím vtě­le­ní, což vy­ža­du­je naši fy­zic­kou pří­tom­nost, pří­mo a co nej­ži­vě­ji se účast­nit na ta­jem­stvích sa­mot­né­ho křes­ťan­ství. Tak­že účast na eu­cha­ris­tii re­ál­ným způ­so­bem je něco, co nám ur­či­tě chy­bě­lo, a je to dar, jenž se nyní vra­cí. Jsme pro­to při­pra­ve­ni být vše­mož­ně po­zor­ní a opa­tr­ní, abychom o tuto pří­le­ži­tost ne­při­šli.

O.: Ano, určitě. V této době se stalo mnoho věcí, museli jsme si znovu položit otázku o způsobech chování, nakupování … Co podle vás příchod pandemie způsobuje v životě společnosti, a tedy i v životě církve?

Ma­ria Voce: Dává vy­stou­pit na po­vrch krás­ným vě­cem, kte­ré ale mo­hou být také špat­né. Prv­ní věc, kte­rou je mys­lím tře­ba zdů­raz­nit, je rov­nost mezi vše­mi; to zna­me­ná, že pan­de­mie nám uká­za­la, že před tím­to ma­lým mi­k­ro­bem, před vi­rem, kte­rý nás za­sá­hl, jsou všich­ni lidé stej­ní, pro­to­že za­sa­hu­je moc­né­ho stej­ně jako ubo­hé­ho, bo­ha­té­ho stej­ně jako ně­ko­ho, kdo nemá nic, dítě stej­ně jako do­spě­lé­ho, toho, kdo je ve vě­ze­ní, stej­ně jako člo­vě­ka na svo­bo­dě. V tom­to smys­lu jsme si oprav­du všich­ni rov­ni.Zá­ro­veň tato pan­de­mie od­ha­li­la také mno­ho ne­rov­nos­tí, kte­ré nejsou dány fak­tem, že jsme lid­ský­mi by­tost­mi, ale jsou způ­so­be­ny kul­tu­rou, před­sud­ky a ži­vot­ním sty­lem, tak­že exis­tu­je ně­kdo, kdo si může do­vo­lit léčbu, ale i ten, kdo si ji do­vo­lit ne­mů­že; exis­tu­jí lidé, kte­ří mají domy, kde se mo­hou zdr­žo­vat v izo­la­ci, ale i jiní, kte­ří jsou nu­ce­ni pře­bý­vat s více lid­mi ve vel­mi ma­lém pro­sto­ru; jsou zde ti, kte­ří při ztrá­tě prá­ce mo­hou čer­pat z úspor na ban­kov­ním účtu, ale i ta­ko­ví, kte­ří ne­ma­jí kde brát, a pro­to jim i je­jich ro­di­nám hro­zí při ztrá­tě za­měst­ná­ní hlad.Ne­rov­nos­ti se tedy bo­hu­žel pro­je­vi­ly ješ­tě více. A to nás má vést k za­myš­le­ní, pro­to­že lo­gic­ky vza­to jsou to ne­rov­nos­ti, kte­ré Bůh ne­chce a ne­chce je ani lid­ská při­ro­ze­nost, ale jsou chtě­ny zlou vůlí lidí, kte­ří ne­by­li schop­ni dob­ře spra­vo­vat dary, jež nám Bůh dal. Mu­sí­me tedy tyto ne­rov­nos­ti na­pra­vit, abychom, až pan­de­mie po­mi­ne, se ne­na­chá­ze­li ve sta­vu hor­ším než před­tím, ale abychom se na­o­pak cí­ti­li být po­kro­či­lej­ší ve sna­ze o rov­nost při vy­tvá­ře­ní pro­gra­mů, kte­ré by uzná­va­li stej­nou dů­stoj­nost všech.

O.: A jak je to na církevní úrovni?

Ma­ria Voce: Zdá se mi, že pro cír­kev­ní spo­le­čen­ství se uká­za­lo to, co je pod­stat­né, pro­to­že mno­ho věcí padlo. Vi­dě­li jsme, že pro cír­kev nejsou pod­stat­né kos­tel­ní zdi, ale ne­zbyt­ná je cír­kev jako spo­le­čen­ství; že není nut­né kaž­dý den dě­lat vi­zi­tu Je­ží­še pří­tom­né­ho ve svá­tos­ti, ale je ne­zbyt­né mi­lo­vat bra­t­ra, je ne­zbyt­né od­po­ví­dat s lás­kou tomu, kdo je ve­d­le nás, je ne­zbyt­né od­zr­ca­dlo­vat slo­va evan­ge­lia, kte­rá nám On za­ne­chal a ji­miž se mu­sí­me in­spi­ro­vat. Tak­že padlo mno­ho věcí i na cír­kev­ní úrov­ni.To­hle na nás však pů­so­bí jako něco dob­ré­ho, pro­to­že nás to táh­ne k ono­mu zno­vuzro­ze­ní, o kte­rém pa­pež Fran­ti­šek ne­u­stá­le ho­vo­ří, ke vzkří­še­ní a k no­vé­mu po­čát­ku, aby za­ča­la sku­teč­ná ži­vot­ně dů­le­ži­tá ob­no­va církve, a ni­ko­li pou­ze re­for­ma in­sti­tu­ci­o­nál­ní nebo for­mál­ní.

O.: Co ze všeho podstatného je to nejpodstatnější?

Ma­ria Voce: Zdá se mi, že nej­dů­le­ži­těj­ší je mít na pa­mě­ti, že jsme je­di­ná lid­ská ro­di­na. Vě­do­mí je­di­né lid­ské ro­di­ny nás musí všech­ny nu­tit, abychom se o sebe na­vzá­jem sta­ra­li, abychom pe­čo­va­li také o stvo­ře­ní, kte­ré je je­di­ným do­mo­vem pro ži­vot této je­di­né lid­ské ro­di­ny; abychom se sta­ra­li zod­po­věd­ně a po­zor­ně prá­vě pro­to, že křes­ťan­ství nás nutí dí­vat se na všech­no také zod­po­věd­ně. Všich­ni jsme čle­ny jed­né ro­di­ny, ale všich­ni jsme za tuto ro­di­nu od­po­věd­ní, a pro­to kaž­dý člo­věk z této ro­di­ny je dů­le­ži­tý; má svá prá­va, ale také má své po­vin­nos­ti. Je to tato ko­lek­tiv­ní od­po­věd­nost.Mys­lím si, že nás to musí vést k před­klá­dá­ní ná­vrhů, k tvor­bě pro­gra­mů, k tomu, abychom vi­dě­li, co lze udě­lat, abychom sku­teč­ně do­sáh­li za­po­je­ní všech. Jak v eko­no­mi­ce, tak v po­li­ti­ce máme před­klá­dat ná­vrhy, kte­ré do­o­prav­dy usi­lu­jí o spo­leč­né dob­ro, ni­ko­li o dob­ro jed­no­ho nebo dru­hé­ho, nejsou v zájmu jed­né nebo dru­hé stra­ny, ale jde jim o dob­ro všech. Před­klá­dat ná­vrhy, jež smě­řu­jí ke spo­le­čen­ství ma­jet­ku na uni­ver­zál­něj­ší úrov­ni.Cír­kev – a ostat­ně i my jako Hnu­tí fo­ko­lá­re – je uni­ver­zál­ní a nemá hra­ni­ce. Cír­kev v jis­tém smys­lu kon­ku­ru­je viru stej­nou zbra­ní; vi­rus se ne­bo­jí hra­nic, ale ani cír­kev se ne­bo­jí hra­nic, cír­kev je uni­ver­zál­ní, pro­to­že je to Boží ro­di­na na celé zemi.Na tuto ro­di­nu Boží se mu­sí­me dí­vat, abychom vi­dě­li, jak to dě­lat; to zna­me­ná, jak vy­tvá­řet struk­tu­ry, kte­ré upřed­nost­ňu­jí in­te­grál­ní roz­voj všech, ta­ko­vé, kte­ré re­spek­tu­jí his­to­rii kaž­dé­ho člo­vě­ka, kul­tu­ru kaž­dé­ho člo­vě­ka, způ­sob ži­vo­ta kaž­dé­ho ná­ro­da, aniž bychom ně­ko­ho chtě­li při­mět k roz­vo­ji pod­le na­šich mo­de­lů a pod­le na­šich pro­gra­mů. Zá­ro­veň máme dá­vat k dis­po­zi­ci všech­ny ta­len­ty, kte­rý­mi Bůh ob­da­řil všech­ny lidi, kaž­dou kul­tu­ru a kaž­dé­ho člo­vě­ka; máme je dá­vat k dis­po­zi­ci je­den dru­hé­mu, abychom spo­leč­ně do­ká­za­li vy­tvá­řet svět jako spo­leč­ný dům, kte­rý je ješ­tě krás­něj­ší a je stá­le dů­stoj­něj­ším obyd­lím pro Boží děti.

whatsapp image 2020 05 11 at 19.22.34 600x450

O.: Co tato doba vyvolala u vás v Hnutí fokoláre? Jaké jsou vaše úvahy?

Ma­ria Voce: Vy­vo­la­la u nás to, co ve všech ostat­ních, v tom smys­lu, že jsme se z jed­no­ho dne na dru­hý také ocit­li v si­tu­a­ci, kdy jsme již ne­moh­li svo­bod­ně nic dě­lat ani jako jed­not­liv­ci, ani jako Hnu­tí. Tak­že jsme mu­se­li změ­nit všech­ny pro­gra­my. Pro nás je to dů­le­ži­tý rok, pro­to­že na něj při­pa­dá sté vý­ro­čí na­ro­ze­ní Chi­a­ry Lu­bi­cho­vé. Na září plá­nu­je­me ge­ne­rál­ní shro­máž­dě­ní Hnu­tí. Na pro­gra­mu bylo ně­ko­lik pří­prav­ných se­tká­ní pro toto shro­máž­dě­ní. A to všech­no padlo z jed­no­ho oka­mži­ku na dru­hý, ze dne na den, tak­že jsme kon­sta­to­va­li na­pros­tou ne­schop­nost před­ví­dat, plá­no­vat uva­žo­vat o tom, co by se dalo dě­lat. To nám lo­gic­ky ob­rá­ti­lo vše na­ru­by.Zá­ro­veň jsme se od Chi­a­ry Lu­bi­cho­vé na­u­či­li žít pří­tom­ný oka­mžik, tedy přát si a ko­nat jen to, co od nás Bůh žádá, abychom ne­chtě­li nic víc než jeho vůli a abychom ji hle­da­li spo­leč­ně – tím, že si na­vzá­jem na­slou­chá­me a sna­ží­me se po­ro­zu­mět po­tře­bám kaž­dé­ho – abychom na­slou­cha­li spo­leč­ně tomu, co nám Bůh chce tou­to věcí říci. Pře­de­vším pro­to jsme změ­ni­li všech­ny pro­gra­my, ale vždy s ohle­dem jak na zá­jmy těch, kte­ří se měli těch­to pro­gra­mů účast­nit, tak i na zá­jmy těch, kte­ří kvů­li změ­ně mož­ná utr­pě­li eko­no­mic­ké ztrá­ty, utr­pě­li otře­sy, a tak po­dob­ně.Udě­la­li jsme to, udě­la­li jsme to s ra­dos­tí, aniž bychom se tím ne­cha­li ně­jak roz­ru­šit. A vi­dí­me, že to bylo v Bo­žím plá­nu, pro­to­že nás to ved­lo k vět­ší pod­stat­nos­ti v ži­vo­tě a k tomu, abychom pře­hod­no­ti­li i svůj ži­vot­ní styl; ved­lo nás to k vět­ší stříd­mos­ti při roz­ho­do­vá­ní, zda něco kou­pit ane­bo ne­kou­pit to hned a od­lo­žit plá­no­va­né vý­da­je; od­lo­žit nebo úpl­ně zru­šit, abychom dali k dis­po­zi­ci to, o čem jsme si mys­le­li, že to po­tře­bu­je­me oka­mži­tě.

Při­mě­lo nás to, abychom vi­dě­li, v jaké si­tu­a­ci žijí všech­ny naše ro­di­ny. Mno­zí z na­šich lidí, stej­ně jako ostat­ní, při­šli o prá­ci a ne­vě­dí, co si po­čít; to vy­vo­la­lo úpl­něj­ší, ote­vře­něj­ší a transpa­rent­něj­ší spo­le­čen­ství ma­jet­ku mezi vše­mi. Více jsme si sdě­lo­va­li své po­tře­by, ale také to, co nám po­sla­la Pro­zře­tel­nost. A sku­teč­ně je tře­ba říci, že Pro­zře­tel­nost nám zno­vu uká­za­la, jak prav­di­vé a re­ál­né je, že Otec po­sí­lá svým dě­tem to ne­zbyt­né, po­kud jeho děti chtě­jí žít pro něj a žijí ve vzá­jem­né lás­ce.V jis­tém smys­lu to byla pro nás pru­ži­na, kte­rá námi hýbe, a lás­ka, jež je lás­kou Bo­hem vlo­že­nou do na­šich srd­cí, ni­ko­li jako fo­ko­larí­nů, ale jako lidí, jako lid­ských by­tos­tí. Pro nás jako fo­ko­larí­ny se za­bar­vu­je ješ­tě více, pro­to­že se stá­vá lás­kou smě­řu­jí­cí k jed­no­tě, to zna­me­ná lás­kou, kte­rá je schop­na dá­vat ži­vot za sebe na­vzá­jem a ris­ko­vat co­ko­li. To bylo sku­teč­ně ně­čím, co po­há­ně­lo Hnu­tí po ce­lém svě­tě.Hnu­tí je stej­ně jako cír­kev uni­ver­zál­ní, tak­že jsme tr­pě­li tím, čím tr­pě­li naši lidé v Číně, naši v Ame­ri­ce, naši na Blíz­kém vý­cho­dě, všu­de, prá­vě tak jako v Itá­lii. Pro­ží­va­li jsme to všich­ni spo­leč­ně, tak­že ti z nás, kte­ří měli více, dá­va­li těm, kte­ří měli méně. Po­moc při­šla z Číny, Ko­re­je, Ja­pon­ska, Blíz­ké­ho vý­cho­du i ze Sý­rie. Mož­ná to byla po­moc pro po­vzbu­ze­ní, pozdrav­ná po­sel­ství, ale vše ho­vo­ři­lo o tom, že tato vel­ká ro­di­na, jež žije Ide­ál, kte­rý nám za­ne­cha­la naše za­kla­da­tel­ka Chi­a­ra Lu­bi­cho­vá, chce být sjed­no­ce­na a díky své jed­no­tě být k dis­po­zi­ci ostat­ním, aby po­má­ha­la svě­tu stá­vat se sjed­no­ce­ným.

Alessandra Giacomucci pro pořad Církev, 8. května 2020 

Velikonoce 2022

Velikonoce 2022

Drazí, jménem Díla Mariina – Hnutí Fokolále Vám všem přejeme Velikonoce plné naděje, radosti a světla! Jaroslava Malíková a Jiří Kratochvíl

Mod­lit­ba za mír na ce­lém svě­tě

Mod­lit­ba za mír na ce­lém svě­tě

V pá­tek 25. břez­na za­svě­tí pa­pež Fran­ti­šek bě­hem ka­jíc­né li­tur­gie Rus­ko a Ukra­ji­nu Ne­po­sk­vr­ně­né­mu Srd­ci Pan­ny Ma­rie. Mezi mod­lit­ba­mi za mír, kte­ré v tom­to ob­do­bí stou­pa­jí k nebi, za­zně­la i mod­lit­ba Mar­ga­ret Karra­mo­vé,...

Ně­ko­lik po­zná­mek k Ukra­ji­ně

Ně­ko­lik po­zná­mek k Ukra­ji­ně

Pavel Fischer, senátor a předseda senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Ve chví­li, když píši ten­to text, má Ukra­ji­na za se­bou dva­cet dnů ne­o­spra­ve­dl­ni­tel­né rus­ké agre­se. Rus­ká ar­má­da se zvlášt­ní zvrá­ce­nos­tí úto­čí na obyt­né...

Pin It on Pinterest

Share This