Pod tím­to ná­zvem se ne­sou celé pro­sin­co­vé zprá­vy z Hnu­tí fo­ko­lá­re, kte­ré při­po­mí­na­jí 100. vý­ro­čí na­ro­ze­ní jeho za­kla­da­tel­ky, Chi­a­ry Lu­bi­cho­vé.

http://collegamentoch.focolare.org/en/project/slovencina-38/

V prv­ním pří­spěv­ku se pře­ne­se­me do Chi­a­ři­na ro­diš­tě – Tri­den­tu, kde se do­zví­me, jak Chi­a­ra na­stou­pi­la na ces­tu dob­ro­druž­ství ži­té­ho evan­ge­lia spo­lu s ro­dí­cí se ko­mu­ni­tou. Po­zná­me také, že její cha­risma zde s pl­nou si­lou pů­so­bí dodnes.

V dal­ší čás­ti nám ře­di­tel měst­ské­ho mu­zea před­sta­ví vý­sta­vu, kte­rou Tri­dent uspo­řá­dal své slav­né ro­dač­ce, a vy­svět­lí, proč si ji měs­to při­po­mí­ná a za co si jí cení.

K tomu se váže pa­sáž, ve kte­ré sama Chi­a­ra vy­prá­ví, jak po­cho­pi­la a od­po­vě­dě­la na Boží vo­lá­ní. Hnu­tí, kte­ré se poz­dě­ji zro­di­lo, má i vý­raz­ný eku­me­nic­ký cha­rak­ter a tak vy­slech­ne­me pozdrav z Ottma­rin­gu, kde se se­šlo 300 účast­ní­ků z 55 hnu­tí na­příč křes­ťan­ský­mi církve­mi, kte­ří se hlá­sí k ini­ci­a­ti­vě Spo­leč­ně pro Ev­ro­pu. Tu in­spi­ro­va­la Chi­a­ra Lu­bi­cho­vá v de­va­de­sá­tých le­tech, aby vy­šla na­je­vo i křes­ťan­ská duše Ev­ro­py.

Pak na­vští­ví­me ze­mětře­se­ním po­sti­že­nou Al­bá­nii, po­dí­vá­me se na běž­ný ži­vot fo­ko­lá­re ve Soc­khol­mu a nově za­lo­že­né fo­ko­lá­re na os­t­ro­vech Fi­dži. V pou­ta­vém do­ku­men­tu na­hléd­ne­me do muž­ské­ho fo­ko­lá­re ži­jí­cí­ho na pe­ri­fe­rii, upro­střed chu­din­ské čtvr­ti v bra­zil­ské Flo­ri­a­no­po­lis. Pro­ve­de nás jím otec Vil­son Groh, kněz za­mi­lo­va­ný do Je­ží­še Opuš­tě­né­ho, kte­ré­ho v poz­děj­ším vstu­pu ozna­čí Je­s­ús Mo­rán, spo­lu­pre­si­dent Hnu­tí, za mysti­ka kon­tem­plu­jí­cí­ho opuš­tě­né­ho Boha v li­dech na okra­ji.

Na zá­věr se s námi po­dě­lí pre­zi­dent­ka Hnu­tí fo­ko­lá­re Ma­ria Voce – Emaus o do­jmy z ver­ni­sá­že vý­sta­vy v Tri­den­tu a o své po­ci­ty při pře­bí­rá­ní me­dai­le, kte­rou jí po­ctil kraj Tri­dent­sko. Nás upou­tá i sku­teč­nost, že me­dai­le nese sva­to­vác­lav­skou pla­mén­ko­vou or­li­ci. Tu ob­dr­že­lo měs­to Tri­dent od Jana Lu­cem­bur­ské­ho v roce 1339 na žá­dost míst­ní­ho bis­ku­pa, Mi­ku­lá­še Eber­har­da z Brna. Zdej­ší bis­kup­ství do té doby žád­ný znak ne­mě­lo a sva­to­vác­lav­ská or­li­ce byla po vy­mře­ní Pře­mys­lov­ců vol­ná.

Pin It on Pinterest

Share This