Michele Zanzucchi / Citta‘ Nuova

Oprav­du ne­vě­řím, že tato ná­ka­za je bi­čem, kte­rý na nás se­sla­lo nebe kvů­li na­še­mu ob­rá­ce­ní. Ne­vě­řím, že by se ho moh­la do­vo­lá­vat Pan­na Ma­ria, aby nás vrá­ti­la na správ­nou ces­tu. Pa­ra­dox­ně to po­tvr­zu­jí jevy, kte­ré po­zo­ru­je­me: nou­ze vede k růstu lid­skosti a při­ná­ší řadu drob­ných po­žeh­ná­ní.

Zdá se, že se kvů­li ne­pa­tr­né­mu viru vše za­sta­vi­lo. Glo­ba­li­za­ce snad po­pr­vé vy­ka­zu­je zá­važ­né pří­zna­ky svých ano­má­lií. Ne­če­ka­ný vi­rus z Wu-cha­nu na­ru­šu­je za­běh­nu­té zvyk­los­ti nás všech, zejmé­na však v bo­ha­tém svě­tě. Mění se téměř všech­no, co ji­nak pro­bí­há rok, co rok na­pros­to bez­pro­blé­mo­vě. Vy­lid­ňu­jí se ná­měs­tí, le­ta­dla zů­stá­va­jí na zemi, vzni­ka­jí nové ba­ri­é­ry, váž­ným ome­ze­ním pod­lé­ha­jí vzta­hy lidí na pra­co­viš­ti, ve ško­lách či ve spor­tov­ních klu­bech. Ob­chod­ní vý­mě­ně jsou při­stři­že­na kří­d­la, na­růs­tá strach jed­not­liv­ců i celé spo­leč­nos­ti, šíří se ná­kup­ní pa­ni­ka, mno­hé fir­my ome­zu­jí vý­ro­bu a také na­růs­tá ri­zi­ko ne­kon­t­ro­lo­va­né­ho po­hy­bu vel­kých mas lidí. A tak dále, sta­čí otevřít ja­ký­ko­liv in­for­mač­ní web se sou­pi­sem škod na­pácha­ných vi­rem.

Zá­ro­veň se pro­je­vu­je do­sud ne­do­ce­ně­ný spo­le­čen­ský roz­měr epi­de­mie a je­jích ná­sled­ků. Ve­d­le zná­mých ne­ga­tiv a dra­mat při­ná­ší vi­ro­vá epi­de­mie také po­si­lo­vá­ní vzta­hů mezi lid­mi. Řekl bych, že spo­leč­nost jako ce­lek zno­vu za­čí­ná pře­mýš­let o hlub­ší kva­li­tě ži­vo­ta, o bu­douc­nos­ti a o spo­leč­ném dob­ru. Pro­je­vu­je se to v řadě zdán­li­vě ma­lých, avšak na­děj­ných zlep­še­ní:

  1. Si­tu­a­ce nás vede k vět­ší po­zor­nos­ti vůči na­šim nej­bliž­ším, na­vra­cí­me pra­vou hod­no­tu ro­di­ně a do­mo­vu jako mís­tu bez­pe­čí a dob­rých vzta­hů.
  2. Je to šan­ce k vět­ší po­ko­ře, abychom se pře­sta­li po­va­žo­vat za nad­řa­ze­né ve vzta­hu vůči pří­rod­ním si­lám.
  3. Jsme do­nu­ce­ni k stříz­li­věj­ší­mu ži­vot­ní­mu sty­lu, méně za­mě­ře­né­mu na ne­pře­tr­ži­tou zá­ba­vu.
  4. Zkra­cu­je se čas, kte­rý trá­ví­me na­ku­po­vá­ním věcí čas­to vel­mi ne­pod­stat­ných.
  5. Zno­vu ob­je­vu­je­me kni­hy, kte­ré se řadí mezi prv­ní obě­ti má­nie chyt­rých te­le­fo­nů.
  6. Máme šan­ci více se mod­lit a dát vět­ší váhu mod­lit­bě srd­ce, tím spí­še že ne­má­me mož­nost to­lik se­tr­vá­vat na mod­lit­bách v kos­te­le.
  7. Nutí nás to uva­žo­vat nad svě­tem více sjed­no­ce­ným a pro­po­je­ným, více vzá­jem­ně blíz­kým.
  8. Ne­mů­že­me se na­dá­le po­va­žo­vat za „čist­ší a ci­vi­li­zo­va­něj­ší“, tedy za „nad­řa­ze­né“ vůči mno­ha ji­ným ná­ro­dům.
  9. Je nej­vyš­ší čas, abychom se zba­vi­li na­myš­le­nos­ti vůči chud­ším ze­mím, jako by jen ony byly zdro­jem in­fek­cí a pro­stře­dím před­ur­če­ným k je­jich ší­ře­ní.
  10. Vi­di­tel­ně se zmen­ši­lo zne­čiš­ťo­vá­ní ži­vot­ní­ho pro­stře­dí, a to do­kon­ce i v Číně.
  11. Zno­vu si mů­že­me při­po­me­nout, že zisk není je­di­ným smys­lem ži­vo­ta.
  12. Ome­zu­je­me for­mál­ní ob­jí­má­ní a lí­bá­ní na pozdrav a mů­že­me se na­mís­to toho sou­stře­dit na vy­já­d­ře­ní ry­zí­ho vzta­hu po­hle­dem, úsmě­vem a ges­ty.
  13. Mů­že­me se více sou­stře­dit na pří­tom­ný oka­mžik a ne­dě­lat pří­liš vel­ké plá­ny do bu­douc­nos­ti.
  14. Roz­ví­jí se lé­kař­ský vý­zkum, kte­rý spo­ju­je od­bor­ní­ky z růz­ných zemí do chvá­ly­hod­né­ho spo­leč­né­ho úsi­lí.
  15. Všu­de po­zo­ru­je­me mi­mo­řád­nou obě­ta­vost vel­ké­ho množ­ství lé­ka­řů a zdra­vot­ní­ků.
  16. Her­ci, po­li­ti­ci, no­vi­ná­ři a spor­tov­ci spon­tán­ně vní­ma­jí, že je po­třeb­né mír­nit se ve vý­ra­zi­vu.
  17. Spor­tov­ní udá­los­ti pře­stá­va­jí být na­bubře­lou show, což vů­bec není špat­né, spí­še na­o­pak.
  18. Jsme méně otra­vo­vá­ni agre­siv­ní re­kla­mou.
  19. Ve ve­řej­né dis­ku­si se čas­tě­ji ob­je­vu­jí váž­ná té­ma­ta a zmen­šu­je se pro­stor pro omí­lá­ní hloupostí.
  20. Ubý­vá kle­pů ve pro­spěch se­ri­óz­ních, prav­di­vých vý­po­vě­dí.
  21. Jako od­po­věď na ak­tu­ál­ní si­tu­a­ci ve spo­leč­nos­ti se zno­vu ob­je­vu­je zdra­vý hu­mor oko­ře­ně­ný se­be­i­ro­nií.
  22. Vlá­dy a in­sti­tu­ce ko­neč­ně spo­lu­pra­cu­jí v boji pro­ti fake news.
  23. Více se za­jí­má­me o star­ší lidi, abychom je uchrá­ni­li před ná­ka­zou.
  24. Je zře­tel­ně­ji vi­dět, jak nor­mál­ní chod ži­vo­ta zá­vi­sí na to­li­ka dů­le­ži­tých a běž­ně ne­pří­liš zna­tel­ných spo­le­čen­ských vaz­bách.
  25. Ote­ví­ra­jí se lid­ská srd­ce a spo­lu s nimi se v zájmu po­mo­ci ote­ví­ra­jí kon­ta mno­ha eko­no­mic­kých a fi­nanč­ních in­sti­tu­cí ve svě­tě.
  26. Sna­ží­me se být lid­štěj­ší, vzdor všem na­šim sla­bos­tem a ome­ze­ním.

Kaž­dý by mohl do uve­de­né­ho se­zna­mu při­dat své po­stře­hy. Není však po­chyb o tom, že Co­vid-19 je po­hro­mou, že je to sku­teč­ná rána. Ale jak při­po­mněl sva­tý Au­gustin, po­kud utr­ží­te úder do tvá­ře, ur­či­tě to není pro­to, že by to chtěl Bůh, pro­to­že Bůh ne­chce zlo a trá­pe­ní. Po­kud ale po­cí­tí­te bo­lest, Boží zá­měr v tom ur­či­tě je. Na bo­les­tech a utr­pe­ní mů­že­te růst ve své lid­skosti. Bo­lest nás může při­mět, abychom se vrá­ti­li k zá­klad­ní­mu smys­lu na­še­ho ži­vo­ta.

Po úto­ku na newy­or­ská Dvoj­ča­ta jsme se ze­pta­li Chi­a­ry Lu­bi­cho­vé, co si o tom mys­lí. Pře­kva­pi­lo nás, když řek­la, že díky této dra­ma­tic­ké udá­los­ti lépe po­cho­pí­me, že jsme všich­ni brat­ři. Mož­ná, že tato její in­tu­i­ce pla­tí i pro Co­vid-19.

Vel­ký pá­tek – Kříž

Vel­ký pá­tek – Kříž

Ten­to den si při­po­mí­ná­me utr­pe­ní a ukři­žo­vá­ní Je­ží­še Kris­ta. Sna­ží­me se zti­šit, po­ro­zu­mět a svým způ­so­bem pro­jít ces­tu spo­lu s Ním na Kal­vá­rii. Snad není nic těž­ší­ho k po­cho­pe­ní než kříž. K ži­vo­tu pat­ří ra­dost i bo­lest....

Spo­lu­prá­ce s Bo­hem

Spo­lu­prá­ce s Bo­hem

V koronavirové době mnohdy nemůžeme navštívit příbuzné, přátele, známé, kteří by nás potřebovali. Komunikační prostředky se zdají být jedinou možností, jak zprostředkovat svou konkrétní lásku. Následující zamyšlení nám ukazuje další cestu. „Je ve­li­ce moud­ré trá­vit...

Dob­ře se za­ko­ře­nit v pří­tom­nos­ti

Dob­ře se za­ko­ře­nit v pří­tom­nos­ti

„Osla­vo­vat, abychom se se­tka­li“ je mot­to, kte­ré jsme si jako Hnu­tí fo­ko­lá­re zvo­li­li, abychom si v roce 2020 po ce­lém svě­tě při­po­mí­na­li sto let od na­ro­ze­ní naší za­kla­da­tel­ky Chi­a­ry Lu­bi­cho­vé. Ješ­tě před ně­ko­li­ka týd­ny se nám toto...

Pin It on Pinterest

Share This