Foto: Chiara Lubichová a Maria Voce ©CSC-Audiovisivi
Včera, 20. června 2025, zemřela doma první prezidentka Hnutí fokoláre po zakladatelce Chiaře Lubichové Maria Voce. Margaret Karramová a Jesús Morán se podělili o několik vzpomínek. Pohřeb se bude konat 23. června v 15:00 v Mezinárodním centru Hnutí fokoláre v Rocca di Papa (Řím).
Maria Voce, první prezidentka Hnutí fokoláre (Dílo Mariino) po zakladatelce Chiaře Lubichové zemřela včera ve věku 87 let doma, v Rocca di Papa (Itálie), obklopena láskou a modlitbami mnoha lidí.
Oznámila to včera večer Margaret Karramová, současná prezidentka, všem, kteří ve světě patří k Hnutí fokoláre.
Ve svém poselství Margaret dále vyjádřila nesmírné utrpení, které odchod Marie Voce přinesl. Vyjádřila také bratrské a dceřiné pouto, které je obé spojovalo. „Jako první prezidentka Hnutí fokoláre po naší zakladatelce dokázala s inteligencí, prozíravostí a nezbytným odhodláním pokročit v obtížném přechodu našeho hnutí od jeho založení k pozakladatelské fázi. Dokázala spojit svou inspirující věrnost charismatu jednoty s odvahou vypořádat se s mnoha výzvami našeho celosvětového sdružení, které působí na mnoha úrovních lidského, sociálního a institucionálního života.
Maria Voce dostala od Chiary Lubichové jméno „Emmaus“ jako celoživotní program a to se také stalo programem její vedení Díla: putovat společně, synodálně – a bez ohledu na otázky a nejistoty, které se na této cestě mohou objevit, v důvěře v Boží přítomnost uprostřed jeho lidu.
Když jsem ji v roce 2021 vystřídala ve funkci prezidentky Hnutí fokoláre, vždy mě doprovázela s diskrétní, ale vždy přítomnou blízkostí a svými radami plnými velké moudrosti. Kromě duchovní, teologické a právní průpravy byla také obdařena hlubokou a přívětivou lidskostí a poutavým humorem, který byl vždy uctivý. Její lidská a rozumná úroveň byla uznávána nejrůznějšími náboženskými a občanskými autoritami: od papeže Benedikta XVI. a papeže Františka; od představitelů různých církví až po představitele jiných náboženství a kultur.
Několik hodin před jejím odchodem do druhého života jsme ji s Jesúsem Moránem mohli naposledy navštívit. Byla klidná. Utěšuje mě myšlenka, že v nebi na ni čeká Panna Maria, s níž ji pojil velmi hluboký a řekla bych existenciální vztah.“
Jesús Morán, který žil po boku Marie Voce během prvních šesti let svého působení ve funkci spoluprezidenta Hnutí fokoláre, uznává, že jejím zvolením začala pro Hnutí fokoláre nová etapa. Píše: „Emmaus se zapíše do dějin Hnutí nejen jako první prezidentka v období po Chiaře Lubichové, ale také jako ta, která učinila první inovátorsko-organizační krok Hnutí v éře po jeho založení, v dokonalé tvůrčí věrnosti charismatu. Ve svém prvním mandátu, zatímco Chiařina nepřítomnost byla pociťována a mohla způsobit sklíčenost, Emmaus cestovala po světě, aby posílila členy a přívržence komunit fokoláre v jejich úsilí o bratrštější a jednotnější svět – v souladu s charismatem zakladatelky. Ve svém druhém mandátu začala připravovat Hnutí na nevyhnutelnou „krizovou“ fázi, která se objevuje na obzoru a kterou papež František označil za velkou příležitost. A argentinský papež si jí velmi vážil. Upozorňoval ji na to při každé příležitosti. To svědčí o dalším z jejích charakteristických rysů: o jejím církevním duchu.
Na Emmaus jsem vždy obdivoval její prostotu, vnitřní svobodu, odhodlání a schopnost rozlišování, v čemž jí velmi pomohlo právní vzdělání, které získala.
Děkuji ti, Emmaus, že jsi řekla zásadní „ano“ v nejtěžší době naší stále ještě krátké historie. Maria tě vezme do náruče, představí tě svému Synu a společně tě ponesou do náruče Otce, který byl trvalým zdrojem tvé inspirace.“
Stefania Tanesiniová
©CMendes-CSCAudiovisivi
Životopisné údaje
Maria Voce se narodila v Ajello Calabro (Cosenza – Itálie) 16. července 1937 jako první ze sedmi dětí. Její otec byl lékař a matka žena v domácnosti. V posledním ročníku univerzitního studia práv v Římě (1959) se na univerzitě setkala se skupinou mladých fokolarínů a začala následovat jejich spiritualitu. Po ukončení studií vykonávala právnickou praxi v Cosenze a stala se první ženou právničkou u městského soudu. Později studovala teologii a kanonické právo.
V roce 1963 byla Bohem povolána, aby následovala cestu Chiary Lubichové, na kterou okamžitě odpověděla. V Hnutí je Maria Voce známá jako „Emmaus“, což je jméno, které odkazuje na známou epizodu dvou učedníků, kteří kráčeli s Ježíšem po jeho vzkříšení. Sama popisuje, jak jí to Chiara navrhla: „Chiara potvrdila mou intuici, kterou jsem v sobě silně cítila: že můj život mám strávit tak, aby ti, kteří budou mít příležitost se se mnou setkat, zakusili Ježíše uprostřed.“ Od té chvíle bylo jejím závazkem stavět mosty jednoty až do té míry, aby si zasloužila Boží přítomnost mezi lidmi.
V letech 1964 až 1972 působila v komunitách fokoláre na Sicílii (Itálie), v Syrakusách a Katánii a v letech 1972 až 1978 byla součástí osobního sekretariátu Chiary Lubichové.
V roce 1977 Chiara Lubichová vykonala důležitou návštěvu Istanbulu (Turecko), kde po léta pěstovala zvláštní vztahy s Ekumenickým patriarchátem v Konstantinopoli. Během těchto let byla Maria Voce ve fokoláre v tomto městě a vzpomíná: „Byla to silná zkušenost, jak pro vzácné kontakty s různými církvemi, s islámem, tak také proto, že jsme cítili, že pouze Ježíš mezi námi nás posílil, když jsme čelili mnoha problémům této země.“
V Istanbulu navázala ekumenické vztahy s tehdejším konstantinopolským patriarchou Demetriem I. a četnými metropolity, včetně současného patriarchy Bartoloměje I., stejně jako s představiteli různých církví.
V roce 1988 Chiara požádala Emmaus, aby se vrátila do Itálie a pracovala v Mezinárodním centru v Rocca di Papa a ve škole Abbà, Interdisciplinárním studijním centru Hnutí fokoláre, jehož členkou se stala v roce 1995 jako odbornice na právo. Od roku 2000 je také spoluzodpovědná za Mezinárodní komisi „Společenství a právo“, což je síť odborníků a vědců působících v oblasti spravedlnosti. V letech 2002 až 2007 spolupracovala přímo s Chiarou na aktualizaci Základních stanov hnutí.
Dne 7. července 2008, několik měsíců po smrti Chiary Lubichové, byla zvolena prezidentkou Hnutí fokoláre a 12. září 2014 byla její volba potvrzena i na druhé funkční období. Stylem jejího prezidentství vždy bylo „upřednostňovat vztahy“ a pracovat pro cíl, pro který se Hnutí zrodilo: usilovat o jednotu na všech úrovních, ve všech oblastech, a to sledováním cesty dialogu. Opakovaně zdůrazňovala, jak důležitý je dialog. „Pokud existuje extremismus násilí,“ řekla v roce 2015 v Organizaci spojených národů v New Yorku, „my na něj reagujeme stejně radikálním způsobem, ale jinak strukturovaným, to znamená extremismismem dialogu.“
Uskutečnila četné návštěvy na všech kontinentech, aby se setkala s komunitami Hnutí roztroušenými po celém světě a udržovala kontakty s občanskými a církevními, kulturními a politickými, ekumenickými a mezináboženskými vedoucími činiteli. Byly to důležité kroky k posílení přátelských svazků a spolupráce, které Hnutí fokoláre vytvořilo, a k povzbuzení rozvoje na cestě bratrství mezi národy.
Během svého prezidentství uskutečnila Maria Voce setkání a audience, jak s papežem Benediktem XVI., tak s papežem Františkem, při nichž se na obou stranách objevily projevy úcty a bratrské náklonnosti. Dne 23. dubna 2010 ji papež Benedikt XVI. přijal na soukromé audienci. Papež mluvil o spiritualitě Hnutí fokoláre a hovořil o „charismatu, které staví mosty a vytváří jednotu“; vyzval Hnutí fokoláre, aby pokračovalo ve své činnosti se stále hlubší láskou a v úsilí o svatost. V říjnu 2008 se zúčastnila biskupské synody na téma „Boží slovo v životě a poslání církve“ a hovořila na ní. Dne 24. listopadu 2009 ji papež Benedikt jmenoval poradkyní Papežské rady pro laiky a 7. prosince 2011 poradkyní Papežské rady pro podporu nové evangelizace.
Dne 13. září 2013 ji papež František přijal na audienci spolu s tehdejším spoluprezidentem Giancarlem Falettim. Emmaus na tento okamžik vzpomíná: „Okamžitě nás přijal s velkým přivítáním. Díky němu jsem se cítila jako doma. Cítila jsem velkou radost, jako bych stála před otcem, ale on byl především bratrem. Cítila jsem se jako jeho sestra a tento pocit mi vždy zůstal.“
A při jiné příležitosti řekla: „Papež František nás vždy povzbuzoval, abychom šli kupředu, abychom přijímali znamení doby, abychom učinili charisma relevantní pro dnešek, přijaté pro dobro mnoha lidí a radostně o něm svědčili“. Jednou z těchto příležitostí byla papežova návštěva mezinárodního městečka Loppiano (Florencie, Itálie) v roce 2018. Maria Voce ho přivítala: „Svatý otče, máme velmi vysoký cíl, chceme ‚mířit vysoko‘. Chtěli bychom, aby se vzájemná láska stala zákonem soužití, což znamená zakoušet radost z evangelia a cítit, že jsme protagonisty nové stránky dějin.“
