Dne 20. června 2026 uplyne první výročí úmrtí Marie Voce Emmaus, první prezidentky Hnutí fokoláre (2008–2021) po smrti Chiary Lubichové. Položili jsme si otázku: jak prožívala Emmaus jednotu v každodenním životě? Fokolarínky, které v posledních letech patřily do jejího fokolára, vyprávějí o některých událostech, které prožily všechny nebo jen některé z nich a které ukazují, jak vzájemná láska prožívaná za všech okolností vytváří základ pro to, abychom si zasloužili jednotu jako Boží dar.
V každodenním životě ve fokoláre prožívala Maria Voce Emmaus jednoduchým a zářivým způsobem tu evangelijní jednotu, která spojuje inteligenci, svobodu a kreativitu.
Měla jednu vlastnost, která okamžitě upoutala pozornost: zapojovala své srdce, fantazii a veškerou svou inteligenci, aby každou milovala skutečně tak, jak si přála být milována, bez šablon, bez předem připravených řešení. Každá byla jedinečná a ona tuto skutečnost brala vážně.
Jedna z nás si například vzpomíná, že když přišla, nemohla jíst sýr. Drobnost, dalo by se říci. Ale ne. Pro Emmaus to detail nebyl. Aniž by to jakkoli zdůrazňovala, vždy dbala na to, aby při jídle měla k dispozici alternativu. Nebyla to jen pozornost, byl to způsob, jak říci: „Každá z nás je důležitá taková, jaká je.“ A to platilo i pro odlišné stravovací preference či citlivost: respektovala je s takovou svobodou, že dokázala přijmout i to, co se mohlo jevit jako sporné.
S Emmaus se opravdu všechno stalo možným. Ne díky velkým plánům, ale díky té schopnosti naslouchat nejhlubším touhám a nechat je rozkvést. Tak se sen jedné z nás – odjet do anglicky mluvící země, aby si zdokonalila jazyk – stal s překvapivou jednoduchostí jejím narozeninovým dárkem.
V rámci Hnutí fokoláre měla také zvláštní cit pro různé kultury. Nejenže je oceňovala, ale přijímala je a vážila si jich s hlubokou úctou. Při příležitosti tradičního korejského svátku povzbuzovala jednu z nás, aby ten okamžik prožila naplno: oblékla si kroj, provedla rituál podle tradice, bez zjednodušení. A nezůstala jen u pozorování: chtěla se zapojit až do samého konce a připravila krásnou obálku s penězi, jak tradice vyžaduje takové gesto staršího vůči mladšímu. Byl to její způsob, jak říci, že každá kultura je dar, který je třeba chránit.
Uměla také rozpoznat a podporovat vkus a preference každé z nás. Těm, které milovaly kulturní akce, neříkala jen: „Jdi, je to hezké.“ Sama je v okolí vyhledávala, navrhovala, povzbuzovala a doprovázela. Bylo to, jako by si vzala na bedra sny druhých a učinila je tak trochu svými.
A pak tu byly dárky. Nikdy to nebylo „jen tak“. Byly promyšlené, vyhledávané a pečlivě připravené. Byly to konkrétní projevy osobní lásky – jako třeba konkrétní hodinky nebo procházka u moře k narozeninám –, které se dotýkaly nejen nás nebo jiných fokoláre, ale i našich rodin: sester, rodičů, vnoučat.
V našem fokoláre nikdy nechybělo ani umění, které bylo jejím spojencem při posilování jednoty mezi námi. Kolikrát jsme spolu zpívali, znala nazpaměť mnoho písní a básní! … nebo jsme uváděli malá divadelní představení! Nezapomenutelné bylo to, které jsme připravili na svátek jména Panny Marie: volná a radostná adaptace inspirovaná „Božskou komedií“ Danteho, velkého italského básníka, prožitá s ní a pro ni, která dokázala proměnit prostý okamžik v hluboký zážitek s Marií.
V podstatě právě v tom spočíval její život: zakládala rodinu. Dobře to ilustruje jedna příhoda. Jedno nedělní odpoledne jsme bez ohlášení navštívili s celou skupinou fokoláre vdanou fokolarínku, která se právě přestěhovala do Centra Hnutí. Když se tato žena překvapeně zeptala přes telefonní zvonek, kdo je tam, Emmaus s prostotou a radostí odpověděla: „Tvoje rodina!“
Jindy nás o víkendu zavolala, abychom za ní přijely tam, kde trávila dovolenou. Překvapilo nás, že v obchodě zahlédla nějaké kousky oblečení, které by se mohly hodit každé z nás. A skutečně, vyzkoušely jsme si je a vybraly si podle vkusu a stylu každé z nás, s tou radostí, kterou prožíváme, když je mezi námi Ježíš!
Když se ohlížíme za naším životem s Emmaus, můžeme říci, že jednota není abstraktní pojem. Je to něco, co nabývá podoby den za dnem, co vyžaduje, abychom se osobně angažovaly ve vztahu k druhému, v detailech, v pozornosti, v kreativitě lásky. Ona nám to ukázala: jednota je možná, když každý miluje a cítí se skutečně milován.
Fokolarínky, které žily ve fokoláre s Emmaus
Převzato z focolare.org: https://www.focolare.org/lunita-una-priorita-per-maria-voce-emmaus/
Přeloženo překladačem Deepl.
Na fotografiích jsou zachyceny různé okamžiky každodenního života – © Archiv CSC Audiovisivi
