Dne 1. září se konal již 10. Světový den modliteb za péči o stvoření. Předkládáme zamyšlení Marie De Gregoriové, odbornice na udržitelný rozvoj z Nadace Ekosystémy, specializující se na strategie a opatření k minimalizaci rizik a environmentálních dopadů, nad poselstvím papeže Lva XIV. k tomuto dni.
Nevím, jestli se to i vám stalo, ale někdy, po velkém požáru v lesích, když je všechno spálené, holé, pokryté popelem, bez života, se objeví malá rostlinka. Právě tam, kde se zdálo, že všechno je mrtvé. Když si toho všimnu, zažívám nádherný pocit – tam, kde se zdálo, že život skončil, je příroda silnější. Roste, vítězí, žije, i když by se to zdálo nemožné. V těch chvílích chápu, jak úžasné je žít na planetě schopné se regenerovat, navzdory svým zraněním.
Ale jak dlouho to ještě bude schopna dělat?
Dne 2. července bylo publikováno poselství Svatého otce Lva XIV. k 10. Světovému dni modliteb za péči o stvoření, který se slaví 1. září, letos s názvem Semena míru a naděje. Jak krásné dědictví nám zanechal papež František ve své encyklice Laudato si’, publikované před deseti lety – tak aktuální, důležitá a cenná. Připadá mi velmi krásné, že papež Lev s otevřenou náručí přijal toto dědictví a ohlásil měsíc věnovaný péči o stvoření (1. září – 4. října), který začal právě tímto dnem modlitby.
Ale co konkrétně toto poselství říká?
Když se vrátíme k příkladu požáru v lese, Lev XIV. nám připomíná, že semeno „se úplně odevzdává zemi a tam, s ohromující silou svého daru, klíčí život, i na nejnepředvídatelnějších místech, v překvapivé schopnosti plodit budoucnost“. Pak se obrací na nás, obyvatele tohoto světa, a připomíná nám, že „v Kristu jsme semeny“. Nejen to, ale také „semeny míru a naděje“.
Silné a jasné pozvání k prožití – od 1. září do 4. října – ekumenické iniciativy „Doba stvoření“ – měsíc akcí, které je třeba vymyslet, připravit a realizovat, abychom stále více věnovali pozornost péči o náš „společný domov“, který obýváme všichni, bez ohledu na naše rozdílnosti. „Kromě modlitby jsou potřebné také vůle a konkrétní činy, které činí toto ‚Boží pohlazení‘ ve světě vnímatelné,“ říká papež Lev. A ještě dodává: „Zdá se, že stále chybí vědomí, že ničení přírody nezasahuje všechny stejným způsobem: pošlapání spravedlnosti a míru znamená zasáhnout především chudé, marginalizované a vyloučené. (…) Prací s oddaností a něhou lze vypěstovat mnoho semínek spravedlnosti, a tím přispět k míru a naději.“
Každý je vyzván k účasti – jednotlivě nebo ve skupině, ve sdruženích, organizacích, firmách… proč ne? Každý se svými vlastními myšlenkami, svým vlastním nasazením.
Ve svém poselství papež Lev XIV. píše: „Encyklika Laudato Si’ provázela katolickou církev a mnohé lidi dobré vůle po dobu deseti let; nadále nás inspiruje a integrální ekologie by měla být stále více volena a sdílena jako cesta k následování. Tak se rozmnoží semena naděje, která je třeba ‚ochraňovat a pěstovat‘ s milostí naší velké a neochvějné Naděje, Krista vzkříšeného.“
A co dělá papež? Začíná právě on, když jako první prosazuje tyto iniciativy. Zavádí poprvé v historii církve „Mši za péči o stvoření“, oficiálně potvrzenou prostřednictvím Dekretu o Missa pro custodia creationis. Papež Lev XIV. použil tento nový formulář již 9. července 2025 během soukromé mše svaté, kterou sloužil v Borgo Laudato Si’, během svého pobytu v Castel Gandolfu (Řím). Od této chvíle může kdokoli požádat o slavení mše s tímto úmyslem, a to být věrnými strážci toho, co nám Bůh svěřil – v našich každodenních rozhodnutích, ve veřejné politice, v modlitbě, při bohoslužbách a v tom, jak obýváme svět.
Název Semena míru a naděje dnes působí jako odzbrojující prorocké slovo. Snad jsou to jediná dvě slova, která v této pro lidstvo tak temné době mají stále smysl. Jsou to slova, která nám umožňují začít znovu, zasévat, věřit, že ta čerstvá tráva bude i nadále růst, i tam, kde se zdá, že země je spálená a mrtvá. Takové akce mi ukazují, že žádná z církví nezmění názor na zásadní otázky života lidstva. A zejména že nepřestanou myslet na budoucnost nových generací.
Maria De Gregoriová
(Převzato z www.focolare.org)
