Drazí,
rádi bychom poděkovali všem z naší Fialové Zóny, kdo přispěli pomocí v současné situaci, jménem všech rodin ze Srbska a Černé Hory, které v nejtěžších chvílích pro své přežití obdržely tuto pomoc. Zde jsou někteří z nich:

• Když jsme šli zanést peníze Tonimu a jeho ženě, on se právě vracel domů, protože si šel půjčit peníze na koupi dřeva na zimu. Když jsme jim vysvětlili, odkud přichází pomoc, byli velmi dojatí a vděční, protože cítili, že to Bůh se o ně stará. Vždy byli aktivní na setkáních Hnutí, dokud neonemocněli. On ztratil před 15 lety práci, právě v době, kdy jejich 2 dcery studovaly. Aby si něco vydělal, dělal příležitostné práce a poté dělal těžší práce na lodi, to vše bez pojištění, proto teď ani jeden z nich nepobírá důchod. Manželka onemocněla rakovinou a vzápětí onemocněl i on v důsledku velkých výkyvů teplot na lodi. Žijí velice skromně z toho, co si vypěstují na zahrádce, a aby zaplatili za elektřinu a vodu, Toni vypomáhá ve farnosti.

• Mladá rodina V. je již několik let zkoušena kvůli nemoci manželky, která po narození prvního a druhého dítěte měla akutní poporodní psychické potíže. Pokaždé jí trvalo dva roky než s pomocí silných léků našla opět rovnováhu. Manžel má dva malé obchůdky s koberci a o víkendu prodává i na trhu. Po narození dětí se o ně musel starat on, vstával v noci a krmil maličkou... I přes pomoc příbuzných to pro něj bylo velmi těžké období. Když přišel covid, nemohl tři měsíce pracovat, ale musel platit nájmy. Od rodičů jsme se dozvěděli o jejich ekonomické situaci a s penězi od vás jim můžeme pomoci. Pro manžela, který dosud sám řídí rodinu, to bylo velké překvapení. Zavolal nám, aby poděkoval, téměř omluvně, protože jsme se dlouho neviděli – právě kvůli kritické situaci manželky. A pak řekl – když si budete chtít koupit koberec, já vám ho daruji.

• Od našich přátel z jedné vesničky jsme se dozvěděli o rodině se třemi dětmi. Tatínek je dělník u čalouníka, zatímco maminka jako kadeřnice chodí od domu k domu, když ji někdo zavolá. Ale kvůli koronaviru nemohli pracovat a neměli žádný příjem, do té míry, že neměli co jíst. Získaná pomoc pro ně byla velkým darem, který je v této situaci zachránil.

• Ve Vojvodině v jedné rodině se čtyřmi malými dětmi si manžel, bývalý gen 3, vydělává hraním na svatbách v Maďarsku, protože si tam může vydělat trochu více. V době Covidu se ale všechno zavřelo. Manželka pracuje v malém obchůdku za plat 250 eur, který ani nedostává pravidelně. Rodinná situace byla kritická, byli nuceni se zadlužit, ale stále ještě neviděli žádné východisko pro své každodenní výdaje, školní učebnice...Každý večer se se všemi dětmi modlili, aby jim Bůh pomohl. Když se dozvěděli, že získají pomoc, všichni se sešli, i s prarodiči, aby jim oznámili se slzami v očích a s dojatým srdcem Boží odpověď. Ve všech tato zkušenost zanechá stopu na celý život.
Nyní na podzim (jako již v předchozích letech) manžel začíná pracovat ve vesnici jako palič grappy, tudíž má na několik měsíců příjem.

• V Podgorici, hlavním městě Černé Hory, známe již mnoho let dvě albánské rodiny. Muži byli velmi aktivní jako gen 2.
Jedna rodina má dvě děti a manželovi před pár lety operovali srdce, jeden syn má cukrovku a manželka nemá práci. Žijí velmi skromně. Mají jedno auto už 20 let. Co se týče jídla, musí být ze zdravotních důvodů velice opatrní. Přes to přese všechno jsou vždy velmi pozitivní a mají ve své rodině krásné vztahy. V době koronaviru jako mnoho jiných lidí i tento manžel dostal jen minimální mzdu a bylo těžké přežít, proto říkají, že „Boží prozřetelnost přišla jako vždy v pravý čas.“
Podobnou zkušenost má i druhá rodina se čtyřmi dětmi, poslední se nedávno narodilo. Ani zde manželka nemá práci.
Všichni jsou dojatí a z celého srdce děkují.

Bělehrad, září 2020

pampelika

16. 10. 2020

0
0
0
s2sdefault

Z důvodu nařízení vlády se Mariapoli na Velehradě nebude konat. Připravujeme však setkání po internetu. Přihlášení zájemci obdrží zprávu o možnosti sledování on-line. 

JEŽÍŠ ŽIJE MEZI NÁMI

Program

  • společný duchovní začátek každého dne, program pro děti i dospělé, pro mladé, zejména pro ty, kdo mají rádi sport a týmové hry, přednášky, výlety...

Termín a místo Mariapoli

Mariapoli proběhne o podzimních prázdninách v prostorách Stojanova gymnázia Velehrad. 

Příjezd v úterý 27. října 2020 od 17 hodin
Odjezd v sobotu 31. října 2020 po obědě

Registrace

Elektronická přihláška: https://forms.gle/K36iDWqFEXqP11nS7
Počet míst je omezen, přihlášky přijímáme do naplnění kapacity!

Kontakt

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Marie Víchová (tel: 773 575 106)

Cena za pobyt

  • dospělá osoba: 2600 Kč
  • dítě do 12 let, poloviční porce jídla: 1500 Kč
  • mladí od 12 - 15 let, plná porce jídla: 2200 Kč
  • dítě ve vlastní postýlce a bez nároku na stravu zdarma
  • každé třetí a další dítě v rodině zdarma
  • pro mladé od 15 let ve vlastním spacáku a na karimatce s plnou porcí jídla: 1700 Kč

Zálohu 1000 Kč na dospělého nebo 500 Kč na dítě posílejte do 30. 9. 2020,
můžete uhradit i plnou sumu.
 

Ban­kov­ní spo­je­ní:

  • čís­lo účtu: 175617360/0300
  • va­ri­a­bil­ní sym­bol: 2010
  • zprá­va pro pří­jem­ce: jmé­no a příjmení

Fak­tu­rač­ní úda­je:
Dílo Ma­rii­no (Hnu­tí Fo­ko­lá­re) m.č.
U Ba­ka­lá­ře 953, 190 17 Pra­ha-Vi­noř
IČO: 47608358 

Pro za­hra­nič­ní plat­bu:
BIC: CE­KO­CZPP
IBAN: CZ79 0300 0000 0001 7561 7360
Ban­ka: ČSOB, Lon­dýn­ská, Pra­ha 2


Těšíme se na viděnou 

Přípravný tým Rodinné Mariapoli Velehrad 2020

m2020 f 

9. 7. 2020

0
0
0
s2sdefault

 

segidio template orizzontale 1920x1080 copia 01

V úterý 20. října se město Řím stane „hlavní městem míru“; ve kterém proběhne mezinárodní setkání s názvem „Nikdo se nezachrání sám – bratrství a mír“.

Jedná se o v pořadí 34. setkání, které pořádá Komunita Sant’Egidio, v duchu modlitebního setkání v Assisi. První historické setkání tohoto druhu se konalo v roce 1986 na přání papeže Jana Pavla II. Událost začíná v 16 hodin. Setkají se zde představitelé velkých náboženství a zástupci různých institucí. V těžkém období našich dějin, v důsledku pandemie, ale i v důsledku starých a nových válek – jakou je již desetiletá válka v Sýrii nebo nejnovější válka v Náhorním Karabachu, nabídne srdce Evropy celému světu slavnostní chvíli zamyšlení, modlitby a setkání, poselství budoucí naděje ve jménu většího dobra, kterým je mír.

Poté, co představitelé jednotlivých náboženství přednesou svou modlitbu na různých místech (pro křesťany to bude bazilika Ara Coeli, které se zúčastní papež František, patriarcha Bartoloměj I a představitelé různých pravoslavných a protestantských církví), se v 17:15 hodin náboženští vůdci shromáždí na hlavním náměstí k závěrečnému obřadu. Po příchodu prezidenta italské republiky Sergia Mattarelly, se ujmou slova zakladatel Komunity Sant’Egidio Andrea Riccardi a skrze video-poselství předsedkyně Evropská komise, Ursula von der Leyenová. Zazní příspěvky vůdců a představitelů náboženství, kterými budou: patriarcha Konstantinopoli, Bartoloměj I., hlavní rabín Francie, Haim Korsia, generální tajemník Vyššího výboru lidského bratrství, Mohamed Abdelsalam Abdellatif (islám), buddhista Shoten Minegishi a na závěr promluví papež František. Bude následovat minuta ticha k uctění obětí pandemie a všech válek, poté bude přečtena výzva míru roku 2020, jejíž znění  předá skupina dětí velvyslancům a představitelům národní a mezinárodní politiky.

V závěru papež František spolu se všemi náboženskými vůdci zapálí svícen míru. Vzhledem k aktuálním opatřením z důvodu pandemie se akce může zúčastnit pouze omezený počet lidí. Na webu komunity Sant’Egidio www.santegidio.org je možná registrace ke sledování přenosu  v následujících jazycích: italština, angličtina, francouzština, španělština, portugalština, němčina a japonština 

Zdroj: https://preghieraperlapace.santegidio.org/

16. 10. 2020

0
0
0
s2sdefault

logo global conpact

15. října se setkají "online" různé vzdělávací instituce, pracovníci v sociální a vzdělávací oblati, různé mezinárodní organizace, aby diskutovaly a spolupracovaly v zájmu společného cíle, vytvářet dohody ve prospěch bratrství mezi lidmi. Tato akce se koná na přání papeže Františka v rámci Celosvětové úmluvy o výchově a vzdělávání. Hovořili jsme o tom s Carinou Rosseovou, fokolarínkou z organizačního týmu. 

„Dnes, více než kdy jindy, je třeba se spojit v úsilí o vytvoření úmluvy o výchově a vzdělávání,carina rossa 340x340 která by formovala zralé lidi, schopné překonat roztříštěnost, rozpory a obnovit strukturu vztahů ve prospěch lidstva, kde si budou lidé navzájem více bratry a sestrami.“ Papež František proto ve svém poselství k zahájení celosvětové úmluvy vyzval k podpoře „otevřeného a inkluzivního vzdělání, k výchově připravené trpělivě naslouchat, navazovat konstruktivní dialog, ke vzájemnému porozumění“. Úmluva se stala inspirací pro celosvětovou událost, která musela být v květnu kvůli pandemii koronaviru odložena. Proběhne 15. října virtuální formou. O této události jsme mluvili s Carinou Rosseovou, argentinskou fokolarínkou, která je součástí organizačního týmu: 

Papež nás zve ke spojenectví v zájmu výchovy a vzdělávání, které povedou ke změně mentality. Jak lze toto nové myšlení vyjádřit? „Papež zdůrazňuje, že výchova a vzdělání jsou základem každé společenské a kulturní změny, a vyzývá nás, abychom do této oblasti investovali své energie. První změna spočívá v tom, aby vzdělávání a výchova byly důstojné. Dále vytyčuje jejich cíl, kterým je „změnit svět“. Zve nás, abychom ke studiu přistupovali jako k nástroji, kterým lze odpovídat na naléhavé potřeby dnešní doby, jakými jsou: mír a občanství, solidarita a rozvoj, důstojnost a lidská práva, péče o společný domov. František dále poukazuje na skutečnost, že spojenectví mezi rodinou, školou, společností a kulturou se rozbilo, a je třeba ho obnovit. Ke změně mentality mohou přispět vzdělávací agentury, pracovníci v sociální oblasti, různé instituce a mezinárodní organizace. Je třeba, aby se spojily v zájmu dosažení společných cílů a napomohly probuzení bratrství mezi lidmi. Za tímto účelem Svatý otec navrhuje metodu tří kroků: postavit do středu člověka, investovat nejlepší energie a formovat lidi, kteří budou schopni druhým posloužit. 

Jakým směrem bychom tedy měli vychovávat mladé lidi? Jaké hodnoty pěstovat? "Středem této iniciativy jsou nové generace, protože jsou to právě děti, dospívající a mladí lidé, kteří změní svět." Touhou je, aby tito „noví muži a nové ženy“ byli „sjednoceni v rozmanitosti“, aby neustále vedli dialog v zájmu míru, solidarity a univerzálního bratrství, počínaje respektováním lidských práv a lidské důstojnosti. 

Celosvětová událost, věnovaná úmluvě, se měla konat 14. května, ale kvůli pandemii byla odložena na 15. října a bude probíhat ve virtuální podobě. V jakém bodě jsou přípravy akce? Pandemie nás přiměla k přehodnocení dosavadního plánu. Říjnové setkání bude první etapou ke světové události, kterou, jak doufáme, oslavíme později s papežem Františkem. Kongregace pro katolickou výchovu, kterou Svatý otec pověřil organizací akce, svěřila odbornou koordinaci iniciativy instituci Scuola di Alta Formazione při Univerzitě LUMSA (pozn. Libera Università Maria Santissima Assunta – římská Univerzita P. Marie Nanebevzaté). V této fázi pracujeme na navázání vztahů a zahájení procesů. Byl například vytvořen seznam s reprezentativními vzdělávacímí organizacemi ve světovém měřítku. Shromažďujeme také mezinárodní vzdělávací zkušenosti, které mají být zveřejněny na webových stránkách. Příspěvky, které zazní, budou následně publikovaný v dokumentu. 

Claudia Di Lorenzi, www.focolare.org

 

14. 10. 2020

0
0
0
s2sdefault

14 20140913mariavoce jessmorn foto csc audiovisivi g. nuzzolo

Přinášíme rozhovor s Jesúsem Moránem, španělským fokolarínem a knězem, který posledních šest let zastává úlohu spoluprezidenta Hnutí fokoláre. Rozhovor vedl Giulio Meazzini. 

V posledních šesti letech jste stál ve vedení Díla Mariina jako spoluprezident. Mohl byste udělat nějakou bilanci, jak z hlediska toho, co nefungovalo (a proč to nefungovalo), tak z hlediska přidané hodnoty, tedy toho, co může Dílo Mariino nabídnout jako prorocký dar společnosti a církvi? Samozřejmě na základě zkušenosti s vedením fokolarínského „lidu“, který je multikulturní a rozšířený po celém světě.

Předesílám, že těchto šest let pro mně bylo velice pozitivní a inspirativní zkušeností. Prožíváme v životě Díla ojedinělý moment, stavíme „historické základy“ poté, co Chiara Lubichová položila „základy charismatické“. Tato fáze klade důraz především na historické vtělení Chiařiny prorocké intuice. Je to fáze, kterou nelze přeskočit. 

Takže jste stále ještě ve fázi zakládání?

Ano, ale toho historického. Jde o to, na co klademe důraz. První fáze byla sice také částečně historická, ale především charismatická. V této fázi naopak sice nechybí charisma, ale je ve své podstatě historická. Během počáteční fáze bylo charisma soustředěné na zakladatelku, Chiaru Lubichovou, která až do posledního okamžiku svého života uskutečňovala to, co cítila, že musí udělat. Po její smrti však musí všechno nevyhnutelně projít zkouškou dějin.Současná prezidentka Díla, například, nemá už to charisma zakladatelky, které měla Chiara, a přesto musí jednat jako prezidentka. Totéž platí pro úlohu spoluprezidenta, která musí být pochopena se svém významu. Sama Chiara nám vysvětlila, že úloha spoluprezidenta bude pochopena až po jejím odchodu. Takže v těchto šesti letech – a myslím, že to tak dělal i Giancarlo Faletti, spoluprezident z předchozích šesti let – jsem se bez nějakého pevného vzoru snažil pochopit, co mám dělat, podle pokynů Ducha Svatého a ve vztahu k prezidentce. Tutéž zkušenost učinila i prezidentka. Jsme dvě různé generace: Maria Voce je z té první, já z druhé. Navíc je mezi námi i kulturní a bytostný rozdíl, protože pocházíme z různých světů, ona ze světa práva, já ze světa filosofie a teologie. Já jsem žil svůj fokolarínský život v Latinské Americe, ona v Evropě a na Středním východě. Prvním úkolem tedy bylo navázat správný vztah jak mezi sebou, tak i s generální radou a se „zónami“, tedy jednotlivými územními jednotkami, do kterých se Hnutí dělí. 

Jaké byly z vašeho hlediska hlavní problémy vedení?

Především jsem se musel pokaždé znovu rozhodovat, do jaké míry vstupovat do situací. Když se podíváme zpět do historie Díla, vidíme jednu zakladatelku, jeden zdroj a jednu formu vedení v souladu se založením. Dnes je to jiné. Někdy mám pocit, jako bych charisma zrazoval přílišným interventismem, jindy naopak. Vždy jsem se však snažil naslouchat Duchu Svatému, který mi radil, že spoluprezident stojí podle Stanov po boku prezidentky, aby jí pomáhal s vedením, ale ne jako zástupce, tedy nemá se s ní identifikovat. Tento „odstup“ umožňuje spoluprezidentovi být skutečným pomocníkem a respektovat povahu Díla. 

Změnilo se tedy po odchodu Chiarly Lubichové v životě Díla všechno?

Jsme si vědomi toho, že jsme vstoupili do fáze „kreativní věrnosti“, v níž je povinností inovace a tvořivost ve věrnosti. Přesto jsme se ještě nedokázali zcela osvobodit od předchozího modelu: snažíme se žít vzory z Chiařiny doby, kdy nám směr udávala ona, protože obdržela charisma a postupně jej s námi objevovala, ale vždy byla referenčním bodem pro každé rozhodnutí. Nyní ale jednota plyne ze vzájemného vzahu, i když stále zůstává jeden zdroj a neztrácejí se role. Jak v centru, tak mezi centrem a periferií. Nemáme tedy kopírovat Chiaru prezidentku, ale zůstat pevní v Chiaře zakladatelce. Jedině tak můžeme vstoupit do nové fáze. To znamená, že nesmíme pokračovat tak, jako by byli současní vedoucí schopní sami interpretovat Boží vůli. Papež František upozorňoval na chybu „vždycky se to tak dělalo“. Chiara nás upozornila, že se musíme rozhodovat tak, že mezi sebe pozveme Ježíše, neboli budeme si naslouchat až do dna a základem všeho budou vztahy lásky podle evangelia. Ale i když už jsme ušli velký kus, dosud si jen s námahou uvědomujeme, že nikdo z nás neví, jaká je právě Boží vůle. Což ale neznamená, že odstraníme role a autority. 

Jiné potíže?

Někteří se bouřili proti autoritě, proto jsme zavedli pseudodemokratický model, v němž „pokud necítím nějaký pokyn, nikdo ho na mě nemůže vynutit“. Shrnuto: některé části Díla zakotvily v modelech z minulosti, které nechtějí opustit, aby nepřišly o svoje jistoty. Jiní naopak reagují kriticky na jakoukoli autoritu a riskují, že změní povahu zkušenosti jednoty. A někdo zase vyčítá fokolarínům, že nesli zodpovědnost za Dílo celých sedmdesát let a že teď už nemají co říci jiným povoláním, která „to mohou zvládnout sama“. I některé místní komunity měly stejný problém: dřív se nedalo udělat nic bez svolení fokolarína zodpovědného za komunitu, nyní když fokolaríni už nenesou zodpovědnost, jsou jaksi navíc, vypadá to, jako by bylo možné se bez nich  obejít. To je nebezpečné, protože se ztrácí zkušenost jednoty. Následkem toho jsme dosud nedokázali překonat roztříštěnost tak mnohotvárného Díla. A hlavně nedokážeme správně prožívat to, čemu říká papež František „dynamika polarit“. 

Podle papeže není řešením vybrat si jednu stranu konfliktu. Obě zůstávají...

Přesně tak. Dosud nepřesně formulovanou polaritou Hnutí je polarita církevně-občanská. Někteří říkají: „Dílo je pro církev.“ Jiní tvrdí: „Dílo je pro společnost, specifikum Díla tkví v jeho laickosti.“ Ne, říkám já, specifikem Díla je jednota. Jak v církvi, tak ve společnosti. Stále být napřaženi k světu, stále k ut omnes (/„ať všichni jsou jedno“/ srov. Jan 17,21). Jsme-li věrní Chiařině myšlence, celé Dílo je církví a celé Dílo je lidstvem. Je třeba toto napětí zachovat. Pokud ho odstraníme ze strachu nebo pro svoje pohodlí a vybereme si jeden či druhý postoj, nebudeme sami sebou. 

Je to bolestné napětí...

Vlastně to není nic jiného než problém toho, jak integrovat konflikt do našeho života jednoty. S Chiarou konflikty nebyly, šlo se prostě za ní a konalo se, vznikla mnohá díla, která se nyní musí upevnit v dějinách. Potíž je v tom umět přijmout konflikt a nemít z něj strach. Jednota neznamená absenci konfliktu. Jednota jej překonává, ale prochází jím. Téměř strukturální neschopnost zvládat konflikt ukazuje na deficit spirituality. Nemůžeme vyřešit konflikt metodologiemi, ačkoli jsou také nezbytné, ale pouze tím, že půjdeme více do hloubky charismatu. Bylo pro mě bolestné zjistit, jak je tato polarita silná v mnoha rozměrech našeho života Díla: v politice, morálce, v konkrétním vtělení. A pak, jak zdůrazňuje Mauro Magatti, kontrola zabíjí plodnost. V Díle musíme ještě překonat tendenci kontrolovat lidem životy. Nesmíme ale upadnout ani do opačného extrému, který plodnost také brzdí, a sice „nechat každého, ať si dělá co chce“, nezajímat se o lidi a o vtělení. 

Co vás osobně nejvíc mrzelo?

Když jsem někdy cítil, že co jsem řekl, si lidé poslechli jako pěkné povídání, a nemělo to žádný konkrétní výstup. Stalo se mi i to, že jsem musel zaujmout přísná stanoviska, abych zachránil bratrství, ale byl jsem téměř ignorován, protože věci se pohnou jen tehdy, když se vyjádří prezidentka. A přitom je mojí úlohou být zárukou morálky a církevnosti Díla. Právě proto jsem cítil povinnost čelit tématu očištění paměti, tedy tématu zneužití ve jménu jednoty. Jak nezletilých, tak svědomí. Nebylo to snadné, protože jsme neměli žádné zkušenosti a na začátku se všechno jevilo jako nemyslitelné, nepříjemné, nevyslovitelné. V pozadí vždycky stojí určitý klerikalismus a nedotknutelnost autority. 

Bylo něco, na co ses necítil?

Bývalo by se mi líbilo, kdybych mohl kompetentněji pomáhat některým věcem v Díle, hlavně Novému městu, Univerzitnímu institutu Sophia a zemědělskému družstvu v Loppianu. Hlavně podpora Sophie někdy nebyla plně pochopena, nebyl pochopen její kulturní dopad v této fázi historického zakládání Díla. V Novém městě se dělo, i když jiným způsobem, totéž. Nemůžeme se bez něj ale obejít, jinak ztratíme vliv na kulturu. A víme, že kulturní podniky nikdy nejsou výnosné, což neznamená, že nemají být zodpovědné a nemají usilovat o udržitelnost. 

Podívejme se nyní na vedení Díla Mariina, čili co nového přináší charisma jednoty, když odhlédneme od chyb a nutného dějinného zrání…

Naše síla pochází ze středu charismatu. Náš model vedení, jak jej definovala Chiara, je trinitární: „V Díle nesmí být autoritářství ani paternalismus. V Díle neplatí demokracie (tedy vláda většiny), ani monarchie (kde velí šéf), ani anarchie (kde nevelí nikdo), ani diktatura (kde se vůdce stává dokonce šéfem všech), ani oligarchie (kde velí skupina lidí). V Díle má platit pouze - můžeme-li to tak říci - trinitární systém (…). Stačí postavit lásku jako základ všeho (ante omnia). Ještě před pokyny, před poslušnost, do základů každého vztahu vždycky lásku. (…) Ježíš uprostřed má být tím pravým ,capo focolare’[1].“Náš model je tedy model sdílející, v němž se respektují různé autority, ale síla přichází ze vzájemné lásky. Vede nás „Ježíš uprostřed“ se svým Duchem, který se vyjadřuje jak v těch, kteří mají autoritu, tak i v těch, kteří ji zrovna nemají. Bez této dynamiky, která prochází přes objetí opuštěného Ježíše (přes sebezapření a úsilí, které to může obnášet), nepřineseme do života církve nic nového. Jsme charismatem jednoty, ale jednoty trinitární. To vyžaduje neustálou otevřenost k působení Ducha Svatého a neustálou úctu k druhému. Znamená to jít ke kořenům komunitního života. 

Mohlo by se zdát, že je to utopie, která nebere v potaz křehkost člověka, který je závistivý, pyšný…

Samozřejmě tento model realizujeme v lidech z masa a kostí. Ale Chiařina spiritualita umožňuje překonávat negativa: základem vzájemné lásky je Ježíš opuštěný. Bez této radikální smrti našeho já, nikoli smrti svědomí, ale starého člověka, to není prakticky možné. A první, kteří by měli takto žít, jsou ti, kdo mají zodpovědnost. Je to vzájemné ztrácení, které není možné bez klíčového momentu, jímž je opuštěný Ježíš. Zemřít sobě ve vykonávání vedení. 

Ne tedy velet, ale „zemřít“?

Nejvyšší Ježíšova autorita je na kříži, kam k sobě všechny přitahuje. Ježíš projevil velkou moc, dělal zázraky, učil, mluvil s „parresií“[2], ale neuplatňoval žádnou pozemskou moc. Nakonec zemřel a přišel úplně o všechno. Naše vedení bez tohoto předpokladu nefunguje. To znamená, že naše úlohy jsou vždy jen dočasné. Jsou relativní, nemají důležitost. Jsou čirou službou. Jsme všichni „děti“. I ti, kteří vedou. Kdo neumí být dítětem, není schopný vést. 

Co znamená být dítětem?

Znamená to nechat se druhým přijmout, nechat se jím tvořit. I vedoucí se musí umět nechat tvořit ostatními. To jsou trinitární vztahy. Chiara to říká jasně: někdo hraje roli otce, někdo syna, ale v historických podmínkách i ten, kdo hraje otce, je synem. V dějinách jsme všichni synové Syna. Dnes jsem spoluprezidentem, zítra budu někým jiným. Ale nic neztrácím, protože mojí ontologickou přirozeností je, že jsem dítě. 

Fakt, že prezidentkou bude vždycky žena, je novinkou...

Podle mě tou skutečnou novinkou, kterou charisma přináší, není to, že bude předsedat žena. Jsou i jiná ženská řeholní díla, v dějinách církve existovaly abatyše, které řídily biskupy. Tou skutečnou novinkou je „Ježíš uprostřed“ mezi prezidentkou (ženou a laičkou) a spoluprezidentem (mužem a knězem) pod vedením ženy. Tento „Ježíš uprostřed“ mezi prezidentkou a spoluprezidentem vede Dílo. Ale ona předsedá. To je ta novinka. Je to záležitost teologická, nikoli sociologická nebo strategická či organizační. Je teologická, protože Maria je postavou církve, Maria je laička, Maria je výrazem Božího lidu. Tento mariánský přístup je tou skutečnou novinkou. Maria stojí teologicky v čele apoštolského shromáždění, stojí výš než Petr, i když je Petr knězem. 

Takže to nemá nic společného s růžovými kvótami...

Na cestě Božího lidu dějinami je to revoluční, a to i pro dnešní vnímání. Mohli jsme to udělat jako jiná sdružení, kde v jednom období předsedá žena, v jiném kněz. Ale u nás to tak není. Prezidentka má vyjadřovat Marii jako ženu[3], ale pozor, ne jako osobu ženského pohlaví[4]. Marii, která je vzorem i pro muže. Nechtěl bych setrvávat v Díle, které by bylo „ženskou plící církve“, jak někdo navrhoval. Jestliže by se z Díla Mariina stalo něco takového, já jako muž bych se v něm necítil dobře. Jestli ale je mariánskými plícemi, tak to jsem doma. Protože Maria je vzorem i pro mne. Za tohoto předpokladu je žena bezpochyby schopnější být vyjádřením Panny Marie. To je novinka, kterou Dílo Mariino vnáší do společnosti i do církve. Proto předsedá ona, žena, která není žádnou „spolu“(prezidentkou) jako je on spolu-prezident. Prezidentka je sjednocujícím prvkem celého Díla Mariina. 

Nebude jednoduché tohle žít...

Jistě, můžeme chybovat na obou stranách. Jestliže prezidentka (nebo žena zodpovědná za nějakou zónu) interpretuje svoji úlohu jako osoba ženského pohlaví, zničí všechno, protože následkem je nemariánská koncepce. A výsledkem je to, že fokolarín – aby nerozbil jednotu - se možná podřídí jako nějaký neužitečný přívěšek. Ale jednota mezi fokolarínem a fokolarínkou nemůže být za cenu zničení Díla. Na druhé straně výzvou pro každého muže je přemoci klerikalismus a velmi silný maskulinismus, který v něm je po staletích takto stavěné církve a společnosti. 

Jste optimista?

Nejde o to rozmístit ženy v církvi jako podle nějakého sociologického klíče. Tady jde o něco jiného, o něco víc. Tento mariánský rozměr je specifickým přínosem Díla Mariina. Pro mě být spoluprezidentem je neustálé očišťování, protože se musím zbavovat toho klerikalismu, který ve mně je, a prezidentka musí být Marií. Myslím, že jenom s Ježíšem uprostřed nás je tohle možné. Věřím, že to půjde stále lépe. A postupně, když se tato zkušenost bude žít, změní to k lepšímu celé Dílo, a nejen Dílo. 

Myšlenka na závěr?

Chtěl bych na závěr poděkovat Marii Voce za tuto šestiletou zkušenost. Vedle ní jsem se cítil svobodný dělat a říkat cokoliv. A v kritických chvílích, které se také vyskytly, vždy respektovala moji úlohu. 

(Převzato z přílohy časopisu Città Nuova 4/2020: Governance)[1] Zodpovědný za společenství fokoláre. (Pozn. red.)[2] Tím se rozumí prostor pro svobodné vyjádření vlastního názoru bez obav, že nebude seriózně přijat. (Pozn. red.) [3] Překlad italského slova „donna“ = žena: význam zahrnuje spíše ušlechtilejší kontext, „dáma“. (Pozn. red.)[4] Překlad italského slova „femina“ = žena: ve smyslu spíše tělesném. (Pozn. red.) 

9. 10. 2020

0
0
0
s2sdefault

Zkušenost publikovaná v časopise Nové Město 04/2018

lid zezadu a domy mj

Panna Maria na svatbě v Káni nabádá ostatní – a tím také nás: „Udělejte všechno, co vám řekne!“ A Ježíš v evangeliích říká spoustu důležitých věcí, například to, že má-li tvůj bratr něco proti tobě, jdi a smiř se s ním. Někdy se ale dostaneme do situace, kdy s někým veškerá naše dobrá vůle zklamává. Asi po patnácti letech mé práce na radnici došlo ke změně vedení města, kdy těmto novým lidem silně vadily mé přátelské vztahy se zastupiteli, kteří byli momentálně v opozici. Mně konkrétně začala být práce silně znepříjemňována, ale i celkově se atmosféra na radnici zhoršila. Několikrát jsem tedy nechal svůj dar před oltářem, zašel za starostou, nabídl jsem mu smíření, má-li něco proti mně. To ale nepomohlo, výsledkem bylo pouze zhoršování situace. Chtěl jsem žít evangelium a vím, že v tomto je mé svědomí čisté. Nakonec mi nezbylo, než jinak zajímavou a relativně dobře placenou práci v místě bydliště opustit a raději začít za prací dojíždět. Dokonce jsem tím zřejmě pomohl kolegům tím, že i další našli odvahu odejít – žili jsme do té doby v přesvědčení, že na nás nikde nikdo nečeká, že se musíme držet zaměstnání, které máme. Během roku a půl od této události už odešlo několik dalších kolegů, dlouholetých zkušených pracovníků. Všichni jsme si polepšili, i když ne finančně, tak pracovním prostředím, vztahy na pracovišti a podobně. Maria nám ukazuje cestu.

M. H., Česká republika

1. 10. 2020

0
0
0
s2sdefault

 

20200912 154852 m 1536x437

Třídenní videokonferencí delegátů Hnutí fokoláre zodpovědných za různé oblasti světa a členů generální rady začala další přípravná fáze na generální shromáždění Hnutí, které se bude konat v lednu 2021. 

Setkání zodpovědných za Hnutí fokoláre ve světě skončilo 12. září; letos se uskutečnilo formou videokonference. Je to datum, které by za normálních okolností také znamenalo poslední den mandátu současné prezidentky Marie Voce. Avšak ten se prodloužil, protože kvůli pandemii Covidu bylo generální shromáždění, jehož úkolem je volba všech řídících orgánů Hnutí, odloženo ze začátku září 2020 na rok 2021 (24. ledna - 7. února).

Co můžeme dělat, aby se tato „doba čekání“ proměnila v čas milosti? Na tuto otázku, která zahájila a provázela setkání zodpovědných, odpověděla Maria Voce výstižně a do hloubky: „Jsme povoláni, abychom svědčili o tom, že vztahy lze žít po vzoru Nejsvětější Trojice. To jednoduše znamená: každý ať dělá vše pro to, aby dal prostor druhému.“

Sezení věnovaná sdílení na téma, jak žijí komunity Hnutí fokoláre v různých oblastech světa, zdůraznila všeobecné odhodlání, čelit výzvám a novým důsledkům koronavirové pandemie. Nebylo možné organizovat osobní setkání, což vedlo ke zvýšení počtu video konferencí, které se často dostávají k více lidem a překračují územní nebo kategoriální schémata, jež jsou v současné situaci různým způsobem omezena.

Ekonomické potíže vyžadují nové úvahy o tom, jak hledat řešení pro střídmý a udržitelný životní styl v duchu, který bude odpovídat jednotlivým aktivitám a strukturám. Atmosféra rostoucí nejistoty v lidech i společenstvích vede k novému rozhodnutí pro život podle evangelia zaměřený na větší jednotu ve světě.Třetí den setkání proběhl začátek další přípravné fáze na generální shromáždění hnutí v roce 2021. Získaný čas poslouží k větší spoluúčasti a větší kapilárnosti na synodální cestě. Do 24. října budou mít členové hnutí příležitost se hlouběji seznámit s dosud shromážděnými problematikami, aby určili preference, které budou zahrnuty do pracovního dokumentu.

Před Vánoci budou mít účastníci shromáždění příležitost poznat potenciální kandidátky na prezidentku a kandidáty na spoluprezidenta. Řada webinářů se s pomocí externích odborníků bude moci zabývat hlavními problémy. Příprava pak skončí v prvních lednových týdnech prací ve skupinách.

Joachim Schwind

Související: Přijímat bolest světa

Zdroj: www.focolare.org

 

14. 9. 2020

0
0
0
s2sdefault

meditzione 14.09.2020 men

Kdo miluje, vládne. Je to přesně tak. Platí to pro tebe i toho, kdo je chudý a nemocný a setkává se s lidmi bohatými a plnými zdraví. Vždyť ten, kdo miluje, dává. Dává stále. Svým dáváním se stává pánem a má v sobě plnost, která nikdy nekončí.

Snad právě proto nám Bůh přikázal milovat – proto, aby nám dal radost z pocitu, že (…) jsme dětmi Boha, Krále králů.

Každý, kdo je vedle mě, je stvořený jako dar pro mě a já jsem stvořena jako dar pro něj. Na zemi je všechno se vším ve vztahu lásky – každá věc s každou věcí. Je však třeba být Láskou, abychom mezi všemi bytostmi našli zlatou nit.

Chiara Lubichová (Výbor z díla, Nové Město 2016)

14. 9. 2020

0
0
0
s2sdefault