Všední den s Duchem Svatým – to byl nápis na pozvánce a motto Mariapoli, která proběhla 7.–10. června za účasti kolem 120 dospělých, mladých i dětí v jižních Čechách.

20190602 mp srni

Jak letošní Mariapoli proběhla, přibližují dojmy některých účastníků:

Karel Fürst: Po loňské podzimní Mariapoli nám sdělili z vedení hotelu Srní: Pro Mariapoli 2019 vám můžeme nabídnout pouze termín pátek 07. až pondělí 10. června 2019. Výsledek jednání: Dobře, tak to bereme.
Až později jsme si uvědomili to, co řekla jedna účastnice během programu na mikrofon: Mariapoli, při které se probírají témata o Duchu Svatém, probíhá právě při Svatodušních svátcích! Duch Svatý působí! 

Lenka Oušková: Kromě témat jsme slyšeli několik příběhů a zkušeností.
Rodina Markova ze Strakonic vyprávěla o odchodu jejich dcery Barbory na věčnost. Jejich příběh doplnili manželé Dvořákovi z jejich farnosti a Jiřina Balková.
Matka s dcerou z Minsku (Bělorusko) prožily zkušenost se stonásobkem. Jednou je žádala jedna paní o nějakou podporu. Matka jim nabízela oděv a boty. Paní jim řekla, že potřebují spíš něco k jídlu. Matka si uvědomila, že doma mají pouze poslední kilo pohanky. Rozhodla se, že ho té prosebnici dá. Dcera se ptala: Ale mami, co budeme jíst my? Ještě ten den telefonovala jejich známá z jiného města, že k nim jede její manžel a veze jim sto kilogramů pohanky.
Mária Čížková hovořila o spolupráci rodin z třeboňské farnosti.

20190601 mp srni

Petr Ouška: Mariapoli navštívili i někteří vzácní hosté.
Mons. David Henzl, generální vikář českobudějovické diecéze, se zabýval tématem o Duchu Svatém. V následné diskuzi zaznělo, že mnohdy si nepamatujeme úplně přesně slova, která jsme právě slyšeli. Jako by řečník hovořil pro nás „cizími jazyky“. Ale důležité je, co v nás zůstane a utváří nás.
Otec biskup Mons. Tomáš Holub vyprávěl o Biskupské synodě o mládeži v říjnu 2018 na téma „Mladí lidé, víra a rozlišování povolání“. Na probíraná témata měli biskupové někdy zcela odlišné pohledy, podle toho, z jakého společenského a kulturního prostředí přicházeli. Na něj navázal páter Jan Balík a hovořil o exhortaci o mládeži, kterou papež po synodě napsal. 

Martina Fürstová: Přednáška profesora Karla Skalického byla o jeho knize Církev v Evropě, Evropa v Církvi. Podrobněji hovořil o prvním tisíciletí. Z druhého tisíciletí se zmínil pouze stručně o důležitých dějinných procesech, které pojmenoval jako „revoluce“. Potom nám přečetl svou úvahu z poslední doby, ve které velmi hodnotil papeže Františka a jeho snahu o odstraňování klerikalismu. Někdo to okomentoval: Spíše by se dalo pochopit, kdyby klerikalismus odsuzoval nějaký „mlaďoch“. Ale od kněze žijícího celý život v prostředí, kde byl klerikalismus častý, to je obdivuhodné!

20190603 mp srni

Petr Ouška: Mariapoli byla pro mne krásným setkáním se známými lidmi, které mám rád. Protože jsem hrál na kytaru a někdy moderoval, neměl jsem moc čas na rozhovory s lidmi. Přednášky byly výborné, témata zajímavá. Přemítal jsem a spoustu věcí jsem si ujasňoval. Moc mládeže tam nebylo. Probíhal školní rok a studenti měli zkouškové období.
Jeden muž mi řekl: „Cestou na Mariapoli jsem si říkal: Jedu do ráje. A skutečně, jsem tady v ráji.“ 

Souhrn dojmů: Mariapoli byla krásná. Šumava také. Jeden z nás řekl: Znovu jsem ji objevil.

 

28. 6. 2019

0
0
0
s2sdefault

Otec Fabio Ciardi, OMI, zodpovědný za interdisciplinární studijní centrum Hnutí fokoláre „Škola Abba“, odpovídá na dvě otázky týkající se mystické zkušenosti, kterou udělala Chaiara Lubichová v létě 1949.

20160625 paradiso

K období zvanému Paradiso ’49 se po dlouho dobu přistupovalo se značnou rezervovaností. Teprve nedávno se začaly publikovat texty spojené s tímto obdobím. Proč tomu tak bylo?

Protože Chiara měla právo na své soukromí. Byla to její velmi hluboká a osobní zkušenost s Bohem, i když od samého počátku ji sdílela s těmi, kdo s ní žili. U kolika mystiků byly jejich spisy publikovány ještě před jejich smrtí? Abychom poznali deník svatého Ignáce z Loyoly, bylo třeba čekat 500 let. V určitém období docházelo k tomu, že Paradiso ’49 bylo mylně interpretováno. Každý mystický text musí být správně uveden, a ještě navíc ho lze sdílet až po vytvoření stejných podmínek, které umožnily prožívání dané události, jinak zůstává jen u prázdného poznání. V jisté době rovněž existovala vůči Hnutí určitá nedůvěra daná jeho novostí i tím, že do něj patřili muži i ženy, církevní osoby, řeholníci a řeholnice… A navíc ho vedla žena.

Období těchto vizí a pochopení bylo velice důležité pro Chiaru Lubichovou a pro vývoj Hnutí fokoláre, jež se tehdy rodilo. Můžete nám k tomu říci něco více? Jaký význam mají texty Paradisa ’49 dnes?

Skutečnost, že tyto spisy nebyly publikovány ve svém celku, nezabránila tomu, aby zkušenost v nich vyjádřená se nesdílela a nedávala se k dispozici. Ve svém učení se Chiara Lubichová jimi vždy inspirovala a někdy je výslovně citovala, aniž by uvedla jejich původ. Celé Hnutí fokoláre bylo trvale živeno světlem, které vychází z této zkušenosti; ta mu dokonce vtiskla jeho tvář. Paradiso ’49 máme už v sobě více než si dokážeme představit.
Tyto texty poznamenávají počátky Díla Mariina ve všech jeho komponentech, ve všech výrazech jeho života i kulturních a sociálních iniciativách. Jsou rovněž proroctvím, které ještě volá po svém uskutečnění, předkládají vizi Božího plánu s lidstvem a ukazují způsob jejího vtělování. V době zmatku a nejistoty, jakou je ta naše, může Paradiso ’49 napomáhat ke znovuobjevení hlubokého smyslu našeho života, života církve, společnosti i celého světa a cílit k jeho plnému uskutečňování.

Ptala se Anna Lisa Innocenti

25. 6. 2019

0
0
0
s2sdefault

 

V neděli 26. května 2019 proběhl 5. ročník literárně-hudebního podvečera pořádaného Nadačním fondem časopisu Nové město ve spolupráci s iniciativou Zlatá Praha, který byl tentokrát věnovaný 100. výročí narození P. Karla Pilíka.

20190526 pilik2

Jako každý rok, tak i letos, se podvečer konal pod patronací a dohledem sv. Cyrila a sv. Metoděje v pražském kostele v Karlíně. Programem nás poutavě provázeli Kateřina Rózsová z rádia Proglas a Martin Horálek, dramaturg náboženského vysílání České televize. Již na úvod, kdy jsme si připomněli důležité okamžiky ze života P. Karla Pilíka a když Jakub Hejdánek četl úryvky z časopisu Nové město a z knihy o P. Karlovi, se mnohým účastníkům rozechvívala srdce radostí a vděčností za vzácné okamžiky, které s ním mohli prožít. Tato úžasná atmosféra byla pak ještě umocněna, když k nám P. Pilík promlouval z obrazovky. Jeho hlas opět zněl celým chrámem a jeho nezapomenutelný úsměv znovu rozzářil prostor karlínského kostela.

Zkušenosti některých pamětníků P. Karla, které během podvečera zazněly, potvrdily, že on je zosobněním toho, co nám často říkával: „Omnia vincit amor – nade vším zvítězí láska.“

Mozaiku akce příjemně a harmonicky doplňovaly písně v podání manželů Radových a jejich dcery Markéty Zemkové.

Když současný karlinský farář P. Miroslav Cúth všechny přítomné krátce a poutavě seznámil s historií kostela, nechtěl nikdo věřit, že 5. ročník literárně-hudebního podvečera je opravdu u konce. Zájemci si poté mohli prohlédnout jednotlivé části kostela a vystoupat do věže.

Těší nás, že ohlasy účastníků na akci byly velmi pozitivní a vzhledem k velkému zájmu o zhlédnutí videozáznamu je níže uveden odkaz na Youtube.com.

Za NF časopisu NM Jan Poláček

Videozáznam 5. ročníku literárně-hudebního podvečera věnovaný 100. výročí narození P. Karla Pilíka najdete na tomto odkazu: https://youtu.be/ioQq23-SmX8

20190526 pilik1

19. 6. 2019

0
0
0
s2sdefault

V sobotu 8. června byla prezidentka Hnutí fokoláre Maria Voce pozvána na mezinárodní konferenci pro vedoucí osoby Katolické charismatické obnovy, kterou organizovala CHARIS (Catholic Charismatic Renewal International Service), nový orgán zřízený Svatým stolcem prostřednictvím Dikasteria pro laiky, rodinu a život, jenž oficiálně zahájil svou činnost v den Letnic. Ve svém příspěvku hovořila Maria Voce o tom, čím je Duch Svatý pro Hnutí fokoláre; přinášíme z něho některé úryvky.

20190608 duch svaty v akci

Drazí přátelé!
V naší historii měl Duch Svatý vždycky důležitou roli. Chiara Lubichová, zakladatelka a první prezidentka Hnutí fokoláre, to vždy zdůrazňovala: „Byl naším Učitelem“, „velkým protagonistou naší historie“, „dárcem našeho charismatu“.
On vždycky osvěcoval, vedl, podporoval a šířil to, co my nazýváme „Ideálem“, to znamená Boha, kterého jsme objevili a znovu objevovali skrze spiritualitu jednoty; „Ideálem“, který nás zaplavuje světlem a každý den nás vrhá do stále nového, jedinečného a nádherného Božího dobrodružství.
Na začátku naší historie – v letech 1949-50 – zajisté nebyla funkce Ducha Svatého tak zřejmá; vícero let se nehovořilo o něm ani o jeho působení na nás, protože On sám to tak chtěl. Jak řekla Chiara na jednom setkání Charismatické obnovy v roce 2003, „pečlivě se držel stranou; do určité míry zmizel a anuloval sám sebe, a tak nám udělil lekci, na niž nikdy nezapomeneme: On, který zosobňuje lásku, nás naučil, co láska je, a sice žít a stavět do popředí ty druhé.“
Navzdory tomu od počátku nacházíme v jednotlivých bodech spirituality jednoty, které se postupně ukazovaly, živou stopu tiché, ale aktivní přítomnosti Ducha. Stačí si pomyslet zkušenost z doby druhé světové války, kdy v „temném sklepě“, kde se ukrývaly před bombami, Chiara otevírá evangelium a má dojem, že každá stránka se osvětluje novým světlem; Duch Svatý jí dává pocítit Ježíšovo Slovo vyslovené před dvěma tisíci léty jako Slovo živé, stále uskutečnitelné, vhodné pro každou dobu a pro každou situaci. Láska k Božímu Slovu – které se ještě i dnes snažíme žít měsíc po měsíci – je jedním z opěrných bodů naší spirituality.
Během léta 1949, charakterizovaného specifickou Chiařinou mystickou zkušeností, nacházíme Ducha Svatého jako jejího mlčenlivého společníka na cestě, jako toho, kdo jí každý den dává prožívat „nekonečně krásné Skutečnosti“. Za těchto okolností pochopí, že Duch Svatý, třetí Osoba Trojice, je celým Ježíšovým dechem, celou jeho vroucností a životem“, je „ovzduším Nebe“, ovzduším, „jímž je celé Nebe proniknuté“. A taktéž v tomto období jí Duch Svatý odhalí úplně nové pochopení Panny Marie, které bude potom určující pro rozvoj charismatu i pro samotné utváření Díla, jež později dostane její jméno.
Chiara nás vždycky povzbuzovala, abychom na své duchovní cestě byli „stálými žáky tohoto velkého Učitele“, abychom byli pozorní na jeho tajemné a jemné dotyky, abychom nenechali zapadnout nic, co může být jeho inspirací.
Běžnou praxí našeho života se stalo to, že „nasloucháme jeho hlasu“, to znamená hlasu Ducha, který v nás přebývá, „hlasu“, který silně hovoří, který inspiruje, který vede, pokud zaujmeme postoj lásky k Bohu a k bratřím; „hlasu“, který pomáhá přinášet do světa revoluci evangelní lásky.
Jedním z mnoha účinků vyvolávaných Duchem Svatým, který trvale zakoušíme v našich společenstvích, v našich citadelách, na našich malých nebo větších setkáních, je ona „atmosféra“, která vzniká jako plod hluboké jednoty vytvořené přítomností Ježíše Zmrtvýchvstalého mezi námi (srov. Mt 18,20).
Avšak Ježíš může být přítomný mezi námi jen tehdy, pokud naše vzájemná láska se poměřuje jeho láskou („jako jsem já miloval vás“). Proto je třeba hledět na něj Ukřižovaného – který z lásky cítí dokonce opuštěnost – rozpoznávat ho a milovat ho ve všech bolestech, s nimiž se setkáváme, a stávat se ničím jako On.
„Ježíš opuštěný je ničím, je bodem a skrze bod (=extrémní láska, která umenšila sebe darováním všeho) prochází pouze jednoduchost, kterou je Bůh-Láska. Jedině láska proniká…“ Tak můžeme nechat žít v sobě Zmrtvýchvstalého a Zmrtvýchvstalý s sebou nese svého Ducha.
Když je Ježíš mezi námi, tak zakoušíme, že hlas Ducha Svatého je velice zesílen, jako přes „amplión“.
Přítomnost Ducha Svatého zvláštním způsobem rovněž vzýváme naší typickou modlitbou, kterou je „consenserint“, vyslovovanou ve světle Ježíšových slov: „Opět vám říkám: jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce“ (Mt 18,19). Touto modlitbou se obracíme na Otce a svěřujeme mu každou potřebu; kolik různých a nemyslitelných milostí jsme tímto způsobem obdrželi!
Rovněž zakoušíme, že Duch Svatý vstupuje do života a do historie každého a zevnitř obnovuje nejen nějakou jednotlivost, ale celou skutečnost lidského života, aby vedl celé lidstvo k završení Božího plánu s člověkem a s vesmírem. Když klademe do základu vztahů mezi lidmi vzájemnou lásku jako odraz trojiční lásky, lze skutečně proměňovat svět v každé oblasti: politické, ekonomické, kulturní, umělecké, výchovné atd. „Pocítila jsem“, svěřuje nám Chiara, „že jsem byla stvořena jako dar pro toho, kdo je vedle mne, a ten, kdo je vedle mne, byl stvořen Bohem jako dar pro mne; jako Otec v Trojici je celý pro Syna a syn je celý pro Otce. A proto vztah mezi námi je Duchem Svatým, je to tentýž vztah, který je mezi Osobami Trojice.“
Jsme přesvědčeni, že všichni, malí i velcí, můžeme být „nositeli“ Ducha Svatého, abychom nechali zazářit to božské nejen uvnitř církve, ale i mimo ni, ve světě, který je nám svěřen. Jsme povoláni k tomu, abychom zanechávali – kde můžeme – „stopy světla“ a tak přinášeli svůj příspěvek lidstvu, které nás obklopuje, a společně znovu nacházeli pravý smysl naší cesty.
Chtěla bych zakončit jedním Chiařiným snem, jenž ona úplně svěřila Duchu Svatému. Je to sen, který je také můj, a myslím, že i váš: „Sním o tom, že Duch Svatý bude i nadále zaplavovat církve a umocní ‚semena Slova‘ přítomná mimo ně, aby svět byl trvale zaplavován novostí světla, života a činů, které může vzbudit pouze On, aby stále početnější muži a ženy se vydávali po správných cestách, směřujících k jejich Stvořiteli, a dávali duši i tělo do jeho služby.“

 Zdroj: https://www.focolare.org/news/2019/06/12/lo-spirito-santo-in-azione/

 

17. 6. 2019

0
0
0
s2sdefault

Zlatá Praha po­kra­ču­je 16. června 2019 od 17 ho­din se­tká­ním, kte­ré se usku­teč­ní formou společné prohlídky katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze na Hradčanech. Sraz účastníků je v 17 hodin, kdy v katedrále začínají nešpory, kterých je možné se také zúčastnit, vlastní prohlídka interiéru bude následovat bezprostředně po jejich skončení.

zp201906

7. 6. 2019

0
0
0
s2sdefault

Prezidentka a spoluprezident Hnutí fokoláre se po své květnové návštěvě Sýrie zastavili v Libanonu, kde slavili padesáté výročí Hnutí s místní komunitou a různými světskými i duchovními osobnostmi.

20190601 libanon 1

450 přítomných právě prošlo některé významné etapy těchto padesáti let a jeden z přednášejících vyznal: „Ve válce v letech 1975-1990 padl můj bratr a já jsem byl také mezi těmi, kteří bojovali. V roce 1993 jsem poznal Hnutí fokoláre a spiritualitu jednoty, která změnila můj život.“

Těchto pár slov je koncentrátem reality: je v nich bohatství a krása Libanonu jako brány na Střední východ, kde se setkávají tři kontinenty a tři velká náboženství; země privilegované dějinami, která neustále žije výzvu bratrského soužití národů, náboženství, vyznání a křesťanských ritů. Toto vyznání potvrzuje také dramata a traumata z války, která trvala celých 16 let a jejíž příčiny a kořeny nebyly nikdy skutečně vyřešeny.

V příběhu tohoto muže se skrývá semeno, které zaseli první fokolaríni, když dorazili v roce 1969 do Bejrútu. Jejich svědectví života založeného na lásce přežilo válku a je dnes vyjádřeno v Hnutí i v mnoha církevních a sociálních aktivitách, které jsou v tento slavnostní den prezentovány.

20190601 libanon 2

Maria Voce a Jesús Morán, kteří přijeli slavit s Libanonci, vyzývají libanonské fokolaríny, aby hleděli do budoucnosti: aby neúnavně hlásali evangelium v typickém stylu charismatu jednoty, které po vzoru Krista tvoří ze všech jedno. Povzbudili je, aby se nevyhýbali střetům a konfliktům a dosáhli nové evangelní mentality a snažili se nežít jen povrchní ekumenismus. Požádali je, aby si nenechali uniknout prorockost mezináboženského dialogu, zvláště s muslimy.

Všechny tyto výzvy shrnula Maria Voce ve svém pozdravu po nedělní mši svaté 12. května v katedrále Vzkříšení v Antélias nedaleko Bejrútu, která se sloužila na oslavu padesátého výročí. Maria Voce vyjádřila přání, „aby Libanon dokázal být celému světu oním živým poselstvím soužití a bratrství navzdory roztříštěnosti, které už papež Jan Pavel II. v osmdesátých letech viděl jako zvláštní charakteristiku libanonského lidu, v němž se kulturní a duchovní diverzita stává příkladným bohatstvím na cestě jednotlivců a národů. My opakujeme s papežem: Libanon je víc než jen země, je to poselství svobody a příklad pluralismu pro Východ i Západ.“
(Apoštolský list všem biskupům katolické církve, 7. září 1989)

Převzato z www.focolare.org a redakčně zkráceno

 Joachim Schwind

20190601 libanon 3

4. 6. 2019

0
0
0
s2sdefault

Nachází se na hranici mezi židovskou a arabskou částí Jeruzaléma. Bude místem spirituality, studia, dialogu a formace pro Svaté město i pro celý svět.

jcentrum

Jeden francouzský historik napsal, že Jeruzalém nepatří Jeruzalému, ale že je to světové město, kde si periodicky dává dostaveníčko celý svět, aby se zde konfrontoval a poměřil. Je to laboratoř soužití i války, sounáležitosti i nenávisti k bližnímu.

Je totiž snadné podlehnout pokušení a vidět jen to, co nám o Svatém městě téměř každodenně hlásí noviny: násilí mezi Židy a Palestinci či únavnou snahu křesťanů udržet se na svatých místech. Je ale snad Jeruzalém jenom tímhle? Je v něm stále ještě prostor pro naději a prorockého ducha, které toto město pro celý svět představuje?

Chiara Lubichová o tom byla vždy přesvědčena. Poprvé jela do Svaté země v roce 1956 a mezi jinými svatými místy ji oslovilo zvláště jedno: „Schodiště“, tedy staré římské schodiště z bílého kamene hned za hradbami starého města vedle kostela svatého Petra in Galicantu. Podle tradice tudy šel Ježíš po poslední večeři do Getsemanské zahrady a právě zde pronesl svoji modlitbu za jednotu: „Otče, ať jsou všichni jedno.“

jschody

Chiara Lubichová popisuje silný dojem z tohoto místa takto: „Na tomto místě se Mistr, již blízký smrti, se srdcem plným něhy ke svým učedníkům, vyvoleným nebem, ale dosud křehkým a neschopným porozumět, obrátil k Otci svojí modlitbou jménem svým a jménem všech těch, pro které přišel a za které byl připraven zemřít: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my.“ Zde Ježíš vyzýval Otce, aby nás přijal za své syny, ačkoli jsme svojí vinou vzdáleni, a aby nás sbratřil mezi sebou navzájem v té nejpevnější, protože božské jednotě. Už tehdy Chiara zatoužila, aby právě zde, na tomto kousku země, vzniklo centrum pro dialog a mír.

Věci nabraly patřičný spád v osmdesátých letech, kdy bylo možné koupit pozemek sousedící s římským schodištěm a sestavit projekt, který byl schválen v roce 2016. V poslední době byly provedeny přípravné vykopávky před stavbou.

Budoucí Centrum pro dialog a mír dostalo od Chiary Lubichové přesně daný úkol: má být místem spirituality, studia, dialogu a formace. Místem otevřeným lidem každého věku, kultury, víry a původu; zaměřeným na podporu setkání, poznání druhých a autentických mezilidských vztahů.

jvykop

Další rozhodující etapou bylo, když v únoru 2019 Maria Voce, prezidentka Hnutí fokoláre, učinila významné gesto a do základů vložila drobnou medailku Panny Marie na znamení zahájení stavby centra. Projekt představuje multifunkční budovu, vhodnou k různým akcím a iniciativám na místní i mezinárodní úrovni.

Stefania Tanesini (www.focolare.org)

Zveme každého, kdo by chtěl mít účast na realizaci mezinárodního Centra pro dialog a mír v Jeruzalémě. Každý příspěvek bude vřele vítaný. Pro sdílení nápadů, iniciativ nebo pro spolupráci napište na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Finanční příspěvky lze poslat na účet Hnutí fokoláre č. 474026843 / 0300, variabilní symbol 1111.

3. 6. 2019

0
0
0
s2sdefault

Marie Voce a Jesús Morán, prezidentka a spoluprezident Hnutí fokoláre, navštívili ve dnech 1.-8. května 2019 Sýri, aby povzbudili členy Hnutí fokoláre v této tak zkoušené zemi.

20190501 syrie seydnaya 2

První zastávkou na této cestě do Sýrie je město Homs, kde spiritualitu fokoláre žije společenství asi 50 lidí.
Když se ptáme, jaké výzvy jsou pro ně nejtěžší, jsme dojati odpovědí: „Když odpovíme na nenávist láskou, vypadáme slabí, a to je těžké snášet a předávat dětem. Ale lidé kolem nás nevědí, že láska je nejmocnější zbraní.“ S odzbrojující upřímností a opravdovostí vyprávějí o tom, jak prožili a přežili tu strašlivou dobu, během níž nemálo z nich přišlo o všechno, ale uchovalo si živou víru v Boha, jenž je láska, a podávalo o tom důkaz v každodennosti bomb, zkázy a smrti. Mnozí z této malé komunity se nyní snaží svému národu pomoci: podporují nemocné rakovinou, pracují jako fyzioterapeuti a psychologové s lidmi s válečným traumatem, dělají pedagogické asistenty žákům na základních školách a připravují pro ně kurzy etické výchovy.
„Udrželi jste živý plamen evangelia,“ řekla jim Maria Voce s dojetím. „A pochopili jste, že jeden ze základních bodů naší spirituality a tajemství pravé lásky spočívá v lásce k Ježíši, který na kříži volá svoji opuštěnost. Je pro nás skutečnou milostí, že jsme se s vámi mohli setkat.“

20190501 syrie homs

Další zastávkou Marie Voce a Jesúse Morána bylo město Saydnaya, asi 40 kilometrů severně od Damašku, kde se sešla třicítka členů společenství Hnutí fokoláre v konventu sv. Efraima. Začíná se historií Hnutí a zní slova, která Chiara Lubichové mnohokrát vyslovila a světové komunity je znají prakticky nazpaměť: „Byla válka a všechno se hroutilo...“ Ale zvláštností dnešního příběhu je to, že po přečtení každé jednotlivé epizody z Chiařina života vystupuje někdo z přítomných a vlastní zkušeností z této trýzněné země ji ilustruje. Jsou zde tací, kteří se vrátili do svého města a nenašli už svůj dům; jiní přišli o práci, další o fyzické nebo psychické zdraví, někomu ukradli budoucnost nebo víru v Boha a v mezilidské vztahy; další - a těch je mnoho - přišli o své blízké. A většina těchto ztrát nebyla dodnes nahrazena. „Jsme uvnitř mrtví,“ řekl jeden z nich a shrnul tak duševní stav mnohých, možná všech.
Tento život mezi zoufalstvím a nadějí, smrtí a vzkříšením, zní také v krátkém vstupu apoštolského nuncia v Sýrii, kardinála Maria Zennariho, a v odpovědích Marie Voce a Jesúse Morána. Kardinál Zennari vyzval přítomné, aby i dnes přijali poselství, které Ukřižovaný před 800 lety dal svatému Františkovi, ať opraví jeho dům. „Ale zde,“ dodal kardinál, „není třeba opravit jen dům církve, ale celou vaši vlast. Musíte postavit novou Sýrii.“
Jesús Morán, spoluprezident Hnutí fokoláre, syrské komunitě Hnutí představil příklad Panny Marie, Ježíšovy matky, která v největším zoufalství uvěřila nemožnému, tedy síle vzkříšení. Co ale dnes dělat v Sýrii: zůstat, nebo odejít? Tuto zásadní otázku mnohých vyslovila právě Maria Voce: bez ohledu na toto rozhodnutí, které jistě není snadné, vyzvala prezidentka přítomné, aby žili přítomný okamžik, aby se upínali na to, co je v tom kterém okamžiku „Boží vůlí“ a žili ji, „i když Bůh občas dopouští, že žijeme uvnitř tajemství“.
„Děkujeme za naději a sílu k životu, kterou jste nám přinesli.“ To jsou slova, jimiž se Maria Voce obrátila ve videoposelství ke komunitám fokoláre na závěr své cesty do Sýrie.

20190501 syrie seydnaya

Jak je možné ukončit tuto cestu děkováním za přijatou naději a sílu?
Jedním z klíčů je poslední etapa návštěvy. 230 mladých katolíků a příslušníků jiných církví se na pozvání melchitského patriarchy Youssefa Absiho sešlo v pondělí 6. května v řeckokatolické katedrále v Damašku. Maria Voce při této příležitosti odpověděla na několik otázek a vyzvala syrskou mládež: „Nenechte si ukrást svoje hodnoty a spojte se se všemi mladými, kteří chtějí lepší svět. Svět na vás čeká.“

20190501 syrie damasek

Co tedy dělat, jak vytvořit podmínky, v nichž by toto zrno naděje mohlo v Sýrii klíčit a růst?
Kdo alespoň trochu zná dávnou i nedávnou minulost této země, možná by měl hned dvě řešení: nechat žít v míru Sýrii a Syřany, protože především musí přestat konflikty. A Střední východ a různé jiné státy na světě, které chtějí Sýrii využívat, by ji měly nechat, ať si najde vlastní cestu.
Tento národ, silný i křehký zároveň, jak jej popsala Maria Voce, je schopen vzít svůj osud do vlastních rukou.

Převzato z www.focolare.org a redakčně zkráceno

31. 5. 2019

0
0
0
s2sdefault