Slovo života – červen 2018

„Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny“ (Mt 5,9)

Matoušovo evangelium otevírá vyprávění o Ježíšově kázání překvapivým zvěstováním blahoslavenství.
Ježíš v nich prohlašuje, že „blahoslavení“, tedy plně šťastní a realizovaní jsou všichni ti, kteří jsou v očích světa považováni za poražené nebo nešťastné: pokorní, plačící, tiší, ti, kdo lační a žízní po spravedlnosti, čistého srdce, tvůrci pokoje.

Bůh jim slibuje veliké věci: on sám je nasytí a utěší, zdědí zemi i Boží království.
Jde tedy o skutečnou kulturní revoluci, která převrací náš často uzavřený a krátkozraký pohled, podle něhož jsou tyto kategorie lidí okrajová a nevýznamná část uprostřed boje o moc a úspěch.

„Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.“

Pokoj je v biblickém pohledu plodem spásy, kterou působí Bůh, je tedy především Božím darem. Je charakteristikou samotného Boha, který miluje lidstvo a veškeré stvoření srdcem Otce a má se všemi plán svornosti a harmonie. Proto ten, kdo všemožně usiluje o pokoj, vykazuje jistou „podobnost“ s ním jako jeho syn.

Chiara Lubichová napsala: „Tvůrcem pokoje může být ten, kdo má pokoj v sobě. Je třeba být nositelem pokoje především ve vlastním chování v každém okamžiku, a žít v souladu s Bohem a s jeho vůlí. (…) ,… budou nazváni Božími syny′. Dostat jméno znamená stát se tím, co ono jméno vyjadřuje. Sv. Pavel nazýval Boha „Bůh pokoje“, a když zdravil křesťany, říkal jim: ,Bůh pokoje ať je s vámi se všemi.′ Tvůrci pokoje ukazují svoji spřízněnost s Bohem, jednají jako Boží děti, svědčí o Bohu, který (…) vtiskl do lidské společnosti řád, jehož plodem je pokoj.“

Žít v pokoji neznamená pouze nebýt v konfliktu; není to ani poklidný život s jistými kompromisy týkajícími se hodnot a mající za cíl být se všemi za každých okolností zadobře; je to naopak ryze evangelijní životní styl vyžadující odvahu jít proti proudu.

Být „tvůrci pokoje“ znamená především vytvářet příležitosti ke smíření ve vlastním životě i v životě druhých, a to na všech úrovních: především s Bohem a pak s tím, kdo je nám nablízku v rodině, v zaměstnání, ve škole, ve farnosti a v různých sdruženích, ve společenských i v mezinárodních vztazích. Je to tedy forma rozhodné lásky k bližnímu, velký skutek milosrdenství, který hojí všechny vztahy.

Tak se rozhodl jednat Jorge, mladík z Venezuely ve své škole: „Jednoho dne po vyučování jsem si všiml, že se moji spolužáci domlouvali na protestní manifestaci, během níž chtěli použít násilí, zapalovat auta a házet kameny. Hned jsem si řekl, že takové chování se neslučuje s mým životním stylem. Proto jsem spolužákům navrhl, aby napsali dopis vedení školy – tak jsme mohli požadovat jinou formou tytéž věci, které chtěli dosáhnout násilím. S některými z nich jsme dopis sepsali a odevzdali řediteli.“

„Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.“

V současnosti se zdá být zvláště naléhavé podporovat dialog a setkání mezi lidmi i skupinami s odlišnými dějinami, kulturními tradicemi a názory a ocenit a přijmout tuto různost a toto bohatství.

Jak nedávno řekl papež František: „Pokoj se buduje v chóru odlišností (…). A díky těmto odlišnostem se od druhých učíme, jako bratři (…). Máme jediného Otce, my jsme bratři. Milujme se jako bratři. A pokud se spolu přeme, ať je to jako mezi bratry, kteří se hned usmíří, kteří se vždy vrátí k bratrskému vztahu.“

Mohli bychom se také angažovat v poznávání zárodků pokoje a bratrství, které již činí naše města otevřenějšími a lidštějšími. Starejme se o ně, ať rostou – tak přispějeme k uzdravení ran a konfliktů, které prožívají.

                                                                                                                                     Letizia Magri