Slovo života – srpen 2018

„Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství“ (Jer 31,3)

Prorok Jeremjáš je Bohem vyslán k izraelskému národu, prožívajícímu bolestnou zkušenost vyhnanství v babylonské zemi. K národu, který ztratil všechno to, co představovalo jeho identitu i vyvolení: zemi, chrám, zákon…

Slovo proroka však trhá tento závoj bolesti a ztráty. Je to pravda: Izrael projevil nevěru vůči úmluvě lásky s Bohem, čímž na sebe přivolal zničení, avšak nyní přichází zpráva o novém příslibu svobody, spásy, obnoveného spojenectví, které Bůh ve své věčné a nikdy neodvolané lásce připravil pro svůj lid.

„Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.“

Věčná a neodvolatelná dimenze Boží věrnosti je vlastností Boží lásky: On je Otec všech lidí, Otec, který miluje jako první a zavazuje se jednou provždy. Jeho věrnost se dotýká každého z nás a umožňuje nám vkládat na něj všechny starosti, které nás mohou brzdit. Právě díky této věčné a trpělivé lásce můžeme i my růst a zlepšovat se ve vztahu s ním i s bližními.

Jsme si vědomi toho, že nejsme ve svém úsilí milovat Boha i bratry – jakkoli je upřímné – tak stálí, ale jeho věrnost vůči nám je nezištná, vždy nás předchází bez ohledu na naše „výkony“. S touto radostnou jistotou se můžeme zvednout od svého omezeného horizontu, každý den se znovu vydat na cestu a stát se též svědky této „mateřské“ něhy.

„Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.“

Tento pohled Boha na lidstvo odhaluje i velkolepý záměr bratrství, které bude plně završeno v Ježíšovi. Ježíš totiž osvědčil svoji důvěru v Boží lásku slovem a především příkladem celého svého života.
Otevřel nám cestu, abychom mohli napodobovat Otce v lásce ke všem (Mt 5,43nn) a zjevil nám, že povoláním každého muže a ženy je přispět k budování vztahů kolem sebe, naplněných přijímáním a dialogem.

Jak budeme žít Slovo života tohoto měsíce?
Chiara Lubichová nás vyzývá, abychom měli srdce matky: „Matka stále přijímá, stále pomáhá, stále doufá, všechno zahlazuje. (…) Láska matky je totiž velmi podobná lásce Kristově, o níž hovoří apoštol Pavel. Budeme-li mít srdce matky či přesněji dáme-li si předsevzetí, že budeme mít srdce Matky par excellence, Marie, budeme vždy připraveni milovat druhé za všech okolností a tedy udržovat v sobě živého Zmrtvýchvstalého. (…) Budeme-li mít srdce této Matky, budeme milovat všechny, nejen členy vlastní církve, ale i členy jiných církví. A nejen křesťany, ale i muslimy, buddhisty, hinduisty atd. I lidi dobré vůle. I každého člověka, který obývá tuto zemi (…).“
„Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.“

Jedna mladá žena, která začala žít evangelium v rodině, vypráví: „Zakusila jsem dříve nikdy nepoznanou radost a touhu šířit tuto lásku i za hranice čtyř stěn naší domácnosti. Vzpomínám si například, jak jsem běžela do nemocnice za manželkou jednoho kolegy, která se pokusila o sebevraždu. Už nějaký čas jsem věděla o jejích těžkostech, ale byla jsem plná svých problémů, takže jsem neudělala nic pro to, abych jí pomohla. Tehdy jsem však cítila, že její bolest je i má, a nedopřála jsem si klidu, dokud se nevyřešila situace, která ji přivedla k tomuto činu. Tato epizoda pro mě znamenala začátek změny mentality. Díky ní jsem pochopila, že pokud miluji, můžu být pro každého, kdo prochází kolem mě, odrazem, byť maličkým, samotné Boží lásky.“

Co kdybychom i my, podpořeni věrnou Boží láskou, svobodně zaujali tento vnitřní postoj, tváří v tvář všem, které potkáme během dne?

                                                                                                                               Letizia Magri