Slovo života – červenec 2019

„Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte“ (Mt 10,8)

V Matoušově evangeliu se Ježíš touto důraznou výzvou obrací k těm, které si vyvolil za vyslance.
Osobně se setkal s bloudícím a trpícím lidstvem a soucítí s ním.
Proto touží skrze apoštoly rozmnožovat svoje dílo spásy, uzdravení a osvobození. Oni se shromáždili kolem Ježíše, naslouchali jeho slovům a dostali poslání, cíl svého života. Vydali se na cestu, aby svědčili o Boží lásce ke každému člověku.

„Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“
Co ale dostali „zadarmo“, co mají dávat?
Apoštolové skrze Ježíšova slova, skutky a rozhodnutí a skrze celý jeho život zakoušeli Boží milosrdenství. Navzdory své slabosti a omezenosti dostali nový zákon lásky a vzájemného přijetí.
Především dostali dar, který chce Bůh dát všem lidem: sebe samého, doprovod na životní pouti, Boží světlo pro jejich rozhodování. To jsou dary nedozírné ceny, které překonávají jakoukoli naši schopnost odvděčit se, jsou zcela „zdarma“.
Byly dány apoštolům a všem křesťanům, aby přes nás tyto dary mohly proudit ke všem, které každý den potkáváme.

„Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“
Chiara Lubichová v říjnu 2006 napsala: „Na různých místech evangelia Ježíš vyzývá k dávání: dát chudým, tomu, kdo žádá, tomu, kdo si chce vypůjčit, dát najíst tomu, kdo má hlad, plášť tomu, kdo žádá o košili; dát zadarmo… On sám dával jako první: zdraví nemocným, odpuštění hříšníkům, život nám všem. Proti egoistické hrabivosti staví velkorysost; proti zaměření na vlastní potřeby pozornost k druhým; proti kultuře vlastnění kulturu dávání (…). Slovo života tohoto měsíce nám může pomoci odhalit hodnotu každé naší činnosti – od práce doma nebo na poli a v továrně až po vyřizování kancelářských záležitostí, školních úkolů, stejně jako odpovědnost v občanské, politické a náboženské oblasti. Všechno se může stát pozornou a horlivou službou. Láska nám dá nové oči, abychom vnímali to, co ostatní potřebují a šli jim vynalézavě a velkoryse vstříc. Jaké to přináší plody? Dary budou kolovat, protože láska vyvolává lásku. Radost se znásobí, protože ,blaženější je dávat než dostávat‘ (Sk 20,35).“

Přesně jako to vypráví Vergence, holčička z Konga: „Když jsem šla do školy, měla jsem opravdu velký hlad. Na ulici jsem potkala strýce a ten mi dal peníze, abych si koupila svačinu, jenže jsem o kousek dál uviděla velmi chudého člověka. Hned mě napadlo, že mu ty peníze dám. Moje kamarádka, která se mnou šla, mi říkala, ať to nedělám, ať myslím raději na sebe! Ale já jsem si řekla: já se najím zítra, ale co on? Tak jsem svoje peníze na svačinu dala tomu muži a měla jsem z toho v srdci velikou radost.“

„Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“
Ježíšovou logikou a logikou evangelia je stále dostávat, abychom se dělili, ne abychom shromažďovali pro sebe. Je to výzva i pro nás všechny, abychom si uvědomili, co jsme dostali: energii, vlohy, schopnosti, hmotné věci, a dali je do služeb druhým.
Podle ekonoma Luigina Bruniho je „nezištnost (…) rozměrem, který může doprovázet jakýkoli úkon. Nezištnost neznamená ,zdarma’, právě naopak, protože nezištnost neznamená bezcennost, ale naopak nedozírnou cenu, kterou lze oplatit jen dalším nezištným skutkem.“ .
Nezištnost tedy překonává logiku trhu, konzumu a individualismu a otevírá ke sdílení, ke společenství, k bratrství, k nové kultuře dávání.

Zkušenosti potvrzují, že nezištná láska je skutečnou provokací, která má pozitivní a nečekané důsledky, které se i ve společnosti šíří jako ropná skvrna.
To se stalo například na Filipínách v rámci jedné iniciativy, zahájené v roce 1983.
V té době byla v zemi velmi složitá politická situace a mnoho lidí se snažilo najít nějaké pozitivní řešení. Také jedna skupina mladých se rozhodla přispět svým originálním způsobem: otevřeli své skříně a vytáhli z nich to, co už nepotřebovali. Všechno prodali na bleším trhu, získali malý kapitál a téměř z ničeho rozjeli sociální centrum s názvem Bukas Palad, což v místním jazyce znamená „s otevřenýma rukama“. Věta z evangelia, která je oslovila: „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte,“ (Mt 10,8) se od té doby stala mottem jejich iniciativy.
K tomuto úsilí se připojilo také několik lékařů, kteří dali nezištně k dispozici svoji profesionalitu, a mnoho dalších, kteří otevřeli svá srdce, ruce, domy.

Vzniklo a rozvinulo se tak rozsáhlé sociální dílo ve prospěch těch nejchudších, které ještě dnes nabízí své služby v různých filipínských městech. Ale tím nejdůležitějším cílem, jehož bylo dosaženo, bylo to, že se adresáti projektu stali protagonisty vlastního života.
Znovu totiž nacházejí svoji lidskou důstojnost a budují vztahy úcty a solidarity. Svým příkladem a úsilím provázejí mnoho dalších, aby vyšli z chudoby a převzali zodpovědnost za nový způsob života pro sebe i svoje rodiny, pro svoji čtvrť, svoje společenství, za svět.

                                                                                                                                            Letizia Magri