HNUTÍ FOKOLÁRE VÁS SRDEČNĚ ZVE NA SPOLEČNĚ PROŽITÉ DNY

KDE: Hotel Srní, v centru Národního parku Šumava 

KDY: 24. - 28. 9. 2021

TÉMA: Kolektivní spiritualita

Podrobnější informace ZDE - leták v PDF.

Možnost přihlášení do 30. 4. 2021 již brzy ZDE - formulář.

Zveme Vás na březnovou on-line diskuzi v rámci Františkovy ekonomiky. Tématem je "Ekologie vs. Ekonomie - jak se to týká mě?" Diskutovat bude RNDr. Hana Čížková, CSc.   Pro účast je nutná registrace na https://forms.gle/djsUizPEC7SZUF4N9

Ludmila Barborková

První krátký pozdrav (2 min.) nové prezidentky Margaret Karramové bezprostředně po jejím jmenování: https://www.youtube.com/watch?v=itAvTNAdXwI (české titulky)

První rozhovor poskytla nová prezidentka Hnutí fokoláre redakci italského časopisu Città Nuova / Nové Město: https://www.youtube.com/watch?t=2&v=x2RfuaPKdBY (22 min., dabováno cz)

 Maria Voce (Emmaus) -  jak prožívala svoji úlohu první prezidentky ve vedení Hnutí fokoláre po Chiaře Lubichové? V jednom rozhovoru pro Vatican News, z 27. ledna, hovořila o aktuálnosti hnutí a o jeho hlubokém souladu s papežem Františkem. Přinášíme rozsáhlé úryvky rozhovoru.

Vést tak rozsáhlou a složitou organizaci jako je Hnutí fokoláre, k němuž se na světě hlásí 2 milióny lidí ze 182 zemí, není nic jednoduchého. Odcházející prezidentka Maria Voce, rodačka z Cosenzy, má kromě advokátské praxe za sebou také studium teologie a církevního práva. Pro mikrofony Vatican News vypráví o své dvanáctileté zkušenosti ve vedení Hnutí. 

Radosti, bolesti, úspěchy a možná i nějaká selhání, hranice i příležitosti: ze všech těchto věcí se pravděpodobně skládal život Hnutí odjakživa, nejen v těchto posledních letech. Kdybyste měla velice stručně shrnout, jak je na tom Hnutí dnes, co byste řekla?

Viděla bych ho jako strom. Jako strom, který možná trošičku poztrácel květy a listy, možná vypadá trochu jako na podzim, nicméně si zachovává nedotčené své silné kořeny, které jsou schopné v sobě udržet mízu a teplo a uživit svoje semena, která jsou nyní rozváta po celém světě, na všech kontinentech. Kořeny je tedy mohou dál živit a dávat jim klíčit, jak se také mnohde děje. V tuto chvíli to vidíme možná jako v zimě, ale právě v zimě klíčí semena pod povrchem, aby na jaře vyrašila. Připadá mi, že jsme jako strom, který se chystá na nové jaro Díla. 

Papež František a Hnutí fokoláre: je patrný velký soulad v pohledu na přijetí dialogu, na nutnost budování jiného světa. Zejména volání papeže po lidském bratrství staví Hnutí s jeho mezináboženskými dialogy do první linie. V čem vidíte v tomto smyslu přínos Hnutí?

Vidím jeho přínos jako zásadní, byl zásadní už za Chiary (Lubichové), už od začátku: ona z milosti charismatu jednoty, kterou obdržela od Ducha Svatého skutečně cítila, že musí ke každému přistupovat v duchu bratrství a tak to také vždy dělala, ať se setkala s kýmkoli. Na prvním místě s katolíky – od monsignorů, kteří jí kladli otázky, jak jsme viděli ve filmu, až po chudé v Tridentu – ale i s členy dalších církví, dalších náboženství i s lidmi bez vyznání. Se všemi se Chiara setkávala jako s bratry a sestrami a tak s nimi jednala. To nás Chiara učila a to ve Hnutí zůstává a vidíme, že je to podivuhodná síla. Zažili jsme to i teď při přípravě generálního shromáždění, kdy jsme v první linii viděli lidi z Hnutí z různých církví a náboženství, i lidi bez zvláštního vyznání, prostě lidi dobré vůle. Tito lidé především svědčili o moci lásky schopné navázat vztahy na všech úrovních, překonat konflikty, dokázat, že se cítíš dobře mezi lidmi z různých náboženství, mezi lidmi, kteří byli třeba ještě včera nepřáteli, a najednou se spolu baví, modlí, hledají spolu smysl života, smysl pandemie, smysl života pro druhé a skutků solidarity. Viděli jsme to v jejich moudrých slovech, v jejich pozornosti k tomu, co Hnutí připravuje, v jejich aktivním zapojení do přípravy shromáždění, v jejich životech, protože jsou evidentně inspirované týmž Duchem Svatým, který překračuje hranice a překážky. Takže mám dojem, že toto je právě ten přínos, který papež vnímá a s nímž může počítat. Ale nejen papež, nýbrž i celá církev a celé lidstvo, protože vnímám, že panuje velká potřeba takového bratrství a že Hnutí má zvláštní milost, díky níž ho dokáže tvořit právě skrze Chiařino charisma. 

O vztazích jste nedávno řekla něco velmi silného. Řekla jste, že jste pochopila, že pro Hnutí je zásadním krokem pochopit, že Bůh je nejen láska, ale i Trojice...

Bůh je samozřejmě Trojice, to znamená, že Bůh sám o sobě je vztahem. Tím chci říci, že všichni, kteří hledají Boha, musí navazovat vztahy, aby ho našli. Věřím, že neexistuje nikdo, kdo by Boha nehledal: hledá třeba pravdu, ale Bůh je i pravda, hledá krásu, ale Bůh je i krása, hledá dobro ve světě, ale Bůh je i dobro. Bůh je to všechno, co může kdokoli z lidí hledat a najít, když tvoří vztahy. A myslím si, že toho jsou schopní všichni, protože všichni jsou stvořeni k Božímu obrazu, tedy k obrazu Boha ve Trojici. 

V čele Díla Mariina bude podle Stanov vždy stát žena. Myslím si, že Hnutí je jedním z mála míst, kde je výhodou být žena. Vysíláte tím ale také silný signál směrem k občanské společnosti a k církvi...

Musím říci, že to slovo “výhoda” mě trochu překvapuje, protože po pravdě řečeno stát v čele takového hnutí, jako je to naše, znamená být skutečně tou, která jako první slouží, jako první miluje, jako první přijímá výzvy, jako první překonává s Boží pomocí a pomocí bratrů překážky. Takže v určitém smyslu může být výhodou, že můžeme být zvoleny, ale nemyslím si, že bychom to tímto způsobem v hnutí prožívaly, a nemyslím si ani, že fokolarínky, které jako jediné o to mohou usilovat, by to tak prožívaly, ale spíše v duchu lásky a služby Chiařinu dílu, kterému všichni chceme dál sloužit s láskou, s níž nás vedla a sloužila nám Chiara. Jinak je to jistě i svědectví o rovnosti, o hlubokém bratrství, o stejné důstojnosti pohlaví, které dal Bůh lidem, když stvořil člověka ke svému obrazu jako muže a ženu. Čili vzájemně se doplňující v jednotě, která respektuje rozdílnost a nechává oba rozvinout vlastní schopnosti dávání, které jsou nepochybně jiné, protože Bůh stvořil sice dvě různé bytosti, ale určené k tomu, aby byly spolu a společně tvořily lidstvo podle jeho obrazu a podoby. V tomto smyslu je to podle mne známkou pokroku, je to věc, která se stále více objevuje jak v církvi tak ve společnosti, ale myslím si, že je to jen čím dál zřetelnější projev mariánského profilu církve. Tedy toho profilu, který říká, že Maria je žena, matka, ale i královna, ale spolu se Synem i zakladatelka církve na Kalvárii, spoluspasitelka lidstva, princip jednoty všech. V tomto smyslu tedy ano, je to výhoda, kterou se Hnutí může chlubit a kterou může nabídnout církvi a světu v jistém smyslu jako vzor a jako precedens. 

Maria Voce, co byste popřála Dílu Mariinu do budoucna?

Stejně jako Chiara přeji Dílu maximální věrnost evangeliu, tedy věrnost, která může hraničit s hrdinstvím, protože je konkrétní. A řekla bych tomuto Dílu, které pokračuje na své cestě ve věrnosti slovům Evangelia, která Bůh vyslovil sesláním tohoto charismatu jednoty, aby jeho věrnost a jednota byly úplné, aby bylo schopné prožívat vztahy tak, jak se žijí ve Trojici, a svědčilo tím světu, že Bůh je, že skrze Dílo může přinést bratrství do církve a do světa, přispět k Ježíšově modlitbě: “Otče, aby všichni byli jedno.”

Adriana Masotti

(Zdroj: www.focolare.org)

Do čela Hnutí byla 31. ledna 2021 zvolena jako třetí prezidentka po zakladatelce Chiaře Lubichové a po Marii Voce, která skončila druhé volební období.

Margaret Karramová, pocházející ze Svaté země, byla včera zvolena prezidentkou Hnutí fokoláre více než dvoutřetinovou většinou oprávněných volitelů z účastníků generálního shromáždění Hnutí. To je složeno z 359 zástupců z celého světa. Margaret Karramová Je následovnicí zakladatelky Chiary Lubichové a Marie Voce, která setrvala v této funkci 12 let (dvě funkční období).

Margaret Karramová, (58 let), je Arabka katolického vyznání. Narodila se v Haifě a na Hebrejské univerzitě v Los Angeles (USA) vystudovala judaismus. Působila na různých pozicích jako odpovědná za fokoláre v Los Angeles a v Jeruzalémě. Spolupracovala také s několika komisemi a organizacemi pro podporu dialogu mezi třemi monoteistickými náboženstvími, jako je biskupská komise pro mezináboženský dialog, sbor katolických ordinářů Svaté země a organizace ICCI (Mezináboženská koordinační rada v Izraeli). 14 let pracovala na italském generálním konzulátu v Jeruzalémě.

Od roku 2014 působila v Mezinárodní centru Hnutí fokoláre jako poradkyně pro oblast Itálie a Albánie a byla spoluzodpovědná za dialog mezi církevními hnutími a novými katolickými komunitami. Mluví arabsky, hebrejsky, italsky a anglicky. V roce 2013 jí bylo uděleno ocenění „Mount Zion Award“ za usmíření; dostala ho společně se židovskou vědkyní a badatelkou Yiscou Harani za své úsilí o rozvíjení dialogu mezi různými kulturami a náboženstvími. V roce 2016 obdržela mezinárodní cenu sv. Rity za podporu dialogu v každodenním životě mezi křesťany, židy a muslimy, mezi Izraelci a Palestinci.

Volby se konaly včera 31. ledna 2021, ale její jmenování nabylo účinnosti až dnes, po potvrzení vatikánským Dikasteriem pro laiky, rodinu a život, jak to vyžadují základní stanovy Hnutí fokoláre. Potvrzovací dokument vyjadřuje přání, aby nová prezidentka plnila svůj úkol „s věrností, s postojem služby a v duchu církve, pro dobro členů Díla i univerzální církve “.

Úkoly prezidentky

Podle základních stanov Hnutí je prezidentka volena ze zasvěcených fokolarínek s věčnými sliby a bude jí vždy žena. Říká se v nich, že je „znamením jednoty Hnutí“. Znamená to, že je představitelkou velké náboženské, kulturní, sociální a geografické rozmanitosti všech, kdo se ve 182 zemích, kde je hnutí přítomno, hlásí ke spiritualitě fokoláre a ztotožňují s poselstvím o bratrství, jež zakladatelka Chiara Lubichová čerpala z evangelia: „Otče, ať jsou všichni jedno." (Jan 17, 20–26)

Margaret Karramovou čeká v příštích letech mnoho úkolů a výzev při vedení globálně zaměřeného hnutí, jakým Hnutí fokoláre je. Je hluboce ponořeno do místní i globální reality a do problémů lidstva, počínaje aktuální dobou pandemie. Stanovy rovněž naznačují styl, jímž se úřad prezidentky musí vyznačovat: „Její předsednictví je především předsednictvím lásky, protože musí milovat jako první, to znamená sloužit svým bratrům a sestrám a pamatovat přitom na Ježíšova slova ‚(...) kdo chce být mezi vámi první, ať je služebníkem všech‘ (Mk 10,44).“

Primární úlohou prezidentky je proto být stavitelkou mostů a zprostředkovatelkou základního poselství spirituality Hnutí fokoláre; má být připravena uvádět ho do praxe a šířit ho, jak rovněž říkají stanovy, i za cenu vlastního života.

Dalšími kroky generálního shromáždění Hnutí fokoláre bude volba spoluprezidenta, dnes odpoledne, a 4. února volba poradců. 

Stefania Tanesini, www.focolare.org

Dne 6. února přijal papež František 362 účastníků generálního shromáždění Hnutí fokoláre na soukromé audienci; část z nich byla přítomna v aule Pavla VI. ve Vatikánu a většina připojena elektronicky. V úvodu pozdravil všechny členy Hnutí fokoláre. Povzbudil je, aby zůstali věrní původnímu zdroji svého charismatu a zároveň setrvali v dialogu s novými sociálními a kulturními situacemi. Vyzval je, aby se vyvarovali veškeré sebestřednosti, aby přijali každou krizi jako příležitost k růstu, aby svědčili o bratrské lásce, která překonává všechny překážky, a stále více posilovali synodalitu. Na závěr je vyzval, aby vytrvale následovali zakladatelku hnutí Chiaru Lubichovou a naslouchali výkřiku Krista v jeho opuštěnosti na kříži, jež je srdcem křesťanství i charismatu Hnutí fokoláre.

Po smrti zakladatelky – vysvětlil papež ve svém projevu – je Hnutí vedeno k tomu, aby překonalo přirozený útlum a numerický pokles. „Každé charisma je kreativní, není to socha v muzeu. […] Jde o to, abyste zůstali věrní původnímu zdroji tak, že se pokusíte o něm přemýšlet nově a vyjádřit ho v dialogu s novými sociálními a kulturními situacemi. Má pevné kořeny, ale strom roste v dialogu s realitou. Tato práce na aktualizaci je o to plodnější, o co více je v souladu s tvořivostí, moudrostí, citlivostí vůči všem a ve věrnosti církvi. Vaše spiritualita, charakterizovaná dialogem a otevřeností různým kulturním, sociálním a náboženským kontextům, může rozhodně tomuto procesu napomáhat. Je třeba stále pěstovat otevřenost vůči ostatním, ať je to kdokoli; evangelium je určeno pro všechny, nikoli však jako proselytismus, to ne. Je určeno pro všechny, je to kvas nového lidstva na každém místě a kdykoli “.

Papež varuje před sebestředností „která nikdy nevychází z dobrého ducha; to je něco, co přejeme celé církvi: dávat si pozor na zahledění do sebe. To vede k tomu, že bráníme instituce na úkor lidí, a může to také směřovat k ospravedlňování nebo krytí různých forem zneužívání. […] Místo toho je třeba být odvážný a čelit problémům na základě parrhesie (otevřenosti) a pravdy a vždy následovat usměrnění církve. [...] Sebechvála nikdy není charismatu ku prospěchu, nikdy. Je třeba spíše přijímat každý den s úžasem – nezapomínejte na úžas, který vždy ukazuje Boží přítomnost – jako bezplatný dar, který jste dostali, když jste se setkali s ideálem svého života, a s Boží pomocí se snažte na něj odpovídat s vírou, pokorou a odvahou, jako Panna Maria po Zvěstování“.

Poté přechází k druhému tématu a zdůrazňuje význam krizí, které jsou vždy příležitostí k růstu. Krize "je čas Ducha, který vyvolává potřebu aktualizace, aniž byste ztráceli odvahu tváří v tvář lidské složitosti a jejím rozporům. [...] Je povinností těch, kdo zastávají vedoucí funkce na všech úrovních, aby tím nejlepším a nejkonstruktivnějším způsobem usilovali o řešení komunitních a organizačních krizí; naproti tomu osobní duchovní krize, které se týkají nitra jednotlivce a oblasti svědomí, vyžadují, aby se k nim přistupovalo obezřetně, a řešili je ti, kteří v rámci hnutí nezastávají vedoucí pozice na různých úrovních. (…) Propletení sféry vedení se sférou svědomí vede ke zneužívání moci a k dalším formám zneužívání, kterých jsme byli svědky, když se odkryl hrnec těchto ošklivých problémů.

“Uskutečňování jednoty, k níž se Hnutí fokoláre cítí být zvláště povoláno, naznačuje papež z dvojí perspektivy: „Pokud jde o jednání navenek, povzbuzuji vás, abyste svědčili o blízkosti druhým skrze bratrskou lásku, která překonává všechny bariéry a dotýká se všech lidských situací. Překonávejte bariéry, nebojte se! Je to cesta bratrské blízkosti, která přináší přítomnost Vzkříšeného Krista lidem naší doby, počínaje chudými, nejmenšími a vyřazenými; pracujte společně s lidmi dobré vůle na prosazování spravedlnosti a míru.“ [...] Pokud jde o angažovanost uvnitř Hnutí, vybízí ke stále většímu prosazování synodality, „aby všichni členové, jakožto správci téhož charismatu, byli spoluzodpovědní a měli účast na životě Díla Mariina a na uskutečňování jeho specifických cílů. Kdokoli má odpovědnost za vedení, je povolán k prosazování a uskutečňování transparentní konzultace nejen v rámci řídících orgánů, ale na všech úrovních, v duchu logiky společenství, podle níž může každý pravdivě a svobodně dávat své dary a své názory do služeb druhým.“

Uzavírá tím, že vyzývá k následování zakladatelky Chiary Lubichové trvalým nasloucháním výkřiku Krista opuštěného na kříži, „který projevuje lásku v nejvyšší míře. Milost, jež z toho vyplývá, dokáže v nás, slabých a hříšných, probouzet velkorysé a někdy hrdinské odpovědi; je schopna proměňovat utrpení, a dokonce i tragédie, ve zdroj světla a naděje pro lidstvo. V tomto přechodu ze smrti do života se nachází jádro křesťanství a také vašeho charismatu.“

Setkání s papežem Františkem zahájila Maria Voce, odstupující prezidentka Hnutí fokoláre, která představila novou prezidentku Margaret Karramovou: „Jsme vděční Duchu Svatému, že si ji vybral – řekla – a mám radost, že ji teď mohu svěřit vaší modlitbě a lásce, Svatý otče, jež určitě bude stejně hluboká a veliká, jako tomu bylo po celé uplynulé roky vůči mně.

“Nově zvolená prezidentka s dojetím svěřila papeži, že se jí titul prezidentka nelíbí: „Jsem dcerou církve a chci být ke službě Vám i všem ostatním.“ Vyjádřila svou vděčnost za papežova slova a gesta, jež „nás neustále podněcují, abychom spolu s celým Božím lidem vycházeli ven, skláněli se k bolestem lidstva a snažili se o to, aby v našem společném domově všichni k sobě přistupovali a chovali se jako bratři a sestry.“ Poděkovala Dikastériu pro laiky, rodinu a život za to, že to umožnilo uskutečnit toto generální shromáždění elektronickou formou.

Au­di­en­ci je mož­né shlédnout ze zá­zna­mu v ital­šti­ně na ad­re­se: https://youtu.be/PFDeHEv2Fy0 a v an­g­lič­ti­ně na ad­re­se: https://youtu.be/rU8iwe34w-U

Zdroj: www.focolare.org

Po ničivém zemětřesení, které zasáhlo 29. prosince města Petrinja a Sisak, se do pomoci postiženým obyvatelům zapojilo mnoho dobrovolníků z celého Chorvatska. Během prvních 24 hodin zachránili lidi, kteří zůstali bez vody, elektřiny a jídla. O dva dny později se ze Záhřebu vydala do Sisaku Nikolina Balenová se svým týmem a nákladním autem naplněným tím, co darovali lidé v rámci ekonomiky společenství. Její svědectví přinášíme.

Už řadu let pořádám sbírky pro chudé a ohrožené rodiny ve spolupráci s Červeným křížem. Tuto aktivitu sdílím se skupinou kolegů a přátel. Totéž jsme udělali i o letošních Vánocích.

Když došlo 29. prosince v Petrinji k zemětřesení, ihned jsem začala pátrat po možnostech, jak těmto lidem co nejúčinněji pomoci. Informovala jsem se přes kolegy z naší firmy, kteří žijí v seizmicky aktivních oblastech, a u Červeného kříže. Pak jsme o tom mluvili ve výboru pro ekonomiku společenství. Každý z nás měl nějaký nápad, jak pomoci a koho zapojit.

Ihned po zemětřesení v Petrinji a Sisaku přijelo spontánně z celého Chorvatska mnoho lidí s humanitární pomocí. Solidarita byla neuvěřitelná, ale zpočátku bylo všechno dost chaotické, takže se pomoc hned nedostala k potřebným, ale hromadila se.

Zjistili jsme, že je už k dispozici dost oblečení i jídla, ale že je nejzásadnější opravit domy, hlavně střechy, dřív než začne pršet a déšť zničí všechno, co v domech zůstalo. Takže jsme začali sbírat plachty, pracovní rukavice, hřebíky, pláštěnky, stany. Jako kdyby nás vedla neviditelná ruka, setkali jsme se u lidí s velkou vstřícností. Firmy zapojené do ekonomiky společenství nabídly pomoc, peněžité a hmotné dary. Když jsme kupovali plachty, platili jsme za ně velmi nízkou cenu, stejně jako za mnoho dalších věcí. Vzali jsme kamarádův náklaďák a naplnili ho maximálním nákladem 1,5 tuny plachet. Pak jsme naložili zbytek (včetně dvou postelí, kamen, lamp, teplých bund, konzerv, dětských plen a jídla). Díky mé spolupráci s Červeným křížem jsme měli přístup i do jejich skladů a k jejich lidem. Ráno 31. prosince jsme s přetíženým náklaďákem vyjeli směrem do Petrinje.

Tam už byla spousta vozů a lidí, takže jsme se ani nemohli dostat do města. Ihned jsem kontaktovala sousední městečko Glina, kde byla situace také velmi zlá. Lidé nás velmi potřebovali. Měli radost, když viděli, že máme plachty i další věci, které nutně potřebovali. Pomáhali nám hasiči. Ve vesnici Prekopa jsme díky jednomu místnímu člověku zprostředkovali pomoc mnoha dalším potřebným lidem. Vzdálenější vesnice měly problémy, protože do nich ještě nikdo nedorazil. Všechna pomoc byla soustředěná na Petrinji a Sisak. Tak jsme dovezli pomoc do některých vesnic i do Petrinji.

Mnoho lidí z celého Chorvatska nabídlo ubytování rodinám, jejichž domy už nebyly bezpečné. Jenže většina z těchto lidí na vsi jsou zemědělci, kteří chovají dobytek a nemohou své domovy opustit. Pro takové lidi je k dočasnému ubytování vhodnější obytná buňka nebo obytný přívěs. Zpočátku nikdo nemyslel na zvířata, která potřebovala krmivo, takže teprve později přišel oves, pšenice, kukuřice atd.

Lidé mají velký strach, protože země se ještě chvěje. Mnozí z nich tráví noc v autě a nechtějí se vrátit domů ze strachu, že na ně dům spadne. Mnoho dětí bylo evakuováno do bezpečí. Byla zřízena veřejná jídelna. Denně se zde vaří tisíce jídel. K Charitě a Červenému kříži se připojilo mnoho dalších organizací i soukromých osob. Lidé budou potřebovat pomoc různého druhu dlouho, a tak je zapotřebí vše zorganizovat. Díky vám všem za pomoc, za dary a podporu.

Nikolina Balenová
(Převzato z www.fokolar.hr, redakčně kráceno)

Pro Morána je to druhý mandát; jeho hlavním úkolem jako spoluprezidenta je plná podpora prezidentky a spolupráce s ní. Nově zvolenou prezidentkou Hnutí fokoláre je Margaret Karramová.

Zvolení spoluprezidenta generálním shromážděním Hnutí bylo jako v případě prezidentky přijato s celosvětovým aplausem; jeho jmenování dnes potvrdilo Dikastérium pro laiky, rodinu a život. Jesús Morán byl zvolen spoluprezidentem Hnutí fokoláre na druhé období po zakončení prvního mandátu, absolvovaného po boku Marie Voce.Jesúsi Moránovi je 64 let a narodil se v Navalperales de Pinares, Avila (Španělsko).

S evangelním poselstvím přinášeným Hnutím fokoláre se setkal během svých univerzitních studií skrze svědectví některých svých vrstevníků.

Vystudoval filozofii na univerzitě v Madridu a získal licenciát dogmatické teologie na Papežské katolické univerzitě v Santiagu de Chile a doktorát teologie na Papežské lateránské univerzitě v Římě.V letech 1996–2004 byl delegátem Hnutí fokoláre v Chile a Bolívii, kde byl 21. prosince 2002 vysvěcen na kněze. V letech 2004–2008 byl spoluzodpovědný za Hnutí v Mexiku a na Kubě.

Na generálním shromáždění v roce 2008 byl zvolen poradcem prezidentky a byl mu svěřen aspekt kulturní formace členů Hnutí. V roce 2009 se stal členem interdisciplinárního studijního centra Hnutí fokoláre „Škola Abba“ pro obor teologické antropologie a morální teologie. Od roku 2014 do současnosti je spoluprezidentem Hnutí. 

Úkoly spoluprezidenta

První povinností spoluprezidenta je plná podpora prezidentky a spolupráce s ní. Stanovy hnutí hovoří o „hluboké jednotě s prezidentkou“, s cílem poskytnout jí příležitost ke zvažování jejích myšlenek a rozhodnutí, naslouchat jí a společně hledat Boží vůli.

Je odpovědný za kněze, kteří patří do Hnutí fokoláre, a dbá na to, aby vnitřní život a činnosti Hnutí odpovídaly víře a morálce církve. 

Zdroj: Stefania Tanesini, www.focolare.org